Nový přírůstek řady sklerotiků, aneb nová speleologická literatura.

            V třetím kvartále 2009 vyšly dvě velmi zásadní publikace se speleologickou tématikou a některé okrajové publikace. Jedna z nich je kniha ke 30. výročí založení České speleologické společnosti – Podzemí neznámé. V souvislosti s její přípravou mě oslovil Zdeněk Motyčka, zda bych mu neposkytl nějaké fotografie. Zdvořile a po krátkém přemýšlení jsem mu e-meilem poděkoval a nabídku odmítl z osobních důvodů. Jedním z nich bylo i to aby moje fotografie nehyzdily prestižní knihu Společnosti. Zdeněk mi obratem sdělil, že ho to sice mrzí, ale že mne chápe. Korespondenci mám založenou, mohl bych ji dohledat.

Po vydání knihy bylo pro mě velkým překvapením, že jsem zde jednu svou fotografii přece jenom našel. Je na straně 21. a na ní mapující Selim ve Velkém komínu NSK (začátek Cementové chodby a její originál je i na Speleophoto.cz). Autor fotografií na straně 21. je uváděn Tomáš Mokrý. O to víc je fotka nápadná proto, že Mokrý, ani Motyčka se mnou nikdy ve Velkém komínu nemapovali. Pro mě běžná záležitost dokumentovat a mapovat v jednom, aby se v pěkných místech nemuselo víckrát chodit. Ocitla se zde moje fotografie snad nějakým omylem? Nebo opomenutím? Nebo snad šotek vnikl do nějakého souboru odpovědného redaktora??

Nebudu to protahovat. Já si fotografie nepopisuji, ani necéčkuji. Svoje sepsané dokumenty, mapy i fotografie jsem na rozdíl od jiných poskytoval skupině. Co bude s nimi dál je mi bylo a je stále jedno, ale:

 Zveřejňovat fotografie bez vědomí autora a bez uvedení jeho jména je nemorální a řeší to i nějaký autorský zákon, který platí pro všechny i pro autory této knihy. Od lidí, kteří morálku dodržují natolik, že kvůli ní takzvaně nemorální jedince ze skupiny vyhodí, to nevyznívá komicky, ale rovnou sprostě a pokrytecky. V tomto případě opravdu nebudu zkoumat, jestli se (kdysi opravdu seriozní a dobrý jeskyňář) Tomáš Mokrý musí chlubit cizím peřím, nebo dojíždět na lidech, jež nedrží slovo a opomínají svoje sliby a všeobecné zásady. Normálně bych to nechal plavat, ale to bych nesměl od těchto jedinců poslední dobou slyšet tolik blbejch řečí a podobná situace se zase neopakovala. Ale jinak, ta kniha není zas tak špatná, viz dále.

PODZEMÍ NEZNÁMÉ editorské dvojice Zdeněk Motyčka a Radko Tásler je vydána ku příležitosti 30. výročí založení ČSS. Už podtext naznačuje, že se bude hlavně jednat o obrazovou publikaci. Speleolog, který běžně sleduje dění v ČSS v ní nic odborného ani nového nenajde. Naprostá většina fotografií již byla zveřejněna ať už knižně, nebo ve sbornících, na internetu, nebo v prospektech. Co je nového jsou doprovodné texty. Ty pod fotografiemi jsou pěkné, popisné, vystihující. Ostatní, protože jde o amatérské jeskyňaření, tu amatérskost lze vyčíst a nad některými pasážemi se lze pousmát. Ale nestírá to celkový dojem, protože většina lidí, jimž je asi kniha určena to stejně nikdy číst nebude.

Po technické stránce je kniha na velmi vysoké úrovni, v dobrém papíře i tiskem a hlavně v tvrdém obalu. Na úrovni je i stylizace stránek a grafická úprava. Technický redaktor se musel velmi potýkat s různě zdařilými podklady od mnoha autorů a je to vidět, ale tento problém zvládl také na výbornou. Fotky netrpí žádnými rámečky a jinými ozdůbkami, co je horší je číslování stránek, ale v kontextu to nehraje žádnou roli.

