Speleologie? Speleokomedie?...Všechno!

NSK - Myrna

15.09.2008 18:23

 

(Balkón, Evženův Etický komplex komínů, komín Evžena Blaženého, Myrna, Galerie trosek, Sonda beznohého Frantíka) Původní návrh souhrnné exkurzní zprávy, část textu byla použita do sborníku Speleofóra 2007

Prakticky od počátku průzkumu na lokalitě Nový Sloupský koridor jsme se věnovali hlavnímu tahu jeskyně. Odbočka Jezerní chodba zůstávala od prvního vstupu suchou nohou na podzim 2004 trochu stranou. Zlom nastal následujícího roku na jaře po prvním tání, kdy se z bezedné nádrže na konci Jezerní chodby vyvalily proudy vody. Tento stav nebyl dříve znám ani objevitelům, ani potápěčům, takže jsme se věnovali alespoň sledování stavů vody a možnostem, kudy potenciální přítok obejít.

Jako první byl zdolán Komín nad Jezerní odbočkou, který leží prakticky ještě v Koridoru (Motyčka, Celý). Tento komín skončil ve výšce 25metrů v neprůlezných úžinách. Dále byly prozkoumány a zmapovány nenápadné odbočky, které zpětně ústily také ve stropě Koridoru a pro písčité sedimenty největší prostory 2x4m dostaly název Písečný dómek s odbočkami (Škrla a autor).

Pozornost také přitahoval široký balkón pokrytý bahnem a sutí na konci Jezerní chodby. Do prvních, asi 10m výšky bylo proniknuto během čerpacího pokusu a později potápěčského průniku a to 11.11.2005, prokopáním asi metrové hlinité zátky z bočního okna vzestupné chodby z Písečného dómku (autor). Toto spojení bylo prokázáno při zhodnocení předešlé mapové dokumentace (Musilová Z. a autor). Za ucpávkou jsme se ocitli na hliněném svahu, místy pokrytém sintrovou polevou, tam, jak jsme to vídávali odspodu. U vrcholu kužele, 9m nad zemí, jsou dvě malé, neprůlezné, klesající odbočky. Jedna vede nad přepadovou hranu Jezerní chodby, druhá na opačnou stranu k Písečnému dómku. Směrem vzhůru se komín dvojí, spodní a menší část je zavalena balvanem a ucpána. Pravděpodobně vede jen jako roura do slepého výklenku 4m nad vrcholem kužele. Toho dne bylo konečně dopřáno prvnímu badateli nahlédnout do tajuplného komínu, o jehož rozsahu jsme zatím neměli ani nejmenšího tušení.

Dále bylo pokračováno lezeckou dvojicí dne 10.12. 2005 znovu ze dna Jezerní, poté z Balkónku vylezením nejprve asi 6m kolmým stupněm k nepatrné polici, na které bylo provedeno jistící stanoviště (Motyčka, Celý). Rozměry se v této části zúžily na cca 1,2 x 1,8-2,5 m. Komín je založen na centrální, svislé tektonice SSV-JJZ, která je v této oblasti běžná, vystupuje zde příčná S-J tektonika, na které je vytvořen Písečný dómek. Z police vede vzhůru profilem cca 1,5x2,5m komín 15m na výraznou zařícenou úroveň. V levé části SV směrem je zahliněné okno jako průlez do menší síňky.

Pokračováno dne 14.1.2006, kdy bylo vylezeno cca 30m nad koridor a objevena galerie a za ní boční síňka s několika komíny (Motyčka, autor). Tato část komínu dostala název Evženův etický komplex komínů.Výškově to vypadalo tak: Aktiv - 0, Přepadová hrana jezerní +7,7m, Skutečný začátek výstupu +16,6m, první štand cca +20m, objevená galerie cca +30m nad dnem koridoru. Vzhůru je vidět tma, takže asi dalších asi 15m. Povrch jsme tipovali tak 80m.

To, co jsme pracovně nazvali galerií, je spíš velmi lámavý balkónek, za kterým je malý dóm v půdorysu tak 2x3m, dno je 1,5m pod úrovní balkónku, pokryté sutí, ve dně další úzké propástky opracované korozí. Tato prostora je stavěna na výrazné tektonice SV-JZ a menší SZ-JV. V SZ části dómku je průlez do menšího bočního komína, kde lze vylézt 4m vysoko. Zde je pěkný 1m vysoký stalagnátek, zajímavá je též klesající chodba 4m dlouhá, erodovaná, s nepatrným průvanem, ale už v 2,5m už neprůlezná, která dle mapy vede ke komínu v Koridoru. Sedimenty jsou jílovité, pokrývají souvislou vrstvu silně zvětralé sutě v dómku. Pozitivní je nález dvou kulmských valounů.

