PROPÁSTKA III. VCHODU SLOUPSKÝCH JESKYNÍ.
Lokalizace: propástka je součásti jeskynního systému Sloupsko-šošůvské jeskyně v severní části Moravského krasu. Už první badatelé a odvážlivci si všímali jednotlivých jeskyní, které tehdy pospojovali v jeden celek. V tomto okamžiku vzniklo pojmenování III. Vchod a s ním i propástka pod ním ležící. Tento vchod je v současnosti nepoužívaný a nikdy ani nebyl pro vstup do Sloupských jeskyní. Geneticky se pravděpodobně jedná o průtokovou jeskyni zpět do Sloupského údolí, propástka vznikla propadem stropu jeskyně do nižší úrovně podzemního odvodnění Sloupského potoka ve Starých skalách. Jako relikt těchto bouřlivých morfologických procesů zůstaly před vchodem dva řícené závrty v kvartérních náplavách, které se v průběhu doby neustále propadají a materiál je odnášen podzemními cestami k Macoše.
Při zvýšených vodních stavech, zejména po náhlých jarních táních se postupně ucpávají povodňové ponory v řečišti potoka i ve Starých skalách, případně nestačí jejich hltací kapacita. Vody následně proudí do této propástky, která také odvádí tavné vody s poněkud větší kapacitou. Při kumulaci povodňových vod nestačí ani kapacita propástky a voda utvoří jednolitou hladinu, u vchodu propástky a zaplavuje se pak severní závrt. Zajímavé je, že jižní závrt je při tom suchý, i když jeho dno leží cca 3-4m pod okolní hladinou, např. při jarním tání 2006. Poté voda přepadá přes hranu u rozcestí u čističky odpadních vod města Sloupu a dále odtéká jako povrchový tok přes silnici, poli a loukami směrem ke Sloupským Vintokům a do Pustého žlebu.
Naše akce: Dne 6.1.2007 podnikli členové ZO 6-25 Pustožlebské kontrolní sestup do této propástky za účelem zjištění stavu lokality po silných povodních, zejména na jaře 2003 a 2006. Propástka v minulosti i dnes slouží jako povodňový odtok (dnes spíše přepad) vzdutých vod Sloupského potoka. Ponory, trativody a jiné hltače průběžně fungují tak, jak se postupně uvolňují kvartérní štěrkové akumulace nejen v propástce, ale i v celkovém ponorném pásmu Starých skal, předsíně, aktivních a povodňových ponorů ve zbytku poloslepého Sloupského údolí.
Situace v propástce III. Vchodu: K sestupu jsme použili tzv. III. Vchod do Sloupských jeskyní, do propástky jsme slanili pomocí lana asi 5m, uvázaného za mříž před vchodem. V současné době je dno pokryto vysokým písčitým kuželem náplavu, ze kterého trčí splavená dřeva a zbytky různých odpadů. Na vrcholu kužele je množství větví, listí a jiných organických zbytků. SV směrem, spodem, odkud původně přitékaly vody, jak popisuje Absolon (1910) a později Ryšavý, Vodička (1948) od ponoru č. 20 je chodba po 8m vč. sestupu se svahu neprůchodně ucpaná písky, v 15 cm vysokém profilu je vidět ještě asi 5m pokračování. Oba autoři zde popisují několik desítek metrů chodeb nejen ke zmíněnému ponoru ve Starých skalách, ale i přítoků od Hřebenáče. Absolon také popisuje i existenci významné krápníkové síňky.
Na opačnou stranu vede chodba 4m dlouhá po tektonické poruše, na které je vytvořena celá propástka. Tato chodba je čerstvě zavalená, na stropě suťového kužele lze vylézt kolem 3m pod SZ závrt situovaný před vchodem. V r. 1994 při jiném sestupu se tudy, ale o cca 1-2m níže dalo projít do systémů labilních sutí asi 8-10m daleko. Dnes je zavaleno a dno propástky je nyní o tento rozdíl výše. Nicméně zde voda odtéká i nadále, jak o tom svědčí nebývalé množství plovoucího odpadu, PET lahví a klacků. Při pozdější návštěvě a kontrole ponorů Starých skal jsme zde konstatovali relativní pořádek, protože většina plovoucího smetí zůstává tam.
