Děravka
Orientační exkurze dne 7.9.2007: O zhodnocení bezpečnosti a perspektiv stávajícího výkopu mě požádal jeden člen ZO 6-31 Speleologická skupina Poustevník Marek. Později o neformální sdělení o stavu lokality mě požádal i jeden pracovník správy CHKOMK.
Ahoj. Protože jsem měl čas a venku pršelo, tudíž jsem nemohl natírat, byl jsem se podívat v Děravce, kam jsi mě zval. Každopádně chci předeslat, že nemám žádné pravomoci, ani osvědčení cokoliv radit, poučovat, nebo zkoumat. Všechno co napíšu je jen mé stanovisko. Ani Česká speleologická společnost, kam zatím patříte v podstatě nemůže nic zakazovat, neb jsme všichni občanské sdružení. ČSS vsází na to, že jsme všichni plnoletí, máme zdravý rozum a nějaký ten pud sebezáchovy. Pokud se něco stane, je tím do jisté míry krytá, je to však docela zbytečná ostuda a pokud je v tom smrťák, ještě se v tom šťourají policajti. Takže:
Nechal jsem vám tam pod povalem jednu přílbu. Zatím ji klidně používejte, až přestanete jeskyňařit tak mi ji vrátíte. Správná přílba by měla mít podbradní řemínek a tady tahle skořepinová je pevnější, než bakelitová stavařská. V žádném případě nelezte dolů bez přílby, ani pro tu přílbu, co máte schovanou dole. Tam je úplně na nic.
Ostatní bezpečnost: Vrátek nemá západku, ani brzdu, tak na něm netahejte příliš velké balvany, nebo pod nimi nestůjte. Co je zásadní chyba je háček na konci. Obětujte prosím 30,- Kč a kupte si hasičskou karabinu. Z toho háčku to může vypadnout docela bez varování pokud se ti kýbl zaklíní a cukáš s ním. Kýble by měly mít pronýtovaná ucha ke kýblu a smyčku na uchu. Kdyby se ucho utrhlo, zůstane kýbl viset aspoň na druhém bodu. Takové detaily, ale pomáhají.
Žebříky: Dřevěné se mají používat výjimečně, ale když se už použijí, musí mít zadlabané příčky. Ten horní má, ten spodní dlouhej nemá. Podotýkám, nejsou na to žádné předpisy, ani normy. Je pouze otázka štěstí, že se dosud nikomu nic vážného nestalo. To samé výdřeva. V tomto směru byl amatér a samouk i Marek. Na závrtě U habrůveckých smrků byl pak donucený dřevit, ale ta výdřeva, kterou vytvořil by stejně vydržela tak maximálně 3-5 let, pak by spadla také. Za celou historii, co se v krasu kopou šachty a závrty se už vžil nějaký ten technologický postup, který se oplatí dodržovat. Laika by napadlo, když tu Děravku vidí, že příliš spěcháte za objevy a nemyslíte na bezpečnost a zadní vrátka. Rychlý postup lze použít v případě, že to máte tak na třetiny: 40% volné dutiny, 30% rozestrkáte do boku, 30% vytěžíte nahoru. Takhle se dá nekonečně dlouho kličkovat mezi bloky. Pokud se nechávají na místě, je to v podstatě samonosné. Jakmile to takhle volné přestane, většinou se skončí, protože je jasné, že se to musí prakticky vykopat znova pro pozdější pažení, nebo skružování.
Takže Děravka odshora dolů: Poval je udělaný dobře, otvory by se měly zakrývat, Člověk tam sice nespadne, ale když tam propadne zvíře, tak za pár dní pěkně smrdí. První dva metry po zúžené místo jsou naplavené hlíny s menšími kameny a částečně bloky. Pouze jedna stěna šachty je pevná. Tohle by jste si měli zadřevit. Vypadá to sice pevně, ale pokud bude víc sněhu jako předloni, pravděpodobně vám to sebere první jarní voda, co tím údolíčkem určitě poteče. Navíc to bude určitě přes zimu vymrzat, tím pádem větrat a rozrušovat. Voda a mráz je nejlevnější a nejspolehlivější trhavina. Pokud to do zimy nestihnete, měli by jste to zúžené místo ucpat nějakými trámy, nebo deskami. Když už to pak spadne bude tam trychtýř, ale nebudete to muset znovu tahat zespodu.