Bylo tedy potřeba vymyslet místo pro další postup. Nejlépe zdolatelný komínek byl přímo v dómku asi 4m ve stropě. Z hlavní výstupové části vybíhají další dva až tři komíny. Ty jsou ale mimořádně lámavé a stěny vzdáleně připomínají kamenolom, stěny jsou místy pokryty blátivým filmem.Výše se pravděpodobně spojují. Každopádně komín vypadal velkolepě a zajímavě.

Dne 4.2.2006 provedli tři členové skupiny další prolongaci v jednom z komínků vedoucím vzhůru z tohoto dómku (Sirotek, Kaman, autor). Při této akci byla provedeno kompletní mapování této části. V dómku byl zahájen další výstup 12m vzhůru. Od 4m nade dnem se jedná o typický puklinovitý, korozí rozšířený komín s krásnými korozními tvary. Komín končí závalem z menších bloků, dokonale propraných vodou, absolutně bez sedimentů a bez soudržnosti. Některé kameny se musely pro bezpečnost přeskládat. Komín vede na Z-JZ, odkud také vypadává suť. V JZ koutu je také velmi úzký, okrouhlý otvor, se síňkou 1x1m, kam se podařilo nasoukat, tvořící jen kavernu nad závalem (Sirotek).

Tady jsme tedy neuspěli, pokračování bylo třeba hledat v částech hlavního komínu z výrazného horizontu - galerie. Tehdy jsme si poprvé naplno uvědomili studený průvan směrem dolů v celém profilu přístupového komína a taky možná i nekonečné možnosti této části jeskyně.

Další velká akce proběhla 27.5.2006 (Sirotek, autor). Badatelé pokračovali v lezení v místě nejmenšího odporu vzhůru. Jistící stanoviště bylo založeno na okraji galerie při vstupu do odbočky. Akrobatickým způsobem byl proveden nástup levým komínem pokračoval poměrně kolmo asi 10m, kde se spojil s druhým komínem. Bočními puklinami přešel zpátky nad stanoviště. Zde už se dalo pohodlně lézt rozporem v puklině 1-1,5x5m. 17m nad stanovištěm se nalézá asi 3m dlouhá,stoupající chodba vedoucí k SZ. Tato končí sypkou sutí, pod stropem je vidět 2 další metry. Nad odbočkou bylo na miniaturní, leč velmi pohodlné polici zřízeno druhé jistící stanoviště. Odtud se komín poněkud zúžil a po dalších 10-ti m rozdvojil. V 16-ti metrech od police se lezec dostal na šikmou puklinu v překrásně zasintrovaném místě a uhnul k severu, kde v komínku končil téměř slepě. Tyto dosažené prostory jsou už charakterem podstatně odlišné od spodních pater. Jsou překrásně korodované, závěr komínu tvoří spleť bočních kanálků a souběžných propástek pod hranicí průleznosti, brčková výzdoba a naprostá absence sedimentů. Dosažená výška byla tentokrát kolem 60-70m nad koridorem. Z bočního okna, těsně pod zakončením jsme zaznamenali sestupnou odbočku k asi 10m hl. propástce, na další pokračování již nezbýval čas, ani materiál.

Další akce 10.6.2006 odpočinuté dvojice měla za úkol zdolat propástku, zdokumentovat a zmapovat objevy a výstupovou část do konce předchozího měření Celý, autor). Propástka byla hluboká cca 8m, leží na puklině JZ-SV, jakož i zbývající část komína. Dole je menší dómek o šířce 1,2m, délce kolem 4m. Uprostřed je závrtek v suti, který pravděpodobně ústí do odbočky v horní části komína. Zajímavé je složení sedimentů, jsou zde mezi sutí pravděpodobně spláchnuté, přeplavené zbytky říčních sedimentů, tmavé, silně písčité s výraznými valounky kulmu do velikosti hrášku. Kulmské valouny velmi ojediněle, sutě místy prosintrované. Propástka komunikuje neprůleznými puklinami s hlavním komínem.

