Speleomíting 2012 a jeskyně Štefanová
Dne 14.4.2012 jsme se zúčastnili už 21. ročníku Speleoítingu, který pořádá Slovenská speleologická společnost tradičně ve Svitu. Naši osádku auta tvořili Igor Harna (Speleoklub Brno), Kamila Matějíčková (ČSS) a autor (skupina Tartaros). Vyjeli jsme s dostatečným předstihem v pátek okolo poledne a ubytovali se v ubytovni Skala, jelikož zavedená Mladosť byla v opravě. Zde se konalo i zasedání předsednictva SSS. Nechtěli jsme rušit a udělali krátkou procházku po okolí a lehké vyběhnutí do strání nad Svitem. Po velmi vydatné večeři jsme se sešli s některými slovenskými kamarády v blízké restauraci a pokračovali v přátelské zábavě do brzkých ranních hodin v zázemí ubytovny.
Ráno přesun ke Kulturnímu domu ve Svitu. Zde bylo v 9.00 oficiálně zahájen Speleomíting 2012 Bohušem Kortmanem. Na začátek bylo vydáno ocenění skupinám za speleologické úspěchy doma i v zahraničí. Cenu dostaly výzkumy v Prosiecké dolině a Plešivecké planině, ze zahraničních Slovačka jama a Peštera Dracoaia v Rumunsku. Zcela vyjímečně jsem absolvoval téměř všechny prezentace v podobě přednášek a videí. Prezentace byly všeho druhu od ryze odborných, expedičních, výzkumných po čistě náladové a vizuální bez komentáře.
Míting začal dvěmi vzpomínkovými prezentacemi Slavomíra Chmela (letos slaví 80 let) z jeskyně Optimistické 1980 na Ukrajině a Pavol Cvacho - Jaskyňa nad vyvieračkou v Malé Fatře. Zde probíhal rozsáhlý potápěčský i speleologický průzkum do doby, než byla vyvaračka podchycena pro místní vodovod. Další dva příspěvky se týkaly Silické ľadnice, její historii, archeologickému průzkumu v historii a velmi významným současným nálezům (Marián Soják). Dále pak speleologii, minulé a současné, stejně tak perspektivám na lokalitě (J. Stankovič). Čas do oběda ještě vyplnil Edo Piovarči, který Sníval v tráve. Ostatní diváci se mohli pohodlně zabořit do sedaček a sledovat romantické záběry jeskyní i přírody Malé Fatry za doprovodu příjemné hudby. Poslední byla informace o chystaném jeskyňářském týdnu v Polských Tatrách, doplněná o fotografie exkurzních jeskyní a propastí.
Po obědě bylo na programu podobné Snívání v trávě, tentokrát o krasu Slovinska a Chorvatska. Následovalo pohoří Strážov a stejnojmenná skupina s jeskyněmi nově objevená Džimova spása, Četníkova svatba a ostatní jeskyně Strážova. Pracovní výjezd do Chorvatska a dokumentace Vrgorackoho polje ve stínu Biokova, což byl také velmi pěkný dokument. Další tři prezentace se týkaly domácího prostředí a zaujaly mě velmi. Jeskyně s původním názvem O-3, nad samým vstupem do kaňonů Prosiecké doliny fungovala jako paleovývěr tavných vod. Po odstranění mnoha tun písků přes čtyři překládky se místní skupina dostala po 12-ti letech konečně do volnějších prostor. Jeskně pouští, stoupá a valí přímým směrem do masivu Choče. Vodítkem jsou krásně vypláchlé kanály a průvan. Podobné překvapení byl postup na Plešivecké planině v Průvanové díře. Členové skupiny Drienka se po několik exkurzí doslova probili do hloubky 87m a délky téměř 500m. Nejúžasnější je jistě objev horizontu neznámého palořečiště v hl. 50m s říčními sedimenty. Oba příspěvky byly doplněny mapovou a obrazovou dokumentací. Poslední byla prezentace z jeskyně Javorinka ve Vysokých Tatrách. Nové objevy a postupy byly v oblasti nového vchodu a Medvědího dómu. Zde byly nalezeny medvědí kosti a komín téměř k samému vrchu Úplazu, čímž se jeskyně dostala na druhé místo nejhlubších jeskyní Slovenska.
Zavěr prezentace skýtal možnost zavítat do zahraničí. Zkoumání možností primárního výzkumu krasu severního Vietnamu. Vědecká expedice zkoumající slimáky doplněná o jeskyňáře Šmída si jako základ průzkumu vyhodnotila družicové snímky oblasti. Velmi hodnotný úspěch za cenu velké dřiny je objev v jeskyni Dracoaia v rumunském údolí Chigistel pod Bihorem. Zde bylo postupně objeveno několik km krásných chodeb ve vyšších úrovních. Lokalita je taky zajímavá z pohledu místní hydrografie. Poslední příspěvek z Mexika jsem vynechal.
Přednášky doplňovalo ještě několik posterů v předsálí, vyhlášení nejlepších příspěvků, prodej literatury a podobně. Kolem 17. hodiny byl Speleomíting 2012 oficiálně ukončen. Nějakou dobu jsme ještě prodleli v restauraci kulturáku jako poslední hosté a navečer se přesunuli do Jánské doliny, kde jsme měli zajištěno ubytování na základně u Stanišovské jeskyně. To už se o nás postaral Lukáš Vlček, přítomni ještě Ivan, Silvoš s paní, kluci z Trenčína, na základně se nás sešlo celkem 10 lidí, což bylo lehce nad její kapacitu. To však nevadilo, atmosféra byla vynikající, pití a jídla nad poměry, těšili jsme se na nedělní akci do velmi významné jeskyně.
V neděli po úklidu základny ještě pokec na správní budově Stanišovské jeskyně. Zde panují také svérázné provozní podmínky, ale v prostředí alternativní průvodcovské služby je to spíš výborný počin i směrem k návštěvníkům. Dopoledne ještě jeden přesun a to do Demänovské doliny k jeskyni Štefanová. V jeskyni jsem byl před 3-mi roky na jeskyňářském týdnu. Od té doby zde výrazně přibylo vystrojení pomůckami, umožňující rychlejší přesun do koncových partií jeskyně. Výrazně se zvětšila i délka a rozsah. Hned za vstupem jsme se rozdělili, Trenčínská parta prokopávala spojnici - zkratku, která odlehčí přístup do Dómu Titánů o desítky minut i metrů. Naše skupina se věnovala technickým úpravám v oblasti Difuzéru, což je asi v jedné třetině jeskyně. Dál jsme se pokusili o několik fotek a vůbec se v lokalitě zkusit zorientovat. Lukáš poskytl velmi podrobný výklad, možnosti další prolongace i spolupráce jsou téměř neomezené. To jsme ještě dořešili v místní salaši s nemístním názvem Mustang.
Každopádně jsme měli velmi nabitý a plnohodnotný program. Takže děkuji především Lukáši Vlčkovi za pracovní exkurzi do Štefanové, skupině Nicolaus za umožnění přespání na Stanišovské jeskyni. Slovenské speleologické splečnosti za přijetí na Speleomítingu 2012 i Ivanu Račkovi, se kterým jsme měli možnost probrat speleozáchranu, zejména její technickou a administrativní část. Poslední přesun proběhl pozdě večer.... Domů.
Fotografie z akce jsou tradičně na Rajčeti:
Jiné odkazy na speleomíting 2012 ve Svitu: