Meandrový komín, Koudelkovy propasti a malý Tour.
Meandrový komín je ve Zprávách z krasu...
Odpoledne jsme přejeli na Macochu a navštívili poměrně známé propasti Koudelkovy. Navštívil jsem je asi po 15-ti letech, takže taková nostalgická vzpomínková akce alespoň pro mne. Koudelkova 1. je uzamčená, za vstupem je 8m hluboká užší propástka, kde se jeskyně začíná mírně větvit. Po dalším 5m stupni je větev severní s poměrně zachovalou sintrovou výzdobou, sondou a přes 100 let starými nápisy od Absolona a jiných objevitelů. Nápisy jsou psány prostou tužkou a Aleš to komentoval jako bádací deník psaný přímo v jeskyni. Opačná větev je význačná deskovitou až lavicovou odlučností vápenců, které se různě trhají a sesouvají a vytváří v chodbě labilní chaotické bariéry.
Koudelkova 2. je propast, začíná kousek pod vchodem. Na vystrojení stačí 30m lano a několik plaketek. Hlavní propast je hluboká asi 20m o průměru 3-5m a je hezky vyzdobena. Dole je pak vzestupná větev končící zasintrovaným závalem. Na dně je ještě další Absolonův historický nápis. Jinak se ten den nic význačného nedělo. Do krasu zavítal po delší odmlce Olda Novotný, bývalý zaměstnanec ČSAV, pracující na dokumentaci Amatérské jeskyně a jeden ze zakladatelů skupiny Myotis, dlící pracovně ve Španělsku. Návštěva taková téměř podobná té Celofánově v květnu.
V neděli jsem si dal malý bicyklový výlet, takové soukromé Tour de Krás...start 10.00 základna Tartarosu. Holštejn a holštejnsko, kde se dají obdivovat zadrátované rybníky, jež ještě nedávno nabízely možnost krásné koupačky. Baldovec, první technická polívková zastávka. Molenburk a další z mnoha pokusů dojet do údolí Luhy. Tuhle trasu dosud nemám nacvičenu a v létě i v zimě na běžkách nabízí pestrou plejádu možností. Sjezd údolím Luhy vytváří dojem nefalšovaného bicyklového hardkóru. Od průjezdů blátivými kalužemi mezi kořeny, kameny a vodou, kde od pádu dělí milimetry přesně vyvážené těžiště, eventuelně průměr větve zapíchlé v hlavě až po svištění travnatými loukami neuvěřitelnou rychlostí. V údolí je několik táborů, jeden byl postaven z indiánských wigwamů, kde indiáni chodili v maskáčích a na boso. Zajímavá kombinace.
Středisková obec Sloup, Hotel Břoušek, technická přestávka. Pustý žleb, Punkevní jeskyně, ekovláček na naftový pohon a tváře nalepené za skly. Každý má pojetí volnosti a pohybu holt trochu jinde. Skalní mlýn, Jakubovo jezero s málo známým ač jedním z největších skalisek v krasu - Skálou Svatého jiří. Údolí Práce po slévárnu Arnoštovu huť. Začátek Lažánek o odbočení do údolí Floriánek. Slejškův hamr alias Československá Kolben - Daněk už neklapal, konzervu z paštiky sebrala voda, nebo sama upadla od toho věčného tepání, mlýnek se točil dál. Floriánek je asi lepší jet odshora dolů, protože ztracená výška je značná. Taková první krizovka. Rudice, lom na Seči, Rudický mlýn a hospůdka Chaloupka. Technická přestávka dvojitá, protože tu teče Budvar.
Pak Převážení, Harbechy a cesta kolem Strážné, tu by možná s přehledem zvládlo nějaké lunární vozidlo. Cesta připomání povrch Marzu, tedy marzochod. Vilémovice. Technická přestávka degustační. Přestávky začínají být poněkud častější a jsou přímo úměrné stavu svalstva a otlačenému zadku. V pohostinství probíhala soukromá ochutnávka třešňovice, které jsme se nevyhnul, neboť o tom kdy vyjedu rozhoduje neznámý předkladatel tohoto produktu. Pij, lebo dostaneš popapuli...Vůbec se nedvím, že ta obec vyplodila tolik soudruhů kováků. Samota u Kvasničků a sjezd bývalou komunikací údolím Hložku. Trochu kamenité, drncavé a adrenalínové znásobené silou pálených třešniček. Balcarka, Vykydalova stráň, další krizovka, Ostrov u Macochy a pohostinství U Němců. Obědová technická přestávka. Pak už jen lom Tanenberg, Hrádský žleb, základna Dagmar. Tohle už nevyšlapu. Cíle dosaženo v 16.00, poslední technická přestávka byla odmašťovací...
Nějakou dobu tu zase nebudou fotografie, protože fotoaparát cestuje i se Zuzankou po Pákistánu. Možná něco dodá Aleš Havel, uvidíme.
Přeji krásný příští týden.