akce v Srnčí jeskyni
Poslední květnový pátek poznamenalo velmi deštivé počasí, které se směle přehouplo i do soboty. Kdo očekával nějaké vodní extrémy v ponorech a jeskyních vázaných na ponory mohl být zklamán. Vzestup hladin byl docela zanedbatelný. Přes kras se hnaly mraky a celé dopolene svlažovaly vyprahlé planiny. Hlavně dopledne, to provazce vody nechtěly ustat. Po poledni už šly jenom vlny občasného lijáku. Kdo volil bádání hluboko v jeskyni, mohl být spokojen, aby se na to nemusel koukat. Kdo byl venku u rumpálu, nebo jako já, u tlačítka, mohl ocenit pohodlí igelitové plachty, nebo teplého zimáku.
Po dlouhé době, asi měsíc, opět výpomoc skupině Kerberos na Kamenném ponoru - Ovčíně. 
Nejprve dole, kdy se těžilo a byla potřeba pod vstupní šachtou skládat zídka. Odpoledne už s nastartovanou centrálou a tlačítkem v ruce. Samou horlivostí putovalo jedno tlačítko zpět do podzemí. Ale to všechno díky té mokrotě a blatu všude venku, žádné velké ztráty. Posledně jem třeba propíchl duši kolečka. Jinak dole kupodivu jindy zurčící stružka vody kolem vrátku i čelby vyschla. Byl jsem se mrknout i na špici, skupina po čtyřech květnových akcích podstatně postoupila a co víc, bloky ve stropě byly zajištěné, podepřené, dutiny v bocích zaskládané a lanovka prodloužená. Brzy se bude asi prodlužovat lanko spodního vrátku. V krasu se pracovalo i na jiných místech, nějaké odkazy určitě budou i v nejbližším speleobulváru.
V neděli pak byla speciální akce do jeskyně Srnčí. Připravili jsme si ji v sobotu večer U němců. Podnětem byla korespondence mezi mnou, Rambem a panem Stoulilem z výzkumného ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství. Pan Stoulil se dopracoval k tři roky starému článku o šupinové korozi karabin a poprosil o jeden vzorek. Rambo pak vyslal na specielní akci Františka a Hynka (všichni členové ZO 6-10 Hluboký závrt), akci pak doplnili Gazem (Tartaros), mnou a fotoaparátem. A sestupu a odborném vyjmutí vzorku pro specielní výzkum koroze hliníkových slitin jsem dal samostatný článeček do jeskyňáře.cz.
Sestup do jeskyně a odborný úkol jsme všichni uvítali. Jednak někteří měli možnost vidět úseky dosud nenavštívené. 
Gaz jeskyni neviděl ještě nikdy, navíc spolu s Hynkem jsou technici svých skupin. Já jsem se chopil možnosti dokumentace a taky zjistit možnosti svého pohybu po laně a celkem těžkou jeskyni po půlroční přestávce. Už to jde, sice pomalu, ale i přes to strašné bahno všude i relativně v klidu.
Vzorek jsme vytáhli poněkud pomačkaný, i přesto, že jsme na úkol byli vybavení. Přes všechny ty úžiny, stupně a veškerou naši péči ze vzorku opadaly ty překrásné jehličky, slizy a solné krystaly, takže bohužel zůstaly jen na fotografii. Snad to bude k výzkumu stačit. Těším se na výsledek, i když to s výrobou karabin a jejich použitím samozřejmě nepohne. Hlavním výsledkem bude možná odborné popsání procesu, kterému říkáme šupinová koroze karabin.
V něděli se konečně udělalo hezky. Parkoviště na Macoše se vypařovalo šílenou rychlostí a vypadalo jako po chemickém útoku pěchoty. V jeskyni bylo celkem chladno a v oblasti chodby čtyř propastí neobvykle studený a podezřelý průvan. Návrat ven byl jako výstup z mražáku. Jinak odpoledne malý výlet kolem Holštejna, Staré Rasovny, Hradu a ták. Všechny skály kolem byly v obležení hladových horolezců a zřejmě i cyklisté a turisté vychutnávali počasí, že v hospůdce Pod hradem úplně prázdno. Cesty byly plné hladových a dupajících jezevců. Příští měsíc je už červen, příprava na prázdniny a krátké noci...
Nějaké pokusy o fotografie ze Srnčí jeskyně a cesty za karabinou (s Františkem, Hynkem a Gazem) jsou na Rajčeti.
Akce z před dvěma a půlrokem (s Alešem a Bárou) je na Rajčeti také:
- Protivně frkající a dupáním strach nahánějící zvířátko lesní byl jezevec. Nevím, jestli to byl odraz od jedovaté všudypřítomné zeleně, nebo mech v srsti, či lišejníkem porostlý celý hřbet. Ve skutečnosti to byl starý a slepý kus, jenž asi nerozeznal den od noci. Pak se odbatolil a nekoordinovanými pohyby se dál plácal po stráni nad Starou Rasovnou. Asi zvolna končil svůj život.