Liščí jeskyně
Od 11.7. do 20.7.2008 probíhal na území Ostrovska jeskyňářský týden skupiny Tartaros. Několikadenní úsilí účastníků z celé republiky přineslo dobré výsledky. Mezi lokalitami, na nichž se pracovalo je jeskyně Liščí v soustavě Ostrovských Vintok. Zde byl proveden velmi nadějný vertikální postup, o výsledku a objevu přinesla zprávu i Česká televize. Příspěvek byl neobvykle dlouhý, jeden záznam byl dokonce přímým přenosem. V příspěvku byla malá a nepostřehnutelná chybička a to, že Kuba Doležal není vedoucím Sk. Tartaros, ale pracovním vedoucím jeskyňářského týdne Tartarosu.
V jeskyni se pracovalo zejména na dvou místech. V horním patru Západní větvi byla kdysi nenápadná odbočka ucpaná sedimenty a slitá sintrovou hmotou. Ústí odbočky leželo přímo nad vstupní propástkou do Dómu sexu. Při pozdějších prolongacích se dospělo k malému asi pětimetrovému objevu, načež se pokračování chodby stočilo po hlavní linii Dómu sexu k JJZ. Chodba má horizontální charakter, je celá zasedimentovaná, má gotický tvar a šířku 70-100cm. Tento směr i tvar drží v celém průběhu, během akce bylo postoupeno o 7 metrů na celkovou délku 15m JJZ směrem. Chodba je ucpaná říčními sedimenty, měkkými drobami hrubých neopracovaných tvarů, písky a jíly. Zajímavá je 5cm tlustá vrstva s okrovými a červenavými úlomky a valounky křemene po celé délce průkopu. Na pracovišti je zřejmě výskyt CO2, velmi špatný vzduch kvůli nulové cirkulaci vzduchu.
Podstatný objev byl učiněn na dně východní větve. Tato větev směřuje do oblasti Šachty průvanů. Šachta průvanů je založena na tektonice S-J, Východní větev pak převážně V-Z. Na povrchu i v této části jeskyně se projevuje poruchou a suťovými závaly a bloky. Na povrchu je pak kopaná sonda, která se jeví jako 3. vchod do systému Liščí jeskyně a pro velké sbory bloků a sesuvy nebyla nikdy s jeskyní propojena. Autoři sondy pravděpodobně hledali možnost jednodušší těžby sedimentů na povrch mimo trasu jeskyně a jejího členitého horního patra.
Východní větev se asi v polovině horního patra lomí kolmo do soustavy několika propástek. Pod poslední se vrací zpět západním směrem. Na starších mapách (autor P. Ryšavý) je mylně zakreslen tah spodního patra směrem k Šachtě průvanů. Snad naposledy byla tato špatná mapa použita v knize Moravský kras – labyrinty poznání z r. 1993. Práce zde prováděli občané Ostrova u Macochy a později skupina Tartaros. V spodním zalomení propástky pracoval ještě autor v r. 2001 kolmým směrem dolů, práce se zastavily pro malé rozměry a nedostatek místa na ukládání materiálu. Na dně Východní větve bylo rovněž sondováno skupinou Tartaros a práce přerušeny pro nemožnost dále ukládat těžený materiál.
Během prvních čerpacích a hydrotěžících pokusů na Lopači cca 2002 byly zapůjčeny požárnické hadice a dno Východní větvě naplněno vodou. Voda velmi rychle mizela za bublavých efektů několika trativody ve dně. Později byl pokus opakován při čerpání koncového sifonu v Lopači a vyhydrotěženy první 3-4m. Při těžbě byly nejprve rozrušeny jílovité a písčité nánosy, oprané balvany byly těženy a zaskládávaly se do bočních puklin.
Druhý pokus byl proveden v době konání jeskyňářského týdne skupiny Tartaros. Plavící družstvo se dostalo velmi rychle do hloubky 14m, kde se nalézal štěrkový horizont s průvanem. Postup byl rychlý také díky volným a již dříve vyplaveným kapsám v puklině široké kolem 1m. Neprůlezné pukliny převážně Z směrem byly zaskládány. Na horizontu se nalézají proprané vápencové štěrky. Absence hlíny je samozřejmě důsledkem plavení, tvar a zaoblení valounů pak důsledkem vodní erozní činnosti neznámého toku neznámým směrem.
Po vypáčení skalního bloku z východní stěny takto vzniklé propasti asi metr nad jejím dnem bylo proniknuto do vzestupné chodby o délce 8m, šířce 1-2m a výšce kolem 6-10m. Dle mapy tyto komíny směřují pod sondu a vedle ležící zával ve střední části Východní odbočky. Objevený dómek podle dnešního mapování se jeví jako přítok ze směru od Šachty průvanů. Dno je pokryto téměř čistou sutí, je bez výzdoby a jedná se o systém dvou vertikálních puklin. Hlavní puklina na které je dóm vytvořen drží směr VJV (asi 105°), vstupní propast pak JV (asi 135°). V kolmé západní stěně propasti je patrné, že se vrací opět do původního směru 280-290° k Z a na tomto směru se rovněž předpokládá odtok všech vod. Každopádně dómek po zdokumentování bude zřejmě sloužit jako deponie vytěžené suti z místa dalšího postupu.
Poslední den jeskyňářského týdne jsme provedli zaměření objevu. Nepodařilo se přinést fotografie, protože obě činnosti se společně dělat nedají. Při mapování mi pomáhali Hynek Sláma z 6-10 Hluboký závrt a Kamila Matějíčková z ČSS. Celkem jsme zaměřili přes 40m chodeb, z toho bylo prvních 13m revizních. Hloubka objevu je zatím 14m, nikoliv 20 prvně udávaných a dno se nyní nalézá na 419 m.n.m. Nad původním dnem Vých. větve asi 3m vysoko jsme objevili neznámý měřičský bod, vrut s neočíslovaným hliníkovým plíškem, který jsme rovněž zakomponovali do našeho polygonového pořadu.
Celkové shrnutí objevu, odborné posouzení a zpráva bude pak nejspíše předložena skupinou Tartaros. Zatím se nespěchá, protože následující postupy mohou být velmi rychlé a objevy rozměrné.