Speleologie? Speleokomedie?...Všechno!

 

Návštěvní kniha

Datum 21.05.2017
Vložil C.
Titulek Sbohem, Igore...

And there, to the White Rock,
many come asking the future
And the Echo, whatever is asked of her,
answers “Death”...

Ve čtvrtek 18. května 2017 odešel do neznámé jeskyně na druhém břehu ponorné řeky známý speleolog a především veliký člověk, Igor Audy (76 let). Igora není třeba představovat -- žije v krvi naší rychle vymírající generace krasavců a krasavic. Jeho badatelské dílo -- terénní, literární a fotografické -- je obecně známo, a to dokonce i mladším generacím.

Zde připomínám, že Igora předešla jeho paní Jiřina, která přešla na druhý břeh o dva roky dříve.

Into the darkness they go,
the wise and the lovely...

Poslední rozloučení s Igorem se koná v pátek 26. května 2017 ve 13:15 hod. v brněnském krematoriu na Jihlavce.

Datum 15.04.2017
Vložil Celofán
Titulek Velikonoční zajíček

Velikonoční zajíček
(napsal strýček Celofán, 2007)

Tak to byl jednou takový malý zajíček a ten strašně neposlouchal maminku. Co ta se chudák natrápila, o tom vám raději nebudu povídat.

Jednou, takhle na Velikonoce, se zajíček dožadoval vajec. Hned je chtěl na tvrdo, pak zase na měkko a nakonec prý jako volská oka, sunny side up. Maminka se otáčela v kuchyni, pekla mazance, popíjela dmout a na zajíčka neměla čas. "Běž do kurníku", řekla, "posbírej tam vajíčka a udělej si je sám jak chceš!" "Kurnik šopa", řekl zajíček, "já v pikuřákách šlapat nebudu. To se raději vydám do vesnice za holkama, tam si vajíčka vymrskám". Inu, jak řekl tak udělal. Vzal košík a žílu a vydal se do dědiny.

Byl pěkný den, sluníčko připalovalo, zajíček si vyšlapoval, potil se, v krku mu vysychalo, až se z toho vyvinula žízeň jako trám. Došel k vesnici a tam, hned na kraji, stála hospoda U Suchánka. "Musím zahnat žízeň", řekl si zajíček, "a jedno pivo mě neporazí". Vešel do hospody, košík a žílu postavil do kouta, vyskočil na židli u stolku a poručil si pivo. "Hele ušatej", zhlídnul na něj hospodskej, "voni sou nezletilej, podměrečnej a sichr nemaj ani vindru. Žádný pivo, daj si zelenou". To neměl říkat. Zajíček neodešel, ale vzal hospodského za slovo. A tomu nezbylo než aby nosil jednu štamprdli zelené za druhou. Co vám mám povídat, z mrskutu a vajec nebylo nic, zmrskanej byl jenom zajíček a to tak že pěkně. Košík i žílu nechal v hospodě a vypotácel se ven na čerstvej luft.

Jenomže život není pejříčko. Zajíček se potácel kam ho nohy nevedly spíše než vedly a tak se stalo, že vrazil do medvěda Frýborta (von to byl kanadskej emigrant a ve skutečnosti se jmenoval Free Board). Frýbort měl ten den velký břichabol. Kudy chodil tudy hnědil, no a zajíček mu přišel vhod. "Pelicháš, zajíčku, pelicháš?" otázal se. "Ne- ne- ne-..." vyšlo ze zajíčka. Chtěl se, chudáček, zeptat, "Ne- ne- nemáš pivo?", ale Frýbort si to vysvětlil po svém. Vytřel si zajíčkem prdel, nejprve shora dolů, potom zdola nahoru a nakonec ještě napříč; a potom pokračoval v cestě za svými nekalými cíli.

To Frýbortovo hnědé bylo husté, lepkavé a bylo toho hodně. Zajíčka to zcela obalilo, omámilo a s tím přídělem zelené těžce porazilo. Padl na cestu, hned za bílou čáru do odstavné lajny a ztuhnul spánkem více než spravedlivých.

