Netopýři a plynovací pokus v Městikádi

    Tato zpráva (i o netopýrech) v podstatě doplňuje předchozí. Od doby kdy byla sepsána a uveřejněna v nějakém starším čísle Spelea (2004 asi) uběhla nějaká doba. Od ní jsme skutečné patro do Sloupsko-Šošúvské jeskyně objevili, je to horizont Myrna, které končí 18m od zpřístupněného okruhu. Také lze obejít suchou cestou a pro případnou dýmovou zkoušku 3. a 4. sifon NSK, samozřejmě i 2. sifon v NSK, který mohl být průchozí stejně jako v době objevu (17.11.1989). Nic to však neřeší. Po přečtení celé zprávy znovu a znovu vyvstává otázka Riegrovy síně, naších kostí v chodbě Netopýřích křídel a nepřekonatelného 1. sifonu ve Sloupském koridoru. Existuje tedy nějaká souvislost se Sloupským koridorem v Amatérce? Zkuste se zamyslet také:

    Závrt Městikáď:

    Absolon - Plynovací zkouška v r. 1933...

    Zpracování historického Absolonova záznamu o průvanové zkoušce v lokalitě Městikáď s ohledem na současné poznatky v dané oblasti.

Úvod:

S postupem času a s nově získanými poznatky na různých lokalitách občas docházíme ke zjištění, že vlastně nic nevíme, nerozumíme, že situace je notně zapeklitá, složitá, komplikovaná, že jsme prostě vedle. Obvykle se uchylujeme ke studiu různé literatury, nevyjímaje ani literaturu historickou. O výše uvedeném plynovacím experimentu jsem věděl od nestorů naší skupiny, kteří pokus znali i z jiných zdrojů. Nikdy jsem se po něm nijak zvlášť nepídil, přesto se může nyní, právě po zpřístupnění dalších jeskyní a otvírce dalších potenciálně souvisejících lokalit dostávat do popředí zájmu. I přes občasné bludy, kterými Absolon někdy hýřil, se záznam tohoto pokusu může zdát pravděpodobný (Absolon hned za tímto článkem popisuje virgulářské pokusy, vylétávání netopýrů v únoru, kde se spíše dopouští mlžení).

            Fakta uvedená v knize Moravský kras 2.:          

            Datum provedení akce bylo 3.12.1933 pravděpodobně v poledních hodinách. Autor píše, že v době konání experimentu byla velmi tuhá zima, tudíž ve velkém stylu otevřený závrt, navíc s ohromnými a volnými bloky a kulisami, mohl skutečně velmi silně „nasávat“. Autor uvádí (únor následujícího roku), že studený průvan doslova tekl. V publikaci jsou uvedeny i dvě fotografie z akce. Relativně podrobně popisuje i těžební práce, vynechává však hloubky, směry, sedimenty, geologii a jiné důležité věci.

            Použitý plyn: Byl to ethyl-merkaptan, jenž je bezpečnostní plyn hojně užívaný dodnes o kterém se ví všechno. Způsob aktivace, ani množství nebylo uvedeno, obsah udává Absolon na 14 000 000m3 (v průvodci z r. 1936 udává dokonce 60 000 000m3 plynu, dobu průchodu na 4 dny). Dále užil umělou chlorovou mlhu, údajně 150 000 000m3, na to ještě k určení směru průvanu kouřové patrony. Není uvedeno v jaké hloubce šachty byl plyn aktivován, ale podle fotografií a tehdejšího stavu prací to mohlo být v cca -50m.

            Sledování experimentu: Absolon uvádí, že rozestavěl hlídky po všech teoreticky důležitých  místech v jeskyních Macochy, Pustém žlebu a ve Sloupě. Nepopisuje kde, ale podotýká, že byly postaveny na nedostatečnou dobu. Ze všech prostředků byl cítit pouze merkaptan a to po 220 hodinách (9 dní, což některé hlídky asi opravdu přestalo bavit).

