Speleologie? Speleokomedie?...Všechno!

Šachta za Evropou a Indií:

11.09.2008 23:52

 

Stručný popis lokality, její historie, současný stav a její perspektivy...
Loka
lizace:
Tato lokalita s popisným číslem 20, se nalézá v obci Sloup za skalisky (hřebenáči) pojmenované Evropa a Indie. Původní vchod leží ze zadní strany Indie, v nadmořské výšce 475 m.n.m. (Přibyl), Ryšavý uvádí 470,9 m.n.m., Šebela, Slezák 469,7, Absolon 474,8 m.n.m. Šachta byla založena v místě největších výronů průvanů mezi balvany při záp. stěně matečné skály. Od této je Indie, jako skalní kra, či hřebenáč pravděpodobně odsedá podle velmi výrazné tektonické poruchy SSV-JJZ, tato tektonika pokračuje dále k JJZ, prochází pod tzv. Šebelovými ventalorami, vytváří prostor za hřebenáči Otec, matka a syn, dále skalní kulisou u bývalých záchodků zpřístupněných jeskyní a tvoří okno v Hřebenáči. V jejím hypotetickém směru se po povodních 2003 otevřel bytelný propad s ponorem. V poruše za skalisky E-I je množství vkleslých balvanů značné velikosti, porucha je pravděpodobně v stálém, mikroskopickém pohybu, ale toto nebylo nikdy zkoumáno. S největší pravděpodobností je to uvolňováním dutin v údolní nivě a jejích kvartérních sedimentů společně se značnou hmotností skalisek, kde větší Evropa uvolňuje menší Indii, která vklesává za ni. K lokalitě se dostaneme z pravé strany Indie od kluziště po náspu asi 5m vysokém. Terén v okolí lokality není původní, při úpravách hřiště, později zimního kluziště doznal značných změn.

Krasové jevy v okolí:
V okolí leží několik zajímavých krasových jevů, které se váží, nebo vázat mohou na Šachtu za Evropou a Indií. V první řadě je to výše popsaná tektonika SSV-JJZ, směr, kterého se drží prakticky všechny hlavní jeskyně horního i spodního patra Sloupských jeskyní, Černé propasti, Nového Sloupského koridoru částečně i samotné Šachty za Evropou a Indií. Vlevo ve stráni se nalézá rozsedlinová, částečně vodou modelovaná jeskyně č. 21 Bezděkova (476 m.n.m.), asi 16m dlouhá s vertikálními puklinami SV-JZ s průvany, v textu popsaná později. Vlevo pod skalami pod dvěma balvany se v r 1995 otevřel nepatrný povodňový ponor, a později v r 2003 se výrazně zvětšil. Ještě více vlevo typicky průtoková jeskyňka č. 23 zvaná Poustevna, necelých 10m dlouhá. Nahoře ve stráni pak j. č. 22 - Šebelova, pravděpodobně jedna z tzv. Šebelových ventalor, které popisuje Absolon. Zajímavá je také ventalora pod Otcem č. 24B, s výrony velmi teplých průvanů, aniž tyto jdou z jeskyně Eliščiny – Nicové. (Slezák 1980). Dále jsou to popisované lokality pod skalami za Břouškovou vilou. Absolon jako jediný uvádí údajně velmi důležitý závrtek na hranici droby a vápence v 521,7 m.n.m. Po této lokalitě jsem pátral, ale vzhledem k jeho velikosti, výšce umístění a poloze jeho vztah ke spodnímu není podstatný. Je to vertikální odvodnění pravděpodobně podél kontaktu devon – kulm, avšak v tak příkrém svahu, že praktickou odvodňovací funkci nikdy moc neplnil.

Popis lokality:
Nejucelenější popis lokality provedl L. Slezák v r. 1964 v časopise Mor. Muzea. Vzhledem k potenciálnímu, již 5. pokusu o otevírku šachty za Evropou a Indií cituji pasáže o vchodových partií celé. Zbytek jeskyně popíšu jen obecně, protože v minulosti již byla popsána mnohokrát.

