Slovenské Rudohoří - ostrá záchranná akce
Reportáž přímého účastníka ze záchranné akce dne 3.5.2008 ve starém rudném díle Slovenského Rudohoří s účastí dvou českých speleologů, členů České speleologické společnosti.
Záchranná akce, které jsme se zúčastnili probíhala zhruba takto: Na první květnové svátky jsme měli naplánovanou akci do Slovenského krasu a jednotlivé exkurze domluvené s některými konkrétními osobami Slovenské speleologie. Do oblasti jsme přijeli ve čtvrtek 1.5. odpoledne v počtu 6-ti členů ČSS a začali svůj program. V sobotu 3.5., v den záchranné akce jsme mimo jiné provedli plánovaný sestup do jedné stometrové propasti na Silické planině. Měli jsme kompletní vybavení, výstup jsme ukončili zhruba v 16.00hod a v 17.00 hod jsme stáli na parkovišti v Krásnohorské Dlhé lúce.
V tom okamžiku nás telefonicky kontaktoval (konkrétně Kubu Doležala) Jaroslav Stankovič (vedoucí Sk. Mínotaurus) s prosbou o pomoc při zásahu Slovenské záchranné služby při vyproštění osoby zřícené do starého důlního díla. Měli jsme se připravit, že co nejdříve dorazí k nám. Náš úkol byl se dovybavit materiálem, vyčkat příjezdu hasičské záchranné služby z Rožňavy, dojet s nimi na místo nehody a zjistit situaci, najít postiženého a dodat zprávu. Souběžně se podle toho měla rozběhnout další záchranná akce. Na tuto akci nebyli potřební všichni naši účastníci, takže jsme tři členy vyslali na exkurzi do Krásnohorské jeskyně a zbylého člena jako povrchovou hlídku, styčného důstojníka, řidiče, strážce klíčů a dokladů.
Asi v 17.15 dojel J.Stankovič a vybavil nás lany, rezervním úvazem, přílbou, AKU vrtačkou, kotvami a jiným materiálem. Sám se pro nemoc nemohl akce zúčastnit. Přijela i terénní čtyřkolka záchranného sboru z Rožňavy a vyrazili jsme do úbočí Slovenského rudohoří. Lokalita se nachází přímo naproti Silické planiny v nekrasovém terénu. Během přepravy jsme dostali další informace. Nehoda se stala v 14.00 hod. postiženým je 17-ti letý chlapec, který se při hře propadl do starého hornického díla. Asi hodinu po pádu vydával zvuky a pak se odmlčel. Postižený je hluchoněmý. Blízká příbuzná postiženého prý prohlásila, že určitě dávno skape, než se k němu dotrepeme. Pěkné vyhlídky.
Zastavili jsme asi 70 výškových metrů pod strmým kopcem a starou vyvážkou z díla. Jeden účastník nehody zde čekal, aby nám a ostatním záchranářům ukázal cestu. Ani nemusel. Na vyvážce stálo a koukalo asi třicet rodinných příslušníků postiženého. Vláčel jsem dva batohy, Kuba velký batoh a vrtačku. Nikdo nám nepomohl, když jsme byli skoro nahoře, Kubovi pomohli s vrtačkou. Před vchodem do důlního díla stáli ještě 3 zdravotníci záchranky, příslušník policie. Přístup již uvnitř díla na místo nehody zajišťovali lany dva vystrojení záchranáři hasiči a práce koordinoval Andrej Bolačik bez výstroje ze Speleologické skupiny Rožňava.
Popis důlního díla, kde došlo k nehodě: Jedná se o jedno z mnoha starých železno-rudných děl v oblasti, které leží nad městem Rožňavou cca 600m.n.m. Je to téměř vertikálně zmáhaný důl pravděpodobně na hematitovou rudu, eventuelně jiné železné rudy v rulovém a ortorulovém masivu. Dílo staré asi 100 a více let, se k povrchu projevuje několika propady a odvaly, jež protínají stráň také vertikálně. V horní části díla je větší propad a v něm uvolněný vstup do podzemí. Vchod je nad suťovým kuželem asi 130x70 cm, před vchodem je propadlina, kde je údajně zakrytá další šachta. Patro za vchodem pokračuje standardními rozměry asi 1,5x2-2,5m celkem 20metrů k lámavé hraně do nižších pater. Uprostřed je ještě jedno prolomené okno, kde je vidět dolů a také je vidět tloušťka dna v tomto místě necelých 50 cm. Celková šířka díla v nižších patrech je 3 až 4m, délka až 15metrů. Nad stupněm je byl obrovský zaklíněný zával pravděpodobně z vyšší dobývky. Obrovské vytěžené a lámavé dutiny. Stropy nebyly vydřevené, pokud zde byla výdřeva, byla vyhnilá, nikde nebylo železné pažení, ani jiné zajištění lámavých a rozchrastaných stěn.