Pod zúženým místem je několik skalních bloků, které sedí na dně dómku. Moje teorie je taková, že se jedná v podstatě o starý závrt, eventuelně paleoponor potoka, který se zde propadal ze směru od Klostermannovy studánky. Potok se ve vyšší úrovni ztrácel podél skalní stěny, materiál, který z ní opadával, včetně velkých skalních bloků a kulis zůstával na místě a všelijak ten ponor přehrazoval a ucpával. Z tohoto období jsou ty vodní kanálky, co vypadají jako stropy chodeb, stropní korýtka a prostě nenápadné erozní tvary. Tento proces probíhal dlouhodobě a pomalu, protože to bylo stejně věčně ucpané, voda drénovala dolů kudy mohla a skály i balvany korodovaly také. Vertikální tektonika se zde přímo nabízí k tomu rozrušování. Proto je tu tolik volných bloků. Ona to možná je skála, možná nějaký kaňon ve skále. Která kdysi v miocénu byla ještě pevná.
K této teorii velmi starého závrtu, který zde mohl být ještě dříve, než ponor přispívají ty sedimenty, co vypadají jako kvarcity, nebo jako štěrk spečený sintrem. Tohle jsou prakticky nejstarší krasové pokryvy, měl by se k tomu vyjádřit spíš odborník, geolog. Se samotným závrtem to nijak nesouvisí, jen naznačuje, že tam to vertikální odvodnění mohlo být hrozně dlouho a voda toho prostě jen využila. Také to znamená, že to bude úplně ucpané, aspoň v těchto vyšších polohách. To ovšem neplatí o nejmladším odvodnění, to znamená o těch tvarech a kanálcích, jak jsem před chvílí popsal.
Zásadní chyba je myslet si, že Děravka vede do Býčí skály. Jestli odkopáváte tu stěnu pod žebříkem, z důvodu toho, že je to směr na Býčinu je to nesmysl a zásadní chyba a omyl!!! Jsou to pouze přítoky, které nikam nikdy nepovedou tak blízko pod povrchem! Cesty vždycky ukazuje voda, proto by jste měli zásadně kopat jen a jen po vodě. Dle mého názoru je Křtinské údolí starší, než odvodnění z oblasti Jedovnic, tudíž ponor stejného stáří, nebo nepatrně mladší by spíš mělo stáhnout Křtinské údolí. Sporné je to nejmladší, sekundární odvodnění, které dnes reprezentuje voda z Klostermannovy studánky, která do Býčiny teče.
Takže co se týká dómku pod šachtou. Já osobně bych ho z bezpečnostních důvodů zaskládal kameny až do 2/3 a ještě u stropu zadřevil. Tím vyloučíte možnost, jednak že z té stěny budou opadávat další balvany a že se to nějak dál nepohne. Tohle je zaručené řešení, protože nevíte, co bude dole. Až budete o dalších 5m níže, nezadřeví to už vůbec nikdo. Nechte tam minimální prostor na 70-80cm skruže venkovní průměr, takhle to musí prolézt výdřevou.
