Velikonoční akce Slovinsko 2015, Podjunška jama a další.

Po únorové pracovní akci, které jsem se nezúčastnil vyhlásila Plánivská skupina akci jarní. Připadla na víkend doplněný o velikonoční pondělí. Hlavním předmětem prolongace byla Podjunška jama a dokumentace většího rozsahu. Zázemí tradičně zajistili jeskyňáři jamarského klubu Gregora Žiberny v Divači a Jaka Jakofčič ze skupiny Sežana. Zájem jeskyňářů z Česka má stále větší záběr, proto je dobré spolupracovat s více skupinami. Slovinské straně to nevadí. Akci doplnili aspoň po exkurzní stránce ještě 3 speleologové z Rakouska. Výjezd probíhal stručně asi takto:

3. 4. Pátek: Odjezd z Brna dvěma auty kolem 18-té hodiny. Příjezd Divača cca 0.30 hod, po drobných problémech ubytování v klubovně místních jeskyňářů.

4.4. Sobota: Tomík, Martin Koudelka odjez do Sežany pro pracovní matriál a kbelíky, Jindra s Jirkou vystrojení Podjunšky jamy. Tato sestava doplněná o místního jeskyňáře Mitje kopání v koncových částech propasti Podjunška jama. Až do odpoledních hodin, oprava a doplnění výdřevy, vytvoření funkčního odtoku vodoteče směrem do objevů. Druhou dokumentační skupinu jsem tvořil já společně se Zuzkou a Ivčou. Hlavní úkol - povrchovou akci jsme vyloučili pro nepřetržitý déšť, který se spustil po sestupu prvního družstva. Realizovali jsme přemapování jeskyně Globočina. Tato lokalita se nalézá v jižní stěně propadu Bukovník. Dle mapy z ní vedou dvě odbočky dále k jihu, což by z ní vytvořilo perspektivní lokalitu vzhledem k aktivnímu odtoku Reky v Kačné jamě. Byla pořízena nová mapová dokumentace a zhodnocena situace:

Jeskyně je vytvořena gravitačně, odtrhem mocné skalní kulisy směrem k severu, do jádra propadu Bukovník. Obě stěny trhliny jsou kompaktní, obrysy totožné. Strop je překryt dalšími bloky okrajové rozpadlé linie Bukovníku. Uvnitř je sutě a další produktů zvětrávání poměrně málo, směrem dolů se rozměry výrazně zmenšují a jsou vyplněny z povrchu spláchlými sedimenty. Nikde nejsou stopy říční modelace, stropy občas doplní chudá sintrová výzdoba. Chodby jižním směrem neexistují, vše leží na linii V-Z, rozměry a tvary souhlasí s původní mapou, směry nesouhlasí.

Perspektiva téměř nulová, pouze v západní části na nejnižším místě z úzké pukliny vyráží poměrně výrazný průvan. Vzhledem ke stejným teplotám venku je to zajímavé. Bylo by vhodné protáhnout polygon na povrch a zjistit vzdálenost od úpatí skalní stěny hlavního propadu Bukovníku. Dále provedena exkurze do jeskyně v Bukovníku. Samotný propad je obrovský cca 200x400 metrů. Na Severní straně je ukončen jeskyní, která byla předmětem výzkumu v dřívějších letech. Celkově se zřejmě jedná o propad stropu do obří jeskyně, jejíž fragment jsme využili ke svačině a dočasnému úkrytu před deštěm.

Odpoledne návštěva jeskyně Trhlovca. Má se jednat o pokračování jeskyně Divaška jama, která v těchto místech údajně končí. Jeskyně dole, ale i vstup má charakter spíše paleoponorný, možná geneticky jeden z přítoků jeskyně Divaška. Rozměrově je podstatně menší, není tolik zařícená a místy tvoří meandry. Jsou zde prastaré podlahové sintry, ale ne takových mocností. V jeskyni jsou zajímavé písčité výplně, v jednom meandru je pravděpodobně propad do prostor ještě nižších, neznámých. Zážitkem se stal nález zimujícího vrápence velkého.

Při hledání vchodu do Trhlovce došlo ještě k objevu jiného paleoponoru. Zatím je výrazně vodou opracovaná čení stěna s náznakem malé jeskyňky, kterou zatím využívají lišky. Speleologická perspektiva poměrně dobrá, místo by bylo dobré zkontrolovat v zimě kvůli průvanu. Kontrola vchodu do Kačné jamy, zda rakouští speleologové jsou ještě v jeskyni.

5. 4. Neděle: Sestup kompletního šestičlenného týmu do propasti Podjunška jama. Se Zuzkou máme za úkol mapování, ale ve vstupních vertikálních partiích je to spíše úkol pro jednoho. Dole vystrojujeme pravou, suchou část systému a také dokumentujeme. Opět nález jednoho vrápence velkého. Po ukončení vysíláme pracující družstvo na svačinu a dokumentujeme ještě pracoviště na dně levé časti. Bylo tedy možné zhlédnout vše a udělat si hrubý obrázek a pravděpodobné genezi propasti a možnému pokračování.