Během mapování došlo k objevu dalšího komína. Opět se potvrdilo, že při mapování je potřeba prolézt vše. Přímo nad ústím propástky jsme udělali objev s pracovním názvem - komín Evžena Blaženého. Tento komín je vysoký 5m a přes dva stupně se dostaneme na křižovatku. Směrem JZ komín končí slepým, vyzdobeným dómkem. SV směrem můžeme prolezením zasintrované úžiny se dostat téměř horizontální chodbou, širokou asi metr, vysokou 2,3m, dále sutí pokrytý svah dolů, další 5m skalní stupeň nahoru a metrový stupínek dolů, kde se dostaneme do malé, překrásně vyzdobené síňky. Zde chodba končí. JJZ směrem je pod stropem vidět asi 2m, opačným a velmi důležitým směrem SV je hliněný svah s netopýřími kostmi, typická jeskyní hlína bez sutě, valounů a kamenů.

Po akci jsme naměřené hodnoty vložili do počítače s následujícími výsledky: Nejvyšší dosažený bod v komíně Evžena Blaženého je 463,8 m.n.m, což je zhruba v úrovni poklopu do jeskyně!!! Perspektivní místo – SV směr – hliněný kužel s kostmi je o 1,56m níže. Dle map v počítači je odpovídající místo v Šošůvských jeskyních a sice dóm U třech velkých dno – 460 m.n.m. Nálezovou situaci probíráme velmi dlouho. Nezdá se nám pravděpodobné, že by jsme tyto úroveň Šošůvských jeskyní minuli, bude tam určitě nějaká chyba v měření.

O týden později vybaveni nářadím a svačinou podnikli jsme dvoučlennou akci (Kaman, autor). Nejprve jsme opatrně odebrali netopýří kosti pro pozdější zpracování.Pak jsme SV směrem obnažili profil kruhového až elipsového průřezu velmi starého, pravděpodobně tlakového kanálu. Rozměry jsou cca 80x80cm až 90x60cm. Takto jsme postoupili 1,4m vodorovným směrem. Sedimentační profil je průběžně po okrajích zpevněn sintrem a tvoří tzv. zmrzlinu. Střed profilu jsou velmi měkké sprašové až prachové sedimenty značného stáří s minimálním procentem písků a kulmů. V sedimentu značné množství hliněných geoid (cicvárů), dále velmi zvětralé valounky světle rezavých drob (je možné, že se jedná i o bazální klastické sedimenty), jež tvoří písčité kapsičky. Dále místy červené až oranžově červené kuličky, pravděpodobně kompaktní terra rosy. V dómku u ústí SV odbočky bylo v povrchu sedimentu několik kostí netopýrů, později už ne, dále pak ostrohranná suť, která se hlouběji už nevyskytovala.

Později pro nedostatek pracovního nářadí a velké rozměry badatelů byla otevřena ještě JJZ odbočka. Po vyklizení sutě v ústí odbočky byla konstatována asi 10-15cm nízká a 50cm široká chodbička, dlouhá 3-4m vyplněná okrovými až rudými sedimenty spolu s ostrohrannou sutí a mírným průvanem dovnitř.

Po této velmi důležité akci můžeme shrnout několik poznatků. Místo je zcela určitě prodyšně spojeno s povrchem, anebo jeskyní Šošůvskou, protože během akce na povrchu před bouří značně poklesl barometrický tlak, což se projevilo i v tomto místě prudkým zvýšením intenzity průvanu a ochlazením. Dále netopýří kosti, které pocházejí asi z JJZ odbočky. Výška tohoto nepatrného patra je v úrovni (ale možná i nepatrně výše) sedimentační úrovně Šošůvských jeskyní, ale pravděpodobněji se může jednat o kapsy fosilních sedimentů ještě vyššího stáří a větší nadmořské výšky.

Jako vždy opět nastalo studium historické literatury. Dle Absolóna zde objevitelé v r. 1904, jdoucí SSV směrem proti hypotetickému přítoku od Černé propasti zde prý na opačnou stranu minuli, nebo dokonce zasypali několik „bezvýznamných“ odboček. Důsledně jsme se dívali po kořenech vegetace, ale nic jsme nenalezli. Dál nám nebyl jasný původ ohromného množství ostrohranných sutí v propástkách pod námi, když stropy v komíně Evžena Blaženého jsou uzavřeny, až na drobné pukliny. Zatím nejasný je též původ písčitých (přeplavených sedimentů s valounky, které se výše nevyskytují) sedimentů v propástce pod tímto komínem.

