Krasové hyeny, gravimetrie a abundantní stromatophory v Lopači...
Hyenismus stále kvete a všude. Během minulého týdne někdo vykradl jednu speleologickou základnu na severu Moravského krasu. Zloděj pobral nějaké lezecké věci speleoalpinistické, horolezecké, nějaká ta lana, technické pomůcky v hodnotě více tisíc. Vzal si k tomu dva transporťáky, aby mohl lup v čem odnést. Bystrý hoch. Lapka nebyl lakomý a ukradl víc výstroje, než sám do konce života unosí, takže je možné, že se podělí se svými kumpány, nebo se je bude snažit pod cenou rozprodat do speleologického světa. Možná zbystřete, když bude někdo za cenu píva nabízet nějakého toho označeného Peczla. Ve výčtu zmizelých věcí jsou dost originální kousky, které se dnes už neprodávají...
Konec prázdnin je ve znamení jeskyňářských týdnů. Jeden právě skončil na Holštejně, druhý zvolna začíná na Plánivách. Holštejňáci se věnovali především Černému závrtu, výdřevě a údržbě svých lokalit. Plániváci se budou věnovat výzkumu v jeskyni Spirálce a přípravě Vzpomínky. Na Holštejnsku bylo i jinak rušno. I přes poměrně špatné počasí živo, hodně horolezců, MSK má v Jedničce menší objevy, dómek s průvanem, něco podobného je i v Sýčkách. Zbytek Pustožlebské skupiny se navrací z Černé hory.
Velkých jeskyní jsem měl po zahraniční exkurzi v Monte negro celkem dost, tak jsem se v sobotu věnoval gravimetrickému průzkumu s Pavlem K. (Plánivy) na profilech Ostrovsko-macošské plošiny, mezi Sloupem, Manželákem a Krchňou. Profily vytyčoval a zaměřil Termit (Holštejnská). Moje pomoc byla spíše technického rázu, stavění a přenášení trojnožky a různé kvedlání šroubama, aby se speciální přístroj dostal do té nejlepší horizontální polohy. Poté se aparát začal vyvažovat sám a následně i zkoumat sám sebe. Gravimetr je tak citlivý, že zaznamená například i šťourání v nose, otočení hlavy, nebo přešlápnutí z nohy na nohu. Tyto šumy pak samozřejmě vymaže a na závěr na znamení spokojenosti pípne. Poslední profil probíhal ve zralém makovém poli, mohu říct, že to byla práce veselá...
V neděli dle plánu jeskyně Lopač a mapování odbočky nad sifonem, kde je vyhydrotěžbováno moho metrů směrem k Blažkovu závrtu. Na mapě budu pracovat, ale už vím, že chodba nad sifonem je dlouhá 41,5m a vede výrazným JJZ směrem. Ve své horní části to už není typický tlakový kanál, ale regulérní říční chodba, která meandruje a má tvar postupného zahlubování toku. V sedimentech je uloženo hodně štěrkových částic, které zvolna způsobují ucpávání koncového sifonu. Hladina během prací stoupla o cca 50-80cm při relativně stálém počasí a malém průtoku.
Na stěnách je nebývale velké množství zkamenělin, celé trsy značných velikostí. Dle konzultace s přítomným geologem se jedná pravděpodobně o rozvinuté keře stromatophor, mořských hub a jiných. Byla také provedena fotodokumentace. Práce na konci jeskyně zvolna připomíná práci na konci světa. V chodbě je již vytvořen jeden sifon, který se musí vyčerpat. Po příchodu na místo nastal problém, protože těžební nácucka, jež udržuje sifon vyčerpaný byla přes noc zavalena sesuvem se stropu a nešla vyprostit. Takto nám do pracoviště natékalo mnoho vteřinových litrů odpadní vody, protože potok Lopač ničím jiným není. Pracovištěm je nutno vodu prohánět béčkovými hadicemi pod velkým tlakem mnoho kubíků za minutu, kdyby se náhodou něco stříkalo, voda šuměla, nácucka srkala, kopaflex ve funkci dalšího cucacího bagru vesele bublal a frkal. Mapování bylo doprovázeno mocnými výkřiky já tam nepůjdu a kolikže je to centimetrů. Ani foťák jsem tentokrát daleko nedotáhl. Jak jsem kdysi psal, že těžit, mapovat a fotografovat zároveň se nedá, opravuji se, v Lopači je možné naprosto všechno...
A tak skončil zajímavý víkend. Ještě bych chtěl poděkovat skupině Holštejnské, která mi poskytla přechodný nocleh, neb naše speleodebaty jsme protáhli hodně k ránu. Nezbývá, než se těšit do práce, zase na cizí střechy a holubí hovna. Ksicht vod barvy a odřený klouby. Příští týden je vzpomínka na jeskyňáře a setkání se zajímavými lidmi a docela se těším.
fotky jsou zde:
- Hydrotěžba v podmínkách horní chodby. Hlavní přívodní čerpadlo dodává množství vody pod tlakem několik atm. Znásobí to ještě hloubka pod hladinou Přítokového sifonu, což je 30 metrů. Pak jde tlaková voda do rozbočovačů, kde je více hadic s tryskami: Na stříkání na čelbu, na napouštění sacího bagru, na posunování sedimentu od čelby, zároveň na oplachování stěn. Hlavní voda jde do podtlakového sacího ventilu (trkače), který bere vodu čistou na odkalení pod 1. vodopád. Přes několik kaskádek a jezírko se voda relativně odkalí a do sifonu jde čistá. Je zde záložní čerpadlo pro případ selhání prvního a kopaflexová hadice jako nasosávací bagr. Ten musí být pořád pod vodou, jinak nefunguje a bere štěrk i větší kousky do sifonu rovnou. Největší problém je asi možnost prdlé přívodové hadice, která v úzkých prostorách chodby dovede vytvořit velmi široký úsměv od ucha k uchu. Tato situace naštěstí zatím nenastala...