Speleologie? Speleokomedie?...Všechno!

Kačná Jama ve Slovinsku

25.02.2008 16:00

Kačná jama ve Slovinsku

25.02.2008 22:05

Aneb víkend na Plánivské zahraniční lokalitě s Plániváky, Plzeňáky a jinými milými osůbkami. Ano. Čtěte prosím s nadhledem. Nejedná se o exkursní report, není to zpráva o objevech, zápis o činnosti ani odborné zhodnocení dosažených výsledků. O tom se určitě dočtete na těch správných místech. Je to o tom, jak jsem jel ve Slovinsku poprvé jinam, než na Kanin, jak jsem akci podcenil, jak jsem se špatně vybavil, jak jsem slezl dolů a přemýšlel jsem, jestli to dám nahoru a jak se mi to všechno líbilo...

Dlouhou dobu předem domluvená akce do Kačné jamy se uskutečnila tento týden. Osazenstvo teamů z Brna, Prahy a Plzně mezi sebou vydatně komunikovalo pomocí e-mailů a dohadovalo přesný postup prací, domlouvalo koordinaci sestupu a shromažďovalo expediční materiál. Snažil jsem se být mírně nezůčastněný, jak to činili i účastníci týmu, který měl vyjet z Brna. A taky proto, že jsem byl po Rumbálovém víkendu dostatečně OUT s teplotami devětatřicet a výše se vším všudy. Prostě se mi nepodařilo tělo přesvědčit, aby odjelo ve středu odpoledne, ale využil jsem nabídku posledních dvou členů Plánivské skupiny Číry a Jindry, kteří měli volné místo v autě s odjezdem ve čtvrtek odpoledne.

Akce začala odjezdem Plzeňáků už ve středu časně ráno a částečným vystrojením vstupní 180m hluboké propasti ještě týž den večer. Dostrojením ve čtvrtek ráno. Ke spaní byla nabídnuta místní speleologickou skupinou jejich klubovna v městečku Divače asi 1km od jeskyně. přijeli jsme k hotovému. Ve čtvrtek večer do klubovny, kde jsme nabalili zbytek věcí nutných k transportu do jeskyně, přespáním na zemi, odjezdem k jeskyni a samozřejmě sestupem....

Kačná jama je přes 13 km dlouhá, částečně vodní jeskyně a leží v JZ části Slovinska u městečka Divača. Vývěry z jeskyně jsou 30km daleko a leží 10m pod hladinou Jadranu, do jeskyně vtékají vody z jeskyně Škocijanské jamy. Vchod leží v malebné krasové krajině. K jeskyni (téměř ke každé) vede asfaltová cesta. Dna závrtů i okolí jsou občas vystlána odpadky, jelení jazyky z den závrtů vykukují mezi zetlelými pneumatikami a zkorodovanými karoseriemi. Jedna střecha z automobilu visí na ohebném keříku přímo ve vstupní propasti. V dřínových keřích leží plystyrénové obaly televizorů, nad krajinu ční jeřáby z obce Divača kde novostavby také vyplňují jinak prastaré výplně krasových jevů. Vzduchem se plíží jaro a je slyšet hukot aut u nedaleké dálnice, hvízdání vlaků z blízkého nádraží (ostatně nádraží a centrum leží přímo nad jeskyní), rachot buldozerů a tepot pneumatických kladiv na kolových bagrech upravujících tento nechutně kostrbatý povrch krasu. Každý může mít prostě o krasu a jeho ochraně jinou přestavu a jiné podmínky.

Celou propastí vede prastará via ferráta na její dno. Stvořená byla v polovině 19. století z poctivě vykovaných kotev a borovicových fošen. Abych se přiznal, čekal jsem cokoliv, ale tohle ne. Kolik ručně vrtaných děr bylo zapotřebí udělat, kolik sestupů na instalaci kovových žebříků, železného zábradlí. Kolik stupů bylo nutno ručně vysekat vleže na přidrátovaných fošnách za svitu svíček a kahanů. Jak odvážní a neskuteční ti první prospektoři v té době museli být, že se jen tak spouštěli do hlubiny této propasti a pro budoucí generace zanechávali něco jako výzvu...

