Setkání jeskyňářů v Českém krasu 2011

03.10.2011 21:48

Jako každý podzim i v tomto roce pořádali čeští jeskyňáři speleologické setkání. Organizace se ujmuli členové speleologického klubu Praha ZO 1-06 ČSS. V obci Srbsko se konalo setkání už podruhé, takže jsme zminula znali místo, jeho potenciál a možnosti. Přijeli jsme s větším předstihem už v pátek za světla a zajistili si ubytování v kempu pod Karlštějnem, 4km od Srbska . Počítali s větším počtem účastníků a tím menším pohodlí v noci, naše rozhodnutí se ukázalo velmi správné, obě rána do akce jsme vyráželi odpočatí a vyspaní.

Setkání bylo oficielně zahájeno v pátek večer slavnostním proslovem a předáním horkého bramboru skupině Týnčany. Příští rok bude setkání tam, zdá se mi, že zbavení se tohoto břemene postihlo Český kras a Srbsko velmi záhy. Myslím si, že míting v tomto místě ještě nevyčerpal všechny své možnosti, například možnost se zlepšit. Zda se v roce 2013 vrátí do kraje kolem Berounky, nepadlo ani slovo.

Následovaly prezentace historické i současné filmové tvorby. Určitě nejsilněji působil film o sestupu českých speleologů pod vedením Dra. Františka Skřivánka do italské jeskyně Antro del Corchia. Dál byly promítány Stopy války v pohoří Burda od L. Lahody, záchranka v Tomáškárně a Dokument nového typu od Surikaty. Program je zde. Potom se účastníci věnovali zábavě, pívu a obveselování kamarádek. Byla možnost a čas důkladně shlédnout panely se soutěžní tvorbou i postery věnované průzkumu Českého krasu, fotodokumenty a mapy vztahující se k přednáškám a prezentaci. Za bárem byla vzorná a pohotová obsluha z Kladna, většinou Míla a Ivo, točilo se pivo Zlatý kůň. Dalo se na něj časem zvyknout. Uléhali jsme kolem třetí hodiny ranní.

V sobotu dopoledne byly exkurze a tyrolský traverz pro účastníky. Myslím, že oproti loňsku byly exkurze ještě více sešroubované, odpadla jeskyně Martina i Čeřinka, akce se soustředily skutečně jen na nejbližší okolí. Snad vyjma jeskyní kolem Svatého Jana pod Skálou. Já jsem si domluvil jedinou nevyhlášenou pracovní exkurzi v poměrně nově otevíraných Petzoldových jeskyních. V podobném duchu jsme se i sešli, dva hosté - účastníci setkání a čtyři místní jeskyňáři.

Petzoldovy jeskyně. Otevírku společně provádí skupiny Barrandien, Zlatý kůň a členové dalších skupin. Je to vynikající příklad spolupráce skupin z různých zájmových území, kde se všichni zainteresovaní rozhodli neklást si navzájem překážky a jeskyně zkoumat a otevírat společně. Lokality se nacházejí ve stejnojmenném opuštěném lomu mezi Srbskem a Karlštejnem. Jedná se o systém jeskyní několika navzájem propojených úrovní. Geneze je pravděpodobně vázaná na tok Berounky, jejíž kolísání upravilo původně svahové a průtokové jeskyně po vrstevních plochách a SZ-JV tektonice do současné podoby, společně s vertikální cirkulací atmosférických vod. Stejným tokem byl komplex i skoro celý zasedimentovaný, lomovou činností částečně odtěžený. Takže všech šest jeskyněk mohlo být dříve pospojovaných.

Exkurzi jsme zahájili nejprve vytěžením několika kbelíků jeskyní V suti, kde byly namontovány nějaké nové lanovky. Proběhlo jejich odzkoušení. Téměř ze stejné části jeskyně pokračovalo těžení spodním vchodem - jeskyní Skulina, tentokrát pomocí rozřízlých kanystrů. Dopravu usnadňovaly válečkové dráhy, uzpůsobené na rozměr kanystru. Po několika desítkách kanystrů jsme provedli exkurzi po jeskyni, pokusil jsem se průběžně pořídit i několik snímků. Členové skupiny Barrandien využili sestupu k instalací řebříku do jednoho z komínů v nových objevech. Průzkum probíhá velmi intenzivně, v současné době má jeskyně délku přes 400 metrů. V nejnižším místě je zastižena hladina řeky Berounky, společně s jejím tokem hladina jezer v jeskyni kolíše v rozmezí až 8m. Tímto vyklízí nejspodnější patro, z teoretického pokračování v nejnižším místě Pískové chodby vyráží velmi silný průvan.