Víkendová akce 24.- 25.6.2006 konečně přinesla rozřešení (Kaman, Matějíčková). V sobotu dva badatelé již jen rozhrnuli nepatrně sedimentu v JJZ odbočce a ocitli se na prahu rozsáhlého a členitého systému horního patra. Hlavní puklina nabrala opět původní SV směr a po 4m se rozdvojila do tlakových kanálů. V levém je sestupná 5m dlouhá, úzká a zasintrovaná chodba s výklenkem, do něhož by jsme se pravděpodobně dokopali též při první akci, končící dvoumetrovým stupněm. Po zdolání úžiny se nalezneme v zařícené chodbě, charakteru dómku, která strmě stoupá asi 12m k JZ a končí neprůlezně. Dóm je vysoký asi 3m a stejně široký s několika výklenky. Uprostřed je 6m vysoký a neprozkoumaný komín s mimořádně studeným a intenzivním průvanem dolů. Směrem SV vede 6m plazivka k hlavním prostorám, kterou jsme ale nevyužívali pro nebezpečí ulámání velkého množství brček.

Ze vstupní pukliny vede SV směrem opět tlakový, klesající a slabě meandrující oválný kanál 40x60cm ke 4m kolmému stupni. Ten už je ve stropě dalšího dómku. V druhém dómku, který je spojen s předchozím mocným závalem a plazivkou začíná skutečné horizontální patro na bázi kolem 456 m.n.m. Původní dno pokryto částečně krápníky a zasintrovanou sutí Tento dómek je v podstatě rozšířené místo puklinovité chodby a tento charakter drží až do posledního dómu, která ubíhá 45m k SV. Má rozměry cca 5x4x2,5-4m (na výšku). Vpravo dole vede k VJV příčná puklina s propadem mezi balvany. Dno je rovné, propástka zde neovlivnila ráz dna, sesednutí ani vyspádování dna.Vhozený kámen rachtá asi 3m úzkou puklinou (10x30cm) a pak letí volnou prostorou dalších cca 10m. Na protější straně je vyústění plazivky z dómku s průvanem.

Pokračováním v původním SV směru se dostaneme ke třetímu dómu, kam jdeme přes suťový kužel vypadaný z dalších několika komínů, zejména z galerie Trosek. Zde je rozměrná propadlina - závrt vyplněný rezavými komínovými sedimenty. Nad propadlinou na stěnách jsou torza na stěnách narostlých sintrových desek až 20cm silných, jejichž úlomky nejsou ve dně viditelné, ale mohou být pod sedimenty. Na šířku chodby cca 4-5m připadá strop asi 2-3m s 8-10m vysokou šikmou komínovitou chodbou. Délka dómu je zhruba 10m, uprostřed při SZ stěně je závrt – sníženina v sedimentu. SV stěna tohoto protáhlého dómu tvoří snížená část, sediment stoupající až na 60 cm ke stropu a zvětralá čelní stěna. Vlevo i vpravo jsou výrazné pukliny, na kterých jsou prostory vytvořeny, bohatá sintrová výzdoba, zejména brčka a krystaly zvětralých krápníků s terra rosou. Zde se chodba rozdvojuje do dvou etáží. Pravou se po prolezení úzkého místa dostaneme do o 3m vyšší úrovně, kde je samostatná a velmi zasedimentovaná chodba vedoucí SSV směrem. Délka asi 9m, průměrná šířka 1,5-2m, výška 1m, ale uprostřed celé chodby je výrazný jazyk sedimentů. Na konci je vidět pokračování, chodba částečně meandruje. Strop je rovný s výrazným korytem, k němuž zvolna stoupá sediment až do neprůlezné škvíry, kterou je vidět ještě asi 4m dopředu. Toto místo je nejblíže Šošůvským jeskyním

Sedimenty a výplně: Prachové jíly popsané v průkopu v koncovém dómku před objevy se vyskytují pouze tam, je to asi relikt asi nějaké glaciální sedimentace. V průkopu při levé straně je zachováno mnoho netopýřích kostí. Ve vstupní puklině do objevů převážně ostrohranné sutě, sedimenty pokrývají i skalní dna tlakových kanálů. První dóm je s průvanem, dno jsou sutě, které mohou pocházet z vyšších úrovní jeskyně. Vzhledem k nízké teplotě, eventuelně k potenciálnímu kolísání teplot a je to poznat na stěnách zde dochází k intenzivnímu zvětrávání. Dále úlomky sintrů a terra rosa.

