Speleologie? Speleokomedie?...Všechno!

Návrh projektu koloračních experimentů v oblasti Sloupu

12.09.2008 09:07

 


Předmluva: Na tuto oblast se ZO 6-25 Pustý žleb zaměřila od roku 1984. Během těchto let získala řadu poznatků, měla řadu velkých i dílčích úspěchů a v relativně dobré míře oblast prozkoumala a zdokumentovala. Pro lepší poznání neznámého podzemí popisované oblasti a upřesnění průběhu jejích podzemních toků a jejich charakteru je vhodné průběžně přikročit ke koloračním experimentům. Ruku v ruce s těmito pokusy jsou dle možností stálá pozorování vodních stavů v závislosti na jednotlivých hydrologických objektech a jejich přesná nivelační měření. V tomto návrhu jsou zahrnuty nejen projekty těchto experimentů, ale i jejich varianty v popisované oblasti. Jsou zde zahrnuty i možnosti pozorování a vyhodnocování výsledků.

Protože se pravděpodobně bude jednat o projekt dlouhodobý, bude nutné do něj zapojit i širší veřejnost, okolní speleologické pracovní skupiny, odborníky v oblasti hydrologie, státní orgány správy přírody a v neposlední řadě i sponzory. Autor návrhu projektu si je vědomý nedostatečnosti svého odborného vzdělání, nedostupnosti některých konkrétních dat, nepřesnosti nivelačních záměrů ve všech jeskyních a částečné neznalosti oblasti, ve které bude projekt  uskutečňován. Autor se pokusí nastínit historii hydrologického pozorování i současný stav průzkumu a vědomostí o hydrologických objektech. Je možné, že v důsledku již prvních měření bude nutné některé znalosti, nebo plánované pokusy přehodnotit, rozšířit, nebo naopak zcela vynechat. V neposlední řadě autor uvede i načasování jednotlivých koloračních experimentů za daných podmínek v oblasti.

            Popis oblasti: Jedná se o Sloupský potok a jeho ponorovou oblast před Sloupskými jeskyněmi, ve Starých skalách, propástce 3. vchodu Sloupských jeskyní a Šachty za Evropou a Indií (Šachta E-I). V těchto jeskyních se Sloupský potok propadá do podzemí, nebo jejich spodními patry protéká. Za vyšších vodních stavů při tání sněhu, nebo náhlých bouřkách se situace dynamicky mění, stejně jako se mění i poloha, charakter a vydatnost všech ponorů a délka toku, rychlost a jeho teplota.

            V neoddělitelné souvislosti je nutné do pozorování i do koloračních experimentů zahrnout i spodní patra Sloupsko-šošůvských jeskyní a zejména nově zpřístupněný Nový Sloupský koridor (NSK) a potažmo i celou Amatérskou jeskyni (AmJ). Dále je nutné zahrnout i potencionální přítoky do oblasti a to je zejména Žďárský ponor ve Žďáru u Petrovic. 

            Historie speleologická: ze speleologického hlediska oblasti dominují Sloupské jeskyně, které byly dokumentovány již od 18. století. Později byly prozkoumány i spodní patra jeskyní a postupně objevovány a popisovány hydrologické objekty v jeskyni. Dále přišly na řadu Šošůvské jeskyně, Černá propast a její spodní patro, Komenského jeskyně a Palmová propast. Z dalších důležitých jeskyní lze jmenovat ještě Šachtu za Evropou a Indií, Křížovy jeskyně v Kůlně, spodní patro Propástky 3. vchodu Sloupských jeskyní, Ryšavého objevy a Rakouský komín a Sloupské Vintoky. Menší lokality jako Bezděkova j., Šebelovy ventalory a ventalora pod Otcem, matkou a synem.

Poslední a velmi důležitý byl objev Amatérské jeskyně a Sloupského koridoru. Jeho polygon se rovněž během let neustále posunoval směrem ke Sloupským jeskyním: 2. jezero, Beníškovo okno, koncový sifon, Nový Sloupský koridor. Zde byl vybudován nový a bezpečný přístup. Velmi důležitý přístup do podzemí byl naopak byl ztracen v Šachtě za E-I.