Šachta byla otvírána nákladem rájeckého velkostatku za velmi obtížných podmínek. Vedla ve směsici labilně seskupených balvanů. Dolů sestupovali dělníci po mnoha skládacích žebřících. V hloubce 18m přestal po pětitýdenní práci vertikální směr, bylo dosaženo dna strže a tím i šachty a objevila se těsná horizontální chodbička, podle výpovědi dělníka Klusáka v lité vápencové skále, a ne mezi balvany. V chodbě se dalo proniknout však jen 8m daleko, neboť ohromný balvan zadržoval cestu (Absolon 1970).

Ústí průzkumné šachty (nadm. výška 469,7 m) je situováno v průrvě za skaliskem zvaným Indie. Horní třetina šachty je ražena v ostrohranné vápencové suti promísené hlínami. Střední část je ražena ve skalní rozsedlině, která je 2,5m široká, šachta obnažuje celý její profil. Ve spodní části, v hloubce 18m, začíná již vodní modelace stěn se stropním járem spadajícím pod úklonem 50° do masivu. Dno šachty je tvořeno přírodním kanálem, z části vyplněným žlutavými, slabě písčitými hlínami. V úseku chodby až po prostřílenou úžinu jsou sedimenty odtransportovány a proto nelze určit jejich charakter (Slezák 1964).

Dále za úžinou pokračuje nízká plazivka SV směrem až k těžkému závalu, horizontální plazivka (437 m.n.m.), zde dokonce mírně stoupá. Celková délka vstupních částí je 110m. Pod závalem se nalézá Dvojstupňová propast, hluboká 38m a je to největší prostora v jeskyni. Pod propastí (410 m.n.m. dno) se systém dělí na tři větve.

Sloupská chodba je dlouhá 150m a vede východním až VSV směrem. Na konci pravděpodobně naráží na příčnou poruchu S-J, stáčí se k jihu, kde končí v dómu se závalem. Jedná se o periodicky zavodňovanou chodby značných rozměrů s výraznou tlakovou modelací stěn (výmoly, stropní koryta, kulisy, břity), i typicky kvartérními sedimenty. Před zalomením chodby k J je propástka s trativody, zvaná Studna jdoucí asi 8m níže. V několika úsecích se vyskytuje krápníková výzdoba.

Od propasti na opačnou JV stranu vybíhá Macošská chodba, dlouhá asi 66m. Původní pokračování tunelové Sloupské chodby přechází v širokou puklinu se 4m hlubokým stupněm, tvořícím podzemní závrt. Nejníže je chodbička s periodickým, odtokovým sifonem (399 m.n.m.) ve štěrcích. Nad ním je ve výšce 11m přepadové okno. Na konci je několik zajímavých komínů s břity a závaly.

SZ směrem pak vybíhá chodba Kulmová s ponornou odbočkou Střeleckou a níže popsaným Francouzským komínem. Chodba se pak stáčí k severu kde postupně meandruje končí periodickým sifonem (398,3 m.n.m.). Celková délka Kulmové chodby je 180m. Za široce klenutým sifonem se pak nalézá asi 110m dlouhý úsek, přístupný pouze za mimořádně nízkých stavů, který se jeví jako velmi široká, zaštěrkovaná chodba se samostatným odvodněním mimo jeskyni a pravděpodobně i mimo spodní patro Sloupských jeskyní. Celková délka lokality je 654m.

Historie:
Lokalitu připomíná už Absolon (díl 1., str. 115). Už v r. 1904 popisuje, jak vhozený kámen dosti dlouho rachotí. Absolon však předpokládal, že tudy nalezne pokračování Eliščiny jeskyně, zejména kvůli průvanům, které odtud vycházely. Někteří autoři, zejména Slezák později uvádí naopak vtažné průvany dovnitř, kdy celá šachta vymrzala do velké hloubky.

První pokus o prolongaci prováděl na popud Absolona jeho dělník Klusák. Práce se zastavily v hloubce 18 m, údajně již v horizontální části, kde byla chodba v liťáku zatarasena balvanem. Neuvádí se zde rok zahájení prací, ale je to zřejmě kolem r. 1905. Je divné, že pozdější průzkumníci a autoři tuto 1. sondu a první pokus o otevírku šachty za E-I neuvádějí. Absolon ještě uvádí otvírku „Šebelových ventalor“v r. 1942, které leží ve stráni Průklest mezi hřištěm a Otcem, matkou, synem. Zajímavé je, že Absolon uvádí obrovské ojínění na skalách nad ventalorami, kterých údajně napočítal 8, ale nad dnešními propady, které jsou zřejmě torza bývalých šachet, žádné skalní stěny nejsou! Mohlo by se jednat vzhledem k popisu o opětovnou otvírku šachty za Evropou a Indií v r. 1942, nebo paleoponory za Břouškovou vilou. Absolon zde také barvitě popisuje srdnaté a nebezpečné průniky sypkými závaly s průvany. (H. Havel datuje tyto práce rokem 1936).

