Mapování Vintok a jiné

Víkend začal pátečním lyžovým výletem na Vysočinu. Cesty kolem Fryšavy, Žákovy hory jsou dobře upravené, i když v lesích jsou vyjeté spíš lakátoši, jinými traktory a přemrzlé. Údržbu a značení asi financuje akciová společnost e.on, neb jejich logo je na každé běžkařské značce. Tímto de-facto nulovým výdajem se zjevně i takto tato společnost udržuje na mediálním výsluní. Ale toto jednání je důvěrně známé všude i ve speleologii Moravského krasu, stačí se mrknout na francimuse, že. Proto hurá na sever.

V sobotu jsme mapovali převážně Ostrovské Vintoky. Revizi polygonu pod Dílnou a v chodbě Souběžné. Nově pak nějaká velmi těsná horní patra nad touto chodbou. Práce s měřícími přístroji, lezeckými pomůckami, se svojí tlustotou a svlékáním sedáku ve vertikálních úžinách bylo tolik, že jsem nestíhal ani fotografovat. Tak se Canon prolezl bez užitku a bez činnosti horními patry. Ale byly to komíny velmi pěkné, myslím, že jsme zespodu nakukovali do tajuplné chodby Kotevní, která vede ze spodní části propasti Škrapové. Je dobré si udělat vlastní obrázek o jeskyni, i když to není místy pohodlné.

Odpoledne ještě mapování postupů v Lopači. Na akci přijeli členové Vodní záchranky z Kladna a ujali se hydrotěžby. Ostatní účastníci z Tartarosu a hosté většinou transportovali sedimenty do vzdálenějších míst. Ze dna poslední propástky vedou dvě vetší chodby jižním až jihozápadním směrem a jedna je vyplněná asi říčním a jemným pískem. To je pozitivní zjištění a vhodná změna, protože všechny chodby dosud byly vyplněny utemovanými štěrky.

V neděli exkurze pro hosty do jeskyně Býčí skála, kde jsme došli až před, někteří jedinci i za plazivku v Proplavané skále. I zde teče vody poměrně hodně, což je dovětek teplého počasí v prosinci. Ve Vintokách jsme v sobotu našli dva netopýry. Jednoho mrtvého na začátku chodby Ozvěny. V Dílně visel jeden živý, ale teplota dosahovala pod 1°C a na roštu 2m pod ním už začaly růst rampouchy. Vintoky po venkovních mrazech razantně nastartovaly svůj zimní dynamický režim, kdy ledové stalagmity rostou i ve dně Ozvěny. Takže jinovatkou obalený ušatec pravděpodobně brzy bude následovat svého kamaráda do věčných lovišť. Zato v Býčině je netopýrů v nebývalých počtech, tolik pohromadě jsem tu ještě neviděl. Bádací činnost tu neprobíhá, takže mají nerušené spaní. Hned za vchodem je několik klastrů netopýrů velkých. Spí v počtech 5-20 i více jedinců skoro v každém stropním hrnci, nebo výklenku. Je tu také nízká teplota, ale bez výrazného průvanu. Dál směrem k Šenkáči od Pohanského komínu a už ve standardní jeskyní teplotě jsou to většinou vrápenci malí, kteří spí jednotlivě a prakticky všude. Teplotní a vlhkostní rozhraní u Jižní odbočky je krásně viditelné, tvoří ostrou vodorovnou hladinu, nad kterou se válí chuchvalce mlhy. O kousek dál je už zase čisto. A vůbec tato exkurze byla velmi zajímavá.

Odpoledne už jen kontrola vodních stavů v Lopači (Kuba a Gaz). Pár fotografií z víkendového výletu. ještě poznámka. Zmínka o satanistických malbách a nápisech byla, pojata satiristicky. Nápisy ve Skále jsou totiž většinou historické (starší 70-ti let). O tomto fenoménu všeobecně bude podstatná část budoucího speleobulváru...