Sobotní odpolední promítání a konference Výzkum podzemí 2011. Na programu bylo mnoho různých témat, od paleontologie, ochrany netopýrů po ochranu důlních děl a technických novinek. Přednášky se týkaly nejen oblasti Českého krasu, ale i Týnčan, Polabí. Krasu na Slovenském Horném vrchu, válečných děl v Maďarsku a podvodního krasu na Sardínii. Jak s různým úspěchem prezentovali odborníci své příspěvky, tak kolísal i zájmem diváků, kterých se pohybovalo v sále mezi 30 až 60-ti. Pro velkou popularitu, nadsázku a nezařaditelnost do programu se avantgardní a pro někoho neuchopitelné snímky se musely promítat venku, před sálem, nebo po skončení programu. Byly to Žirafy útočí od Surikaty a 3D projekce od Krtka.

Na setkání se prezentovaly i různé firmy a sponzoři. Jejich výčet je na oficiálních stránkách. Já jsem tedy fyzicky zaregistroval pouze prodejce výrobků Fenix, kteří svou produkci i vystavovali. Za firmu fotoŠkoda byli přítomni dva porotci do photosoutěže. Dále zde byli redaktoři televize, kteří natáčeli zejména názory účastníků na dění kolem Zlatých hor a dolu Žebračka. S neúspěchem odešel redaktor televize Nova, který se živě zajímal o objevy v Moravském krase. Nikdo mu nebyl schopen odpovědět, protože všichni moraváci byli rozprchlí na exkurzích.

Během promítání byly vyhonoceny soutěžní snímky několika autorů. Kvalitu soutěžních snímků si mohli přítomní ohodnotit sami a také si udělat obrázek trendu speleologické fotografie v amatérských podmínkách České republiky. Svůj úsudek a názor na prezentovaná díla si v podvečer mohli všichni zkonfrontovat s míněním a výběrem odborné poroty. Dle mého názoru porota hodnotila spíše aranžované snímky, náhodné nápady, nebo spíš tápání v tématech a odvahu se svléknout. Protože nebylo jiné srovnání, bylo hodnoceno takto. Divácké hlasování oproti loňsku jedním, nyní už tří témat bylo opět pouze jediným hlasem. Tedy necelá stovka fotek necelou stovkou účastníků prospěla pouze tam, kde se skupinky domluvily na svém favoritovi.

Večer se potom pokračovalo v lidové veselici klábosením o všem možném a tak různě. Bylo málo lidí, většinou jsme s tím byli brzo hotoví. Na reprodukovanou hudbu se chytlo pouze pár jednotlivců. A ani nebyl nikdo, kdo by nějakou hudbu pouštěl. Příliš pozdě přišel někdo s kytarama, to už většina lidí odjela, nebo vlezla do spacáků. Ale to nebylo na škodu, v něděli jsme byli schopní vstávat velmi brzy a odjet na výlet. Nedělní povrchovku jsme udělali po kopcích a lomech kolem Koněprus, vrchu Kotýz a podobně. Bylo stále pěkné počasí, dalo se fotit. Brzy odpoledne jsme se vydali na cestu zpět.

Moje subjektivní zhodnocení celého setkání. Můj osobní dojem takový, že setkání zde má svoje klady i zápory. Nebyl jsem sice na všech, nicméně znám několik bývalých a podobných akcí (setkání v Srbsku 80-tá léta, akce Barrandien, dálkové pochody Českým krasem, Velikonoce Krasové turistiky v Českém krasu a pod.) a asi bych to hodnotil takto, pokud jsem to už neučinil v průběhu psaní: Klady i zápory celé akce. Každé setkání zde provádí mírný amatérismus a nepředvídatelnost toho, co bude. Ale je to krásné, taková lehkost a nezávaznost. Proto sem jezdíme, je zde mnoho alternativ i mnoho hospod. Ani sebelepší organizace nezajistí vysokou účast tam, kde se účastník nemůže pořádně vyspat, zaparkovat, nebo uložit zavazadlo. Všechny pokusy o profesionalitu nepodpoří ani mediální masáž, propagace, oficiality v médiích i v programu. Ani jakoby profesionální fotosoutěž amatérských fotografů. Zájem nezvýší ani vysoká odbornost přednášek, neboť sem nejsou nalákáni odborní posluchači. Já vlastně ani nechápu, proč se snaží setkání násilně dosáhnout úrovně speleofóra, tady to přece vždy bylo o něčem jiném. Kladným počinem vidím třeba abstrakt všech přednášek a jeho vyvěšení na internetu. Velmi kladně hodnotím moderátory přednášek a programu, zapisování účastníků a některé organizační prvky spojené se závaznou přihláškou na exkurzi. Kladně hodnotím úsilí a snahu všech přednášejících, mrzí mě, že někteří nedojeli, jiní je naopak pohotově zastoupili. Je dobře, že si setkání organizují čeští speleologové sami a že jim do toho nemluví nikdo z ČSS a předsednictva. A taky je škoda, že se setkání velmi upnulo na jedinou akci - fotosoutěž. Jakoby nic jiného neexistovalo. Český kras a jeho lidé má své kouzlo jinde....