Speleologie? Speleokomedie?...Všechno!

Kačná jama, červenec 2008:

08.07.2008 01:26

Tradiční týdenní akce do Slovinska pořádaná Plánivskou skupinou proběhla na začátku prázdnin. Spolu s pořádající skupinou se zúčastňují i Plzeňští jeskyňáři, členové skupiny Geospeleos. Letos se přidali zástupci Pustého žlebu a skupiny Tartaros a na letní akci i jeskyňáři z Mikulova. Luxusní speleokemp byl zřízen u jeskyně Divaška jama, kde za dvě eura po dobu pobytu byla k dispozici i voda jako nejdůležitější položka našeho pobytu.

Speleologická akce v oblasti Divači měla několik úkolů a následných dílčích úspěchů. V prvé řadě to bylo zanoření Ivo Záruby do koncového sifonu v Lentilce (Plánivský rov) a jeho objev 50m dlouhého pokračování s dalším možným postupem krs zával. Kopání na galerii objev nepřinesl, navíc se opět změnilo místo průkopu, takže je to rozpracované dílo.

Ve vstupních partiích, Južnej dvoraně a Rovu člověčích rybic bylo také bádano. O postup se postaral Tomáš Prokeš z Plzně, který prolezl dvěma těsnými úžinami a objevil 200m velkých chodeb. Podle hlavního polygonu, který jsme už dostali chodba vede pod Záchodným rovem a má pokračování opět v závalu. Dále byly prováděny nějaké exkurze, přestrojování a dokumentace systému. Podrobný zápis z akce bude určitě zveřejněn na Plánivských stránkách.

V jiných částech planiny byly provedeny sestupy do několika propastí a bádáno v oblasti propasti Dýchalnik. Velmi sympatické bylo, že hlavní plán byl vytyčen velmi orientačně a záleželo na každém jedinci, jak se k němu postaví. Součástí akce mělo být pověšení kyvadla do některé z lokalit planiny. Podobné kyvadlo visí v Moravském krasu v jesk. 13C. Jeho pohyby jsou přesnou kamerou měřeny v nanometrech a z jeho pohybů se dá vyčíst pohyb zemských desek eventuelně předpovědět nějaké to zemětřesení v Japonsku. Členové akce nebyli vystavováni zbytečnému stresu z nedodržení plánu, takže byla možnost se vyžít i jinými, než speleologickými prožitky. Například vycházkami po okolí, návštěvou kulturních akcí, projížďkami na kole a podobně.

Naše skupina dojela embéčkem typu passát na druhou půlku akce v e čtvrtek v noci ve složení Martin Švorcák, Tomas Gavlas a já. Postavili stan. Pohráli jsme na kytaru a snažili se do rána něco dospat.

Ve čtvrtek ráno jsme absolvovali sestup do Kačné jamy. Martin byl s Plzeňáky, kterým se podařil objev na konci chodby Člověčích rybic (macarátů). Před tím se jim povedlo zmapovat úsek od dna vstupní propasti po vstup do objevů. Já s Tomasem jsme nejprve bádali na kraji Rovu rybic asi 7m pod vstupem z Južnej dvorany. Místo, které jsme si vybrali je občas zavodňováno neznámým tokem, který opracovává krasové i nekrasové valouny do tvaru pštrosích vajec. Zával nad sondou je prorostlý sintrem a tím i poměrně stabilní, dvě strany průkopu tvoří skalná stěna. V různě hrubých, čistých štěrcích se neustále propadají nějaké dutiny, které nasávají průvan.

Docela nám chyběl kbelík na těžení a rozmýšlel jsem vlézt nahoru do Dvorany pro nějakou z vystavených rakousko-uherských válečných přileb. No bylo by to asi velké rouhání a škádlení podzemních duchů, takže jsme toho zanechali. Udělali jsme teorii proudění studených průvanů v těchto místech a může se to jevit takto: Naakumulovaný studený vzduch svojí váhou padá dolů do nejnižšího místa Južnej dvorany a místem nejnižšího odporu. částečně je nasáván proudící vodou dole v rovu a něco nasává i sonda, kterou jsme otvírali. Zbytek se rozplizne v závalu všude kolem.

Zbytek dne jsme věnovali prohlídce Vzchodného (východního) rovu. Je to obrovská jeskyně Kalvárií počínaje, jejíž rozměry bych marně přirovnával k čemukoliv, co jsem dosud viděl. Snad jen k rumunskému Humpleulu, nebo k rakouskému Hirlatzu. Obrovské členité prostory, chodby vedoucí vertikálními úseky po sintrových baldachýnech byly vystrojeny srandovními kramlíky, které umožňovaly téměř volné lezení, včetně několika traverzů přes smaragdová jezírka. Hodně jsme dokumentovali, kochali se o prolézali odbočky. Příště na to nebude čas, objevili jsme místo, kam se v budoucnu chceme vypravit opět.

V pátek Martin s Tomasem odešli opět do Kačné jámy se specifickými úkoly. Měli dopravit pracovní materiál ze Západního rovu do Južné dvorany, přestrojit nějaké traverzy nad jezery pod bivakem Pak v bivaku přespat, pohlídnout se třeba za Ogabným jerem, vrátit se a pomoct vytáhnout na povrch nějaký materiál. Návrat v sobotu večer. My jsme s Kocourem a Mílou z Plzně, Ondrou a Pavlem Kalendou navštívili propast Košnou. Její hloubka je přes 150m, v blízkosti tratě u městečka Divača. Nad jeskyní jsou tytéž dráty VN, které protínají závrt s Kačnou j. i Bukovnik. Košná znamená odpadkový koš, což jsme se dozvěděli až večer a nemuseli se divit proč je tak málo navštěvovaná. K sestupu jsme si vybrali SZ stěnu propasti, kde nad skalkou ční trs několika stromů.

