Býčí skála a jiné kousky krasu.

Tento víkend přímo hýřil zajímavými akcemi. Jednou z celostátních bylo setkání cestovatelů v Blansku -  Rajbas Kotlík 2011 . Součástí tohoto významného setkání na Jižní Moravě je i jeskyňářská exkurze zvaná Pragulka. Výpomoc s její organizací převzali někteří členové Tartarosu ve spolupráci s jinými skupinami ČSS, většiou Plánivy a Býčí skála. Já jsem se ujal provádění v Býčině, která mi vyhovuje zejména svými rozměry a pohodlným přístupem. Postupně jsem k Srbskému sifonu odvedl v pátek sedm a v sobotu dopoledne 16 účastníků Rajbasu. Byli maximálně spokojeni, měli živý zájem o výklad a nerozpakovali se dodržovat jeskyňářské zásady. U Dračích hřbetů jsme si ztlumili světla, u ÚPBK zase vymáchali vypouklá břicha a v Povodňové chodbě krásně zavoněl pivní odér. Lapače bezoušů byly čerstvě vybrané, návnadu jsme tam nechali.

Na základně Býčí skály probíhalo také Setkání veteránů. Plynule se přehouplo z pátku do soboty, hosté brali do rukou kytary, kýble a lopaty, krýgle a jiné nástroje. A tak pořád dokola. Na spací pytle nějak nebyl čas, hrálo se do rána, veteráni měli velmi bohatý repertoár i výdrž. Díky tomu byla i rozjeta práce na několika místech, včetně Barové jeskyně. Byl trochu problém s mokrými věcmi, protože těch zájemců o sušení bylo mnoho, ale na základně se neustále topilo a podoveral se dal směle vysušovat na těle. Bylo potřeba se důkladně připravit na sobotní odpoledne.

To jsem byl pozvaný na dokumentaci objevů ve Staré štole. Těší mě důvěra organizátorů této akce a jsem rád, že o výsledky mojí práce je zájem v jiných skupinách. Sestupu se mimo jiné zúčastnili Hadař (6-12) a Dejv (6-06) - Komíny a prolongace. Kvak a Vlastík (6-01) - Dokumentace, odběr kostí netopýrů, odborné zhodnocení objevů. Krtek (6-28), Bída (6-12) a Ursus (6-14) - fotodokumentace. Já (6-16) jsem se pokusil o stvoření mapy. Problém byl jediný, stihnout co nejvíce, labilní vertikální průlom se mohl kdykoliv zbortit a uzavřít objevy i s účastníky.

Mapování jsem kvůli napojení na hlavní polygon začal už na aktivním toku Jedovnického potoka pod Odporným komínem. Lezl jsem mezi prvními, průběžně pouštěl další účastníky před sebe, abych nezdržoval. Pod vertikálním úsekem jsem ještě přemluvil Toničku aby nahoru nelezla a učinila si jiný prvovýstup na bezpečnějším místě. Tonda se pak stala povrchovou hlídkou a posledním článkem spojení s realitou. Polygon jsem si tvořil sám pomocí Dista, v šachtě nebylo místa pro bezpečný pohyb více lidí. Disto tohle umožňuje, práce si vyžaduje absolutní soustředění, protože na chybu nikdo jiný neupozorní.

Uměle vyčištěný vertikální otvor v závalu, protože opravdu nelze mluvit o komínu, sondě, nebo průkopu je vysoký asi 20m. V polovině je vpravo výklenek, kde je jediné relativně nejbezpečnější místo výstupu. Ve skutečnosti je to pár zaklíněných bloků mezi sutí a téměř kolmým stropem a kde se neplavilo, takže se místo nehýbe. Zde jsem byl naposledy někdy v červenci. Při pohledu nahoru je člověku na zvracení z velmi aktuálního nebezpečí sesuvu velkých bloků, které drží nalepené na blátě. Je tu lano, nejmoudřejší je se pouze přidržovat a v případě pohybu telefoních budek skočit rovnou dolů a pokusit se sesuv předběhnout. Člověk zapnutý do lana nemá nejmenší šanci vyváznout, zejména, když lidé nahoře se pokouší neustále přesunovat sem a tam. Volné bloky ještě neměly žádný čas se usadit a uklidnit, hledají si své místo, neustále se vrtí a vystrkují své menší kolegy ze svého budoucího lože.