Další pokus o otvírku provedla tzv. Vavřinecká skupina (Kachlíř, Ondroušek, Šikula, později v r. 1951 i Cendelín, Himmel a Slezák) v r. 1947. Průzkum začal opravou polozřícené šachty po Klusákovi. Zbylý průkop byl veden do hl. 24m s objevem první části plazivky. Tato byla zakončena nepřekonatelnou úžinou. Poté se uvádí samovolné zřícení. Nevím, zda se jedná o nedostatečnou výdřevu, nebo výdřevu syrovým dřevem, které v průvanech vyschlo a na rozpor nevydrželo. Úžina na konci byla také údajně rozšiřována odpálením několika protitankových min (po válce se všude válelo opravdu kdeco), což mohl být také důsledek jejího zřícení (Ota Ondroušek – ústní sdělení).

Znovuotevírka v r. 1953 (na mapě je údaj 1951), opět skupinou Vavřineckou, zaměření prostor, pokračováno v trhacích pracích v vstupní plazivce. Úžina byla dlouhá 3m. V r. 1960 konečně objev hlavních částí spodního patra jeskyně (Slezák uvádí 14.5.1961). V tomto roce byla objevena i Šošůvská propast. O rok později – 1961 za mimořádně nízkých vodních stavů překonán sifon v Kulmové chodbě a objev 110 m dlouhé jeskyně směrem pod tzv. Břouškovu vilu ve Sloupě. Gregor později uvádí, že sifon byl v tomto roce překonán pouze potápěčem J. Fadrnou, fyzicky průstupný objev byl až v r. 1963 a 1964, kdy v povodňovém řečišti panovaly mimořádně nízké stavy. V Gregor zde jako jediný také uvádí 4 periodické sifony, za kterými teprve leží objevy. Objev byl předán pod patronaci Oddělení pro výzkum krasu Moravského muzea v Brně. V r. 1962 přibyly další objevy v Kulmové chodbě a mapování celého systému.

V roce 1963 objev prostor za Přepadem v Macošské chodbě. Mělo se jednat o několik propástek končících sifony. Pravděpodobně se začaly lézt i komíny, nejvýraznější – Francouzský komín vedoucí do těsné blízkosti jeskyně č. 21 – Bezděkovy.

V r. 1964 došlo opět k samovolnému zřícení šachty po zemětřesení, které postihlo střední Evropu. V Gregor uvádí datum částečného zřícení údajně neudržované šachty na listopad 1964, definitivní zřícení během dalších let. Od této doby se na lokalitě neprováděly žádné práce. Stav podzemí lokality je neznámý, v podzemí nejsou žádné místa a sondy, které by se mohly samovolně zřítit. Jediné sporné místo je tzv. těžký zával nad Dvojstupňovou propastí.

Práce na lokalitě:
Z dostupných dokumentů nevyplývá, že zde byla prováděny nějaká těžba, sondáže, nebo práce většího rozsahu, kromě dokumentace, mapové dokumentace a níže popsaných aktivit. Z časového popisu je jasné, že jeskyně jako celek, byla přístupná pouze 4 roky, ale není vyloučeno dílčí sondování, nebo průkopy do viditelně volných prostor.

Lezení komínů:
L.Slezák popisuje lezení komínu ve Střelecké chodbě francouzským jeskyňářem Y. Besetem v r 1963. V tomto komíně, později nazvaném Francouzský se dostal 16m vysoko, kde bylo dosaženo horizontální chodbičky se síňkou směrem JZ, která končila opět ucpaným komínem sutí a štěrkem (435 m.n.m.).