Historie koloračních pokusů a hydrologického výzkumu: Zde bohužel nelze jednotlivě popsat kolorační experimenty, protože vesměs z nech nejsou žádné dochované zápisy a při pokusech se nehledělo na jednotlivé podzemní objekty a nebylo ani tolik pozorovacích míst. Sloupský potok se barvil jako celek v řečišti a pozorovalo se ve spodních patrech a v Macoše.

Již Jindřich Wankel popsal hydrologickou situaci na dně Sestupné propasti, kdy si všiml dřevěných pilin, které se běžně pouštěly do Sloupského potoka z pily v obci Sloupu a naznačil přímou souvislost podzemí s ponory na povrchu.

Dalším zásadním badatelem byl  Karel. Absolon, který nechal celé Sloupsko-šošůvské jeskyně zmapovat, zdokumentovat a sám velmi výrazně přispěl k průzkumu i velmi odlehlých chodeb v těchto jeskyních. Popsal jednotlivé hydrologické objekty, jejichž pojmenování a číslování se užívá dodnes. K podzemí v oblasti se neustále vracel zejména při dalších postupech a objevech jeho dělníků. I když přímo barvící pokusy zde neprováděl, jasně o nich mluvil v jiných kapitolách svých pamětí. O podzemním toku Sloupského potoka mluvil vždy jako o komplikovaném systému ucpaných chodeb, jež se při náhlých povodních chová nevyzpytatelně.

V jeho období se započala otvírka šachty E-I, nedotažená do konce, Spodního patra Křížových jeskyní a v neposlední řadě i Černé propasti. K jeho dělníkům patřili namátkou Sedlák, Klusák, Knies. Později Šebela, Bezděk, Ondroušek a Břoušek.

Nezávisle na Absolonovi, přesto však s jeho požehnáním později působili  Suchánek a Plšek, kteří zahájili éru podzemního potápění zde a zejména Ryšavý a Vodička. Oba jeskyni znovu přemapovali, Vodička vypracoval jako první projekt čerpání jednotlivých sifonů v podzemí. Tento projekt se pravděpodobně nikdy nerealizoval, ale v principu je dnes téměř použitelný. Spočívá v čerpání vybraných sifonů do odtoku a po prolongaci a dokumentaci jednoduše sifon opět zaplavit z jiného čerpaného sifonu. Dále provedli (1947) první dokumentovaný kolorační experiment, voda vylitá do povrchového řečiště spolehlivě vytekla ve Východním řečišti. Po objevech v propástce 3. vchodu navrhli zde ještě jeden kolorační experiment, který se však opět nekonal z důvodů sesutí části objevené jeskyně (Při jarním tání 2006 se v poli na hypotetickém pokračování těchto objevů vytvořilo několik propadlin. Nastiňuje to možnost, kterou objevitelé tušili, že vody z 3.propástky míjí celé spodní patra i Černou propast).

V 60-tých letech se o oblast důsledně zajímal L. Slezák a seminární práci i RNDr. V. Panoš. Oba ve vztahu zejména k Šachtě za E-I a Černé propasti. Panoš naznačil podzemí jako odvodnění zaštěrkovaného krasového polje.

Následovaly 70-tá léta kdy oblast zkoumal V. Gregor a jeho Sloupská skupina při Speleoklubu Brno. O hydrologii oblasti vznikly postupně 3 velmi důležité dokumenty, které bezprostředně, přesně a velmi podrobně popisují jednotlivé lokality a jejich hydrologické objekty. V neposlední řadě i ČSAV s J. Přibylem a jeho prolongací Otevřeného závrtu, dále hydrologickými vrty v dně Pustého žlebu a na Ostrovské planině.

O deset let později skupina Cerberus, která se věnovala převážně lezení komínů ve Sloupských jeskyních a později průzkumu, 3. propast Křížových j. a Rakouského komínu v 3. propástce. Na závěr spíš jen dokumentaci patra mezi Černou a Palmovou propastí. Tato skupina již do průzkumu hydrologické situace prakticky nezasáhla.

