Propasťovité bludiště
Minulý týden 8.6.2008 jsme společně s Plánivskou skupinou navštívili tuto lokalitu. Jeskyně je jedním z hlavních pracovišť skupiny Devon (ZO 6-22 ČSS) a klíče jsme měli zapůjčené s jejich svolením. Při akci mě napadlo pár věcí, protože jsme tuto lokalitu kdysi v 80-tých letech jako Pustožlebská skupina hojně navštěvovali a v Severním sektoru i přes rok bádali.
Lokalitu uvádí a popisuje na svých webových stránkách skupina Devon, jmenovitě Petr Barák. Stránky společně se speleo.cz už fungují, takže odkaz je tu: A k popisu jeskyně a její historii bych chtěl doplnit pár údajů. K iniciativě mě vedlo několik pamětníků, kteří si výzkum v jeskyni pamatují. Objev poslední propástky, tj. průkop horizontální chodbičkou provedli Stanislav Mayer a Jaroslav Zoufalý. Průzkumů na dně pak Hugo Havel a kolegové. Přemysl Ryšavý to uvádí do literatury, Havel akce datuje na rok 1966-1967.
Ten z průzkumů uvádí zajímavou momentku. Při práci na dně si vydýchali veškerý vzduch. K tomuto faktu přispěly i hornické karbidky, které se v té době běžně používaly. Poslední stupeň, lépe řečeno poslední propástka byla hlubší, takže bylo nutné si pomáhat při výstupu stavěním. Později byl stupeň výrazně snížen vytěženým materiálem, který nebylo možno jinam ukládat. Hugo jako nejmladší a nejzkušenější horolezec lezl poslední a při výstupu se zadýchal, v následující plazivce zaklínil a začal se dusit. Jeho kolegové před plazivkou však neváhali, sundali si pracovní bundy a máváním do plazivky vháněli relativně dýchatelnější vzduch.
V Jižním sektoru prováděla také jednorázové akce skupina pro výzkum Jedlí, dnešní Tartaros v 70-tých letech.
Naše skupina si k výzkumu vybrala Severní sektor, který se zdál lehce přístupný a neprozkoumaný. V poslední Šířavině na dně jsme provedli sondu, zdolali jsme komín v tomto dómku a na galerii v propadlině jsme udělali další. Komínu jsme využívali k lezeckému výcviku jednolanové techniky, která v té době právě přicházela. Rovněž lokalita byla prvním místem, kde jsme se naučili mapovat. Zmapováním Severního sektoru jsme kupříkladu zjistili, že sonda na Galerii vede přímo do vstupního meandru k Šířavině, kde jsme také sondovali. Na lokalitě jsme příležitostně pracovali asi rok a půl, jako mladá začínající odnož Pustožlebské skupiny v roce 1982. Veškeré dokumenty z činnosti ještě pod Speleoklubem Brno jsou však s největší pravděpodobností navždy ztraceny.
Skupina Devon nově provádí mimo jiné sondáž v Středním sektoru, kde se v tzv. Písečné chodbě dostala do hloubky asi 15metrů. V minulosti nám tuto alternativu navrhoval i S. Mayer se záměrem obejít problematický systém propástek a úžin na dně Jižního sektoru. Současná sonda vypadá zajímavě a její hloubení muselo stát hodně úsilí. Nejzajímavější jsou však písčité sedimenty značného stáří, které vyplňují celý profil sondy. Jejich charakter, složení, světlá až krémová barva a uložení mohou navozovat otázku, zda se vůbec jedná o sedimenty říční.
V ostatních částech systému je nikdo nepopisuje, v Jižním sektoru a zejména ve spodní části je hodně chodeb, které byly volné, alespoň s volnými stropními koryty. Sedimenty jsou fixované sintrovými deskami. V Hlavním dómu jsou popisovány 3 úrovně zasedimentování, ale při bližším průzkumu je jich mnohem více. Tato část systému musela být v minulosti dynamičtěji vyklízena a v různých údobích, nežli část střední. Severní je pak položená spíše ve vyšších etážích a je také blíže k povrchu. V minulosti byla tedy spíše větví přítokovou.
Jeskyní zdá se probíhá jediný opravdu velký a pravděpodobně i hlavní horizont a to v cca 408-415 m.n.m., zhruba mezi dnem Propasti ústřední a hlavním dómem. Nízké síně jsou zřejmě stropem vyšší chodby, která nebyla dosud vyklizena. V oblasti Hlavního dómu je soustava mladšího a sekundárního odvodnění, kterým byly výplně deponovány do nižších a neznámých systémů. V teoretickém pokračování paleoříčního systému k severu je nejblíže Dóm 3. v Středním sektoru. Avšak jeho příslušenství k horizontu je sporné pro jeho odlišný charakter a sérii několika poruch kolmo na tento tah s pravděpodobně větším zařícením níže na úrovni horizontu. Sekundární odvodnění z tohoto dómu může tvořit právě prokopávaná Písečná chodba.
Při celkovém pohledu venkovní pásmo skalek před jeskyní je ozdobeno šňůrkou dalších a členitých jeskyněk a to kolem 425 m.n.m. Tedy velmi zkrasovělé pásmo, avšak s hlavním horizontem v jeskyni mají asi pramálo společného. Horizont odpovídá dle Pavla Kalendy střední (ze všech středních úrovní nejvíc vyvinutá) úrovni č. II. S paleovýtokem v oblasti Punkvy 405 m.n.m. Současné dno jeskyně se nalézá zhruba v 370-375 m.n.m., což je dno Pustého žlebu v těchto místech. Jaký odvodňovací systém zde byl zastihnut lze jen spekulovat, může to být neznámé paleopřítoky ze Suchdolských plošin. Vyústění mohlo být v oblasti suťového kužele v Macoše poblíž Podmůstkových jeskyní. Ze stejného důvodu by bylo marné hledat pokračování v přímém hypotetickém směru toho horizontu, který by byl pravděpodobně stejně ukončen hlavní tektonikou propasti Macocha. Úvahy o jeho vyklizení od sedimentů v těchto podmínkách jsou rovněž na místě. V jeskyni je ovšem možnost jiných menších lokálních objevů.
Naše exkurze měla také několik perliček, protože jeskyňář po letech zapomene počítat s většími tělesnými proporcemi. Vstupní úžinu, kde jsme měli prohozené lano jsem pro jistotu a po úvodním zaklínění raději obešel. Pod první propástkou Jižního sektoru jsem zahodil i kompletní sedací úvazek a zbytek jeskyně jsem lezl s jumarem v ruce jak za starých časů. Z podobných důvodů i časových jsem nevylezl do Klenotnice. Zbytek Plánivské skupiny sestupovala s menšími problémy. Severní větev jsme celou z časových důvodů vynechali také.
Fotografie z akce jsou na Rajčeti.