Tradiční akce pořádaná Plánivskou skupinou proběhla 7. - 11. 5. 2008. Ve středu po práci jsme se shromáždili na startovní čáře v Chrlicích u Tomíka doma a množství baťohů větší, než malé jsme nasoukali do expedičního pežotka. Poté se nasoukalo dovnitř ještě dalších pět účastníků akce a mohlo se vyjet. Do Divači ve Slovinsku jsme dorazili něco po půlnoci a přespali v klubovně místních jeskyňářů.

Ve čtvrtek nejprve propast vystrojili s mírným předstihem Tomík a Libor. Ostatní s dvojnásobnými batohy o hodinu později. Propast od poslední únorové akce byla vyzdobena vzrostlou vegetací, napřiklad hluchavkami s velkými listy a ještě většími fialovými květy. Rostly až tam, kam svítilo slunce. Taková typická krasová květena.

Dole jsme nejprve navštívili Južnou dvoranu a prozkoumali trativody a chodby na jejím spodním konci. Ve skuečnosti je to spíš pokračující strop Dvorany s obrovským závalem na dně. Až na vyjímky. Zřeba chodba k přítokovému sifonu. Na aktivní tok jsme se dostali dvěmi cestami, odtok jsme bohužel nenašli i když Pólo, jako správný úžinář prolezl hodně. Pátrali jsme i po původu silného průvanu, který se objevuje ve vstupní propástce. Ten jde spíš ze sutí pod vstupní propastí a Jižní dvorany, kde by se mohl pěkně v zimě ochlazovat a tudíž i proudit dolů, kde je ještě nasáván tekoucím aktivem. Odpoledne jsme vytvořili nový bivak uprostřed Záchodného Rovu, vytvořili ozajstný záchodný hrob, zasvačili, rozbalili. Jedna skupina šla vystrojit další postup a přednesla si část materiálu. Druhá skupina dělala revizní tah polygonu mezi Vodným breznem a vstupní propastí.

V pátek jsme po ránu vyrazili do Plánivskoho rovu. Libor s Pólem šli lézt nějakí poslední komíny do východní části horního patra. Tomík, Tomas a já jsme šli mapovat v Lentilce poslední objevy, kde plánivákum došlo lano, maďaři sice pokračovali, ale né daleko. Tak jsme jim to zmapovali, nafotili a zkusili trochu zabádat. Prej tam je vidět okno s obrovskou prostorou. Není, je to tam pak průlezné, ale nic moc. Prostory jsou v blátě, vyplachované oscilující hladinou neznámého vodního toku. I stěny jsou oplácané bahnem a v místě většího skapu pak sedimenty dopadají s hlasitým mlaskotem na přílby nešikovných jeskyňářů....

Propast Lentilku vystrojili maďaři. Trochu znervózňují ta devítimilimetrová lana. Ono to unese, ale když jsou umazaná od bláta, nejsou na nich vidět různé oděrky a bebínka. Maďaři jdou navíc s dobou a vážou uzle u nás dosud nepoznané. Tuhle zimu jsem kreslil pro speleo nějaké nové francouzské uzle a jeden z nich jsem nyní měl možnost vidět v praxi. Možná to speleo ještě někdy vyjde. Bádání dole nějak nevyšlo, tak jsme vylezli a pokračovali v průkopu nahoře, kde jsme skončili v únoru. Maďaři tu postoupili asi o dva metry a donesli účinější nářadí.

V sobotu jsme pokračovali v nedokončené práci z předešlého dne a to ve stejném složení. Vykopali jsme 50 kbelíků, Pólo dolezl poslední komín, co nikam nevedl a tak jsme dopravili speleologický materiál zpět do bivaku. Protože jsme se rozhodli ještě pro jednu noc v bivaku, kdo má fofrovat ven, když je venku tma, oprali jsme cajky, aby se lépe lezlo. Pokusili jsme se nafotit Záchodný rov a pozdě v noci nám Tomík udělal odbornou přednášku z historie jeskyně a z časopisu Žena a díra.

Za brzkého vstávání v neděli a kvapného balení jsme opustili bivak. Vstupní šachtou už svítilo pomalu sluníčko, na každého sice vyšel jen jeden transportní vak, ale musel si výstup prodloužit o jednu čtvrtinu délky. Zkusili jsme si nový transportní systém, kdy se vylezlivší speleolog vrací jednu určitou délku pro spodní vak. Odstrojoval Libor, poslední účastník opustil jeskyni v jednu odpoledne.

Tak jsme to zapili v místním železničářském klubu a prostě odjeli domů...Fotky z akce jsou taky zde:

TENDON...Asi bych měl zmínit tuto firmu, v podstatě nástupce Lanexu, který nám do akce sponzorsky věnoval dlouhé lano...