Speleologie? Speleokomedie?...Všechno!

Manželský závrt

04.02.2009 00:02

Kontrolní akce na tuto lokalitu skupiny Tartaros proběhla 1.2.2009. Za úkol jsme měli si pořádně prohlédnout lokalitu. Díky tomu se mi podařilo dostat i do odboček, které jsem minule neměl čas prozkoumat ani navštívit. Dál jsme měli posoudit stav výdřevy a ostatních instalací a pořídit fotodokumentaci momentálního stavu.

Něco z historie. Název Manželský vznikl zhruba takto: Závrt se začal otvírat krátce po dvojici závrtů Dámský a Pánský v roce 1968 (Pánský 1960, Dámský 1963) Na nich pracovala mužská a ženská část Pustožlebské skupiny odděleně. Na závrtové řadě Záhumensko však dělala  skupina Jedelská (později se sk. Ostrovskou Tartaros) společně. A protože už jeden závrt Společňák existoval, dali mu jméno Manželský.

Impuls k otvírce dal bezpochyby výrazný  postup v Simonově závrtě, později nazvaném Cikánský (dnes Stará Amatérská jeskyně). Jen díky tomu se během druhého roku  objevitelé dostali přes několik dómů až do hloubky 55m. Všechny práce a postupy nemá smysl popisovat, velice podrobně je uvedli P. Čížek, V. Gregor a H. Havel. Jak ty lidi znám, tak Gregor alias Celofán tam udělal geologii a Hugoš zase mapu. Vše bylo uveřejněno v Československém krasu č. 25 str. 99-103.

Počasí je hnusné, poryvy větru víří sníh na Ostrovské plošině. Před odbočkou na Záhumensko se již tísní několik aut, podle stop ve sněhu asi exkurzantů v Amatérské jeskyni. Vklíníme se mezi ně a po chvatném převlečení utíkáme dolů do největšího závrtu Záhumenska. Hnedka pod vstupem v Hliněném dómu je černo. Na zemi leží černé zbytky tisíců krovek a těl brouků, nebo jiného hmyzu. Loňský rok sem propadl (nebo ho tam někdo úmyslně prohodil) zamykacím otvorem pták. Do jeho ostatků nakladl hmyz vajíčka, který se po vylíhnutí rozletěl po dómu a kde také pozdechal. Jejich množství je zarážející, je to otázka spíš pro biology, než pro speleology.

Dóm Zemních pyramid. Pyramidy jsou tu jen ojediněle, vznikají po delším čase a do té doby je nesmí sejmout přívalová vlna po průtržích a následném splachu srážkových vod do závrtu. Plocha povodí závrtu je velmi velká, je to jeden z největších závrtů v Moravském krasu. I dnes je vidět čerstvě promytá koryta do Hlavního dómu. Hledal jsem zde hlavně jakékoliv náznaky napojení na hypotetické pokračování Holštejnské jeskyně (úrovně). Tato teorie byla vyřknuta a gravimetrií doložena Pavlem Kalendou. Dle geofyziky by měla probíhat severně od Manželského závrtu, kam by některé pukliny dómu Zemních pyramid mohly zasahovat.

Výškově by tomu mohla odpovídat spodní část dómu ZP a zároveň strop dómu Hlavního. Jediné, co jsem nalezl byly přisintrované říční sedimenty asi vyššího stáří. Fragmenty sedimentů jsou u stropu jeskyně a obsahují minimum kulmských drob a spíše křemenné valounky do 2cm průměru. Je to přisintrováno i s písčitým sedimentem, že se do toho špatně dloube. Já nejsem odborník, spíš pozoruji a srovnávám, ale tohle složení se v závrtech v takové výšce a uprostřed Ostrovských plošin spíš nevyskytuje, nebo jsem to aspoň nikde neviděl. Vyjímkou je Hlaváčkova propast necelý kilometr jižně odtud. Nevím taky, jde-li o podzemní tok, nebo jen retransport z povrchu a následnou sedimentaci.

Navštívili jsme a nafotili Blátivou odbočku. Ještě jsem tu nebyl a zachovalo to ve mě dojem velmi pěkně vyzdobeného přítoku. Před koncem se tato chodba dvojí a vlevo je naznačeno další snadné pokračování. Vzhledem k poloze samozřejmě taky přítok. Nevím, proč se chodbě říká Blátivá, neb její druhou polovinu tvoří podlahové sintry a suť. První šachta je dosud v dobrém stavu, voda protéká mezi obrovskými bloky v sutích mimo ni. Následuje dóm Obřích hrnců.

Hrnce nejsou až tak moc obří. Nejmarkantnější jsou tři a mají průměr 50-70cm. Podstatný je malý horizont, který tu je. Vlevo nad další šachtou se dá úzkou meandrující chodbou prolézt asi 7m. Končí hlinitopísčitým zasedimentováním a výrazným stropním korytem. Na opačnou stranu je chodba větší s výzdobou a několika dalšími tlakovými hrnci. Směr, kterým se zde v minulosti sondovalo je velmi zajímavý opět pro výskyt paleoříčních a přisintrovaných sedimentů. Sedimenty jsou samozřejmě notně promíchány se hlínami vertikálního povrchového odvodnění.

Další pokračování vede přes několik dalších vydřevených šachet a malých dómků. Ze speleotém dominuje exentrická výzdoba a brčka. Chodba plynule klesá až do ztracena v hloubce asi 80m pod vchodem. Až sem jsme došli při rekonstrukci výdřevy v r. 2001. Není zde moc místa, směr a pokračování je naprosto jasné, podél stropního koryta a nenápadného průvanu. Není zde absoluně místo, kam ukládat vytěžený materiál. Pamětníci si pamatují výšku poslední kaverny na 3m, dnes je to sotva metr. Překopané a vytěžené sedimenty a z šachet jsou jistě náchylnější ke zpětnému vyplachování i z narušených sutí a k retransportu zpět. V sutích kolem šachet jsou další volné průduchy, kterými se prohání průvan, jež zde dříve příliš nebyl. Na stěnách jsou nalepeny tisíce semínek z pole či okolních luk. Jsou to kulatá černá semínka, může to být řepka, nebo něco úplně jiného.

Pořídili jsme dokumentaci a probrali to v hospodě. Co bude dál se uvidí. Vstupní šachta je dobře zajištěná skružemi, lokalita ještě určitě neřekla poslední slovo. Problémů pro další průzkum je příliš mnoho a náznaky že by se to zlepšilo moc nejsou.

fotografie jsou na Rajčeti:

 

 

 

© francimus

Vytvořeno službou Webnode