Český kras, aneb nostalgické návraty ke známým jeskyním...

Nenápadně jsem se přichomýtl k jedné zajímavé exkurzi do Českého krasu. I když jsem tu byl nedávno na setkání jeskyňářů v Srbsku na přelomu říjen-listopad, program byl natolik zajímavý, že jsem jet opravdu chtěl. Sice mě od půlky týdne likvidovala silná chřipka, dal jsem si česnekově a slivovicově záležet. Ve výčtu jeskyní byly totiž lokality, které jsem nějakým způsobem navštívil naposledy před mnoha lety, takže byla mimořádná příležitost ke krásným vzpomínkám. Akci zorganizovalo seskupení několika přažských neorganizovaných jeskyňářů a častých hostů na bádacích akcích moravských. Tartarosáckou sekci dala dohromady Zuzka, k tomu se připojili další, Pražáci i Kladeňáci. Počet účastníků osciloval kolem 15-ti. Nic jsem neorganizoval, o zajištění akcí jsem se moc nestaral, takže nevím, jak moc bylo vše domluveno.

V pátek jsme vyjeli z Brna v počtu dvou aut a sedmi členů. Na večer jsme měli naplánovaný sestup do Tomáškovy propasti v Tomáškově lomu (Tomáškárna). Cesta proběhla poměrne v klidu, až na malé zdržení v Meziříčí. Pražská sekce zatím jeskyni vystrojila, přijižděli jsme k hotovému. Za naprosté tmy, magického data 11.11.11(pravděpodobně jsme vylezli také 23.11h), začínajícího úplňku a za svitu baterek jsme vystoupali pod vchod do jeskyně. Vystrojovací družstvo pomalu vylézalo. Tak jsme je vystřídali. Chtěl jsem něco vyfotit, bohužel jsem zjistil poruchu synchronu na blesk a celou akci jsem silně improvizoval vteřinovým časem a bleskem odpalovaným z ruky.

Asi nemá cenu popisovat jednotlivé lokality, spíše jen osobní postřehy. Tomáškovu propast jsem navštívil naposledy v r. 1982 u příležitosti akce Barrandien. První stupeň jsme tehdy lezli po lankovém žebříku, druhou jsme slaňovali na jedné vypujčené osmě, kterou jsme si posílali. Nahoru jsme lezli klasicky a rozporem. U jistícího lana stál David Havlíček, v sestupujícím družstvu byl ještě Jirka Kos a Standa Mayer, kterému slaňování absolutně nešlo. Asi nemůžu srovnávat stav jeskyně tehdy a dnes. Lom jem nepoznal, byl děsně zarostlý. I na jeskyni bylo vidět, že se jedná o jeskyni obětovanou lezení, trenažéru a občasným komerčním sestupům. Přesto neztratila svoje kouzlo a má svoje historické místo v Českém krasu.

Těsně před půlnocí jsme se přemístili do Kladna. Ubytování nám nabídla Kladenská vodní záchranná služba v klubovně, kterou mají společnou s Kladenskými potápěči. Bylo to rozumné řešení, nemělo smysl hledat někde narychlo ubytování, byli jsme tak poblíž kamarádům a měli jsme s nimi možnost i důkladně zachlastat. Apropo většinou jezdí Kladeňáci do k nám do krasu, teď jsme to aspoň jednou otočili. Ranní vstávání a ještě rannější ulehání nesvědčí, přesto se podařilo kolem desáté hodiny se přemístit zpátky na jih.

V sobotu rány byly domluveny Srbské jeskyně. Domluva nějak neklapla, nicméně se podařilo dohodnou vstup se členy Speleoklubu Praha, kteří zde měli náhodou pracovní akci na základní trasu v jeskyni. Počasí bylo excelentní, pozdní babí léto. Studeno, ale do skal peklo slunce, netopýři se vrtěli horkem a neklidem. Těch strašně málo, co byli dole. Jeskyně pod oběma vchody je poměrně členitá, hodně zařícená podél vrstev a na ně kolmých tektonických poruch. Prakticky neustále se leze mezi popadanými lavicemi. Sem tam je nějaká sonda či obnažená odbočka.

Na lokalitě jsem byl kdysi s Pustožlebáky někdy v 80-tých letech. Možná bych našel nějaké zažloutlé diáky s dětskými tvářemi na nich. Nějaké vzpomínky mi zůstaly a některá místa v jeskyni jsem poznal. Asi nejznámější je panoptikum. Hromada hliněných figurek se výrazně zvýšila, ale při té frekvenci návštěv bych řekl, že se spodní výtvory už dávno rozplácly a deformovaly vahou těch nově postavených nahoře. Viselo tam kdysi i hliněné letadlo na niti a vedle něj bomba. Také na niti. V pozadí stále trčí dva opravdické krápníky, asi největší samostatné stalagmity v jeskyni. Jinak takový chaos. Po vylezení ještě za světla jsme se přemístili do Bubovic a čekali na průvodce.