V. Gregor popisuje výstup dvou komínů (spolulezec P. Březovský) v objevech za sifonem v Kulmové chodbě, kdy využili mimořádně příznivých vodních stavů v srpnu 1964. Komíny jsou situovány pod pozemkem Břouškovy vily, končí labilní sutí s recentními naplaveninami, zbytky dřev apod. Komíny končí při kótách 447,1 a 451,3 m.n.m. (komín č. 4).

Hydrologické pokusy a pozorování:
Bezesporu nejzajímavějším pokusem bylo nucené barvení periodického toku v Kulmové chodbě. Protože to nešlo jinak, barvivo v kanistru bylo dálkově odpáleno těsně po zavodnění koryta Sloupského potoka při bouřce (srpen 1964). Barvící experiment vyšel vůči všem hydrologickým objektům spodního patra Sloupských jeskyní negativně, stopově byl obarven pouze sifon č. 6, barvivo vyšlo až v Macoše po 187 hod.

Dle stop po povodních se uvádí běžně sifon, pravděpodobně přepadový na konci Kulmové chodby (Slezák jej uvádí jako mrtvé rameno aktivního toku), dále aktivní tok za tímto sifonem směrem k objevům z. r. 1961 při normálních vodních stavech. Periodicky jsou inundovány sifony v Macošské a Sloupské chodbě, vyjímečně i chodbě Střelecké.

L. Slezák uvádí i občasné pulzování hladiny v chodbě Macošské v řádech 1-1,5m v časovém horizontu 24 hodin se zajímavými zvukovými efekty.

Jiná pozorování:
Zde je citovaná zpráva z kouřové zkoušky (Šebela 1951 a Slezák 1964). Prostřílená úžina vstupu se jevila jen jako několik centimetrů mocná svislá puklina se silnými, v zimním období vtažnými průvany. Tato situace byla známá již z doby výzkumu 1948-1952 a průvany byly měřeny kouřovými experimenty. Na konci chodby byl znatelný velmi silný průvan směrem dovnitř, jež strhoval zapálený papír s hukotem do dalšího pokračování. Dělníci tu zapálili značné množství kouřového preparátu, která by stačil k dokonalé zakouření Nagelovy propasti, jež se na povrchu nikde neobjevil, což je důkaz o značně rozlehlých prostorách za touto úžinou.

Současný stav výzkumu:
Na povrchu později v letech 1970-2000 dochází k různým pokusům o proniknutí do systému. Ve skalách za Břouškovou vilou, kde jsou silné výrony teplých průvanů a údajně zde byly i povodňové ponory. Charakter povodňového ponoru byl zásadně narušen jednak obehnáním Sloupského potoka kamennou navigací, stavbou silnice a samotnou stavbou vily. Dílo zkázy dokončil stavební a domácí odpad, kterým byly postupně tyto ponory zaváženy. Je možné, že je to jedno z míst udávaných Absolonem jako Šebelovy ventalory, otvírané v r. 1942. V r. 1992 zde provedl pokus J. Bližňák do hl 4m v absolutním smetišti (Bližňák – ústní sdělení. Úhlová bruska, nůžky a rouška jako běžné speleologické nářadí). Podle dosud nepublikované mapy vedou tyto ponory do prostoru za sifon Kulmové chodby, kde je údajně vysoké prostora s rourovými břitovými komíny (Slezák – ústní sdělení), později popis V. Gregor – viz. výše.

V. Gregor uvádí také rok 1973 (ale pravděpodobně se uskutečnil později a nikdy nebyl dotažen do konce), kdy sloupská jeskyňářská skupina se základnou před vchodem j. Kůlny měla provést další, v pořadí 4. pokus o otevírku šachty, která nebyl dokončen pro emigraci hlavních frontmenů sloupské skupiny do zahraničí v r. 1976 (Gregor, Roscher, ale také pro zrušení základny, poté i skupiny a problémům ze strany ČSAV).

Jeden z prvních pokusů mimo šachtu také proběhl vykopáním sondy v jeskyni Bezděkova neznámým autorem do hl. 2m. Práce se zastavila zřejmě pro nemožnou vyvážku materiálu na povrch.. Další pokus provedl Z. Konečný několik prolongací velmi těsných, vertikálních úžin za vchodem do této jeskyně. Bravurní, ale nijak nezajištěný a exponovaný sestup byl veden do hl. asi 8-10m, kde úžina končila zavalením (Z. Konečný – ústní sdělení). Zajímavý postřeh však byl z tohoto průzkumu přesto přinesen. Za vyšších vodních stavů, kdy jeskyní určitě protéká Sloupský potok (ještě před stavbou splaškové kanalizace), zde v neděli výrazně smrděly průvany mydlinkovou vodou. Do těchto míst vede z jeskyně pravděpodobně tzv. Francouzský (nebo nějaký jiný) komín, výškový rozdíl činí kolem 20-ti m.

