Návštěva krasu, aneb jarní krasové hry.

O víkendu jsem opět nakrátko navštívil Moravský kras. Původní plán bylo sledování jarního tání sněhu, avšak ten jako kouzelným proutkem zmizel přes týden. Navíc moje pracovní nasazeni v pátek skončilo pozdě odpoledne. Plán byl celkem jasný, dojet a působit. V sobotu ráno jsem tedy zajel na základnu Tartarosu a nikoho jsem zde bohužel nezastihl. Nikdo nebyl ani na oblíbené startovací čáře v Ostrovském pohostinství U Němců v 10.00 a dle informací Milušky zde nepobyl žádný jeskyňář ani včera.

Zajel jsem tedy do Sloupu zhodnotit vodní stavy. Dle předpokladu led už dávno roztál, hlavní tok Sloupského potoka teče tentokrát do Starých skal, kde tvoří jezero. Podobné jezero je za Hřebenáčem. Hlavní přítok čisté vody tvoří Luha, v podzemí dokumentoval rozbouřený potok Kelf a nahoře Jirka Malíček (viz. odkazy speleobulváru). Já jsem nedokumentoval nic, zjistil jsem, že fotoaparát mi zůstal ležet doma. Snad příště mnou nebude ve spěchu cloumat skleroza. Ostatní hydrologické objekty jsou v normále, sněhu a vody asi nebylo moc, dokonce ani v propástce 3. vchodu nebylo jezero, voda hlasitě odtékala do Střelecké chodby, postupně dále do podzemí. Dále po proudu a podle otevřeného poklopu v NSK situaci určitě sledovala i Pustožlebská skupina.

Mrknul jsem se na planiny, za zmínku stojí Otevřený závrt, co se po našem zásahu a rekognoskaci s Kamilou před 3-mi roky opět zvolna sesouvá. Ale průvan z něj jde stále. Planiny jsou bez sněhu, V nově otevřeném závrtu se pěkně sesedá zemina. To se dalo i čekat. Stabilizovaly se Jandourkovy závrty i závrt 293. Malý výlet k Macoše, dole bouřlivě teče voda z Jalového koryta i z Horního jezírka. Telefonicky jsem si domluvil akci na Okrouhlíku po poledni.

Sraz tradičně U kanca. Zajištěný závrt U kanca, horní skruž je koncipována tak, aby pobírala vodu a přitom se nepodemílala. Chytré, před 10-ti dny se tu voda významně ztrácela. Dále akce v Okrouhlíku, fotodokumentace a sledování vodních stavů úplně dole. Petr Barák si potřeboval ověřit funci synchronů, tak jsem mu jej předved. Navíc blesk jsem měl, ostatní ne. O průzkumu se podrobněji píše na fóru skupiny Devon i se změnami, která tu první sledovaná jarní voda udělala, fokty jsou v galerii Devonu.

Dále pak návštěva menších jeskyněk v okolí Pekla, např. jeskyně 102. Mojmírova poustevna vypadá zajímavě, kdyby se na první pohled nejevila jako svahovka. Ale jeskyně jsou nevyzpytatelné, vertikální tektonika, na které je založena geneze lokality je celkem výrazná. Tak proč se nepokusit. Oblast pod Peklem je navíc hodně zkrasovělá, souvislost může mít i jeskyně Irainova, kterou jsem navštívil asi po 20-ti letech. Pěkná lokální propástka, ostatně jako všechny jeskyně a propástky zde. Roztodivné, divoké, členité a občas i proklatě malé.

Protože se nedalo očekávat, že v krasu večer někdo zůstane jsem odjel na Býčinu na předem domluvenou nedělní práci. Od pátku, celou sobotu až do nočních hodin zde probíhaly čerpací pokusy, protože i zde bylo vody hodně. Bylo třeba toho využít. V neděli jsme se Zuzkou zahájili mapování Busgaňku s potencionálním pokračováním na Balkótu, Hlinité síně, Kaňony a eventuelně Májovky. Práce rozvržená do čtyř a více akcí. Bude krásné tento labyrint časem pospojovat a vynést digitálně. Dnes jsme udělali tu nejhorší část a to brutální plazivku Busgaňk, Dubův komín a Kótu 314. Hlinité a chodby v okolí jsou už poměrně velké, Kaňony se provedou až opadně voda. Mapování proběhlo ve svižném tempu i díky Zuzce Minaříkové která znala terén a průběh chodeb. Tímto bych jí chtěl velmi poděkovat za spolupráci.

Nová pracovní mapa se provádí z několika důvodů. Jsou tu během několika let nově vyčištěné chodby ať už přírodně, nebo hydrotěžbou, jsou zde zajímavé štěrkové, ale i staré sedimenty písky, v komínech o kterých se neví, odkud přišly. Posledním důvodem je posupné digitalizování odboček v jeskyni Býčí skála, digitální údaje se mohou kdykoliv hodit a použít. V pozdním nedělním odpoledni už nezbývalo než se pobalit a odjet domů.