Jako poslední se zde začala prosazovat skupina Pustý žleb při Speleoklubu Brno, později jako samostatná ZO ČSS, nejprve otvírkou Sloupských Vintok (1984-1995), pracemi v Křížových jeskyních(1993-1996) a na Panské horce (1990-1991). Později mapováním Sloupského koridoru v Amatérské jeskyni. (1997-2001) a  zpřístupňovacími pracemi v Novém Sloupském koridoru vč. potápěčských průzkumů (2001-2006). Práce této skupiny zde probíhá do současnosti.

V poslední době se na v oblasti žádné kolorační experimenty neprováděly z důvodů přílišné komplikovanosti a nepřístupnosti podzemí a pozorovacích míst v něm pro odborníky. Dalším velkým problémem je vstup do spodních pater Sloupských jeskyní, které jsou přes zimu uzavřeny z důvodů ochrany netopýrů. Velkou roli v systematickém průzkumu hraje i neznalost terénu, malá propagace oblasti a situace, jakožto i praktická nemožnost hmatatelně po pokusu vytvořit nějaké jasné závěry.

Popis jednotlivých hydrologických objektů v oblasti:

Jsou uvedeny původní názvy a číslování od objevitelů. K údajům je přiložena orientační nadmořská výška, která však může být přesná v dané jeskyni a stejné době. Je to také z důvodů různého zaplnění systému vodou a z důvodů různého zanášení hydrologických objektů štěrky po přírodních katastrofách. Například po přesném znivelování NSK bylo zjištěno, že za normálního stavu je odtokový sifon v Černé propasti níže o 1,7m, než přítok v NSK, voda by tedy měla téct do kopce.

Šachta za Evropou a Indií (E-I):

Spodní patra Sloupských jeskyních:

Černá propast – Palmová propast:

Nový Sloupský koridor (NSK):

Amatérská jeskyně – Sloupský koridor (AmJ):

(Celá kapitola bude dopracována)

Jednotlivé fáze zavodnění na Sloupském toku:

1. fáze - velmi nízký stav vod: Je důsledek dlouhotrvajícího sucha a to i v případě, že se přežene oblastí menší přeháňka. Vodní báze akumulovaná v mohutných říčních nánosech Sloupského údolí zvolna klesá. Voda Sloupského potoka se většinou vytrácí v oblasti obce Sloup u kostela, ale i dříve ve štěrcích údolí Luhy jako potok Luhy a potok Žďárná je na tom podobně. Po dešti zpravidla nedoteče dále než ke hřišti pod hřebenáči Evropa a Indie. Petrovický potok zpravidla neteče vůbec, drobný přítok od Šošůvky však teče stále, ale vytrácí se na geologickém kontaktu břidlice s vápencem do údolních štěrků.

V podzemí Šachty za E-I se otevírá sifon k vyschlému přítoku od Břouškovy vily. Ve spodních patrech Sloupských jeskyní vysychá Východní řečiště, klesají všechny přítokové sifony i odtokový Wankelův sifon. V Černé propasti klesá přítokový sifon a obnažuje se spojnice k Palmové propasti. I zde klesá odtokový sifon. V celém systému není nikde otevřená proudící hladina, voda teče dosud neznámým systémem situovaným pravděpodobně pod těmito jeskyněmi.

V Novém Sloupském koridoru klesají všechny přítokové sifony, otevírá se 5. sifon, 7. sifon hladinou téměř koresponduje s 3. sifonem, který zůstává stále aktivní. Přiměřeně klesá i hladina v Jezerní chodbě a 4.sifon. Ostatní objekty jsou neutrální 8. a 9. sifon jsou v tuto dobu naplněny jen skapovou vodou. V Amatérské jeskyni voda ustupuje a klesá 1. sifon, voda vytéká až ve spodním vývěru Sloupského potoka v Sloupském koridoru.

2. fáze - normální vodní stav: Vody Sloupského potoka tečou svým řečištěm až do oblasti Hřebenáče, kde jsou nejprve aktivovány ponory za Hřebenáčem, po zvýšení vydatnosti i počáteční ponory ve Starých skalách. V šachtě za E-I se zaplňuje povodňový sifon. Zda voda teče řečištěm od ponorných míst pod Břouškovou vilou se nikdy nepodařilo bezpečně zjistit, protože se tento sifon uzavírá dlouhodobě a v dané situaci býval již zpravidla uzavřen.

