Speleologie? Speleokomedie?...Všechno!

Jeskyně Malé Fatry

04.03.2009 17:46

Na pozvání Jeskyňářské skupiny Aragonit (vedoucí Eduard Piovarči) jsme se zúčastnili víceméně dokumentační akce v některých lokalitách Malé Fatry. Výjezd proběhl ve dnech 27.2.-2.3.2009 a byli na něm tři členové ZO 6-16 Tartaros: Filip Kuba Doležal (vedoucí), Tomas Gavlas a já. Akci předcházela velmi bohatá korespondence, Edo nám za skupinu Aragonit poslal hodně studijních materiálů, aby jsme nebyli překvapeni a celou akci velmi dobře zorganizoval. Sraz jsme měli v pátek večer za osadou Koňhorna, kde bylo také zajištěno ubytování na naše poměry v přepychové lovecké chatě.

V sobotu jsme navštívili jeskyni Ludmilu na jihu Malé Fatry v oblasti tzv. Kraľovianský meander. Jeskyně se nalézá na jedné z mnoha lomových teras částečně činného lomu. Tento lom pri Šútove funguje pouze v jeho západní části, levá je opuštěná již několik let a slouží jako koupaliště. Jeskyni objevil náhodně Marián Hýll při fotografování lomu v srpnu roku 2008. Na podzim v říjnu potom byla postupně odkryta a prolezena vstupní chodba, která težce nese stopy lomové činnosti. Přes velmi těsnou úžinu se skupina Aragonit dostala do systému paloříční meandrující chodby s unikátní sintrovou výzdobou.

Prakticky ihned byly zahájeny práce na uzamčení lokality, jež trvaly až do konce roku. Teprve potom se rozběhlo mapování a dokumentování lokality. Byli jsme první zahraniční návštěvou v této jeskyni a bylo nám umožněno zúčastnit se dokumentace a prolongace konce jeskyně. Zatím byla známá část o délce 110m. Konec nebyl dosud prolezen z několika důvodů. Jsou to především velmi těsné prostory, kterými se musí speleolog pohybovat těsně při zemi a není možno se na konci nikde otočit. Pokus o zdolání a zjištění, jak vlastně jeskyně končí bylo svěřeno dvěma nejmenším členům týmu. Jedinému z nich se podařilo po proplazení dvěma jezírky pokročit o 35 metrů velmi silně zakrápníkovanou a meandrující  chodbou až k sintrem a vodou zalité neprůlezné puklině. Zde jeskyně končila. Průstup tímto relativně krátkým úsekem trval 1,5 hodiny a celou cestu zpět musel objevitel couvat vleže a ve vodě a kličkovat mezi stalaktity.

Zbytek týmu se věnoval fotodokumentaci a zvětšování vstupní úžiny. V jeskyni prakticky nelze provádět žádné sondážní práce kvůli zničení výzdoby naprostému nedostatku místa. Vstup bude pravděpodobně časem hodně omezen pouze na vědecké a dokumentační práce. O jeskyni je již připraven článek do nejbližšího Spravodaje SSS. Jak však vidí jeskyni nezávislý pozorovatel? Velmi zajímavý bude zejména výzkum geneze jeskyně. Na protějším svahu za lomem se ztrácí malý potok, který možná jeskyni vytvořil. Velmi malý spád jeskyně a její meandrující chrakter spíše napovídá toku vázanému na nějakou prastarou a zahrazenou úroveň údolí Váhu. V tomto případě by zde mohlo být jeskyní více a ve stejném patru. Napovídá tomu i mocný průvan, který jeskyně nasává a vysušuje ji. Průvan proudí mimo hlavní tah jeskyně od vchodu až po Galerii Aragoniťáků, kde odchází velmi těsnou chodbou mimo doposud známé prostory. Zajímavé jsou také kosterní zbytky mnoha živočichů, jež do jeskyně natahaly v minulosti lišky. Je otázkou kdy a kudy, protože tato část lomu nefunguje asi 30 let a některé kosti vypadají poněkud starší. Kdysi mohla být asi 20-30m pod původním přirozeným povrchem. Mimořádný je také nález kostí ryb a vejce vodního ptáka, protože na nejbližší vodní hladinu je to výškově hodně a nepřímým důkazem, že jinde níže podobné úkryty pro dravce typu lišek a kun nejsou.

Akce byla ukončena pozdě odpoledne. V neděli jsme přejeli jižně od Žiliny a zaparkovali u ústí Turské doliny, jež je zájmovou oblastí skupiny Aragonit. Zde je několik jeskyní a jedna vyvěračka pod vrchem Děd a Vyhlídkou. Jeskyně Dědova představuje pravděpodobně fragment horizontální průtokové jeskyně o dosažené délce asi 75m. Částečně je vykopána, má dva vchody a drobnou převážně nickamínkovou výzdobu. Je hodně členitá, ale asi se jedná jen o stropní kulisy ponořené pod úroveň sedimentu. Níže jsou údajně sedimenty i písčité, což by potvrzovalo i její genezi. Vyjímku tvoří tlakový skalní kanál zvaný Marošov rukáv.

Nad touto jeskyní asi 50m je další horizontální jeskyně (j. Malachytka?), pravděpodobně rovněž paleoprůtoková. Je kratší, měří asi 25m a je vytvořena na mezivrstevní ploše. Směrem do masivu z ní pokračuje zahliněný trativod. Perspektivu tohoto pracoviště ukáže teprve čas. Bohužel zde není žádná vertikální tektonika, jež by dopomohla k ponoru paleovod do masivu Děda. Ovšem pozor. Úplně nahoře přímo ve skalním masivu Vyhlídky je ještě jedna jeskyně 3m dlouhá a ta vertikální tektonikou přímo hýří a nabízí dokonce dvě výrazné vertikální pukliny do masivu vedle sebe. Krásně je vidět mrazové zvětrání vchodu jeskyně, jež ostře přechází v sestupující chodbu. Na stěnách lze s trochou fantazie najít několik opravdových facet a jiných erozních tvarů.

Přesunujeme se proti proudu potoka až k samému okraji vápenců. Zde na levém bočním údolíčku jsou vyvinuty dvě rozsedlinové propasti. Spodní má údajně hloubku 6m při šířce asi 30cm. Je dole hodně ojíněná a vystupuje vrchem i pára, pravděpodobně navazuje na horní propast. Horní rozsedlinová propast ještě nemá jméno. Jedná se o dvě rovnoběžné pukliny šířek do jednoho metru. Vstupní je ucpaná závalem asi v 8-mi metrech. Průlezem mezi bloky se dostaneme na odštíplý blok velikosti autobusu podél něhož slaníme do další pukliny. Zde severním směrem vede sled několika puklin, ale jsou to spíše velmi nadrobno rozpukané bloky. Technickým průlezem mezi nimi pronikneme to rozsedliny průměrné šířky 40-60cm v hloubce 30 metrů. Zde je několik dalších kolmých puklin, ale pokračování žádné. Proto jsme jeskyní opustili, předtím pořídili fotodokumentaci, jíž zde nikdo před námi neprováděl. Odjezd na základnu

V pondělí ráno jsme upustili od plánovaného bádání pro nedostatek času, moji chřipku a Kubovu noční šichtu na vysočině. Poděkovali členům místní skupiny Aragonit za nebývale plodnou akci a nezbývá, než se těšit na další spolupráci zde.

Fotografie z akce jsem umístil na Rajče. Souběžně bude zápis prezentován na webových stránkách skupiny Tartaros. Fotografie budou rozhodně i na klubovní galerii JS Aragonit.

 

 

 

© francimus

Vytvořeno službou Webnode