Popis současných volných prostor: Jako poslední se k průniku jevil vchod do JZ části jeskyně, objevené Sloupskou skupinou Speleoklubu Brno v r. 1967, který byl naopak neprodyšně ucpán v r. 1994 při poslední návštěvě autora. Tato objevná, trhavinami prostřílená úžina o délce 2m a profilu 50x80cm, ústící v JV stěně propasti byla prostá písčitých nánosů, ale naprosto ucpaná větvemi. Tyto se nám podařilo po hodinové práci úspěšně vytahat. Dřevěná zátka byla zachycena na železné konstrukci zahradní lavičky, kterou sem přinesla některá dřívější povodeň. Po demontování této překážky se nám podařilo proniknout dále, i když ve dně průlezu zůstala ještě silná kláda, se kterou nešlo více pohnout.
Další pokračování vede sestupnou chodbou na poruše SV-JZ. Tento úsek je až neobvykle čistý, prostý jakýchkoliv sedimentů i odpadků. Po 15m sestupu je písčitý průlez, kde se chodba láme k Z a posléze, jakmile překříží rovnoběžnou (opět SV-JZ) tektonickou poruchu, se rozdvojí do dvou větví. Západní větev vede ještě 6m k 2 metry hluboké, ucpané propadlině. Stěny i strop tvoří částečně labilní suť, částečně je i sesintrovaná. Ve dně nános bahna, trativody jsou aktivní, je do nich vtaženo značné množství, zejména plovoucího odpadu.
Chodba vlevo vede podél linie JZ, kterou tvoří kompaktní a ve velkém profilu obnažená levá stěna cca 9m ke 3-4m hluboké propástce. Zbytek stěn i stropu jsou sutě, dno pokrývají větší balvany. Prostory jsou poměrně velké, členité se spoustou dutin, které vznikly vyvalením sutí s následným odnosem. Ve dně vede neznámý trativod pod tu nejlabilnější stěnu a skrze velké množství splavených větví je vidět další asi 3m dolů. Zde jsme prolongaci pro nebezpečí závalu ukončili a pořídili fotodokumentaci.
Přímo pod průlezem k sestupné chodbě ústí tzv. Rakouský komín, kde se podařilo prolézt soustavou skalních a poměrně čistých trativodů k další propástce. Po jejím zdolání se chodba rozdvojuje. Pravé rameno končí ucpáním větvemi a náplavem, levá odbočka končící původně 9m hlubokou Kavkovou propástkou (objev skupiny Cerberus) je nyní ucpaná již 4m hluboko, rovněž odpady a štěrky.Jinak jsou tyto prostory neobvykle čisté a vymyté vodou poslední povodní.
Situace ve Starých skalách: Po ukončení akce zde jsme ještě navštívili propadání ve Starých skalách, kde jsme konstatovali neobvykle velké akumulace splavených dřev, pneumatik, odpadů, zejména PET lahví. Odpady dosahují téměř úrovně zdi dělící Staré skály od Sloupských
jeskyní. Horní přístup k propástce je téměř bez naplavenin, takže je zřejmé, že voda tudy zatím proudí výjimečně. Plovoucí odpad je zachycován jednak ponory 19 a 20 a také se kupí na strmém přístupu k propástce. Z průzkumu zbytku části propadání vyplývá, že místa, kde v minulosti zmizelo nebývalé množství štěrků (viz historie) jsou téměř dorovnány do původní podoby dle mapy Absolona z. r. 1904. Ponor 20, který kdysi komunikoval průlezně se dnem propástky je neprodyšně uzavřen splaveným dřevem a sedimenty. Ve vyschlém řečišti je několik nových ponorů a propadů avšak bezvýznamné velikosti.
Zhodnocení akce: Po návratu z akce byla nejprve zkoumána mapová dokumentace Absolona (1904), Ryšavého (1948) a zejména V. Gregora (Časopis Moravského musea 1974), který se popisovanému objektu, hydrologii, problematice a celé oblasti věnoval nejvíce. Jelikož v uvedené mapě (Slezák, Burkhardt, O. Ondroušek, Gregor 1973) chybí řez a výškopis, bylo rozhodnuto o pozdějším přemapování celé propástky i z důvodů dokumentace pro budoucí generace. Z celkového dojmu po akci totiž vyplývá, že pokud se se současným stavem věcí nebude nic podnikat, dřevěné bariéry, které nejsou zrovna malé při dalších povodních mohou přeplavat horem přepážku a zcela ucpat i dosud volné prostory propástky III. Vchodu. S nimi připlave pestrá plejáda PET lahví a postupně zaneřádí zbytek Sloupského podzemí až k Macoše.