Ve spodních patrech je aktivováno východní řečiště a zaplavuje se Wankelův sifon. Dále dle vydatnosti stoupají všechny přítokové sifony Východního řečiště 2.,3. a 4. Stagnují sifony 5., 6. a 7. V Černé propasti přetéká přepadová hrana a jsou aktivovány postupně všechny odtokové sifony, zcela se zaplaví spojnice k Palmové. Zde nejprve voda vytéká z přítoku pod dvojitou propastí a vodopádem padá do jezera koncového sifonu. Poté zaplavuje Vodní dóm a postupně nastoupá v systému až 1m pod potápěčskou plošinu vybudovanou Plškem v r. 1952.

V Novém Sloupském koridoru se postupně zvyšuje hladina v 7. sifonu a stejně i v 5.sifonu, který se uzavře. Poté dosáhne voda Přepadové hrany a začne přetékat a téct Koridorem do Dómu s ponorem. Tento má kapacitu až 30 l/s, dále protéká dómem v Chodbě do žlebu. Pokud se ponor zahltí, proud zvolna teče až do 4. sifonu. Ve 3. aktivním sifonu voda teče stále standardně. Ostatní objekty nejsou aktivovány.

V Sloupském koridoru Amatérské jeskyně je velmi zvolna aktivován horní vývěr Sloupského potoka, dále voda téměř na hranici s 3. fází postupně nastoupá a teče přes přepadovou hranu do tzv. Malé turbíny, která má kapacitu asi 15 l/s. Po jejím zaplnění teče až do Zaříceného dómu.

Po náhodné a intenzivní bouřce jde tento proces poměrně velmi rychle, řádově trvá jeden den i méně v závislosti na vydatnosti a dostane se zhruba z první do druhé, ojediněle do třetí fáze. Po dlouhotrvajícím suchu se poměry rychle upravují asi do 3 dnů až jednoho týdne. Po intenzivním přísunu vod (vydatná několikahodinová bouřka) již v druhé fázi se dostane oblast do povodňového stavu již pomaleji asi 1-2 dny a také voda pomaleji opadá. Zhruba 10 dní až měsíc i více.

3. fáze – začínající povodňový stav: Vody Sloupského potoka tvoří jezero za Hřebenáčem, kde se zahltí všechny ponory. Průběžně teče i do Starých skal, kde také tvoří jezero a proudí spodem do propástky 3. vchodu. Odtud s hukotem přepadá do Rakouského komínu ve jejích spodních patrech. Situace v Šachtě za E-I není známá.

V této chvíli ve Spodních patrech Sloupských jeskyních se zaplňuje nejdříve 7. sifon, která přepadá z Wankelových jeskyní do 6. a poté do 5. sifonu, který znepřístupňuje. Dle dosavadních pozorování se zdá, že 6. sifon není aktivován vůbec, ale dané situaci jsou tyto objekty prakticky nepřístupné. Voda dále aktivuje Západní řečiště a vlévá se do Východního. Zde stoupá hladina tak, že je prakticky nepřístupná. V Černé propasti voda s hukotem teče do odvodňovací části, v Palmové se začíná tvořit jezero. Protože odtoková povodňová část Nového Sloupského koridoru má značnou kapacitu, zpravidla voda dosáhne jen úrovně plošiny.

V Novém Sloupském koridoru se voda valí až k 4. sifonu v celkem standardní chodbě 3-5m šířky a hloubky 40-60 cm. Ještě za této situace se dá dojít ke 3. sifonu, kde se již začíná tvořit hladina mezi 2. a 3. sifonem. Ostatní objekty za tohoto stavu nebyly sledovány, ale pravděpodobně jsou neaktivní, jen zřejmě mírně stoupá hladina v Jezerní chodbě.

V Amatérské jeskyni tyto poměry nebyly zkoumány, neboť se nekompromisně zahlcuje a rozlévá Turbína v Sloupském koridoru. Jinak voda pravděpodobně zaplní Zařícený dóm a přepadem se napojuje na podzemní tok.

