Speleologie? Speleokomedie?...Všechno!

Mapování Verunčiny jeskyně

01.02.2010 13:51

V lednu 2010 byla požádána skupina Tartaros členy skupiny Myotis o pomoc při mapování jeskyně Verunčiny. Mapování byl provedeno dne 31.1.2010 měřičským přístrojem Disto 3X. Změřeno bylo 96,4 metrů hlavního polygonu a mnoho polygonů pomocných. Denivelace jeskyně je -32,953m. Od udávané výšky vchodu na starší mapě 421,3 m.n.m. je nejnižší místo v 388,4 m.n.m.

Od poslední návštěvy jeskyně vzniklo několik nových sond a prostor a také přišly některé nové poznatky oproti poslední zprávě (viz předchozí článek). V prvé řadě na tehdy nejnižším místě byla provedena sonda do hl. 9m o světlosti cca 70 x 130cm. Protože nad sondou není pevný strop, dá se předpokládat, že ústí až do původní Verunčiny jeskyně (j.č. 619), která leží vpravo od Propástky Verunčiny jeskyně (j.č.620). Odpovídá tomu i půdorysná poloha obou jeskyní, kdy tato šachta leží půdorysně 3m JZ od bývalé sondy v j. č. 619.

Další poznatek je v petrografickém složení sedimentů nové sondy a zjištění skalního dna, nebo prahu mezi touto sondou a zbytkem jeskyně. Stejný masív tvoří i jižní stěnu sondy. Už dříve jsem upozorňoval na masivní rostlý (a erozí opracovaný) sintr ve stropě. V průběhu sondy je podobných sintrů několik, ale menších. Ve dně je pak sintrový nátek, který je od zřejmě původního místa nárustu na jižní stěně korozně oddělen až 0,5m širokou mezerou. Jílovité sedimenty v sondě jsou plny těchto sintrů, jejich úlomků, sintrových desek i krápníků. Mezi tim je ostrohranná suť a naprosté minimum valounů. Pokud jsou tak rezavé a velmi měkké droby.

Z uvedeného vyplývá poměrně značné stáří těchto sedimentů i celé této části prostor. Pokud jsem posledně popisoval říční sedimenty a písky, byly pouze v chodbě se skalním dnem a úzkém pruhu asi 1m silném nad sondou, zřejmě z pozdějšího zaplavení asi ze dna žlebu. Tomu odpovídá i opracovaný sintr v ústí této chodby, nebo úrovně. Koneckonců i tato chodba má výšku necelý metr. Charakterově tato část jeskyně připomíná spodní patra jeskyně Srnčí, ke které je poměrně blízko a podobné hloubky. Pouze s rozdílem značného zanesení sedimenty, k čemuž pomohla i blízkost ke žlebovému dnu. Sonda, i když je zdánlivě hloubena bez nějakého vodítka, například stropního koryta, nebo tektoniky je hodna řádného geologického zpracování, dříve než spadne. Zaždopádně dole už náznaky nějaké tektoniky SV-JZ jsou, napojení na nížší úrovně a paleoodtoky téměř jisté. Ty krápníky jistě kdysi vyrostly mimo sediment i úroveň zaplavování, v současné době však s nejvyšší pravděpodobností budou tyto prostory zasedimentované. Vyjímkou by bylo, kdyby jeskyni podtékal vodní tok a sedimenty vyplavoval, ale to by se už dávno projevilo.

Za zmínku stojí i rozrážka JZ směrem, která je vedena z komína k povrchu podél skalní stěny v úrovni kolem 410 m.n.m. Tato část jeskyně je vyplněna sutěmi a tmavými hlínami, mezi stropem jsou místy odsedlé mezery, do masivu je hluboko zařízlý a zkorodovaný podélný zářez, který tvoří krásnou odsedající skalní lavici. V nejzazším místě je skalní stropní koryto, vyplněné čistou sutí a vedoucí dolů do masivu k SZ. Jedno z mála odítek v celé jeskyni, průkopy v jeskyni byly v minulosti vedeny spíš cestou nejmenšího odporu, než podle přírodních indícií. Poloha chodby vzhledem k nedostatku času nebyla zkonfrontována se situací na povrchu.To bude ještě dodělávka do budoucna.

Zaměření provedli a zprávu vyhotovili Franci Musil (6-16 Tartaros) a Barbora Mádrová (6-21 Myotis). Malá galerie fotek, které se podařilo udělat je zde:

© francimus

Vytvořeno službou Webnode