Vintoky, Lopač a Manželský závrt
Minulý týden byl u mě ve znamení zvýšeného pracovního nasazení. Dělali jsme jedenáctky a v cementárně Mokrá nám na jeřábu visel několikatunový kus roury, kterou byl problém usadit na správné místo. To jsme si říkali, že aspoň v pátek skončíme ve tři, leč skutečnost byla jiná, v týdnu nejdéle, do sedmi. Na přilehlé odkalovací nádrži se vesele cachtaly divoké kachny, které zapoměly na podzim odlétnout a očividně si z nás dělaly srandu.
V krasu jsem však v sobotu a časně po ránu. Kontrola vodních stavů a průvanových míst ve Sloupě. Několik oblev a následných mrazů zapříčinilo několikavrstevné zalednění Sloupského potoka, jež různě protékal mezi vrstvami tlustého ledu. Šachta za Evropou a Indií začala opět nasávat, v bývalém vstupu do jeskyně, kde by správně mělo být teplo je po stěnách led. Zapalovat cigaretu, nebo něco jiného nebylo potřeba, stačila hrst prachu rozhozená kolem a která se hezky vcůcla mezi stěnu a suť.
Pak jsem si střihnul s Plániváky Bilborem a Evou exkurzně Traverz mezi Vintockou 2 a Vintockou 1. Jeskyně je také velmi dynamická, standardně jednička nasává a tvoří se rampouchy. V celém systému je velmi sucho i v chodbě Ozvěny a dá se prolézat spodem. Ze stejného důvodu jsme navštívili také Absolutní dno. Je zde asi 15cm vody, v Říceném dómu je potřeba letos pokračovat v mapování, zatím tomu bránilo zaplavené koleno Absolutního dna. Řícený dóm je však bohužel mimo hlavní tok průvanu, takže příliš rychle nevysychá.
Pokračovali jsme odpoledne, měli jsme za úkol dolézt s Pólem a Léňou nějaké komíny ve Velikonočním dómu Lopače. Někteří členové Tartarosu zde byli od rána a byly orientačně prozkoumány některé odbočky a výklenky. Z lezení nakonec sešlo díky vybité vrtačce. Věnovali jsme se fotografování, mimo jiné i Kuba premiéře svého nového vodotěsného aparátu. Měli jsme i profesionální záchranářskou a dalekonosnou svítilnu a opravdu důkladně si prosvítili stopy. Baterka měla jednu ultrasvítivou diodu. V případě mlhy a jemného oparu, který je zde neustále je to lepší, než obyčejné LED i žárovky.
Nakonec byly pouze exkurzně zdolány oba Plánivské komíny. Ve Velikonočním dómu už asi pátým rokem stojí lezecký teleskopický sloup Pustožlebské skupiny. Nezavazí tady, v době akuvrtaček je lezení pomocí tyče odsouváno, neb dopravit tyč na místo určení stojí také značně úsilí a polámaných krápníků. Sloup je duralový, je to bývalá výsuvná vojenská anténa. Co je zajímavé, ale nepotěšující, že na něm po těch letech začínají vyrážet produkty koroze, podobné, jaké byly popisovány v komentářích o korozi karabin na Jeskyňáři.cz. Zatím to vypadá jako nějaký bílý sliz, nebo tvaroh, ale uvnitř to musí dozajista úplně vřít. Orientačně jsme ještě prohlédli možnosti lezení v chodbě mezi první kaskádou a 
Přepadovou chodbou, kde se při dobrém světle jeví ještě jedno nezlezené okno. Mělo by to teoreticky být v úrovni Přepadové chodby. Souběžně o šesti večer s námi vylezlo i totálně utahané družstvo, které bylo dole od rána. Hadice balíme za tmy a odjíždíme se sušit.
Večer se v Holštejnské hospodě tradičně konala Vzpomínka na Šimla, bývalého jeskyňáře skupiny Tartaros, jež v minulosti podlehl nevyzpytatelné a zákeřné nemoci. V neděli jsme navštívili Manželský závrt a důkladně ho prolezli. Zprávu o jeskyni je ve Zprávách z krasu (mám rozepsanou ještě jednu zprávu a to Pasportizaci krasových jevů v nové jeskyni mezi Amatérkou a Sloupem a bude publikována v Úvahách o krasu).
Mimo jiné jsou fotografie z akce na Rajčeti:
- Počínajíci koroze na duralové tyči. Chemické produkty při osvícení bleskem zblízka podivně světélkují. V detailu to vypadá, jako by se z nitra řinula nazelenalá marmeláda, skoro jak Amarouni...