Na konci průlezu a začátku objevů jsem si vyžádal, aby na mě nikdo aspoň čtvrthodinu nemluvil. Musel jsem se dát po psychické stránce dohromady a neustále pracovat na mapě. Pak mi pomáhal Hadař, který prostory už znal a dovedl upozornit na zajímavosti, které mě v tomto tripu absolutně unikaly. Všichni ostatní se zabývali fotografováním, Vlastík si nafotil a vybral kostičky, počichal k čerstvému guánu a udělal si mnoho náčrtků. Hadař si prohlídl komíny, některé jsme proklikli Distem kvůli reálné výšce a zhodnotil si další postup. Celkem ho obdivuji, že se mu chce sem ještě vracet. Asi po hodině jednotlivě a průběžně opouštíme tyto místa a navracíme se na základnu.

Takové moje amatérské zhodnocení objevených prostor, zejména z pohledu vytvořené mapy. Stará štola leží před Velkou síní vlevo u Niphargusového jezírka. Chodbu JV-SZ před Velkou síní tvoří velmi výrazná tektonika, historicky a geneticky má hodně společného s Blanenským prolomem a tvorbou (paleo)hydrologie krasu. Nápadný je charakter, úklon vrstev, stropů i opadaných lavic Velké síně versus této tektoniky a přilehlých chodeb. Na tuto geologickou stavbu je pravděpodobně vázaný nejen Komín horolezců, Odporný (Brežněvův) komín, ale i nové objevy. Už ve vstupu do stré štoly, který drží SZ směr nikde není patrná jasná levá skalní stěna. I za prvním rozšířeným výšvihem jsou vlevo dutiny, na kterých je vidět, že směřují prudce vzhůru místy v suti a hlíně do neznáma. Za těchto podmínek běží vodorovně (proti pravděpodobnému paleopřítoku) několik stropních koryt, po kterých šli první výzkumníci Staré štoly. Koryta se stáčejí severně až SSZ. Materiál jim vypadával sezhora a protože šli úplně spodem, tak z prostoru nynějšího nástupu do vertikálního průrazu do objevů.

Díky tomu možná došlo k vertikálnímu propláchnutí dutin a navození dojmu chodby nahoru, která tu však vůbec není. Všechno je jedna puklina, generelně SZ, neznámé šířky i délky, stoupající pod úhlem 70-80° ( k JZ) vzhůru. Je zde sice nevýrazné a široké vyklenutí stropu - boční části pukliny, ale pravděpodobně se nejedná a pravé stropní koryto, jedině jeho zárodek. Toto vyklenutí se po 10m stoupání rozdvojilo, objevitelé volili další průstup volnější levou částí, která je po dalších 8m dovedla do volné prostory. Výplně této pukliny jsou rohovce a jeho drcené frakce, komínové hlíny. Dále kalcitové bloky a úlomky špatně zkrystalizovaných kalcitů, leč pěkně probarvených a úlomky mocných kalcitových brekcií. Výplně obsahují i rudické geody a jejich úlomky, vápencové bloky a suť jsou převážně lažánecké, nicméně se zde dají objevit a vápence vilémovické a josefovské. Což může svědčit i o dynamických geologických procesech v minulosti. Nejsou zde vůbec žádné říční sedimenty, kulmáky, písky, valouny křemene. Těchto sedimentů, ani jejich stop a zbytků jsem nezaregistroval ani v objevech.