Menší a neúspěšné pokusy byly, jednak prokopat horizontální šachtu mezi skalisky E-I a napojit se do bývalé šachty z boku. Další sonda byla vedena asi 10m vpravo od původního vchodu u paty skalní stěny. Autoři se pravděpodobně snažili vyhnout obrovským blokům a volným sutím, které by je jistě čekaly v původní šachtě. Dnes je zde asi metrový propad. Z jeskyně sem vede odbočka se závalem ze začátku horizontální plazivky v hl. asi 25m.

Stav vchodu do lokality:
Z prostudované dokumentace je patrné, že od r. 1905, kdy se dílo poprvé zmáhalo se jeho výztuž pouze opravovala, ale žádný z autorů se nezmiňuje o vyloženě novém kopání šachty. Samozřejmě docházelo k průběžnému, postupnému zavalování, vzhledem k vymrzání sedimentů a sesychání výdřevy. Odsyp na povrchu také nesvědčí o velké kubatuře vykopaného materiálu. Jelikož se neshodují plánky vstupu do jeskyně od Absolona a Slezáka, mohlo jít jednak o jinou lokalitu, nebo jiné umístění sondy. S větší pravděpodobností Absolon a jeho dělník Klusák vedli sondu bez většího pažení tak, že větší balvany ponechávali na místě a obcházeli je. Později Ondrouškova skupina dělala šachtu ve větším stylu, níže narazili na rozsedlinu, v níž JZ stěna již byla stěnou Indie o šířce 2,5m (Slezák 1964). Na 10m výšky v tomto profilu se jedná již o zhruba 60-80 kubíků balvanů a rubaniny. Takže je reálné, že pozdější průzkumníci naráželi na volné dutiny, které zaskládávali těženým materiálem.

Vzhledem k profilu vedené šachty zde není ani žádný vetší propad, takže dílo dnes nemusí být ani úplně zničené a zavalené. Vstupní partie poznamenalo zemětřesení v r. 1964, kdy se před vchod zaklínil větší balvan vypadlý seshora a jednak ujel, pravděpodobně důsledkem destrukce výdřevy skalní blok většího rozměru 1,5x2x5m přímo v ústí šachty, který zúžil celou vstupní část asi na 50-80 cm.

Po technické stránce všichni autoři popisují značné obtíže ze zmáháním díla, většinou kvůli labilním blokům a sutím. V současné době bude výzkum o to mimořádně obtížnější, protože šachtu bude třeba nejen vykopat, ale i bezpečně zajistit pro budoucí generace, což bode mimořádně obtížné nejen finančně, ale zejména technicky (betonování v podzemí, zajišťování bloků ocelovými rozpěrami apod.).

Perspektivy:
Znovuotevřením (a zabezpečením) Šachty za Evropou a Indií bude možné opět pokračovat v započatých průzkumech v této oblasti. Z hydrologického hlediska je to nejsevernější podzemní tok o značné hloubce a je možno zkoumat jeho návaznosti na Spodní patra Sloupských jeskyní a Amatérskou jeskyni. Zopakovat zajímavé barvící experimenty a průvanové zkoušky, po odborné stránce zdokumentovat jeskyni.

Z hlediska speleologického zde prakticky žádné práce prováděny nebyly. Dnes se geologové téměř shodují, že je místo a báze odvodnění horní i dolní úrovně (v tomto případě pouze dolní), umístěno v celé sloupské ponorné soustavě daleko více východněji, než se původně předpokládalo. Teoreticky až na tektonickém zlomu Petrovice – Sloup na samé hranici kontaktu vápenců a břidlic dle polohy kvartérních uloženin, směru toků a chodeb v celém jeskyním systému. Z tohoto pohledu je mimořádně nadějná další prolongace Sloupské chodby.