Průběh nehody dle jednoho z účastníků: S kamarádem jen tak vešli dovnitř, svítili si zapálenými hadry a igelity a přitom jeden z nich spadl jak uvedli z místa 20m za vchodem. Postižený se asi hodinu ozýval, potom umlkl. Volali na něj, ale neozýval se. Nejedná se speleology, ani o montanisty, nezajímají se o historii, ani o techniku. Nejsou to geologové, ani podobné vědní obory. Nejsou to prospektoři, hematit je zajímá pravděpodobně v jiné molekulární podobě. Proč lezli dovnitř nevěděli oni, ani ostatní rodinní příslušníci. Tohle zjistil, včetně předešlých údajů o postiženém příslušník Rožňavské policie.
Popis záchranné akce: Došli jsme na místo nehody jako první, kteří byli schopní sestoupit do podzemí. Dva hasičští záchranáři z Rožňavy sice byli vystrojení, neměli ale čelovky, neměli odpovídající slaňovadla (pouze osmy) a neměli dostatek lan, protože 2x 30m padlo na vystrojení okraje šachty. Nebyla možnost jiného zajištění pro lámavé stěny a trychtýřovitý tvar šachty. Všude byl šílený smrad ze spálených plastů, že prakticky nebylo vidět venku denní světlo. Na počátku akce byla viditelnost maximálně 10 metrů. Mohlo to vypadat i tak, že je postižený už dávno udušený. Do slanění a hledání postiženého se pustil Kuba, protože měl kvalitní bodové elektrické světlo, já měl pouze karbidku, v tomto prostředí nepoužitelná. Záchranáři mi půjčili vietnamskou čelovku. Držela se. Stupeň měl být údajně 8m hluboký. Obhlížel jsem stěny pro kotvení, levá se zdála tak trochu pevná.
Kubu jsem jistil na jednom laně vyvedených zvenku polovičním lodním uzlem. Stupeň se i přes veškerou snahu mocně bortil a dolů padala hlína a menší úlomky. Andrej Bolačik zajistil podložení obou lan kmeny, což ale příliš nepomáhalo a zajišťoval slovní kontakt s Kubou, protože nebyla možnost zjistit množství kysličníku a jiných plynů v okolí. A. Bolačik pak průběžně telefonem organizoval i další průběh záchranné operace. Ostatní byli připravení k vytažení prvolezce nahoru. Současně se opět začal ozývat postižený.
Zde bych chtěl zdůraznit dvě věci, kterými jsme výrazně přispěli k záchraně postiženého. Nejdůležitější bylo, že Kuba postupně slanil přes tři patra. Každé jednotlivě prozkoumal do přiměřené vzdálenosti. Okraje všech pater byly nezpevněné, pokryté sutí a místy byly i suťové mosty v místech dávno neexistujících výdřev. Takto se dostal až na čtvrté patro kde nalezl postiženého. Postižený seděl a byl při vědomí, orientačně neměl vážnější otevřená zranění a zranění páteře. Tak byl odtažen z místa dopadu sutě z neustále se drolících stěn do boční štoly. Postižený se nacházel v hloubce 55 metrů, pravděpodobně propadával přes hrany jednotlivých stupňů, které jeho pád částečně zabrzdily. Rozsah zranění postiženého nejde popsat, protože bych údajně porušoval nějaký zákon, nicméně postižený byl docela dobitý, dýchal a komunikoval nejprve slovensky, pak maďarsky (možná poté co zjistil, že záchranář maďarsky nerozumí).
Druhý zásadní počin jsem provedl já. Během Kubova prozkoumávání pater jsem osadil 4 kotvy 10x150, které nám J. Stankovič velmi chytře přibalil k vrtačce. Všichni ostatní záchranáři, co přijeli později měli pouze klasické spity, které by v tomto materiálu prostě nedržely, záchranáři měli totiž echo zachraňovat v jeskyni, ne ve štole. Příslušník policie zapůjčil od jednoho rodinného příslušníka postiženého sekeru typu „Valaška“ s neuvěřitelně dlouhým topůrkem. Jediné kladivo měl Kuba dole. Valaškou jsem očesal asi pěticentimetrovou vrstvu zvětralé ruly na levé stěně, než se dalo vrtat a taky jsem s ní kotvy zatloukal. Pravá stěna byla naprosto nepoužitelná, zvětralá, hliněná,dutá. Pomalu se čistil vzduch, o jeho kvalitě jsme již nediskutovali. Vytvořil jsem základ kladkostroje. Kuba z velké hloubky sděloval svoje požadavky. Připravili jsme nosítka.