Na večer byla s Pepou L. (Geospeleos) domluvena jeskyně Arnoldka. Na tu jsem se těšil asi nejvíc, neb jsem v ní ještě nikdy nebyl. Pepa došel s klíči za tmy, ale včas. Lokalita leží na okraji dosud činného lomu Čeřinka. Úsek, kde jsou jeskně Arnoldka a Propast Na Čeřince se už netěží, ale zasypává hlušinou. Oba vchody zůstanou zachovány. Jeskyně mě velmi příjemně překvapila svou rozlohou, hloubkou, krásou a členitostí. V půlce sestupu se nalézá skluz Tobogán, který návštěvníky vyplivne u paty Labyrintu. Zde jsme měli možnost se skutečně rozprchnout a dokonale pobloudit. Patřil jsem k těm, kteří si dali několik výstupů do oken ve stěnách (Balkón a pod.) kvůli focení, takže nebylo moc možnost vracet se stejnou cestou. Tato část systému má neobyčejné kouzlo.

Před Tobogánem je vstup do hlavního pokračování jeskyně. To začíná srdcovou chodbou, její tvar a dokonalá rovina, oproti prudce klesajícímu zbytku jeskyně nabízí hypotézu, že se jedná o vývojovou jeskyní úroveň v obasti paleotoku řeky Berounky. Podobné tvary byly totiž i v labyrintu a v podobné výšce. Další čast jeskyně už poměrně výrazně klesá k SZ, mladší (paleo)odvodnění pravděpodobně strhnul Bubovický, ale spíše větší Loděnický potok v oblasti Sv. Jana pod Skalou. Několika sestupnými úseky (Hlavní tah a Panoptokální tah) se dá dostat na nejnižší místo jeskyně, což je -111m. Cestou je několik dalších žebříků, ale i lezeckých úseků s kvalitními průlezy a kroky. Jeskyně tak může krásou, kvalitou, členitostí a obtížností předčit některé propasti Moravského i Slovenského krasu s podobnou hloubkou.

Měl jsem radost, že jsem překonal svou vrozenou lenost a do jeskyně Arnoldky vlezl. Stálo to opravdu za to, úžasný zážitek. Pokusil jsem se o pár fotek a hlavně se později doma v této oblasti pořádně vyznat. Noční přesun opět do Kladna, klubovny a hospody. Plánujeme zítřek, plánujeme další akce, nejen tady, ale hlavně v Moravském krasu. Naši přátelé z Prahy dosud nejsou nikde organizováni, akce provádějí po individuální domluvě s různými subjekty. Potkáváme taky pár kamarádů z Kladenské záchranky a pokoušíme se nenechat opít. Potápěčská část Kladno je na akci v krasu Moravském, takže z této strany nebezpečí nehrozí.

V neděli uklízíme základnu, přesouváme se k lomu Mořina na poslední sestup. Měl by to být lom Mexiko (Trestanecký, Shniloušák). V dolní části jámového lomu na 4.patru je štolou nastřelená puklina, v níž se nalézá Únorová propast. Její hloubka je -25m, ke hladině vody na dně loumu. Výška je podobná. Protože se jedná o puklinu a dole bylo málo místa, nechtělo se nám stát frontu na lano a raději si pořádně prohlídli štolu a okolí. Ještě před západem slunce pak okolí Mexika a Velké Ameriky. Zájemců bylo hodně, bylo taky hodně přepínek, takže se nikde sestup, ani výstup nezdržoval.

Naposledy jsem byl v Únorové propasti a tehdy lomu Shniloušák v r.1983 na setkání jeskyňářl v Srbsku. Slanění proběhlo bez přepínek, protože tehdy je uměli pouze pražští Specialisté. Místo sedačky jsme měli na dvojito tlustou smyčku, sepnutou jedinou ocelovou karabinou. Specialisti nám pak každému pujčili samo-domo něco, co se vzdáleně podobalo singl peclzu. Jištěni jsme byli pouze horní úsek ke štole. Ve vlastní propasti byl pak instalovaný lankový žebřík, pamatuji si na nějaké železné lavky nad vodou. Ze štoly jsme pak slanili na dno lomu a tuším v jeho západní části vylezli po nějakých spojených klínových řemenech. Se mnou byl Jirka Kos, bledý jak stěna a Tonda Zelenka. Během těch let v technice nastal obrovský pokrok a tahle akce byla prakticky hlavním impulzem, abych si lezecké cajky pořídil také a vlastní.

V Berounském domácím pivovaru Berounský Medvěd, uprostřed prudce industriálních zřícenin, autovraků, jeřábů, bagrů a dopravních pásů jsme završili tuto zajímavou exkurzi. Shodně jsme konstatovali, že se velmi vydařila, že všichni účastníci byli patřičně hustí. Příště můžem provést něco podobného. K fotografování bych chtěl říct, že jsem vše v podzemí fotil místo oblíbenou 1/500, celou jednou vteřinou s bleskem odpalovaným ručně. Tímto se účastníkům omlouvám za zdržování, protože při expozici se  skutečně nesměli hýbat. Zároveň všem děkuji za trpělivost, pohotovost a snahu mi pomoci. Omlouvám se za nevydařené fotografie, snad to bude příště lepší. Další fotky ostatních účastníků, jestli budou, uvedu ve speleobulváru, sledujete mé týdenníky....

Malá fotogalerie je už od včerejška na rajčeti.

Informace o jeskyních jsou na těchto webech a stránkách: Jeskyně Arnoldka na webu Geospeleosu. Únorová propast na webu Lomy Amerika. Srbské jeskyně na starší verzi Speleoklubu Praha, a Tomáškova propast na současném webu Speleoklubu Praha.