Historie: Propástka je známá od nepaměti a je uvedena ve všech mapách. První ji zmiňuje Jindřich Wankel (Obrazy z Moravského Švýcarska, 1868), ale bez bližšího popisu. Chodbu Ku propástce nazývá chodbou Světla.
První ucelený popis s mapou však uvádí až Absolon (1904), později částečně doplněnou o poznatky Ryšavého (1970). Absolon uvádí do literatury zejména SSV prolongaci (v textu mylně uvádí vstup do této části jako: „…jen na jižním cípu nevzhledný otvor…“), kde provedl několik explorací proti ponorům u Hřebenáče. Absolon uvádí hloubku dna propástky v r. 1904 na 450m.n.m., vstup do SSV prolongaci na 447m.n.m., v pamětech 1970 také vychází údaj 442m.n.m., který se zřejmě opírá i o poznatky P. Ryšavého.
Březen 1907 je uváděn čerstvý propad západně od ponoru č. 19., 9,3m hluboký, 25m dlouhý s ostrými hranami, odhadem 3200m3. Vzápětí byl ucpán novým materiálem (Absolon 1970).
2.–10.4.1944, Absolon popisuje v dějinách největší (uvádí větší, než v r. 1907) propad štěrkových akumulací ve Starých skalách v oblasti 19. ponoru. Dále byly vyřazeny ponory kolem hřebenáče atd. Vzniklé jícny se okamžitě uzavřely po opadnutí vod.
Další průzkumníci – Ryšavý, Vodička příležitostně sledovali stav Starých skal a ponorů Sloupského potoka. Nejprve byla prolongována chodba SV směrem, začínající při kótě 442m.n.m., ležící v té době 5m pod úrovní SSV prolongace. Zde se dostali 15m dlouhou chodbou o 2m níže k odtokovým trativodům. Ryšavý dále popisuje barvící pokus v r. 1946 bez bližších podrobností, kdy silně zředěné (velmi krátká vzdálenost!) barvivo vyteklo ve 3.a 7. sifonu Spodních pater Sloupských jeskyní.
Dne 1.2.1948 se propadla jižní část dvojzávrtu (Absolon jej v r. 1904 popisuje jako dvojitou mělkou depresi), do průměru 10m a hloubky 8m. Tomuto stavu údajně předcházelo dlouhodobě stagnující jezero ve Starých skalách vč. Propástky. Během prudkého odtoku vod bylo výrazně strženo i dno před ponorem č. 20 ve Starých skalách, čímž bylo i dosaženo přímého propojení Starých skal s Propástkou. Teoreticky to znamená, že se muselo částečně propadnout i dno propástky, což dohromady dá docela slušnou kubaturu materiálu. Průběžně (25.4., 9.5. 1948 a 28-29.1.1950) Ryšavý, Vodička, Fabík, Pernes, Čermák, Krč, objevovali systém povodňových trativodů JZ směrem, kdy se dostali asi 15-20m před vchod jeskyně v hloubce 40m (430m.n.m.) V době explorace bylo dno propástky 27m od úrovně vchodu (dnes jen 12m!). Akcím předcházelo ještě zdokumentování propojení mezi Propástkou a ponorem č. 19 ve Starých skalách (Absolon uvádí ponor č. 20)
Není jasné, kdy se tyto objevené partie opět uzavřely, objevitelé počítali s dalším barvením pomocí dálkově odpálené nádoby s barvivem (technologie později použitá v šachtě za Evropou a Indií), k čemuž patrně nedošlo (Ryšavý 1950).
25.3.1965 kolorační experiment v Propástce, barvivo vyteklo po 1.35hod, po 1.55hod nejintenzivněji v Nagelově vodopádu (Gregor 1973).
Další exploraci uvádí H.Havel (1989) v Přehledu průzkumných prací v MK na r. 1966 ze Speleoklubu Brno, autor Ryšavý, objev síňky malé
kubatury 1,5x1,5m ražením 5metrů dlouhé štoly. Přesnější údaje bohužel nešly dohledat.