V tomto okamžiku přijeli 4 jeskyňáři ze skupiny Speleo Rožňava, Berci a spol., ostatní jsem neznal, nechť mi prominou. Jeden z Rožňaváků okamžitě slanil se záchranářskými nosítky a rezervní přílbou. Natáhli jsme třetí lano, protože původní slaňovací bylo krátké a muselo mít v půlce uzel. Zrušili jsme horní jištění lanem, protože jistící lana svrhávala dolů další hroudy materiálu. Ze stejného důvodu byl na průzkumu dole pouze jediný člověk. Dole s Kubou uložili postiženého na nosítka, zajistili ho. Kuba vylezl ven a sdělil situaci, Slováci dotvořili kladkostroj a já se ujmul fotodokumentace. Konzultoval se zdravotní stav postiženého s lékařem záchranky. Toto se událo během hodiny, v tom je započítán i čas na naše převlečení do overalů a lezecké výstroje.
Nezjišťoval jsem další časový průběh, ale těsně před začátkem vertikálního transportu dojela horská služba. Na loučku pod kopci přilétla vrtulníkem, nahoru čtyřkolkou s hasiči. Velitelem HS byl Ivan Račko, kterému byla sdělena situace a který celkem logicky a nepsaně převzal velení záchranky. Prostě byli to profíci. Postiženého už nepředělávali do svých nosítek, jen doplnili přílbu se štítem. Dolů slanil člen HS s vysílačkou, aby se nemuselo řvát a začal vertikální transport. Co potěšilo bylo, že nevyžadovali nějaké další speciální kotvení, trojnožky, nebo spouštění bez dalších padajících skal, protože to jinak narychlo udělat nešlo. Vyžádali si, abych nefotil, že při blikání blesku nemohou spolehlivě pracovat, ale stejně jsme byli na odchodu, protože jsme tu už byli zbyteční. Bylo to prostě v rukou povolanějších profesionálů. Postižený přestal komunikovat úplně, na povrch byl dopraven ve svislé poloze za další hodinu.
Zde si neodpustím poznámku. V okolí Rožňavy je několik činných hlubinných dolů se stálou báňskou záchrannou a dobře vycvičenou a vybavenou službou. Tato služba nebyla přítomna vůbec z jednoduchých důvodů. Nemá to v popisu práce. Kdo samozřejmě naopak přijel byli televizní štáby asi tří televizí. Ze začátku jim bylo umožněno natáčení na okraji štoly. Jinak HS si vymínila osobní zajišťování přes první díru, která se obcházela po okraji a volný prostor před štolou. Protože nastala tma a zima, rodinní příslušníci rozdělali na okraji výsypky velký oheň.
Postižený byl na povrch vytažen v 21.00, kde se ho hned za vchodem ujmula zdravotní záchranná služba. Při vytažení nosítek úzkým vchodem se neozval žádný potlesk, žádné emoce, žádné děkování, vůbec nic. Jen pomyslný bzukot kamer. Nosítka byla snesena na cestu k sanitce, s Kubem a Ivanem Račkem udělali novináři krátký rozhovor, já a ostatní první příchozí se vrátili do štoly odstrojit svůj materiál po akci. Šachta byla vyvětralá, ale spíš jsme si už zvykli. Jediní, kdo poděkovali byli záchranáři, se kterými jsme si mohli tykat, hasiči a policie. Poslední děkovali novináři. Jen letmo, protože spěchali za sanitkou.
Tato akce měla i perlu nakonec. Nebudu popisovat rasistické výroky některých záchranářů, protože postižený a zachraňovaný nemá barvu pleti, ale třeba krvácející rány. Nadávky patří ke každé nebezpečné profesi a slouží naprosto přesně k uvolnění napětí, zlepšení komunikace a sdělení faktu. Hasiči, kteří nás vezli zpět do Dlhej lúky dostali echo z ústředí kudyže to musí jet, že s nimi nějací další reportéři chtějí udělat rozhovor. Jeden z posádky řekl: „Mišo jebem na to. My zme taky iba len dělníci a stejně ideme inudy“. Vysadili nás u aut a odjeli. My jsme záchranou akci bez další popularity zapili a ukončili spolu s ostatními v Krásnohorské hospodě.
Poslední dodatek je jen ten, že jsme se cestou domů v neděli z autorádia dozvěděli, že je stav postiženého stabilizovaný, tudíž to asi přežil….
Za Českou speleologickou společnost se záchranné akce zúčastnili:
Filip Kuba Doležal, ZO 6-16 Tartaros
František Musil, ZO 6-25 Pustý žleb.
POZNÁMKA:
Dneska 5.5.08 došla od Duška Smelka zdravice a poděkování za Rožňavské hasiče. Tak proč ji sem nedat, jsem rád, že si ti chlapi vzpoměli. také děkuji. Jinak to největší poděkování si zaslouží a měl by dostat zejména Kuba Doležal, který tam skutečně slezl a byl v mnohem větším nebezpečí, než já.
Ešte raz Vám obom velká vďaka. Prajeme vám v živote len všetko dobré. Hasiči z Rožňavy.