4. fáze – kalamitní vysoký stav: Voda Sloupského potoka zahltí poslední ponory ve Starých skalách a přetéká vrchem chodbou Světla do Propástky 3. vchodu. Dále natéká chodbou Spojovací do Předsíně a poté se rychle hladiny vyrovnají. Vzniklé jezero pak dostoupí hladce až k přepadové hraně do zbytku Sloupského údolí, která je hned za Hřebenáčem u rozcestí a odtud teče směrem ke Sloupským Vintokům v pravé části údolní nivy. Zde aktivuje několik bezvýznamných trativodů, aktivuje vstup do Sloupských Vintok a poté pokračuje jako regulérní povrchový tok do Pustého žlebu. Tato situace nastává většinou jen při jarním tání, kdy je v povodí Sloupského potoka dostatek sněhové pokrývky. Rychlost ještě umocňuje dostatečně promrzlá půda po zimě. Výjimečně situace nastává po mimořádných deštích a při zcela zavodněné bázi v údolních štěrcích.

Situaci v podzemí nelze při tomto stavu vidět na vlastní oči. Podle stop se lze jen dohadovat nad intenzitou, množstvím, směrech proudění a výškou hladiny. V Šachtě za E-I tuto situaci popisuje Slezák (1968). Ve spodních patrech Sloupských jeskyní voda stoupá dle stop pouze 10-15m nad povodňový stav. Výjimečně je popsán stav asi 25m po horní okraj žebříku ve Stupňovité propasti (Suchánek 1937). Zhruba stejně je zaplněná i Černá propast, kde stejná povodeň uvolnila i několikametrový násyp provedený Břouškem v původním průlezu do spodní části propasti.

V novém Sloupském koridoru se zahlcuje 4. sifon a voda nastoupá do výšky 13m až k Vintocké odbočce. Z Kalcitového dómu přitéká zdatný přítok o kapacitě kolem 20-30l/s., menší množství přitéká ze středních pater 15-20 l/s., pravděpodobně z Vintok, nebo ze z aktivovaných  trativodů v louce nad jeskyní. V celé jeskyni se vytváří jezero a voda zaplavuje i Vintockou odbočku. Dle dochovaných stop voda přitéká i z 9. sifonu na konci chodby Do žlebu.

V Amatérské jeskyni voda teče Sloupským koridorem k Homoli a posléze i do Rozlehlé chodby, kde společně s Bílou vodou zanechává na stalaktitech ve stropě jako stopovač igelitové pytlíky.

Z popsané situace vyplývá, že je možné provést kolorační experiment pouze v 1. a 2. fázi s tím, že některá místa nemusí být fyzicky vůbec přístupná. Při třetí fázi se vody celého systému tak dokonale mísí, že by výsledky nemusely být akceptovatelné. V tomto směru již pokusy probíhaly s velmi jasnými výsledky. Na druhé straně sice lze některé hydrologické objekty zavodnit uměle čerpadly, např. při plánovaném pokusu vyčerpat jezerní chodbu v NSK. Ani tyto výsledky by měly být jen orientační, protože ještě neznáme rozsah odvodnění štěrků v neznámých chodbách, které by se musely po dlouhotrvajícím suchu nejprve zavodnit, aby mohlo barvivo kamkoliv dorazit.

Některé anomální hydrologické jevy a objekty: Některá místa, která byla v minulosti pozorována se mírně vymykají těmto čtyřem etapám zaplňování sloupského podzemí.

V. Gregor uvádí při povrchovém měření u limigrafu ve Sloupu a v podzemí východního řečiště úbytek průtoku v rozdílu asi 20 l/s. Toto množství shodně stoupalo i při zavodnění povrchového koryta deštěm. Může se jednat o tok, který teče samostatně až do přítoku v Černé, nebo Palmové propasti, nebo přímo do NSK (potvrzovalo by to teorii o druhém odvodnění části Sloupských ponorů mimo spodní patra jeskyní).

Je to například drobná vodoteč v 3. propasti Křížových jeskyní, která je ovšem velmi těžko přístupná. Jedno z mála pozorování uvádí jeho aktivitu při běžných podmínkách v jarním období, při dalším pozorování po letní bouřce však vodoteč netekla, což může znamenat, že její zdrojnice jsou jinde, například v oblasti trativodů před j. Kůlna, kde se mohou naplňovat podzemní nádrže až po přetečení rozvodněného potoka do žlebu, nebo po jarním tání sněhu.

