Závrt U hrušky
Popis lokality: JV od Suchdola je výrazná závrtová řada sledující směr SSV-JJZ. Ryšavý – Fabík očíslovali závrty této řady čísly: 33, 34, 35, 36. SSZ od nejsevernějšího, který má č. 33 se nachází aktivní ponor suchdolského potoka „Pod rybníkem“. Tento má č. 32.
Jižně od závrtu č. 36 se nachází postraní žlíbek ústící do Pustého žlebu. Znám je pod názvem Veselický žlíbek, nebo též „Peklo“. Několik metrů pod náhorní rovinou v tomto žlíbku, v blízkosti jmenovaného závrtku č. 36 se nachází krápníkové jeskyňky objevené F.Němcem ze Suchdolu a také po něm pojmenované Němcova 1 a Němcova 2.
Největší ze závrtů má číslo 33. Do tohoto ústí krátký přítokový žlíbek, který pokračuje dále (proti toku) mělkou depresí. Druhý největší závrt č. 35 je znám pod názvem „U hrušky“. Roste v něm letitá planá hrušeň.
Souběžně s touto závrtovou řadou probíhá asi 300m západně krasová hranice. V závrtech se pravděpodobně propadala voda stékající sem z nekrasového terénu. Dnes stékají tyto vody veselickým a suchdolským žlíbkem do Pustého žlebu.U suchdolského větší část se propadá pod rybníkem – čís. 32.
O závrtu „U hrušky“ kolovala mezi místním obyvatelstvem pověst podporovaná suchdolským jeskyňářem F.Němcem, že tu údajně před mnoha lety hledali rudičtí horníci na popud knížete Salma železnou rudu. Prý se jim podařilo otevřít hlubokou propast, kterou později ze strachu zaházeli.
F.Musil našel ve svém archívu fotografii dna tohoto závrtu z r. 1956. Na snímku zasněženého dna závrtu je patrná propadlina s odtátým sněhem.Později se tato propadlina zarovnala a po 12-ti letech se ani místo nedalo určit.
Z krasové literatury jsme se o této lokalitě dozvěděli: Dr. Martin kříž a Jan Knies se o tomto závrtě zmiňují, sice jen velmi stručně, ale je přece nějaký důvod, abychom jí věnovali pozornost: Dr. Martin Kříž, Průvodce moravských jeskyň 1902 díl II.str. 318…..3.(V rovné čáře severním 80 kroků od předešlého je závrtek mající obvod 80 kroků a hloubku 6m, uprostřed je jícen, v závrtku rostou stromy). Jan Knies, Punkva a její krasové přítoky z r.1909….na jih od tohoto (od č. 4) leží jiný podoby kruhové s obvodem 64m a dnem sníženým o 3m uprostřed něhož je ponor, do kterého sesypává se hlína….Při udání hloubky se patrně J.K. zmýlil, hloubka je 6m.
Tato lokalita byla před léty v pracovním plánu speleologické skupiny ČKD Blansko. Protože po dva roky po schválení plánu nebyly zde práce započaty, bylo domluveno s ved. Této skupiny Lad. Šebelou předání lokality Pustožlebské skupině Speleologického klubu. Po povolení a schválení pracoviště Krasovou komisí, byly zde práce zahájeny v létě 1968. Frant. Němec ze Suchdolu vykopal jámu 0,5m hlubokou. Dále pokračovala naše skupina do hloubky 3,2m. Zde tvořila pevná skála již tři stěny šachtice a čtvrtá byla tvořena vápencovou sutí, která byla zcela vyplněna hlínou okrové až rezavé barvy. Stejný materiál byl také těžen při hloubících pracech. Pouze v místech, kudy jsme vedli šachtici byly mezi balvany volné škvíry, které nás v hloubce 3m dovedly k úzkému jícnu ve skále. Tudy v zimních měsících šly průvany dovnitř.Také pokusy s vodou ukázaly, že pod námi budou volné jícny. Další práce v pevné skále postupovaly velmi pomalu. Bylo zřejmé, že šachta byla chybně založena a hlavní jícen bude jinde. Přesto jsme šachtu před zimou 1969-1970 částečně zapažili. (na plánku č.1).
Pod vlivem tání 1970 se část šachty ze strany západní zavalila. Toto jsme zjistili při první jarní exkurzi na tuto lokalitu (26.4.70). Další sondáž na SZ a S nám odkryla vrstvy uložení sedimentů sestávaly z vyvezeného kamení z polí a odpadků (střevíce, střepy, hrnce apod.). Níže pak byly již vrstvy okrové hlíny a vápencové balvany. V místě, kam se tyto vrstvy ukláněly, započali jsme s hloubením nové šachty (viz plánek č. 2).
Během další pracovní exkurze (3.5.70) jsme dosáhli hloubky 1,7m. Na dně byly již volné dutiny mezi stále většími balvany.V hloubce 3,5m, které jsme dosáhli během další exkurze (10.5.70) byla již pevná skála po dvou stranách šachty. Vápencová suť, která vyplňovala dno byla již čistá bez hlíny. Část balvanů padala do hloubky. Po odstranění balvanité zátky, bylo možno nahlédnouti do příkře ukloněné sestupné chodbičky. Dno bylo skalnaté, silně korodované. Ostré břity znesnadňovaly sestup.
Protože po proniknutí nebyly nalezeny žádné stopy po hornických pracích, můžeme s jistotou vyvrátit dřívější pověsti o otevírání tohoto závrtu horníky, či jinými osobami v minulosti.
Další postup dopředu byl zatarasen většími balvany v místech podle plánu č. 3. v hloubce 24m. Dne 17.7.70 byly tyto balvany odstraněny. Poté se proniklo přes dva skalnaté stupně do větší prostory dómovitého charakteru. Prostora se uklání pod 35°k jihu. Dno je velmi zahliněno. Přes blátivý a kluzký stupeň byl dosažen blátivý sifon, kde v hloubce 42m prostory končily (čís. 5).
Řídké bláto na konci prostory je živeno nepatrným růčejem vody, který teče po dně jeskyně v úzkém kaňonovitém korýtku ve vápencovém podkladu dna jeskyně (na půdorysu čís.4).
Ve východní části je možno se dostati přes stupeň do menších chodbiček vytvořených na příkře ukloněné puklině.Tyto končí ucpaným komínem (čís. 6). Také komín (čís. 7) je směrem k povrchu ucpán sutí.
Jeskyně jsou modelovány na mezivrstevní spáře ukloněné pod 35°k jihu. Predispozicí pro směr jeskyně je též tektonická porucha směru 1O°- 190°na které je vybudována celá závrtová řada. Proto také jeskyně v závrtu U hrušky směřuje zákonitě pod závrt čís. 36. Vápence, ve kterých je jeskyně budována jsou převážně pestré, s růžovými a červenými žílami kalcitu. Podrobněji přislíbil zpracovati tuto lokalitu po stránce geologické RNDr. Burkhardt z krasového odd., Morav. Muzea.
V plánu pro r. 1972 jsme měli práce za účelem překonání hlinitého sifonu. Protože však bahnité nánosy nevyschly ani při zimních mrazech, kdy stále přitékal pramének vody, bylo rozhodnuto zanechati zde dalších manuelních prací.
Na pracech, které přispěly k objevu jeskyně se zúčastnili: Ing. I.Audy, J.Audyová, Ing. V.Kacetl, J.Kacetlová, F.Musil, V.Musilová, F.Němec, Z.Žáčková
V Brně dne 15.2.1971 Frant. Musil, za skupinu