BS a Den otevřených dveří a nějaké nové poznatky ze severu.
Je sobota a jsem na Sloupsku. O novém propadu zeminy na hokejovém hřišti mě v týdnu upozornil Petr Polák z Plániv. Bylo potřeba dokumentovat, protože to správce hřiště určitě brzo zahrne, než si nějaký hokejista v ďolíku zlomí nohu. A taky aby neutíkalo moc vody z mrznoucí ledové plochy. Na místě jsem náhodou potkal Vlka (V. Wolf - správce skal), který říkal, že propad vzniknul 1.5.2010 pod nějakým horolezcem, který si něco sušil na mantinelu. Díra je veliká asi 15x30 cm, takže k vážnému úrazu určitě nedošlo, nicméně dole je to větší. Otvorem jsem prostrčil nejprve fotoaparát, pak disto a nakonec po drobném zvětšení i kus hlavy. Protože jsem neviděl za roh, distem jsem naklikal rozměry dna 1,8 x 1m a největší hloubku 1,5m. Území zde je živé, proto jsem připojil otvor na svůj povrchový polygon.
Protože vlastním poměrně nedostupnou mapu Bezděk-Šebela z r. 1951 Evropy-Indie (a jeskyni pod ní po první úžinu) s nakreslenými polygony zvláštním měřítkem 1:295. Kupodivu se mi kdysi i jejich dva body podařilo nalézt, polygon dopočítat a vynést na rozumné místo ze kterého jsem teď měřil. Propad skutečně leží v hypotetickém pokračování Macošské chodby směrem k povrchu a její konec (Břitové komíny) leží odtud 42m SV. Hloubkově je ústí bývalé šachty za E-I 469,7 m.n.m., hřiště 467,6 m.n.m., vrchol Břitových komínů cca 431 m.n.m., dno Macošské chodby 410 m.n.m., odtokový sifon cca 401 m.n.m. Údaje jsem čerpal z mapy L. Slezáka z r. 1962-63.
Vzhledem k tomu, že většina spodních odtokových cest i k charakteru lokality jdou odtoky ze systému Sloupska povětšinou SV-SSV směrem (celá severní oblast spodního a místy i horního patra), jde o typickou infiltraci povrchových vod Sloupského potoka do systému Šachty za E-I. Určitě tu před hřištěm byly i povodňové ponory. Neví se od jaké hloubky toto postupné poklesávání započalo, nicméně děje se a odtokové cesty tu stále fungují. Ještě zajímavost. Pan Wolf mi prozradil, že už 2 roky má nějaká skupina zažádáno o otevírku Šachty E-I, že ho to jako správce skal zajímá. Protože ještě před touto dobou jsem byl členem PŽS a nikdy jsme o otevírku oficielně nežádali, zřejmě se jedná o jiného zájemce.
Závrt Okrouhlík: I zde mám nějaké nové poznatky. Zúčastnil jsem se pracovní akce ZO Devon v koncovém trativodu. Díky gumovému oblečku od Krtka jsem měl čest zahájit dnešní práce. Nejprve jsme provedli pokus, kdy jsme shromáždili vodu z kaluží a tu najednou vpustili do trativodu. Voda s šuměním odtékala a hlasitě padala asi 1-2m stupněm někde nedaleko za rohem. Tohle zjištění bylo velmi pozitivní a došlo tím i k zpětnému přehodnocení pojmenování ze sifonu na ucpaný trativod. Po provedení asi 3m průkopu jsme se dostali ke kolmé čelní stěně ve kterém byl skalní trativod cca 50 x 25cm vyplněný sedimentem a průchodem 10 x 10 cm s průvanem. Před touto rourou bylo několik větších balvanů, takže se skutečně jednalo pouze o škrtící místo v odtoku Okrouhlíku. Po vyčištění tunelu asi 1,5m jsme ještě metr nastrkali motyčkou kámen, který skutečně někam asi 2m propadl. Na závěr tam Mezon ještě prostrčil fotoaparát. Neměli jsme možnost technicky úžinu rozšiřovat, proto byly práce ukončeny. Ale co je pravděpodobně důležité jsou tyto dvě věci.