Popis sestupové trasy by se dal zkrátit asi takto: Z výše uvedeného soustromí asi na 6-tém m dolů, kde je první kotvení a po dalších 20-ti m také. V 50m od okraje propasti dojedeme na velmi šikmý svah do průrvy, kterou se neustále sesypává hlína, 2m nad timto místem vlevo je zdvojená kotva. Svah je asi 20 výškových metrů a končí balkonem tak pro tři lidi, uprostřed vlevo je kotvení a jedno je dole na pupku také vlevo. Dno balkonu tvoří balvan, ve kterém je spit a další je 6m pod ním. Sem lze v pohodě vystrojit 100m dlouhé lano.

Následuje 50m slanění poměrně velkou prostorou, kde je poslední kotva 8m nade dnem – vrcholem suťového kužele. Dále lano nerozmotáváme, zbytek se dá sejít pěšky. Součástí výbavy by měl být kanystr čisté vody na povrchu, případně plastová láhev s vodou v jeskyni a velmi kvalitní rukavice, které velmi výrazně nedoporučuji vůbec sundávat.

Propast vystrojoval Karel Kocourek, Stěny byly docela obrostlé junglí a kapradinami, takže jsme nějaké ty starší kotvení našli až dole. Míla nesl lana, Pavel koordinoval umístění závěsu kyvadla. Míla prozkoumal propástku dole pod balkonem, která se ukázala slepá. Jinak stěny všude byly oplácané humusem i mezi prastarými krápníky, jako kdyby byla v minulosti celá zanesená do výšky asi 20-25m a taky nás oblažoval docela zamřelý puch. Kocour vylezl nad balkon přivrtat konzoli. Nebyli lidi a tak jsem šel dolů sám.

Pod slaněním byla jedna mršina a vedle další dvě. Koza, ovce a moped. To nebylo všechno. O kus níže harampádí, sudy a kanystry, a další mrtvoly. Desítky mrtvol v různém stupni rozkladu a tisíce kostí. Teprve dno vypadalo jako trochu krápníková jeskyně, ale nějaké ty krávy a koně se museli doplazit až sem. Jeskyni jsem pak odstrojil. Holínku jsem si musel pochcat, protože jsem rozšlápl nechtěně nějakého psa a nebyla možnost si normálně nasadit kotníkového Gibbse.

Upravili jsme ještě s Pavlem pozici kyvadla, drát se teď musí chvíli nechat šponovat, aby si zvykl na závaží a protáhl se do obvyklé délky. Keramicky květináč místo kyvadla či olovnice aby nezrezavěl s betónem uvnitř si zase musel zvyknout na vlhkou propast a pořádně vytvrdnout. Stejně tudy brzy proletí nějaká kráva, sejme konzoli, drát i květináč a kamerka zaznamená mimořádný zemský pohyb…Při návratu jsme ještě zašli na pivko do Divači, kde hrál nějaký bigbít a měly probíhat nějaké klobásové slavnosti (mezi klobásky vyplazený jazyk na způsob rolingstonáčů bylo namalováno na plakátech).

V sobotu jsme slezli do pohádkové a kdysi zpřístupněné jeskyně Divaška jama. Jeskyně je v podstatě nějaká vyšší úroveň paleotoku řeky Reky. Všude narvaná uschlými krápníky a jinou výzdobou. Rozměry všeho jsou impozantní, jeskyně u vchodu výborně slouží na chlazení piva a pro jiné potřeby. Uvnitř se dá projít primitivními chodníčky s několika okruhy celou jeskyní. V jeskyni bylo bláto, takže všechny kaluže byly kdysi vysypány struskou, aby se turisti nezablátili. Výsledkem je šedá patina na už tak dost zubožených speleotémách, tím ale neztrácejí svoje kouzlo. Tady se něco nepovedlo.

Odpoledne jdeme na exkurzi do Propasti Bukovnik. Tento propad je nad koncovým sifonem Kačné jamy a Plániváci se pokouší projít mezi závalem v různých částech spodního dómu najít cestu níže. Fouká tu studený průvan, ale mám dojem, že je tu stejná situace jako v Jižní dvoraně Kačné jamy. Pokusili jsme se vystoupit na jednu malou galerii, která se však projevila jako zasintrovaný slepý kout. O kus výše je ještě propast Dýchalnik od slova dýchat, který však také dýchá a v parném létě je dole teplota 5° C. Tady bylo po dobu expedice asi odvedeno práce nejvíce. Dole bylo použito pažení, postup rychlý, nejsem si jistý, zda bude aspoň trochu nadějný. Večer se vrátila poslední skupina, která stačila zaměřit nové objevy, jež byly nazvány Plzeňský rov. A hned po nich i odstrojovací skupina, jež vstupní propast Kačné jamy odstrojila.

Někteří účastníci se během pátku a soboty rozjeli domů. My jsme vytrvali a v neděli si půjčili klíče od Divašky jamy a Švorcák pořídil pěknou dokumentaci, neb mě už došly baterky. Tradičně a tímto také skončila naše účast na tomto projektu, nezbylo, než se rozjet domů také…

Ostatní fotky jsou na Rajčeti...

- Kůň nepřežil zásah izolátorem do hlavy na dně propasti. Nenosil přílbu.

- Zase bez stativu. Všechno si musím udělat sám...

© francimus

Vytvořeno službou Webnode