Nová Drátenická jeskyně
Na velikonoční neděli 2008 jsme měli domluvenou akci v Nové Drátenické jeskyni. Na akce mě pozvali členové Skupiny Myotis a taky Speleoklubu Brno. V této jeskyni jsem ještě nebyl a docela jsem zíral na její velikost a výzdobu a hodně jsem si poupravil názor o horní části Křtinského údolí. Byl jsem bez foťáku jako bez ruky a bez přílby s hořákem jako bez očí, ale vzal jsem si trofejní hornickou karbidku a pěkně si do nich nablikal. Jako za mladejch časů. 
Času bylo dost, ostatní fotili jak o závod, celý víkend jsem měl o čem přemýšlet a vidět jeskyně i jinak, než přes LCD displej….
Nová Drátenická jeskyně začíná trojitou bytelnou uzávěrou a překrásně vyzdobeným horním patrem. Tady mě zaujal balvan velikosti automobilu uprostřed vstupní chodby a na jedné boční, nebo spíš převislé straně byly narostlé zcela regulérní stalagmity a přerostlé pěknými vroubkovanými záclonkami. Asi se s balvanem v minulosti trochu hýbalo. Nalezl jsem si taky Svanovíta – krápníčka s excentriky připomínající ruce a s korunkou, eventuelně s placatým čírem na hlavě. Ukázkový příklad tvorby excentrik, tentokrát kapilárními silami. Podobných odboček a plazivek bylo v horním patru dost a měli jsme čas si je prohlédnout.
Do spodního patra sestupujeme po několika žebřících na malý aktivní tok. Proti proudu se dá ve vodě naplazit pár metrů, po proudu vede obrovská a zcela zahliněná chodba velikostí podobná chodbám v Býčí skále, ale plné bahýnka. Uprostřed je romantický hliněný kaňónek vymletý vodou. Na konci tohoto krátkého koridoru mě potěšila odbočka zvaná Mramorka. Chodba menších rozměrů, ale vlezl jsem se tam, pěkně čistá, skalní, přímá na puklině s krásnými fasetami a přímo učebnicovým křížením puklin. Na konci jezero a odtok vody neznámými cestami až do vývěru. Určitě se sem pokusím vrátit někdy s fotoaparátem.
Venku jsme ještě prolezli Starou Drátenickou jeskyni. Je sice zamčená, ale dá se přijít odzadu, kde jsou další dva vchody a prolézt kolem zdiva postaveného někdy za války. Samotná stará Drátenická tvoří stejné patro, jako nedaleký Výpustek a je stejně obrovitá. Už pohled do zadního vchodu, který je ještě osvětlený prolomeným stropním oknem mi dává zapravdu. Ještě jsme se pobavili s průvodcem místní skupiny 6-05 Křtinské údolí Pavlem o hydrologii v oblasti. Zaujala mě zmínka o odvodnění Habrůveckého potoka, které bylo koloračním experimentem prokázáno údajně do jeskyně Vokounky. 
Tedy ne do oblastí Tří kotlů a do Vývěru Křtinského potoka. Je to dost daleko a habrůvecký potok by musel téct prakticky po kontaktu vápenců. Možná taky se jednalo o informační šum.
Všechny fotografie na této straně jsou od Aleše Havla ZO 6-21 Myotis.