Spodní dómek, nebo snad objevná propástka: Toto je velmi nadějné místo. Nekopte jinudy, než tady po vodě. I když to časem bude úzké tak, že budete muset střílet vy, nebo někdo jiný po vás, opravdu je naprosto zbytečné kopat jinudy. Dole to vypadá na rozsedlinu, tektonickou puklinu, která zhruba směrově kopíruje tu spodní část rokle od vchodu do jeskyně dolů. V této puklině to půjde nejprve trativody mezi už menšími bloky, než to konečně chytne skalní stěny. Z leva je vidět propranější materiál. Tohle jsou pravděpodobně podzemní trativody a drenáže ze sousedního závrtu. To je ten velký, ve kterém stojí voda. Tímhle směrem je celá závrtová řada, na které vzniklo podzemní zkrasovění a tudy se také musíte držet. Jelikož voda přetéká zleva, pravděpodobně někde dole půjde spíš na opačnou stranu.
Největší problém je zajistit tuto spodní asi dvoumetrovou propástku. Ve stropě vlevo je velký blok, který drží dva menší. Všechny tři se musí odstranit a zbytek zapažit, protože i celý strop – čelní stěna je volný blok, takže nejprve zapažit a pak odstraňovat. Zde už asi neprotáhnete ty skruže, protože tu mezera je tak 70cm. Celá levá stěna nad touto propástkou je v podstatě hliněná a nevidíte, co se pod ní skrývá. To by se mělo očistit na kámen, nebo na skálu a pak zapažit. Nemá smysl někde pažit 20cm hlíny, bloky se lépe rozpínají dřevy a dřeva padne méně. Níže tu levou stěnu budete muset pažit stejně, protože je vidět, že není vůbec soudržná.
Co je níže, to nevím. Každopádně jste určitě udělali kus práce, zásadní otázka je co s tím. Jiné skupiny by to kopaly déle, řekněme tak 2 roky, ale s pažením a byli by jste překvapení, že to jde sice pomaleji, ale bezpečně, pohodlněji s jistotou a s možností se k tomu kdykoliv vrátit, takže vlastně rychleji. Když Děravku necháte v tomhle stavu ty dva roky, můžete kopat znova.
Takže vám můžu doporučit následující. Netvrdím, že je naprosto nutné ihned nasazovat výdřevu. Vrch je jasnej, ten spadne až na jaře. Ve střední části když do toho už nebudete šťourat, bude to držet relativně dobře, nevíš ale jak dlouho. Ale dole už budete muset nechat tu stěnu blíže k žebříku, protože to může podjet. Když budete vyklízet tu spodní puklinu, také to půjde ale fakt to tam visí a hýbe se to, protože je to navzájem zaklíněné. Až budete někde o dalších 5m níž už do toho nikdo nepoleze, protože to zadřevit nepůjde, nebo to zase z části zasypeš, zadřevíš a budeš kopat zas.
Je jasné, že to prostě hurá objevy během jednoho roku nebudou, ve dvou se to prostě udělat nedá a nikde. Ty doby za Absolona už dávno skončily. Pozitivní je, že to určitě někam povede. Je to nadějné. Tak si ujasněte, co do toho ještě budete ochotni ještě vložit. Jestli nějaký divoký výboj dalších 5m, nebo to vzít poctivě jak ostatní. Já osobně můžu poradit, ale pravděpodobně nebudu mít čas k vám chodit dřevit. Nejlíp by bylo se spojit s nějakou skupinou, nebo se to někde naučit ty technické práce. Jak budete chtít.
Toť vše, opatrujte se. franci musil.
Poznámka: Tolik moje korespondence. Od této akce uběhl skoro přesně jeden rok a mnohé se velmi výrazně zlepšilo. Vstup do propasti je podstatně rozšířen, hlína je odtěžena, na povrchu je umístěna těžní plošina, ze které se může spustit pažení, eventuelně přímo skruže. Po technické stránce ošetřené dřevo na pažení, přílby, karabiny a poloprofesionální vrátek Pustožlebské skupiny (stavitel Novajda dle předlohy vrátku, který byl použit při vystrojování Barazdaláše v r. 1960) je to velmi dobré. Skupina měla obrovské štěstí, že po dvě zimy v Moravském krasu nenapadl sníh, tudíž nemělo co roztát. Co bude dále, dole a do budoucna se uvidí.