. Objevené prostory, pracovně nazvané Myrna, představují torzo horního patra, které se vytvořilo společně se Šošůvskými jeskyněmi. Rozlehlost a členitost prostor je překvapující. Jedná se o zbytky jeskynní úrovně, přerušené závaly, které zatím překonáváme výše položenými tlakovými kanály. Impulsem k vytvoření takového charakteru mže být i blízkost k povrchu a s tím spojené vymrzání a řícení. Říční původ chodeb je již věkem setřen, dále je to přítomnost volných prostor spodního patra s aktivním tokem, kam se mohly průběžně sedimenty vyklízet. V neděli bylo pak naměřeno 96m hlavního polygonu, drobné odbočky byly dokresleny, byla vytvořena orientační fotodokumentace (Kaman, Matějíčková, autor).

Za další týden proběhl průzkum horního patra, orientačně sondováno v hypotetické propasti, později nazvané Sonda beznohého Frantíka (Mokrý, Celý, Sirotek, autor). Dosažená hl. 1.2m, tektonika s průvanem a bloky, na které je sonda založena je zhruba JJV. Mezi 2. a 3. dómem byl zdolán zával ze sintrových desek. Původně byla celá, asi metr široká puklina vylitá sintrem, který později zvětral a po jednotlivých deskách se sesul v zával. Zde komín pokračoval až do úrovně cca 6-7m nad dómy, kde se spojoval s širokou, visutou chodbou ve stropě 3. dómu. Odtud ještě vede neprůlezný komínek 4m, končící zúžením. Dno spojnice tvoří zvětralé krápníky a sintry a ostrohranné bloky. Pod spojnicí bylo ještě jedno patro – chodbička cca 30x60cm, pravděpodobně v úrovni zadní chodby ze 3. dómu. Tímto se potvrdila teorie o generelní tektonice, které se drží 3. – hl. dóm i toto patro SSV-JJZ. Popisovaná část dostala pracovní název: Galerie trosek.

Taky jsme prolezli 1. dómek, kde je komín s průvanem. Komín po zlezení do výše asi 5m se uzavřel. SV směrem vede neprůlezná odbočka se závalem a slabým průvanem. Na opačnou stranu vede neprůlezná odbočka, která vyúsťuje v druhé části dómku. Zde byl také zaregistrován ucpaný tlakový kanál vedoucí V směrem.

Nastal problém, kterak lokalizovat objevené části a upřesnit jejich polohu vůči poloze Šošůvských jeskyní. Byla provedena lokalizace koncových partií Myrny radiomajákem (Tomáš a Lída Ondrouchovi). Souběžně byl proveden záměr radiomajákem i horních partií Šošůvské jeskyně v oblasti chodby „U kostí“. Na povrchu byl polygon orientačně změřen a propočítána vzdálenost (s ohledem na polygon od středu majáku k úrovni potencionálního spojení) na asi 15-18m. Zároveň provedena exkurze do Riegrovy síně, Kamenité síně a Projektované chodby. Zde, i v partiích U kostí byl původní ráz jeskyně natolik porušen, sediment překopán a přemístěn, že se lze jen velmi těžko orientovat, kudy vlastně má naše patro pokračování. Pravděpodobná je nízká klenba směrem k západu, 50cm nad úrovní turistického chodníku asi 15m od odbočky U kostí k východu z jeskyně. Na závěr jsme ještě provedli spojení poklepáním, kde se obě družstva v podzemí Myrny a Šošůvské jeskyně navzájem poměrně dobře slyšela (vedoucí Mokrý, zbytek členové skupiny).

Poznámka, doplněno 14.9.2008:

Průzkumné práce v horizontu Myrna ještě nebyly uzavřeny. K průzkumu sem se leze nahodile, většinou s hosty a exkurzanty. Chodba k SSV byla protažena o 2m, kde byla nevysoká síňka a pokračování utopené v sedimentu. Na opačnou stranu je komínek vylitý sintrem, kde jsme také pohřbili naděje. Přechodně pro náročnost a málo místa pro vytěžený materiál byla uzavřena i sonda Beznohého Frantíka. Postup se uskutečnil pouze v 1. Dómku proti studenému průvanu byl odvalen blok a postoupeno do těsné síňky. Pokračování je neprůlezné. JJV směrem byl odkryt tlakový kanál a sledován 1m. Je však také zalepený sintrem a tvrdými jíly.

Literatura: Nové poznatky o průběhu jeskynních systémů vázaných na podzemní tok Sloupského potoka – výzkumy v roce 2006. Tomáš Mokrý, František Musil. Sborník Speleofóra 2007

© francimus

Vytvořeno službou Webnode