Večer jel cestou cukrář Pernica. Jede, jede a hle, co nevidí či spíše vidí! U cesty leží čokoládový zajíček!! "No to je nadělení", řekl si, "já všechny čokoládové zajičky rozprodal, na vlastní děti jsem pro tu zatracenou komerci zapomněl, přivezu jim aspoň tohoto, ať si také užijí". Zabalil zajíčka do staniolu (cukráři nosí staniol stále u sebe) a přinesl ho domů. Doma se děti vrhly nejprve na tatínka a když ho dostatečně zpustošily, tak na zajíčka. "To se budem príma mít, to se budem príma mít", zpívaly až se chalupa třásla. Rozbalily staniol, zmocnily se zajíčka, papaly, kousaly drobno, nakonec poznaly, že papaj’ – hovno!!

Pohádka? Tvrdá realita, když se zeptáte mne. Zajíčkovi se poštěstilo neskončit v troubě jen proto, že cukrářka se snažila zachránit děti koncentrovanou kyselinou sírovou zatím co otec Pernica zoufale vytáčel 911, teda 150, 155 či 158, kdo si to má pamatovat. Klika cvakla, futra letí, policie ve dveřích. Je to smutkem protknuté: matku sic vzkřísila stěží, ale děti – zatknuté.

Datum 20.02.2017
Vložil Muf
Titulek Zážitek v RP

Ani jsem netušil, že má čeština další nové slovíčko a o co jsem přišel...
http://www.skalnimlyn.cz/dobrodrozstvi-v-jeskynich-aneb-rudicke-propadani-3-dny-2-noci.html

Datum 23.02.2017
Vložil Celda
Titulek Re: Zážitek v RP

Zdar Mufe,
entries na zmíněné adrese jsem zhlédnul, ale nic podezřelého jsem nenašel. Copak je to za novotvar?
Kdysi dávno šel jeden Plánivák z hospody U Matky Němcové kol zdi ostrovského krchova a po návratu na Srub vyprávěl kamarádům, Jdu takhle kolem hřbitova, mrtvolky na mě ňuf, ňuf, ňuf...
Vypadá to, že ve Vratíkově se říká, Jdu takhle kolem hřbitova, mrtvolky na mě muf, muf, muf!
At jde bádání a slouží zdrůfko,
C.

Datum 05.03.2017
Vložil Muf
Titulek Re: Re: Zážitek v RP

Ahoj Celdo,
je to hnedle v tom nadpise "dobrodrožství", asi to má něco společného z drožkou nebo po moravsky s dróžkó.
M.

Datum 10.02.2017
Vložil Vojtěch A. Gregor-Celofán
Titulek SMB 2016: Historie průzkumu Macochy

Sborník Muzea Blanenska 2016

PrvníVyšel sborník, který vydává nově vzniklé Muzeum Blanenska. Sborník obsahuje řadu různorodých článků týkajícich se blanenského regionu a osobností s ním spojených.

Část přírodovědná obsahuje tři příspěvky:

-- Historie těžby vápenců od doby vyhlášení CHKO Moravský kras (Ladislav Slezák)
-- Z historie průzkumu propasti Macocha (Vojtěch A. Gregor)
-- Příspěvek ke studiu o ukončení jeskyně Pekárny v jižní části Moravského krasu (Ladislav Slezák)

Studie Z historie průzkumu propasti Macocha, s podtitulkem Agentura Saturnin: Uvádění románových příběhů na (téměř) pravou míru, je otištěna na stranách 9-41 včetně 6 barevných fotografií a dvou ukázek z Melnického výpisu z rukopisu Lazara Schoppera z r. 1723. Autory barevných a dosud nepublikovaných fotografií jsou Vladimír Kemlink Jančík a Marek Audy. Celkový počet grafických příloh -- většinou fotografií -- je 28.

Studie obsahuje následující kapitoly:
- Úvod
- První historicky ověřený sestup do propasti
- Významné výpravy do Macochy do konce 19. století
- Období Karla Absolona
- II. světová válka
- Poválečné období
- Průzkum v 50. a 60. létech 20. století
- Výzkum v létech 1969-1974 -- macošská pětiletka
- Objev Amatérské jeskyně
- Moderní potápěčský průzkum
- Literatura a prameny (více než 100 referencí)

Sborník obsahuje 173 stran, cena 150 Kč včetně DPH
K dostání v pokladně Muzea v blanenském zámku.

