Vzpomínka 2008

...Klid a mír, celý kraj tiše dávno spí jenom vítr v korunách stromů vypráví. Ten divnej příběh, kterej tu šeptá vhkej mech o chlapu co měl život rád a měl velkej pech...Do ticha občas jenom sova zahouká. Sedím tu tiše, jsem tu sám a poslouchám ten divnej příběh na kraji skal co v dálce mizí...

...Víš, že jednou příjde den, kdy si nebudeš moci si sbalit svý cajky a tvoje oči neuvidí tento svět... zůstane příběh, ze kterýho bude jasný ostatním, že jsi tady žil, miloval život, přírodu a vůbec celej svět...

Tohle se kdysi na vzpomínce zpívalo a hrálo. Na text jem si nevzpoměl ani já, není to celé a není to přesně. Musel bych ho najít z doby, kdy jsem ještě něco hrál. Nevím, jestli je to škoda, nebo ten obsah už vyšuměl, nebo se za trampskou píseň jeskyňáři stydí. Fakt nevím. Složil to Žanek Valášek a recitativ jeden z mých velkých jeskyňářských vzorů Svaťa Cigánek. Na vzpomínce u jeskyně jako první hrála tuto skladbu skupina Karabina. Ale ono je jedno, kdo to zahraje. Příště vezmu aspoň tu svíčku.

Kras začal páteční koupačkou v Šošůveckém lomu. Voda byla tak studená, že jsem do ní nevlez. Některá děvčata, která se před tím koupala v Lopači však ano. Vyložili jsme nové a opravdové kalové čerpadlo a víkend mohl pokračovat.

Sobotní akce v NSK se mírně opozdila, díky tomu jsem stihl menší zakázku ve Veselici. V koridoru jsme se věnovali kontrole lokality, sledováním vodních stavů atd. Všeobecně je málo vody, v přítokovém 7. sifonu je necelý metr nad minimálně sníženou hladinou při čerpáku, takže to bude možná končit dalším potápěčským pokusem proti proudu s cílem najít nižší odtokové cesty. Další akce byla směřovaná na exkurzi do Velkého komína a poslední na pokus o obejití 2. sifonu suchou nohou. Pod Šošůveckým dómem je sice stále tůň vody po prsa, ale dál je to v suchu. Jediná odbočka, která zatím pouští je od 2. sifonu bohužel nejdál. Studené vodě jsem se tedy stejně nevyhnul. Dojela Zuzka z měsíční cesty po Pákistánu a v pořádku, takže je to u mě taky fajn.

Odpoledne v 17.00 u jeskyně 13C začala tradiční pietní vzpomínka na tragicky zesnulé jeskyňáře v Moravském krasu. Skupina pamětníků, jeskyňářů i hostů se potom přesunula ke vchodu do Staré Amatérské jeskyně. Někteří ještě k Němcům, jiní domů a většina do Lomu Velká dohoda, kde byl večer zapálený slavnostní oheň.

V něděli jsme absolvovali procházku po planinách mezi Ostrovem a Macochou. V Lopači se umístilo nové a skutečně kalové čerpadlo, kde místo vrtule koluje kapsa, která bere štěrk, dlažební kostky a nepozorné prsty. Taky prováděny jiné drobné práce, třeba překlenutí jednoho dómku v chodbě nad sifonem trubkou a zaskládání kameny. Exkurzanti si udělali nějaké prohlídkové sestupy ve Vintokách a podobně. Navštívena Hlaváčkova propast.

Ostatní fotografie ze Vzpomínky a z Macošské plošiny jsou na Rajčeti...

Takhle je to správně:

VZPOMÍNKA NA KAMARÁDA

1.sl.

Klid a mír celý kraj tiše dávno spí

jenom vítr v korunách stromů vypráví

příběh chlapa jehož kříž na kraji lesa v trávě stojí

na jehož hrobě nyní leží jen prostý věnec chvojí...

Refrén:

Do ticha občas jenom sova zahouká.

Čas zvolna běží, stojím tu sám a poslouchám

ten divnej příběh, kterej mi šeptá vlhkej mech

o chlapu co měl život rád a měl velkej pech.

2.sl.

Jít a snít, každej z nás cestu dávno zná,

stovka cest v toulkách mraků ubíhá,

příběh chlapa, jehož cíl na kraji skal v dálce mizí,

na jehož cestě nezastaví tak marný osud cizí...

Recitativ:

Vím, že jednou příjde den, kdy nebudeš moci sbalit

svoje cajky a odejít k vodě, do lesů. Tvý starý nohy

ti přestanou sloužit a oči neuvidí tento svět.

Zůstane jen příběh, ze kterého bude jasný ostatním,

jak jsi tady žil, miloval lidi a přírodu, měl rád

volnost, kamarádství a vůbec - celej život...

Autoři Žanek Valášek a Svaťa Cigánek věnovali píseň jako vzpomínku na tragédii v Amatérské jeskyni...