Kniha se dá prolistovat a přečíst velmi rychle, třeba na záchodě. Může to být krásný dárek rodičům, kdeže se to jejich dítko pohybuje, k nalákání své dívky mezi „špinavce“ i dárek pro jiné zahraniční přátele a speleology. Pro někoho ozdůbka speleoknihovničky, pro jiné výroční pomníček, který si ČSS postavila.

Knihu JESKYNĚ vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Ve spolupráci s EkoCentrem Brno a ve spolupráci se Správou jeskyní ČR. Tento 14. svazek editoval Jaroslav Hromas. Kniha je součástí svazku edice chráněných území ČR. Kniha je velmi rozsáhlá se specifickým a odborným zaměřením a dala by se rozčlenit do dvou celků a to obecná část a regionální část.

V obecné části jsou shrnuty všechny dostupné vědní obory, které přímo i nepřímo zahrnuje obecná speleologie. Tato část informuje o historii i novinkách v oborech. Je sepsaná poměrně srozumitelně, že se v ní může orientovat i středně znalý jeskyňář. Trochu chybí obecně ilustrace a všeobecné základy, které by do problému uvedly u ty méně zdatné, ale toto určitě nebylo účelem publikace. Jsou to např. jeskyní mikroklima, hydrologie a podzemní (i nadzemní) typické speleotémy. Ale i tak jako informace dobře sestavený úvod.

Druhá regionální část se věnuje jeskyním krasovým i pseudokrasovým v celé ČR. Nejprve je republika rozčleněna na jednotlivé karsologické celky s tabulkou podcelků a krasových oblastí. Hranice rozdělení je geologické, nikoliv územně-správní. Tyto oblasti a krasy jsou pak jednotlivě popsány a uvedeny jejich jeskyně a jiné zvláštnosti. Dohledat tak jdou údaje k jakékoliv jeskyni či dutině kdekoliv a pokud je i delší, je zde popis jeskyně, nebo aspoň její inventární číslo. Na stránkách jsou sloupce rozdělené i barevně. Tmavě zelená a zelená (podcelky a území) žlutě (větší jeskyně). Na závěr každého celku jsou uvedeny zbylé jeskyně a jejich číslo, případně jméno a délka. Celkově to zanechalo velmi příznivý dojem o snahu udělat komplexní dokumentaci všech jeskyní. Sběr informací musel být neobyčejně náročný, jistě trval dlouhou dobu a kladl na autory velké nároky.

Na konci knihy jsou pak tabulky nejdelších, nejhlubších, nejzajímavějších jeskyní, seznam chráněných oblastí, seznam autorů a bibliografie. Mezi texty je mnoho fotografií vztahujících se  k textu i oblasti z povrchu i podzemí. Co mě nepotěšilo jsou mapy. Jistě se jich tam nedalo nacpat víc, ale jsou velmi stylizované. Ve význačných  krasových oblastech a velkém měřítku mapy povrchu působí neprofesionálně. Stejně jako mapy jeskyní, které už neplatí, nebo jsou přeměřené jinak (St. Rasovna, Ostr. Vintoky). Potěšila mě aktuálnost, do knihy byly zařazeny čerstvé objevy (Propástky v Tetínské rokli, Javorka, NSK, Kravská díla a pod) i dosud nepublikované lokality (Ementál).

Jinak kniha je natolik velkolepá, že zde není možno uvést všechno, čím mě nadchla. Každopádně i přes velmi vysokou (ale hodnotou odpovídající) cenu by neměla chybět minimálně v  knihovně každé základní organizace.

            Poslední publikací jsou Podzemní perly Ladislava Slezáka, ke které se dostanu příště, protože je ještě v tisku.