Příjemné počtení u štoudve dmoutu přeje Celofán :o))

Datum 10.02.2017
Vložil Vojtěch A. Gregor-Celofán
Titulek Zemřel Jaromír Demek

Dne 5. února 2017 zemřel ve věku 87 let známý český geograf a geomorfolog profesor Jaromír Demek, RNDr., DrSc. Poslední rozloučení se zesnulým se koná 13. února inst. v 11 hodin v brněnském krematoriu na Jihlavce.
Jaromír byl jednou z hybných sil vedoucích k založení České speleologické společnosti, jejím spoluzakladatelem a svého času také místopředsedou. Do paměti moravských jeskyñářů vešel především jako ředitel Kabinetu pro geomorfologii ČSAV (od r. 1960), který pod jeho vedením vyrostl v Geografický ústav ČSAV v Brně; ředitelem tohoto ústavu byl v letech 1963-1978.
Velikému Lomikeli budiž žalováno, z ředitelské pozice ho vykousal, tak jako řadu dalších odborných pracovníků ústavu, agresivní a mocichtivý předseda ústavní buñky KSČ, nechvalně známý z Moravského krasu, zvláště z afér kolem Speleologického klubu, Amatérské jeskyně a jejího jména.
V r. 1978 Jaromír nastoupil jako docent geografie na katedře geografie Přírodovědecké fakulty University Jana Evangelisty Purkyně (UJEP, od r. 1990 opět Masarykova Universita, MU). V r- 1987 přešel na Přírodovědeckou fakultu Palackého University (PU) v Olomouci, kde v letech 1988 až 1995 působil jako vedoucí katedry geografie a od r. 1992 jako profesor v témže oboru. Po odchodu do důchodu (1995) byl odborně i pedagogicky činný na obou univerzitách.
Naše jeskyñáře může zajímat, že v letech 2005-2006 byl odborným pracovníkem Agentury ochrany přírody a krajiny ČR na pracovišti Brno.
Jaromírova odborná a vědecká činnost, domácí a zahraniční-mezinárodní, přesahuje rámec této vzpomínky. Zde pouze poznamenávám, že je autorem resp. spoluautorem více než 500 publikací.
Jaromírův vztah ke krasu, včetně našeho Moravského, je obecně znám. Zde uvedu jen jednu perličku, kterou vím přímo od něho -- byli jsme přátelé a zůstali jsme v korespondenčním styku. Bylo to po velkých objevech v Býčí skále, za Přítokovým sifonem (dnes Sifon dřiny). Jaromír tam byl na exkurzi se skupinou expertů a chtěl fotografovat. A tehdejší předseda býčiskalské jeskyñářské skupiny Emil Bartoñ, žárlivým zrakem strážící tajemství býčích skal, vod a sedimentů, mu to zakázal!
No, byla to trapná situace, ale pak se nějak domluvili :o))

Vzpomínám na přítele Jaromíra Demka, na Výdrholci jsme na jeho památku zapálili svíci -- a vy, kteří jste ho znali nebo alespoñ o něm a jeho díle slyšeli, vzpomeñte také.

C.

Datum 19.10.2015
Vložil Vojtěch A. Gregor-Celofán
Titulek Průstup jeskyněmi Jedovnického potoka

Průstup JJP 4. července 2015 -- Býčí skálou a Rudickým propadáním z Josefova do Jedovnicko-rudického slepého údolí a zpět -- je podrobně zpracován v právě vyšlém Sborníku Muzea Blansko 2015. Článek provází 19 barevných fotografií ve zvláštní příloze -- první barevné příloze za 46 let existence Sborníku.
Sborník také obsahuje článek Hugo Havla a Igora Harny, Sedmdesát let Speleologického klubu v Brně.
Zájemci zakupte si svůj výtisk do konce tohoto měsíce. Muzeum Blansko přechází pod správu Jihomoravského kraje a v jeho činnosti bude dvouměsíční pauza. Prodej bude obnoven až v lednu 2016.

Datum 28.01.2017
Vložil Fadir
Titulek Re: Průstup jeskyněmi Jedovnického potoka

A Notary is not normal

Datum 05.02.2017
Vložil C.
Titulek Re: Průstup jeskyněmi Jedovnického potoka

And so are not you.

 

© francimus

Vytvořeno službou Webnode