Vstupní část je vázaná na vrstevní plochy k JJZ pod sklonem cca 15°. Vznikla dlouho, je členitá se skalními mosty, jeskyňkami, odbočkami, skalními okny na plotnách shodného směru. Vápence patrně měkčí, ostrý předěl je vidět v hl. 20m pod nástupem (hlinitý svah), odbočky typicky jako na vrstevním rozhraní. Dále pokračuje propast výhradně vertikálně. Nejlepší rozled na situaci skýtá nepatrný balkonek, kazatelna, 30m nade dnem. Propast je vytvořena na dvou vertikálních tektonikách: První je téměř S-J, cca 185°, reprezentují ji vzestupné chodby, místy se rozšiřující, samotný již popisovaný balkonek, kaverna se sintropádem pod ním, dno propasti, pravá větev s kopletním odtokem v meandru. Na konci se vychyluje k JVJ.

Druhá tektonika vede SZ-JV, cca 330° a probíhá: Zářez za skalním mostem, pravá stěna nad bahnitým svahem, ústí spodní propasti, plató 10m nade dnem, dno prpasti, vertikální úžiny nad sebou do do síně s pracovištěm. Zde se ztrácí, nicméně rovnoběžný pětimetrový odskok tvoří právě pracoviště a současný odtok ze systému. Pro stanovéní perpektivy je nutné poznat, která ze dvou tektonik je starší a byla aktivovaná dříve, Protože právě ta načepuje současný tok v jeskyni, Svedčí o tom Dvoumetrový rozdíl mezi oběma zakončeními směrem k jihu. Tomu lgicky odpovídá i poloha vrstev.

V průběhu tvorby spodní propasti došlo k upřednostnění JV tektoniky. Voda padající z výšky 80-100 metrů má neobyčejnou abrazní sílu a vytvořila monumentální vertikálu. To je však současný stav, starší vzhled je skryt v zadní prostoře, jejích zasintrovaných komínech s korozí. Odtud také současný odtok "cuknul" 5 mětrů právě k tektonice druhé. Pravý odtokový meandr je za další 8m propástkou úplně vyklizený, čistý a suchý od průvanu. Údajně zde nikdy žádné průvany nejsou, ale nyní i přes nevýhodné teplotní podmínky, byly poměrně výrazné. Možná že aktivovaná sousední větev něco před námi pročistila. 

Nevýhodou prolongace jsou poměrně úzké rozměry. Předností DistaX je měřit i tam, kde se člověk nedostane to znamená 10-20 (občas i 30) cm šířka při hloubce 6m se dnem svažujícím se k JVJ. V horní části je meandr průlezný do délky 7m, kde je také průvan nejvýraznější. Naproti tomu odtoková část v levé větvi je širší, o sekundárním sesutí, zařícení svědčí i výrazná a neporušená sintrová výzdoba, která v suti, bahně a vodě obvykle nevzniká. Pracemi byly narušeny přirozené odtokové poměry, voda se drenuje do výkopu a pokouší se někudy odtékat. Problémem je nestabilní svah, který zatím nějakým zázrakm drží výdřeva. V těchto podmínkách to lépe nešlo.

Zmého pohledu jsou tedy obě větve stejným dílem nadějné, asi je potřeba vybrad snadnější postup. Odpoledne byla propast odstrojena, přejezd do Divači a tradiční návštěva místního restaurantu Balt-Orient, navázání dalších kontaktů a pod.

5.4. Podělí: Na tento den nám Jaka Jakofčič domluvil návštěvu jeskyně Vilenica. Jedná se o velký prastarý ponorný systém obřích rozměrů. Jeskyně je zarvaná krápníky a v některých místech skalními bloky. Jeskyně je údajně nejstarší zpřístupněnou jeskyní v Evropě od 17. stol. (r. 1633). Momentálně je jeskyně uzamčená, nadále slouží turistice, Do poloviny jeskyně je instalováno osvětlení, celková hloubka je -190 metrů. Dále krátká povrchová exkurze u jeskyněk v okolí a pohodový rozjezd domů.

Závěrem je potřeba především poděkovat zpřáteleným klubům, Jeskyňářům skupiny Gregora Žiberny za podporu a poskytnutí zázemí, Jako Jakofčiči ze Sežany za podporu a nedělní exkurzi, jeskyňářům z Rakouska za pokus o vynesení datalogeru z Kačmy, Skupině Plánivy, zejména Tomovi Rothovi za neustálou perfektní organizaci všech akcí. Akce se zúčastnili:

Tom Roth, Jindra Pernica a Ivča Kosíková - Plánivy

Zuzka Minaříková a Jirka Cenek - Býčí skála

Martin Koudelka (Koudy) - Nezařazený, francimus - Tartaros.

FOTOGALERIE: Je tradičně na Rajčeti franci, fotili ještě Jirka a Ivča, alba zatím nejsou k dispozici.

Vilenica jama - webové stránky,  Vilenice - Wikipedija ,  Orientační mapa systémů vázaných na Reku.

Poslední zimní akce do Podjunšky a Web Plánivy.