Objevené prostory tvoří jediný dóm o rozměrech cca 18,5m ve směru SZ-JV a 15m JZ směrem. Tímto a hlavně jižním směrem také dno dómu stoupá. Původní výška je nejasná a pravděpodobně sahaly sedimenty až těsně k mnoha výrazným kulisám ve stropě. Pozůstatky jsou vidět i nyní a to navozuje dojem členitých chodeb dvěma směry. Dno je hlinité, mocné vrstvy přeplavených komínových hlín se v kusech (kostky, kry, hliněné útesy) v mnoha místech trhají a skokově sesouvají do vstupního otvoru. Sebou to bere i bloky, většinou opadané stropní lavice, jejich posuny jsou velmi čerstvé a jasně patrné. Jediné zachované fragmenty směsi výplní (rohovce, kalcity, bekcie, hlína a geody) v původním uložení se nachází v JV části prostory, kde je také vidět jejich 3m vysoká terasa. Zde je také v levé části 3m stoupající puklina a poměrně vydatný přítok, asi 0,7 - 1lt/min.

Prostora, byť čtvercového půdorysu je založena na tektonice JV-SZ, začátek tvoří nejnižší místo - vyústění z průlezu. Zde se projevuje výrazným puklinovým komínem a 5m dvojitou souběžnou odbočkou k SZ. Čelní stěna dómu je také rovnoběžná, v pravé části jsou dva výrazné komíny 10m vysoké. Po bližším prosvícení je vidět, že přepážku tvoří pouze zařícné bloky, dole je velké množství zemních pyramid a egutačních jamek. V blízkosti komínu je také zachovalé torzo původní úrovně hlinitého dna, s množstvním netopýřích kostí i čersvého guána.

Do druhé JZ části prostory se dostaneme buď velmi těsným průlezem úplně vpravo při stěně nad terasou s netopýry, nebo průlezem pod stropní kulisou uprostřed. Cesta vede i odspodu od vstupního trychtýře, zde však hrozi největší sesunutí bloků do vstupního otvoru, proto také není tento úsek zmapován. V jižní části jsou také kromě přítoku dva komíny, které se výše spojují. Pravděpodobně podél vrstevních ploch jedna strana míří k SSV, úzkými kanály, druhá větší, která vede nad terasu pestrých výplní. Tato bohužel končí slepě a stropním zaklenutím, pokračování je zřejmě potřeba hledat průkopem v terase proti nevýraznému korytu, eventuelně proti přítoku, ostatně sklon už není tak velký, jako u vstupu, pouhých cca 45°. Ostatní komíny zatím nebyly lezeny. Prostora je téměř bez krápníkové výzdoby a bude předmětem dalšího výzkumu pouze velmi odvážnými jedinci. S Dušíkem Hyprem jsem pak v neděli probíral historii průzkumu na Staré štole, ale o tom snad někdy příště.

Přesunul jsem se na sever i když atmosféra na základně Býčí skály byla ještě úžasnější a bouřlivější, než v pátek. Poděkoval jsem za pohostinství, za přespání, za důvěru a možnost zúčastnit se dokumentační akce a za umožnění exkurzí Rajbasu. Cesta nejprve mířila do Blanska, Na Rajbasu jsem potkal také pár dobrých přátel, se kterými jsem dal řeč a probral pár důležitých věcí. Shlídl poslední prezentované přednášky a opravdu nekonvenční filmy cest na Rajbas. S velmi čistou hlavou a v noci ještě více nahoru, na Tartaros.

Dopoledne v neděli už jen drobné technické práce na velmi oblíbené lokalitě. Protože se konečně trhala obloha a po půlměsíci pod mlžnou pokličku kouklo slunko, vyrazil jsem na fotovýlet. Byl to však jen planý poplach, ve skutečnosti bylo jasno až v pondělí. Na Harbechách mlha, poskakoval jsem mezi hromadami hnoje nad Rytířskou a fotil tyto neduhy. Nad Hanákem skálou Svatého Jiří jsou lesy připravený na zimu...

Mapa objevů v syrové neupravené podobě - Půdorys a řez.

Fotografie Igor Harna, Foto Krtek a oficiální stránky BS.

Setkání veteránů (Igor).