Další zajímavost je Povodňové koryto v Šachtě za E-I, kde bylo aplikováno barvivo, jež nevyteklo v celém tehdy známém hydrologickém systému až v Macoše (Do N. Amatérské j. se teprve střílel nový vchod). Další místo tamtéž v Trativodu, kdy jsou pozorovány náhlé vzestupy hladin až o 1m, aniž teče v povrchovém korytu voda.

Ve spodních patrech Sloupských jeskyní je sifon č. 6., který dle několika popisů nereaguje na téměř shodné stoupání hladin ostatních sifonů v okolí. Ryšavý dokonce uvádí v r. 1946 tento sifon úplně zanesený, že připomínal podzemní závrt. Je tedy možné, že se jedná jen o slepou, vodou zaplněnou propast, která je příležitostně vyklízena, anebo objekt napájený ze zcela jiného jeskynního systému mimo ponornou oblast. Dále je to odtokový sifon č. 2 (Wankelův), kde také údajně stoupá (čeří) hladina, aniž teče Východním řečištěm voda.

Poslední zajímavosti jsou v Novém Sloupském koridoru. Je to zejména Jezerní propast, která je i při visuté hladině zřejmě částečně vázána na podzemní vody. Při čerpacím pokusu na podzim 2005 její hladina částečně klesala. Naopak někdy z této odbočky voda vytéká, i když je její přepadová hrana 5m nad běžnou úrovní vody při 2-3 fázi zaplavování systému. Jednou dokonce po ústupu vod v NSK až ke svahu do 5. sifonu voda přepadala z Jezerní a tekla směrem ke Sloupu, kde v prohlubních vytvářela jezera. Za nízkého stavu i za aktivovaného přepadu jsou vody z Jezerní ch. neobyčejně čisté a chladnější, než v řečišti NSK. Je tedy možné, že se jedná o vody z tajícího sněhu (situace nastává po období s vekou sněhovou pokrývkou) a v případě, že Sloupský potok přetéká do žlebu (většinou se jedná o shodné období). Dále je možné, že tento přítok je vyživován tavnými vodami z Petrovic a Žďárné z ponoru Na Žďáru.

V NSK je ještě jedna nevyřešená situace, kdy voda přetéká do žlebu a začne se propadat do bývalé šachty Sloupských Vintok. Prakticky ihned začne proudit voda z prostoru Kalcitového dómu. Toto nelze na místě zjistit, protože je toto místo za dané situace nepřístupné. Kromě toho přitéká ze Středních pater další vodoteč, která zde vyvěrá z malé průrvy pod stropem, teče částí středního patra a vodopádem padá do Dómu bezpečnostních směrnic. Není jisté, zda jsou tohle vody ze Sloupských Vintok. I když zde voda při povodni dosahuje výšky až 30m pod vchodem (střední patro je zhruba ve stejné úrovni), mohou to být vody i jiné, protože obě místa jsou značně vzdálená.

Návrh na chemický rozbor vod:

Před započetím koloračních experimentů jsou navrhovány srovnávací odběry vody a jejich chemický rozbor na těchto místech:

-         Za situace kdy teče voda přes přepad Jezerní chodby v NSK a kdy je aktivován ponor ve Žďárné (většinou pouze jarní období) odebrat vzorky z těchto lokalit, spolu se vodou Sloupského potoka v NSK a na povrchu a jejich vzájemné srovnání. Z výsledku by vyplynulo, zda vody v Jezerní chodbě jsou pouze a výhradně vody Sloupského potoka, nebo jsou nasyceny vodami jinými, vodou dešťovou a pod.

-         Za situace, kdy teče vývěr pod Šošůvským dómem v NSK,srovnat vzorky s vývěrem, vodou v řečišti a 8. sifonem, zda vody spolu komunikují a zda se nejedná o vodu skapovou.

-         Chemický rozbor vody z 9. sifonu, zda se jedná o skapovou vodu, nebo aktivní vodu (zbytek aktivní vody) z Dómu s ponorem.