O rok později (1967) Sloupská skupina Speleoklubu Brno, jak uvádí Ryšavý po průrazu JZ stěny propástky objev 35 metrů chodeb, vč. chodeb Rakouského komínu, což jsou výše popsané sestupné chodby JZ směrem. Dno propástky muselo být tedy nutně výše, než v r. 1948, což obnáší opětovné naplavení až 12m vysoké štěrkové terasy, protože je nepravděpodobné, že by byl odtok vyhledán tak vysoko nad stávajícím dnem. Je otázkou, proč Ryšavý nevyhotovil oba objevné postupy do jedné mapy, což by značně přispělo ke ztížené orientaci v této části jeskyně. Pravděpodobněji se však průzkumu vůbec nezúčastnil.
Rok 1972. Gregor, Kačmařík. Nejprve uvádí pokles sedimentů ve Starých skalách (1970-1971 na 459m.n.m a stále častější zaplavování Propástky i při normálních vodních stavech). Dále uvádí prokopání SSZ (?) větve směrem k ponorům (jedná se zřejmě o totožnou část, kterou popisuje Absolon jako SSV prolongaci).
Ve stejný rok bylo dále prolongováno v Rakouském komínu, kde byla objevena boční, 9m hluboká Kavkova propástka (K. Kačmařík). Také byla zhotovena mapová dokumentace. Tímto počinem zatím končí všechny dostupné explorace propástky. Jen Gregor (1974) ještě uvádí barvící pokus v Propástce 22.4.1973, který sledoval možnost odtoku vod směrem na Křížovy jeskyně. Gregor později (1975) rozvíjí teorie o třech odvodňovacích zónách Sloupského údolí a v podstatě trojité rozvodí vod proudící propástkou.
Závěrem: Dle mého názoru explorační potenciál Propástky III. Vchodu ještě není zcela vyčerpán. Největším problémem, odrazující budoucí badatele je neustále zanášení těchto prostor vodou, sedimenty, větvemi a v poslední době i domovním odpadem. I když i Absolon popisuje zanesení větvemi, dnes jsou do jeskyně transportovány celé kmeny, což v minulosti nebylo možné, dřevo bylo určitě nejen z ponorů, ale už při březích Sloupského potoka vybíráno na topení. Největší problém dnes jsou plastové obaly a jiný plovoucí odpad (PTE láhve, polystyrén, pneumatiky). Z těchto materiálů se tvoří doslova neprůstupná, hutná směs, kterou se zvolna plní nejen Staré skály, ale i přilehlé podzemí. Špatné jsou to jisté administrativní problémy, neb výzkum je nutné brát komplexně i se spodními patry Sloupských jeskyní, přístupnými pouze přes turistický okruh.
Ze speleologického hlediska je nejvýznačnější JZ větev, kde se dá relativně dobře postupovat novými speleologickými prostředky – hydrotěžbou na křížení chodeb se SV-JZ tektonikou. Významné je i dno Rakouského komínu kde je odbočka JV směrem, končící neprůlezným oknem s propástkou, kam kámen padá asi 15m hluboko (L. Slezák uvádí propástku vyplněnou sutí – ústní sdělení, odborná konference 2004 ve Sloupu). Dále pak barvicí pokusy s umělým zavodněním čerpadlem v souvislosti s novými sledovacími místy v Novém Sloupském koridoru a Amatérské jeskyně.
Zbývá také rozřešit, kam je transportováno tolik sedimentů prakticky z jediné oblasti Starých skal. Zde se nabízí porovnání fotografií z průzkumů P. Ryšavého z r. 1944. Ve Východním řečišti pod Nagelovou propastí byla umístěna konzole s izolátory, zřejmě pro vedení osvětlující dno propasti zhruba 3m vysoko. Při návštěvě v r. 2006 byla tatáž konzole ve výši lýtek. Připlavený materiál je však spíše písčitý a víceméně neobsahuje komponenty sedimentů Starých skal.
V dnešní době je mnoho poznatků z minulosti, které lze aplikovat pro současný průzkum. V oblasti operuje velmi aktivní ZO 6-25 Pustožlebská při ČSS, která časem může zahrnout lokalitu do svého průzkumu.
Literatura:
ABSOLON K., 1905-1911: Moravský kras a jeho podzemní svět. Díl 1. – Wiesner Praha.
