Jeskyně Verunčina:
Lokalizace: Jeskyně má pasportizační číslo 619, dle Absolona pak 35. Vchod leží v 422 m.n.m., katastr 138 – Vilémovice. Jeskyně je situovaná ve střední části, pravé stráni Suchého žlebu v první zákrutě za křižovatkou na Macochu. Oba vchody jeskyně leží v lese, cca 8m nad silnicí. V poslední době zde provázela velmi výrazné průzkumy skupina Myotis z Vilémovic.
Zápis z exkurze: Dne 9.6.2001 jsem byl požádán vedením speleologické skupiny Myotis Pavlem Konečným o posudek a exkurzi na lokalitu Verunka v Suchém žlebu. O den později se exkurze uskutečnila. Lokalitu jsem navštívil po osmi letech, za tu dobu se opravdu mnohé změnilo.
Skupině šlo především o posouzení možnosti dalšího průzkumu. Na lokalitě jsem zachytil pár zásadních poznatků, ze kterých by zkušený karsolog a specialista na jeskyní výplně mohl vytvořit jasné závěry. Za prvé je nutno vytvořit kompletní mapovou dokumentaci, nejlépe 1:100 a podrobnější, do ní zakreslit i povrchovou situaci, sousední a dnes již bohužel zasypanou jeskyni, všechny výrazné pukliny, jejich směry a zejména nadmořské výšky bodů.
Ve vstupní propasti (celá je téměř vykopaná) je cca 7m pod povrchem výrazná úroveň s menšími stropními kulisami. Sice jen na jedné straně propasti, ale na druhé mohou být odkorodovány. Jedná se o stagnující úroveň hladiny vody.
Na horizontu uprostřed jeskyně (nejedná se v pravém smyslu o horizont i když i zde byly malé volné kaverničky, ale prostě o horizontálně vykopanou část) jsou od stropu odsedlé bloky. Na jeho konci pár volných dutin. Dle mého názoru se jedná pouze o odsedlé skalní bloky (stropy) do volného prostoru nad tehdejší úrovní sedimentu. Sekundárně byly vyplněny povrchovými hlinami bez písku a kulmu. Vlastní říční jeskyně je pravděpodobně ještě níže (řádově do 10 m). Tektonická dispozice pro tento stav je patrná již na povrchu výraznými kolmými poruchami a vodorovnou vrstevnatostí vápenců.
Na konci nejnižší části (je to větev, která vede pravděpodobně pod vedlejší, větší a původně asi i propasťovitý vchod) je kaverna složená (vykopaná) v suťovisku, za zmínku stojí fragment velkého zkrystalizovaného sintru na pravé stěně nejnižšího místa, který dokumentuje přestávku v sedimentaci nánosů (nutno zachovat!). Celá kaverna je pak patrně pokračování závalu do hloubky ze sousední jeskyně (nutno zmapovat!). Nejnižší místo tvoří koleno sifonu alespoň dle sedimentů, kde jsou tři výrazné vrstvy cca po 20-30cm.
Sedimenty ve nejnižší části tvoří značně jemnozrnné hlinitopísčité vrstvy s příměsí především droby, méně již kulmu do velikosti hrášku (dlouhý transport, malý tok). Dále ve středu jsou zde hlinité sedimenty bez příměsí, přeplavení, jaké známe z Vintoků, Dagmary i Holštejna. Vrch tvoří písčitějilovité materiály. Nad těmito vrstvami prakticky až téměř k povrchu je velmi výrazná hranice mezi uloženinami, kde se táhne směs drob a kulmů v poměru zhruba 1:1, větších rozměrů (pong-pong a větších), spolu s ostrohrannou až blokovou sutí, které směrem k povrchu výrazně nabývá na množství i velikosti. Zde jsou vrstvy nevýrazné, vše pravděpodobně svědčí o zaplavování z povrchu společně s mrazovým zvětráváním (opady stropů), následně zanášené do jeskyně a to obou vchodů současně.
Ostatní prolezené části alespoň vizuálně jsou přítokové, v některých byly prováděny zkoušky průvanů. Pro další speleologické postupy nejsou příliš vyhovující. Jako největší problém je transport a ukládání těženého materiálu na povrch. Nejperspektivněji se jeví puklina s průvanem v horním vchodu, kde lze relativně snadno dosáhnout volných prostor proti hypotetickému toku směrem k Ostrovu. Bez mapy ale nelze dále spekulovat o dalších možnostech ve spodní části.
Dle staré fotografie Absolona z r. 1905 celý reliéf povrchu , tehdy ještě nezalesněného nenapovídá žádné výrazné ponorové oblasti. Takže se může spíše jednat o propadlé minimálně jedno okno (otevřenou propast, soustavu oken či propastí – zkrasovění a výrazná vertikální tektonika tu je) do aktivního říčního systému a to do pravděpodobně rozlehlé říční chodby. Do ní byly pravděpodobně ještě dotransportovány části říčních teras z údolí. Nadmořská výška vchodu orientačně – Audy 422 m.n.m při hloubce propasti, hypotetické délce toku 1,2 km a spádové křivce 0,9% a troše odvahy odpovídá patru Lopače mezi vodopády, Vintoky – ch. Ozvěny a Souběžné. Předpokládáme dno řečiště v jeskyni na 390 – 395 m.n.m. Vývěry lze v pohodě umístit jak do oblasti Kateřinské, tak i pod planinu Harbechy do Lažáneckého žlebu.