Sedimenty v trativodu jsou vrstvené hliněné, hlinitopísčité a dole téměř hrubozrné, zejména pod úrovní přepadu do trativodu. Pod úvodní asi 5cm velmi blátivou vrstvou byl zbytek kupodivu poměrně suchý. Je velmi zvláštní, že vrstvy nekopírují odtokový profil k trativodu a dokonce ani nekorespondují s tvarem stropu. Jsou celkově ukloněny mírně vpravo k domělému odtokovému meandru (popisoval jsem posledně). Je možné, že je ještě odtok jinde a že roura je geneticky nejmladší z odvodnění této partie. Druhé zjištění jsou erozní zářezy na stěnách. Jeden je dokonce i na upadeném bloku v pravé chodbě a původně byl v úrovni ostatních. Bylo to tak jasné, že jsem to musel nakreslit, neb jsem byl koule bláta a nechtěl jsem vytahovat fotoaparát. Tyto erozní rýhy jsou cca v 428 m.n.m. dle orientačního spočítání a ústního sdělení L. Baráka. Ale pozor, v této úrovni a oblasti je i jeskyně Řečiště (Sedmnáctka i hlavní patro Propasťovitého bludiště atd.), tedy podle P. Kalendy taky 1.střední úroveň. Prostě velkých odtokových jeskyní stabilizované erozní báze. Po jejich ucpání mohlo dojít ke dlouhodobě stagnujíci hladině zde a k poznatku, že tato část jeskyně může být mnohem starší, než si myslíme. Pochopitelně se odpovídajícím vstupem, kterým může být pravděpodobně přítok v nových objevech. Je otázkou, jak bude jeskyně a její odvodnění pokračovat dále, jestli bude opět trativody stažena do povodí Suchdolského potoka a Suchdolského ponoru severním směrem, nebo ještě částečně vyčistí tuto starou úroveň...(o pracovní akci je zápis i na stránkách ZO 6-22 Devon).
Žďár, aneb kultůra v krasu. Carnegie Mlat hall, což je upravená stodola u Karla Z. a koncerntní vystoupení skupin Přístav, Měcháči a Anaklety 443. Něco mezi country, bluesgrasem a alternativou. Zaujali mě Měcháči ze Strážnice, centra folklóru. Věkový průměr kolem 6O-ti, krásný dvouhlasný zpěv a hudební nástroje - banjo a mandoška v poloze, v jaké se běžně hraje na dobro. Anaklety 443 s neobyčejným se vznášením mezi žánry i rytmy. Country odrhovačky zahrané ve walzu, svingu s přechodem do valčíku a ukončením v regge...
Býčí skála a Den otevřených dveří. Tradiční akce skupiny probíhala už druhý víkend. Díky špatnému počasí a zimě s poměrně malou účastí (víc aut než lidí), přesto vstupy po necelé hodině. Doprovodné programy a promítíní bylo převážně v sobotu, ve vstupní hale (Hallstattu) také jeden alternativní koncert. Jeskyně byla opět v novém nasvícení, výbojky vyměněny viz poslední vedeo na stránkých BS. Nejlépe zapůsobil jako vždy Hallstatt, Dračí hřbety, škrapy u Mapy republiky a koncový Velký dóm. V jeskyni byl vyšší vodní stav, který však provádění nijak neovlivnil. Snad jsem trochu pomohl skupině Býčí skála s prováděním. Na poslední plánovanou akci - úklid Stránské skály jsem se už nedostal, ale v speleobulváru dám odkaz, jak to dopadlo. Bylo toho za oba dny už dost....
Pár stručných fotografií je na rajčátku.
Už uvedený článek o Okrouhlíku a Šachtě za Evropou a Indií na mých stránkách. Od Pavla Kalendy jsem čerpal informace z: Vývoj jeskynních systémů v severní části Moravského krasu s přihlédnutím k novým poznatkům z Holštejnské jeskyně ( Acta Mus. Moraviae, Sci. geol. XC (2005): 191-216, 2005. autoři: Pavel Kalenda, Jaroslav Kučera a Pavol Mravec).
- Odtokový trativod v Okrouhlíku v původním stavu. Po provedení průkopu se některé stěny bortily, po začištění se objevily zajímavě ukloněné vrstvy mimo charakter i směr odtoku.
- Zidealizovaný řez chodbou vpravo nad odtokem. Erozní hladinová rýha je i na upadeném vápencovém bloku od stropu, celkově jsou ve velmi zajímavé nadmořské výšce a nemusí to být náhoda...