ABSOLON K., 1970: Moravský kras.- Academia, sv. 1 Praha
GREGOR V. (1973): Příspěvek k hydrografii a hydrologii horní části krasového povodí Sloupského potoka v Moravském krasu. Časopis Moravského muzea LVIII, str. 57-78. Brno.
GREGOR V. (1974): Problematika hydrografie ponorného Sloupského potoka v Moravském krasu. Časopis Moravského muzea LIX, str. 59-82. Brno.
GREGOR V. (1975): Křížovy jeskyně pod Kůlnou a jejich vztah k hydrografii ponorové oblasti Sloupského potoka. Časopis Moravského muzea LX, str. 63-86. Brno.
HAŠEK V. – ŠTELCL O. (1973): Geofyzikální výzkum Moravského krasu. Speleologický věstník 1972, I., str. 10-19. Brno.
HORÁK J. (1991): Výzkumy v Černé a Palmové propasti. Speleofórum 1991 str. 32-35. Praha.
KYSELÁK J. – HAVEL H. (1991): Objev v Křížových jeskyních. Speleofórum 1991, str. 28-29. Praha.
MOKRÝ T. – SIROTEK J. (2000): Nové objevy ve Sloupském koridoru Amatérské jeskyně. – Speleofórum 2000: 29-33. Praha.
MOKRÝ T. – SIROTEK J. (2001): Průzkum Sloupského potoka v roce 2000 – Speleofórum 2001: 13-15. Praha.
MOKRÝ T. – SIROTEK J. (2002): Průzkum Sloupského koridoru v Amatérské jeskyni v roce 2001. – Speleofórum 2002: 32-34. Praha.
MOTYČKA Z. (1994): Průzkum Sloupského koridoru Amatérské jeskyně. Speleofórum 1994, str.6-12. Praha.
MUSIL F. jun. (1991): Sloupské Vintoky. Speleofórum 1991, str. 44-45. Praha.
MUSIL F. jun. (1996): Křížovy jeskyně. Speleofórum 1996, str. 13-14. Praha.
MUSIL R. a kol. (1963): Labyrinty poznání, GEO program Adamov. Brno.
PANOŠ V., (1963), Sloupské okrajové údolné polje a jeho odtokové jeskyně (Mor. kras v Československu č. 1, str. 10. Brno.
PIŠKULA M. (1990): Objevy ve Sloupské větvi Amatérské jeskyně. Speleofórum 1990, str. 15-17. Praha.
PŘIBYL J.- REJMAN P. (1980): Punkva a její jeskyní systém v Amatérské jeskyni. Studia Geographica 68. Brno.
PŘIBYL J., VODIČKA J., KUZDASOVÁ Z., HOFÍRKOVÁ S. (1984): Přehled údajů o jeskyních Moravského krasu. ČSAV Analýza vybraných fyzicko-geografických prvků Moravského krasu.
RYŠAVÝ P., VODIČKA J., (1948), PŘÍSPĚVEK K HYDROGRAFII Sloupských jeskyní
RYŠAVÝ P., (1950) Užití experimentální metody barvící pro řešení hydrografie Sloupských jeskyní. ČS kras, III/1950, str. 21 - 28. Brno.
RYŠAVÝ. P. (1951) Příspěvek k hydrografii Sloupských jeskyň, ČS kras IV./10/1951 str. 285. Praha.
RYŠAVÝ P., VODIČKA. J.(1954) Spodní patra Sloupských jeskyní. Projekt čerpacích pokusů ve spodních patrech. ČS Kras VII./4/1954. str. 154 a 178, Praha.
SLEZÁK L. (1964): Nové jeskyně za skalisky Evropa a Indie ve Sloupě a jejich vztah k ponornému systému Sloupského potoka. Časopis Moravského muzea v Brně. Brno
VODIČKA J. (1958) příspěvek k hydrografii Sloupských jeskyň za léta 1945 a 1946. Věda a život XIII. č. 9, str. 404 - 412.
Poznámka: Na jaře roku 2007 prováděla ZO 6-25 Pustý žleb čištění Starých skal a Propástky 3. vchodu od naneseného dříví, domovního a jiného odpadu, po dohodě se správou CHKOMK a A. Tůmou. Do vstupu spodních pater propástky byla nainstalovaná mříž jako česlo proti dalšímu jejímu zanášení. Při jedné akci nám pomáhali M. Glos, B. Mádrová a A. Havel ze ZO 6-21 Myotis.