Dolů to šlo snadno. Dolů to jde vždycky velmi lehce a snadno a to i vzhledem k momentální kondici. Prostě jsem si věřil, že to s dýcháním po třech dnech v podzemí bude podobné, jako s plícemi dětí ze speleoterapeutického centra v Ostrově u Macochy. Propast se nachala nafotit pár efektními záběry, družstvo nikam nespěchalo, bylo na co koukat, čekalo nás hodně práce. Na konci Záchodného rovu potkáváme jinou skupinu s jinými úkoly, která nám doporučuje, abychom šli do dalšího bivaku pouze nalehko s věcmi na práci. Začínám si uvědomovat další věci, které jsem podcenil. Karbidovou lampu jsem v rámci odlehčení nechal doma. Chyba. I když dobře zavedená a otestovaná Princentonka s vynikající svítivostí mě těší, v těchto podmínkách to moc nepomáhá. Všudypřítomné kalové bláto dokonale pohlcuje naprosto vše, že na některých místech nejde na větší vzdálenost ani fotit, natož svítit. Dál jsem podcenil tužkové akumulátory, které mi také příliš nepomohly pro své stáří a přestaly sloužit druhý den také. Poslední problém byla moje 80-ti litrová plátěná hydra, byť kdysi dávno bývala dobrům batohem, prostě přes nekteré úžiny neprošla bez řádného skopání a natržení. Nezbývalo tedy nic jiného, než sledovat, jak dlouho ještě vydržím já.

Takže už zkráceně. Do druhého bivaku v Plánivském rovu se dojít dalo. S Plzeňským Kocourem a Dudlíkem jsme mapovali odvrácenou stranu propasti Lentilky a fotili, odpoledne jsem ještě pomáhal s kopáním na konci jeskyně. Ostatní měli také úkoly, zejména lezení a mapování komínů a focení. Objevy Plánivské skupiny jsou velké. Nejsou sice moc rozsáhlé, ale členité, vysoké, ba přímo vertikální. Celý úsek s 2. bivakem tvoří jakési torzo horního patra s propastí Lentilkou a několika komíny, které bohužel nikam dál nevedou. Pomyslný konec patra zavírá krápníková kupa, kterou se snažíme podkopat, ale tuhle akci se to určitě ještě nepodaří. V jedné z odboček naleznu pudingový dort, krápníkovou homoli barvy hnědé, bílé a oranžové s černými výrůstky. Jen si líznout a zrovna dojdou poslední baterky v blesku. Večer dopravujem pár věcí zpět do 1. bivaku. Na druhý den je situace podobná. Tentokrát kopeme na konci jeskyně. Kolem nás se lezou komíny, prostě se pořád něco dělá.

Protože je sobota, Druhý bivak se likviduje a účastníci se stěhují na povrch. Pomáháme odnést pár věcí zpět a některé až pod vstupní propast. Byla to pěkná procházka, popřemýšlet, co všechno jsem udělal blbě a co bude dobré příště dohnat. Jsem rád, že můžu ještě den vyčkat a vymyslet jak mi to půjde nahoru. Určitě to psychicky půjde lépe za světla a výstup bude líp ubíhat. Stav mých plic je dost nelichotivý a celou noc se mě i mým spoluspícím docela připomínají. Jinak je všeho poměrně dost. vody, vaření i jídla, horší je to s chutí, zdravý člověk má aspoň možnost jídlo sníst, já ho musím do sebe cpát.

Nakonec to šlo. K Hydře přibyl ještě její menší plastikový chlapeček. Někdo ve spodní padesátce udělal přepínku, to taky potěšilo a nekonec se ani na mě nemuselo moc čekat. Ven to trvalo něco přes hodinu. Jinak budu strašně rád, když mi chlapci z Plániv umožní jet příště a dohnat to, co jsem tuto akci zameškal....

 

Lezení v Lentilce a průzkum komínů v Plánivském rovu...

Plzeňský Dudlík po čtyřech dnech v jeskyni...

Seminář o činnosti na konci rovu a krasové zjevy v okolí Divače...

Bližší info se dozvíte zde:, zde:, zde: (Starší akce Plánivské skupiny) a loňské akce:, léto: a podzim:

© francimus

Vytvořeno službou Webnode