            Výsledek: Za 220 hodin byl cítěn pronikavý zápach, který den poté byl ještě intenzivnější. Jediné a první místo, kde byl plyn pozorován je Riegrova síň, odkud se zřejmě plynule rozlezl po celých Sloupsko-šošůvských jeskyních. Toto je velmi důležitý poznatek, neboť pozorovatel si na smrad brzy zvykne a poté se už většinou zdá slabší. S objevem přišli bratři Břouškové (majitel hotelu a vlastník jeskyně) a Šefčík (vrchní průvodce), když nemohli krs smrad provádět, byli z toho oprávněně velmi rozhořčení (Musil senior-ústní sdělení).

            Technické poznámky: Vzdušnou čarou mezi Městikádí a Riegrovou síní Absolon uvádí na 2,5km, ve skutečnosti cca 2,2km. Jeskyně tvořící tento úsek (charakter horních pater Sl-šoš. jeskyní a Riegrovy síně vč. chodeb i závalů) může být dlouhá 2,6-3km. Kubatura plynu merkaptanu v chodbě, kterou je schopen zaplnit je v profilu 100x46m krát 3 kilometry. Při vztažení na chlorovou mlhu bude tato cifra ještě 10x vyšší (tento prostředek však nebyl výhodný, jeho trvanlivost byla pouhé 4 hodiny). Z toho plyne, že plyn zaplňoval podstatně delší úsek jeskyně a logicky i z jeskyně unikal. Rychlost proudění přitom není příliš podstatná, protože se vzduch postupně ohříval a rychlost rapidně klesala na konvenční rychlost proudění vzduchu, běžnou v jiných jeskyních. Délka průtoku odpovídá spíše zaříceným dómům, kolísavým výškám dna a zaškrceným místům,  než průchozím chodbám.

            Průvany v zimě: Ze zkušeností víme, že v zimě většina níže položených jeskyní a štol s většími průřezy vstupů nasává, v jeskyni se vzduch ohřeje a vyšším, nebo průměrově menším otvorem vyfukuje jako vlhký a ohřátý ven (Punkevní jeskyně-Skleněné dómy). Dále se může stát, že vzduch strhává proudící voda (Rasovna, Rudické propadání), nebo studený vzduch akumuluje velmi členitý a rozsáhlý povrch stěn (Stará Rasovna-Ledová chodba). V dané situaci působily zřejmě všechny tři faktory současně. Svou drobnou roli také mohl hrát vyrovnávání atmosferického tlaku, protože Amatérka je přece jenom dost velká jeskyně.

            Výškové poměry: Nadmořská výška šachty v Městikádi je 463m.n.m, s okrajem planiny to je 480m.n.m. Z výše položených lokalit to je jen oblast Měšin kolem 500m.n.m., stejně tak závrt Cigánský. Potenciální místa Pustého žlebu známé z r. 1933 leží kolem 380-450m.n.m. Sloupsko-šošůvské jeskyně – horní patra z ottangu 455-465m.n.m., Riegrova síň 462m.n.m., ch. Kamenitá 458mnm, ch. K silnici 457mnm a podobně. Objevené torzo říční chodby v Nové šachtě u Brouška 458-452m.n.m. Z logického pohledu je opravdu Riegrova síň nejblíže a relativně nejvýše (komíny Sloupských jeskyní jsou i vyšší), pro vývěr plynu nejvhodnější.

            Interpretace výsledku s ohledem na tehdejší a současnou situaci: Píše se rok 1933. V severní části Moravského krasu kromě vstupních ponorných oblastí prakticky není známo vůbec nic. Blíže prozkoumaná oblast je jen ve Sloupě, na Holštejnsku a Macocha vč. části Punkevních jeskyní. Vyšší jeskyní etáže jsou známé rovněž jen z těchto oblastí. O Amatérské jeskyni ještě nikdo nevěděl, je však maximálně pravděpodobné, že průvan šel právě tudy. S několika spornými body.

