Černá hora, planina Dalovica a setkání se zmijí růžkatou...

Se zpožděním jednoho a půl dne, které jsme věnovali záchranné akci v Zugó jsme vyrazili na plánovanou pracovní exkurzi. Záchranka skončila ve čtvrtek odpoledne a po deštivém dni, mokrých overalech a zablácené výstroji se nechtělo nikomu nikam odjet. Slovenská správa jeskyní nám velkoryse nabídla možnost přespání v inspekčních pokojích areálu jeskyně Domica, kterou jsme s radostí využili. Ještě jednou děkujeme. V pátek brzo po ránu odjíždíme na jih.

V okresním městě Bíelsko Polje jsme pod večerem, přespíme a sobotu věnujeme výjezdu na planinu, budování tábora, povrchovému průzkumu a filmování kaňonu Bystrice z ptačí perspektívy. Musíme také zjistit, jaké jsou vodní stavy v jeskyni Ďuričko vrjelo, kde se bude Honza s Jirkou potápět. V neděli polovina výpravy transportuje potápěčský materiál k jeskyni Ďuričko, druhá polovina se věnuje dokončení filmového dokumentu o jeskyni Dalovica, kterou sestavuje R. Grošek. V jeskyni jsem se pokusil o pár fotografií, aby byla vidět jeskyně i z té obyčejné stránky. Ona totiž není až tak úplně vyzdobená a veliká, jak to vypadá na dosud publikovaných fotografiích. Občas je sakramentsky malá, lezecky nabušená, taková hardkórová. V jeskyni nás ještě podpořili dva členové místní skupiny, zbytek zůstal naštěstí viset pod lanovým výstupem, dříve Pod provazákem.

V pondělí Honza zajistil u Mita koně a do kaňonu byly koňmo zavezeny nejtěžší potápěčské láhve a nejsilnější členové teamu je zanesli k jeskyni Ďuričko vrjelo a potom i dovnitř. K hladině se musely spouštět. Potápěči Honza a Jirka se pokusili o překonání sifonu, záložní potápěč Martin a Groša, který měl také natáčet. Na druhé straně se jim však vynořit nepodařilo ani po 250m, kde strop opět klesá do větších hloubek. Pro nedostatek vzduchu, dýchacích směsí a z časových důvodů (většina lidí musí ve středu odjet) byla akce ukončena. O výsledcích akce bude vydána oficiální zpráva a bude prezentována na speleofóru 2009. Ostatní členové se věnovali průzkumu okolí, kde bylo objeveno několik naprosto bezvýznamných jeskyněk, většinou mrazově a korozně vytvořených v okolních stráních nad Ďuričkem. Potápěčský materiál byl vynesen z jeskyně dolů do kaňonu Bystrice a umyt.

Celé úterý bylo věnováno retransportu materiálu do tábora, odpoledně Groša pořídil do filmu pár povrchových záběrů. Středa ráno balení tábora, odjezd 7-mi účastníků do Brna a Mikulova, Transportér do Prahy pak o den později, zbytek výpravy odjíždí v neděli ráno, momentálně jsou ještě v Černé hoře a něco ještě podniknou...

Nejsilnější zážitek jsem si odnesl ze setkání se zmijí růžkatou. Už druhý den při natáčení ji viděli nahoře na planině si lebedit na stromě a považovali to tak trochu za úlet. V úterý při retransportu jsem se zdržel poslední, odložil láhev a chlemtal jsem vodu z prameniště ve dně kaňonu kousek od vyvěračky Bystrice. Vedle mě asi metr cosi plesklo sezhora. Plaz byl nadmíru překvapený a zaskočený stejně jako já. Na první pohled to byla šedá zmije s malou hlavou a černou klikyčárou a poměrně velká, tak 90 cm, kdyby se natáhla. Na rozdíl ode mně okamžitě prchala a nezbylo než se přesvědčit o jejím rodě. Na nose nosorožčí výrůstek, tedy zmije růžkatá. Honem fotoaparát, pouzdro, mokré ruce, foťák nastavený na prohlížení tedy přepnout, bez blesku, automat atd, atd... Takže fotku mám jen jednu, plaz se před zbytečnou popularitou ukryl pod břeh. Zmije růžkaté na balkáně běžně žijí. Na planinách je teplo a klid a hodně různých brouků, kobylek, prostě hmyzu. Na sromech jsou možná proto, že je zem chladná. Co vedlo hada žít na dně kaňonu, ještě blízko prameniště, to opravdu netuším, Ale asi je dobré si dávat větší pozor, zmije růžkatá je totiž velmi jedovatá.

Účastníci: Pustý žleb - Honza, Janek, Kajman, Groša, Selim, Bim a já. Mikulov - Anděl, Luboš a Tomáš. Potápěči z Prahy - Martin, Jirka a Petra

Fotky a je jich hodně jsou jak jinak na Rajčeti....