Další postupy v Liščí a jiné akce o víkendu.

Přes týden jsem opět pobyl v Habrůvce, kde si oživil zednické dovednosti. Přestože stavba příček mi šla záhy od ruky, na sever jsem opět přijel na státní svátek osvobození až odpoledne. Cestou jsem, protože to není daleko, navštívil Býčí skálu a její první den Otevřených dvéří. Stihl jsem jednu prohlídku. Musím říct, že každý rok mají jeskyni osvětlenou jiným způsobem a každý rok lépe. Zdaleka nejlépe se povedlo oživení Jižní a Severní odbočky několika sty barevných luxonek, jejichž rozmístění a cesta kolem nich připomíná pomalý průlet hvězdokupou Orionu. Neskutečnou atmosféru doplňuje reprodukovaná hudba, do které světýlka barevně pomrkávají. V neděli pak jsem se dozvěděl o obrovském zájmu, kdy na prohlídky jezdily dokonce celé a specielně vypravované autobusy. Vstupné tradičně dobrovolné, skupině na dlouhou dobu za stovky hodin přípravných prací zajistí prostředky na další speleologický výzkum. Dny otevřených dveří budou pokračovat ještě dva následující víkendy.

Dnes je však ještě pátek. Cestou na sever se zastavuji na Daňkově žlíbku, kde se rozbíhá čerpací pokus na koncovém sifonu. Zatím se dolaďují čerpadla a řeší se napájení jednoho z nich, v sobotu se má čerpat na ostro. O den později Tartaros kromě jiných skupin přispívá brigádníky Nosínem, Maxem, Kristýnou a Vaškem v čele. Čerpání sedmi čerpadel na povrch vázne výkonem a shání se narychlo čerpadlo osmé. Napájení je řešeno ze zapůjčeního gigaagregátu.

V pátek se znovu roztáhly hadice od Lopače k Liščí a probíhá další hydrotěžba, zejména v trativou nových objevů. Nejsem zatím potřeba, provádím exkurzi kamarádů kolem Kutyho z Hlubokáče Vintockou Dvojkou a Jedničkou. Dole je potěšitelné sucho, i s jednostopým lankáčem místo žebříků, které byly přemístěny ze Souběžné chodby do Liščí, i snadno průstupné. Zmizela i voda ze dna Souběžné, kde stálo po jarní povodni tři metry hluboké jezero. Traverz oběma jeskyněmi je pěknou technickou lahůdkou, provádím tady hosty poslední dobou hodně. Večer promítali u Němců speleologové ze Slovenska (OS Demanová), hosté Plánivské skupiny zaímavé obrázky ze svých lokalit a akcí. Nestíhám. Je páteční podvečer, je potřeba přestat blbnout a poctivě se připravit na sobotní akci v Liščí, oprávněně se čekají další postupy...

V pátek Kuba s Pepušem hydrotěžbovali trativod, kam jsem minulý týden nacpal kvůli mapě Tomase. Příliš sedimentu zde nebylo, po vypláchnutí se kupodivu místo kamenů těžily hliněné cicváry a jiné podobné sintrové útvary. Po půldni práce bylo obnaženo ústí neznámé propasti. V sobotu jsme nejprve provedli kontrolní sestup do dómu Sexu, zdali nám dobře odtéká a co bude s ním dál. Sexáč nyní slouží jako dokonalá odkalovací nádrž s přepadem čisté vody do neznámého systému. V nové propástce bylo potřeba upravit velikost vchodu a přemístit včera vykopaný materiál na místo, kde nebude zavazet. Mezitím byla propast vystrojena, Podařilo se slanit 7m do hloubky, kde končí v propláchnutých sutích směrem dolů. Propast je na mimořádné příčné poruše JV-SZ a další podrobnosti dopíšu do poslední zprávy o Liščí ve Zprávách z krasu. Protáhli jsme polygon z minulého týdne.

Tohle jsou zprávy ze Západní chodby Liščí jeskyně, ve Východní chodbě se hydrotěžbovalo odpoledně také. I zde byly výrazné postupy volnou puklinovou a úzkou propastí, která je zakončena sborem bloků ve stropě pravděpodobně horizontální chodby. Tato inklinuje přibližně severním směrem a její speleologický průzkum teprve začíná, protože zde není příliš místa k pohybu. Hloubka lokality se zvolna blíží úrovni dna Ústřední propasti ve Vintokách, zprávy v budoucnu rovněž přibudou na Zprávy z krasu. Odpoledne jsem si švihnul procházku po severovýchodním okraji krasu a Harbešské plošiny a Ostrovského žlebu. Fotil jsem kytky, protože hezky voněly a trochu jsem rozkoukával po místech, kudy jsem dlouho nešel. V levé stráni asi 15-20m nad silnicí a 100m před křižovatkou nahoru do Vilímek jsem objevil novou jeskyni. Vlastně se zde uhnízdily Lišky, které obnažily náznak dosti širokého portálu, jež by mohl vést perspektivním JV směrem hlouběji pod planinu Harbech.

V neděli jsme provedli jednak úklid materiálu a hadic, dotěžoval se nějaký binec z Východní větve. Po hadicích jsme s Tomasem a Skafi tréninkově vykoušeli skupinový trenažér v Ústřední propasti Vintok a aby jsme to doladili, ještě pozdě odpolední sestup do Hankensteinovy propasti v Macoše. Sestup proběhl v naprosté pohodě, i když nekteří účastníci sestupu na lezeckém vercajku viseli poprvé včera na stromě. Pořídil jsem tu pár fotek, jen tak, protože jsem tu ještě nefotil. Zavzpomínal jsem si na zcela první sestup v roce 1982 sem, kdy jsme ve třech spolu s Liborem a Janou, kterou jsme nevím proč taky chtěli naučit lézt, měli dohromady jediné kompletní cajky a ty jsme si neustále posílali propastí. Byla jiná doba, na kterou je dobré pamatovat, protože jsme byli dobří a speleoalpinismus v česku vstával z plínek.

Znudění turisté, na Macoše se zvolna trousí ke svým autům. Dědovi výběrčímu a hlídači parkoviště, co si chtěl neustále povídat, jsme chtěli poděkovat, že nás nechal najet zadarmo. Vytrousil se taky. Je fajn, že slovo "jeskyňáři" má tady svou váhu a jde mimo jakoukoliv komerci a zisky i pro obyčejného kníratého muže z Vilímek. Víkend uzrál.

fotografie jsem dal tradičně na Rajče.

Ještě poznámka k Hankensteinově propasti: Propast je vystrojená klasickými spity. Vystrojení je poměrně dávné a nepoužívané, díky zereznutí nejdou všechny použít a plakety došroubovat. Neberte to velkou pákou. Viděli jsme asi tři zalomené šrouby v nich, jinak jsou rozmístěny na dobrých místech. Je dobré si vzít sebou spíš závitník a u spitů před použitím vyčistit závit.