Literatura:

ABSOLON K., 1905-1911: Moravský kras a jeho podzemní svět. Díl 1. – Wiesner Praha.

ABSOLON K., 1970: Moravský kras.- Academia, sv. 1 Praha

BURKHARDT R. (1972): Studie o vývoji podzemních toků Punkvy. Sborník Okr. Vlastivědného muzea v Blansku IV, str. 3-15. Blansko.

GREGOR V. (1973): Příspěvek k hydrografii a hydrologii horní části krasového povodí Sloupského potoka v Moravském krasu. Časopis Moravského muzea LVIII, str. 57-78. Brno.

GREGOR V. (1974): Problematika hydrografie ponorného Sloupského potoka v Moravském krasu. Časopis Moravského muzea LIX, str. 59-82. Brno.

GREGOR V. (1975): Křížovy jeskyně pod Kůlnou a jejich vztah k hydrografii ponorové oblasti Sloupského potoka. Časopis Moravského muzea LX, str. 63-86. Brno.

HAŠEK V. – ŠTELCL O. (1973): Geofyzikální výzkum Moravského krasu. Speleologický věstník 1972, I., str. 10-19. Brno.

HORÁK J. (1991): Výzkumy v Černé a Palmové propasti. Speleofórum 1991 str. 32-35. Praha.

KROPÁČ J. (1997): Zpráva o výzkumu na lokalitě 1A u Žďáru. Speleofórum 1997, str. 12-13. Praha

KYSELÁK J. – HAVEL H. (1991): Objev v Křížových jeskyních. Speleofórum 1991, str. 28-29. Praha.

MOKRÝ T. – SIROTEK J. (2000): Nové objevy ve Sloupském koridoru Amatérské jeskyně. – Speleofórum 2000: 29-33. Praha.

MOKRÝ T. – SIROTEK J. (2001): Průzkum Sloupského potoka v roce 2000 – Speleofórum 2001: 13-15. Praha.

MOKRÝ T. – SIROTEK J. (2002): Průzkum Sloupského koridoru v Amatérské jeskyni v roce 2001. – Speleofórum 2002: 32-34. Praha.

MOKRÝ T. – MUSIL F. (2004): Práce na novém vchodu do Sloupského koridoru Amatérské jeskyně v r. 2003 – Speleofórum 2004: 6-8. Praha.

MOTYČKA Z. (1994): Průzkum Sloupského koridoru Amatérské jeskyně. Speleofórum 1994, str.6-12. Praha.

MUSIL F. jun. (1989): Sloupské vintoky. Speleofórum 1998, str.70. Praha.

MUSIL F. jun. (1991): Sloupské vintoky. Speleofórum 1991, str. 44-45. Praha.

MUSIL F. jun. (1994): Pulsující průvany – Sloupské vintoky. Speleofórum 1994, str. 30. Praha.

MUSIL F. jun. (1996): Křížovy jeskyně. Speleofórum 1996, str. 13-14. Praha.

MUSIL F. jun. (1996): Sedimentární výplně Sloupských vintok – Speleofórum1996: 15-20. Praha.

MUSIL R. a kol. (1963): Labyrinty poznání, GEO program Adamov. Brno.

PIŠKULA M. (1990): Objevy ve Sloupské větvi Amatérské jeskyně. Speleofórum 1990, str. 15-17. Praha.

PŘIBYL J.- REJMAN P. (1980): Punkva a její jeskyní systém v Amatérské jeskyni. Studia Geographica 68. Brno.

PŘIBYL J., VODIČKA J., KUZDASOVÁ Z., HOFÍRKOVÁ S. (1984): Přehled údajů o jeskyních Moravského krasu. ČSAV Analýza vybraných fyzickogeografických prvků Moravského krasu.

SLEZÁK L. (1964): Nové jeskyně za skalisky Evropa a Indie ve Sloupě a jejich vztah k ponornému systému Sloupského potoka. Časopis Moravského muzea v Brně. Brno

SLEZÁK L. (1980): Fosilní estavely v Moravském krasu. Sborník Okr. muzea v Blansku XII, str. 62-65. Blansko.

ZATLOUKAL R. (1993): Šošůvská propast. Speleofórum 1993, str. 20. Praha.

© francimus

Vytvořeno službou Webnode