 

Návrh na kolorační experimenty:

Experiment č. 1: Nenáročný experiment na materiál, časově, množstvím barviva a obsazení pozorovacích míst. Náročný je na správnou dobu spuštění. Využít po jarním období, kdy zvolna klesá hladina v systému, tj. mezi fází 3. a 2. situaci, kdy dlouhodobě polyká vodu pouze ponor v Dómu s ponorem v NSK. Je teoreticky možné, vzhledem ke směru odtoku a charakteru Chodby do žlebu, že se nejedná o spojnici s hypotetickým spodním odvodňovacím patrem, ale o bifurkaci Sloupského toku, který nemusí vůbec téct do 3. sifonu v téže jeskyni, ale samostatnou odtokovou cestou až do vývěru v Sl. Koridoru Amatérské jeskyně. Mohlo by se také naopak jednat o vyšší a starší odvodňovací cestu, která je dnes naprosto zavalená štěrky a neprůstupná, která odtékala do oblasti Amatérské jeskyně.

Místo aplikace – Dóm s ponorem, ústí ponoru.

Jako pozorovací místo by byl vybrán samozřejmě 3. sifon se stálým odběrem a 2. a 9. sifon, přítok pod Šošůveckým dómem. V ostatních objektech pouze patrony. V případě, že barvivo nevyteče bude nutno pokus opakovat s odběrným místem v přítoku Sloupského potoka ve Sloupském koridoru, jež by realizovali patrně potápěči.

Experiment č. 2: Velmi náročný experiment, požadující souhru více skupin, pravidelný sestup do spodních pater Sloupských jeskyní. Náročný na množství lidí, na materiál a správné načasování spuštění. Pravděpodobně bude náročný i nutnou dobu pozorování, protože vzdálenost je příliš velká (asi 2km) a průtok přece jenom relativně malý (do 20 l/s). Nejspodnější patro je za tohoto stavu zcela zavodněno a vody se mohou nekontrolovaně mísit ve vyšších povodňových patrech. Proto se také nelze spolehnout pouze na patrony, ale na přímý odběr.

Využít jarního tání a zavodnění ponoru ve Žďárné a obarvit tento ponor. Samozřejmě za situace, kdy je aktivována odbočka jezerní a voda přepadá přes její přepadovou hranu. Jako pozorovací místa bude dobré sledovat všechny hydrologické objekty spodního patra Sloupských jeskyní, Černé propasti a NSK a to patronami, nebo přímým odběrem minimálně z přítokového sifonu Sloupských, Černé propasti a NSK. Tento experiment bude nutné provést se zainteresovanými orgány a to správou jeskyní, správou CHKOMK a ZO 6-21 Myotis. Od výsledků si slibujeme zejména zjistit téměř konkrétní místo  napojení těchto pravostranných přítoků do systému Sloupského potoka, vydatnost přítoku a možnost napojení ještě jiných vod na tento neznámý systém (zředění koncentrace).

Místo aplikace – Ponor Žďár, vodní tok v jeskyni.

Místa odběru: Prakticky všechny hydrologické objekty ve spodních patrech Sloupských jeskyních a Černé propasti, avšak není jasná jejich dostupnost. Proto by bylo možné osadit patronami ještě v době před jarním táním a do doby spuštění jiné pokusy neprovádět. Pozorovací místo se stálým odběrem Východní řečiště, 6 (5). sifon, NSK 5. sifon a Jezerní propast. Patrony v 3,4,9. sifon, Černá propas, Palmová propast. V NSK 3,4,8,9 sifon.

Experiment. č. 3: Jednoduchý experiment na zjištění vzájemných vztahů mezi vodami ponoru Černé propasti a vývěru v Palmové propasti. Pravděpodobně nebude náročný na obsazení, ani na počet pozorovacích míst, bude náročný na načasování spuštění a v možné dlouhé době pozorování. Je potřeba využít nízkého stavu, základním měřítkem je značný pokles vody v 5. sifonu NSK. Za tohoto stavu klesá hladina i ve spojovací chodbě mezi uvedenými propastmi. Voda v Černé propasti musí přepadat přes hranu a ztrácet se v ponorech pod propastí. Pokud by tekla dále, mohla by kontaminovat barvivem přítok v Palmové cestou, kterou známe. V tomto stavu hladin klesá odtok na dně propasti a z výrazného okna teče vodopád do odtokového sifonu Palmové. Podle polohy obou objektů se nemusí jednat o spojení, protože by vody musely podtékat Spojnici. Nasvědčuje tomu geologická situace i nereagování uvedených hladin na čerpací pokus na podzim 2005 v NSK.