            Rekonstrukce trasy plynu: V ideálním případě by mohl plyn jít horním patrem (vyvinuto v ottangu, jako celé horní patro v Mor. krasu), sporné jsou však nadmořské výšky. Sloupsko 455-465mnm, spádová křivka v místě šachty Městikádě cca 440-450mnm. Plyn injektován v hl. 413mnm a to šel plyn údajně ještě ihned dolů. Amatérská jeskyně se jeví jako nejsnadnější cesta. V r. 1933 nebyl otevřený žádný vchod, kudy by průvan „ušel“, neexistovaly ani pokusy o otevření z povrchu. Větev Bílé vody, stejně jako Macošský koridor prakticky nepřipadá v úvahu.

Při velkém mrazu, jak udává autor, mohla být všechna jezera ve Sloupském koridoru otevřena. Na jeho konci je však tzv. 1. sifon. Ze stejného důvodu nemohl jít ani v nejnovějším úseku koridoru mezi 4. a 5. sifonem. Všechny komíny, které se po objevu do dnešní doby podařilo zdolat (a to prakticky po celé jeskyni) nesouvisejí s žádnými horními patry, nikde nebyly nalezeny horizonty, ani typické říční sedimenty.

Sporné jsou pouze tzv.: Zařícený dóm na konci koridoru, který končí velmi labilním závalem. Dále je to Brčková chodba, která se plynule zužuje a její konec není známý. Podobně je na tom i pokračování patra za 4. jezerem Sloupského koridoru a Brčkový dóm. Na bílé vodě je jediné sporné místo a sice příčná tektonická porucha v Katedrále J. Šlechty, která končí polosifonem, v dané době také zřejmě suchým (porucha míří na Šachtu za Evropou a Indií).

            Závěry: Dle zjištěných poznatků se nabízí už několik závěrů:

1.: Mezi Sloupem a Městikádí může být neznámé patro, které však míjí celou Amatérskou jeskyni i samotný závrt Městikáď,  který do Amatérky vůbec nevede.

2.: Do Amatérky vede (vedl), ale spojení se Sloupem se doposud nepodařilo prokázat, nalézt, ale je možné spornými místy (viz výše). Podle geofyziky Rajman – Přibyl z r. 1985 je zde několik vodivostních zón, které vedou potřebným směrem.

3.:Dle teorie P. Kalendy (ústní sdělení) by v celé severní části krasu mělo být každé vyšší patro položeno více západním směrem, nežli odpovídající patro spodní.  Nevylučuje se ani spojení s podobným patrem od Holštejna (řada závrtů od Bukovinek v čele se závrtem Černým). Jako příklad uvádím typické j. Řečiště, j.č.17, trosky pater jako obě Suchdolské j.,, obě Němcovy j., propast U obrázku. Velmi netypické, ale podle teorie logické jsou nové objevy v Suchdolském ponoru.

4.: Neznámé prostory jsou-li volné, nemusí však být nutně průlezné. Největší přínos zřejmě bude zdolání komínů v Nové šachtě u Brouška (jeden s údajnou výškou 70m musí dosahovat již horního patra podobně jako Nagelova a Černá propast) mezi 2. a 3. sifonem nejnovějších objevů Amatérky.  Mohla by se vykonat menší kouřová zkouška tamtéž.

Poznámky: Absolon uvádí, že těsně před objevy 6.2.1934 vylétali ven velicí, ve svém spánku vyrušení netopýři. Domnívám se, že jde o blud, po těch chemických útocích a zplodinách po trhacích pracích museli dávno pochcípat. V opačném případě by se jednalo o zcela průchozí koridor mezi Sloupem a šachtou Městikádě, tudíž přilétali první zvědavci od Stříbrné skály a Řezaného kamene. Netopýři k zimování nevyužívají studené a dynamické jeskyně s obzvláště studeným průvanem. Své téměř stálé lokality si vybírají po několik let (otvírka byla započata 20.6.1933) a celý podzim nalétávají na to nejvhodnější místo.             V případě otřesů (stabilní odstřely na lokalitě a těch kilo tam padlo) odpadnou se stropu a raději odlétnou jinam. V celé Amatérské jeskyni později nikdy nebyli nalezeni netopýři, ani jejich stopy. Pouze v nejvyšší části komínu v Brčkovém dómu bylo pár zasintrovaných kostí asi spláchnutých s povrchu.

Jako poslední v článku o Městikádi Absolon popisuje rhabdomantické pokusy profesora Kunovského. Na fotografiích profesor Kunovský drží obyčejnou pružinovou virguli. Je velká škoda, že se výsledky pokusů pravděpodobně ztratily, nebo že jsou nadobro zapomenuty v Absolonových archívech. Dle sporého popisu vypadá že se Amatérská jeskyně potvrdila tak 50/50. Zbytek by pak mohla být hypotetická horní patra.

Všechny fotografie K. Absolon, repro z knihy Moravský kras 2.

Poznámka, došlá korespondence k věci:

Našli jsme kosti z netopýrů ve Varietním komínu ve St. Amatérské v části nazvané Svatební síně (volně ložené na sintrech).Glozarův komín v Brčkovém dómu jsme znovu lezli předloni. Naznali jsme, že podle Kalendových a spol. měření průběhu Holštejnské j., je to nejbližší možné místo k pokračování Holštejnky. Našli jsme (za koncem na mapě pokračování - bohužel neprůleznou - rourou v liťáku s výrazným průvanem. Nejlogičtější cestou do pokračování Holštějnské se nám tedy jeví Černý závrt.
 
Zdravím Evžen Zámek

Další poznámka:

            Literatura:

ABSOLON K., 1905-1911: Moravský kras a jeho podzemní svět. Díl 1. – Wiesner Praha.

ABSOLON K., 1936: Die Ersffnung der Městikáď-dolina – Průvodce Marischer Karst , Brno.1936.

ABSOLON K., 1970: Moravský kras.- Academia, sv. 2 Praha

BURKHRDT R.: 1972 :Studie o vývoji podzemních toků Punkvy. Československý kras 1972,    str. 3-15.

HAŠEK V., ŠTELCL O., 1972:  Některé výsledky geofyzikálního výzkumu Moravského krasu.- Čs. kras 24, 37-52. Praha

HYPR D., 1981: Jeskynní úrovně v severní a střední části Moravského krasu.- Sborník Okres. vlastivěd. muzea v Blansku XII/1980, p. 65:79, Blansko 1981

MOKRÝ T. – MUSIL F., 2004: Práce na novém vchodu do Sloupského koridoru Amatérské       jeskyně v r. 2003 – Speleofórum 2004: 6-8. Praha.

PANOŠ V., 1963: Sloupské okrajové údolní polje a jeho odtokové jeskyně (Moravský kras) .- Kras v Československu 1963, 1-2,  Str. 1 10 , Speleologický klub, Moravské             museum,Brno.

PIŠKULA M. (1990): Objevy ve Sloupské větvi Amatérské jeskyně. Speleofórum 1990, str.

15-17. Praha.

PŘIBYL J., 1966:  Paleohydrografická situace Sloupských jeskyní v severní části Moravského krasu na základě studie morfologie a přednostní orientace valounů ve štěrcích. Časopis Moravského muzea Brno, 51, vědy přírodní, 73-86. Brno

PŘIBYL J.- REJMAN P. (1980): Punkva a její jeskyní systém v Amatérské jeskyni. Studia             Geographica 68. Brno.

ŠTELCL O., 1963:  Jeskynní úrovně severní části Moravského krasu.- Čs. kras 18, 17-28. Praha

            22.12.2004

            Zapsal Franci Musil