Místo aplikace – vodní tok v Černé propasti.

Místa pozorování – Přítok v Palmové, vodní hladiny ve Vodním dómu a okolí, Studna tamtéž a odtokový sifon pravděpodobně všechny fyzicky , s odběrem pouze přítok,. V NSK pak 7,5,4,3 sifon patronami. Od pokusu si slibujeme zjištění návaznosti obou objektů. Pokud barvivo nevyteče v přítoku možnost prolongace proti toku a další zkoumání tohoto problému (možnost napojení na vody 3. propástky eventuelně odjinud).

Experiment č. 4: Tento pokus by měl nepřímo potvrdit existenci tzv. 1. a 2. odtokové cesty mimo oblast spodních pater Sloupských jeskyní. Je poměrně náročný na materiál, není náročný na pozorovací místa.Tento výše popsaný pokus byl proveden v Šachtě za E-I s negativním výsledkem ve spodních patrech. Prakticky by se pokus zopakoval s nuceným zavodněním pomocí čerpadel. Vodu je zbytečné čerpat do staré šachty, problematické je též čerpání do paleoponorů za Břouškovou vilou pro ucpání odpadky. Vhodné místo by byl čerstvý propad na jaře 2006 v místě bývalých záchodků pod skalní stěnou. Zde z relativně široké pukliny vychází průvan a za jarních inundace 2006-2007 jasně polykal vodu. Dle hypotézy se objekt rovněž nachází v 2. odtokové větvi.

Místo aplikace – trativod pod skalami po předchozím cca 3 hodinovém zavodnění motorovým požárním čerpadlem (20 l/s), s dalším čerpáním po dobu 6-10 hodin.

Místa odběru prakticky shodná s experimentem č. 2. Dle mého názoru stačí vizuálně, protože od výsledku je slibováno pouze ověření teorie existence této hypotetické 2. větve odvodnění.

Experiment č. 5: Zatím jen teoretický, připravovaný pokus. Navazuje prakticky na předchozí s tím rozdílem, že barvivo bude aplikováno v Propástce 3. vchodu v nejzazších částech jeskyně. Tím může být současný konec Rakouského komína, ale lepší situace bude více západněji v závalech nad objevy Ryšavého. Protože je místo za zavodnění propástky nepřístupné a nechceme infiltraci jinými známými cestami do spodního patra Sloupských jeskyní, bude barvivo v kanystru odpáleno dálkově rozbuškou po zavodnění propástky.

Místo aplikace – zával v 3. propástce po nějakém přívalovém dešti.

Místa pozorování, prakticky stejná jako v předchozím případě. Od výsledku si slibujeme zjištění zda vody z této části propástky navazuje na spodní patro Sloupských jeskyní, nebo přímo na NSK. Při této akci by bylo potřeba slézt kvůli pozorování i do 3. propasti Křížových jeskyní.

 

Zpracování výsledků:

Pro realizaci všech experimentů bude snaha získat specialisty pro odborné zpracování výsledků. ZO 6-25 Pustý žleb zajistí v rámci možností přístup na uvedené lokality a hydrologické objekty. Pro obsazení pozorovacích stanovišť a odběrných míst se pokusí zajistit pomoc v rámci České speleologické společnosti, protože některá odběrná místa jsou přístupná pouze speleoalpinisticky. Rovněž se pokusí experimenty dobře načasovat, aby byly úspěšné.

Vlastní zpracování bude provedeno písemně se všemi dostupnými hodnotami a skutečnostmi jako jsou: Datum, čas a doba provádění experimentů, průtoky a stav na jednotlivých objektech. Nastíní situaci v podzemí a na povrchu, zaplavení jednotlivých objektů, vč. povrchového řečiště a meteorologickou situaci posledních dní. Nebudou chybět vlastní výsledky a časy aktivace a ostatní jmenovité hodnoty. Výsledek bude zpracován pro každý experiment zvlášť a bude zveřejněn na dostupných místech, např. na webu.

Literatura: (Tato část bude doplněna později)

 

Zpracoval franci musil

Dne 2.9.2007.

© francimus

Vytvořeno službou Webnode