Speleologie? Speleokomedie?...Všechno!

50. Jeskyňářský týden v Demänovské dolině

11.08.2009 11:09

Ve dnech 5. - 9. 8. 2009 se konalo jubilejní 50-té setkání jeskyňářů na Slovensku. Pořádaly jej oblastní skupiny Slovenské speleologické společnosti Demänovská dolina, Detva a Nikolaus. Chtěl bych se zde omluvit Demänovským jeskyňářům, že jsem je neuvedl v pozvánce na tuto akci. Odkaz na akci pak už byl správný. Setkání proběhlo na louce poblíž Paučiny Lehoty, exkurze převážně v oblasti Demänovské, Jánské doliny a území mezi nimi. Účast byla velká, včetně organizátorů přes 200 osob. Způsobilo to jednak kulaté výročí i atraktivnost jednotlivých exkurzí, z nichž velká část vedla poměrně novými objevy. Exkurze byl připraveny od náročných po lehké, jako doplněk byly akce pracovní i vycházky povrchové.

Pořádající skupiny zajišťovaly především administrativní chod setkání i ostatní provoz speleologického tábora, jednotlivé exkurze a koordinaci sestupů. Tábor byl vybaven jako kemp s potřebným zázemím, společenským stanem, hospodou, vodou i záchody. Prostoru a místa bylo dost, k dispozici bylo i dřevo na ohýnek, nebo dobíjení baterek. K potoku byla prosekána houština a postavena hrázka na mytí overalů.

Tartaros reprezentovali čtyři členové, podařilo se nám dojet na akci ve středu v noci a hned se zaregistrovat na akci do jeskyně Pusté. Ve čtvrtek ráno jsme s ostatními provedli sestup trasou objevů 2001- 09 do Žikešova dómu, Klobáskové síně a dómu Starců. Pustá je typicky horská jeskyně, hodně komplikovaná, jež prošla mnoha geologickými procesy. Už první větší průkop - Klausova chodba zaslouží obdiv, téměř 90m je vykopáno ve směru s nejistým vodítkem, bez stropního koryta, bez vzduchu. Hned na za vstupem je sifon, který se po větším dešti zaplavuje. Podobných kratších průkopů je potom několik.

V jeskyni mě zaujaly tři věci. Jezerní chodba se svou bohatou a letitou výzdobou. Prastaré sintry a jiná výzdoba, která se časem změnila v trosky, prošla změnami. Na povrchu bílá od zvětrávání, uprostřed na lomech setřená struktura letoktuhů sintru, místo toho tmavá krystalická hmota struktury podobné medovci. Druhá věc jsou sintrové desky vysoko v chodbách, pod kterými byl vyklizen sediment postupně do nižších úrovní. V různých výškách bylo i více desek pod sebou, jejich sklony pak napovídají odtoku vody, potažmo směru odtoku možná do jiných úrovní jeskyně. Třetí je úprava jeskyně. I při mocných přesunech sedimentů nikde nebyly vidět vyvážky, nebo hromady vytěženého materiálu.

Odpoledne, protože byl ještě čas jsme na průkazky ČSS a zadarmo měli možnost navštívit turisticky zpřístupněnou Demänovskou ledovou jeskyni. Jeskyně je nejsevernější v komplexu jeskynního systému v Demänovské dolině. Proniknutím přes koncový sifon byla kdysi objevena jeskyně Míru. My jsme však zhlédli pouze turistický okruh. V nejnižším místě jeskyně se drží kapsa studeného vzduchu, jež dáva šanci k přežití několika stovkám kubíků firnovitého ledu. Jeskyně je vystrojena dřevěnými schody, plošinami i zábradlím, jež lokalitě dodává punc historicky zpřístupněné jeskyně a taky kouzlo přirozenosti a bližšího kontaktu s prostorem. Večer proběhly ve společenském stanu odborné přenášky o lokalitách v Demänovské dolině s promítáním filmů, diskuze a podobně.

V pátek jsme se zúčastnili sestupu do Javorové propasti. Ke vchodu jsme se dostali výšlapem z Lúček do Javorového sedla o potom ke vchodu. Propast je hluboká celkem 313m, má dva vchody, horní byl objevný. Dnes se používá spodní vchod kdysi zdolaný odspodu, celá propast je vystrojená dřevěnými a lankovými žebříky. Na orientaci není náročná, lezecky je náročná poměrně hodně. Hodně úseků se leze bez použití pomůcek, kde záleží na mrštnosti a šikovnosti každého jednotlivce. Je úžasná svou výzdobou, zejména ve spodní části propasti. Mezi speleotémy dominují hráškové, aerosolové a nástřikové sintry. Klasické sintry a sintrové vodopády na stěnách i krystaly pravděpodobně aragonitu v Diamantové chodbě. Stěny jsou místy poznamenány silnou korozí i gravitačně, prastaré říční sedimenty jsou fixovány pod sintry a sintrovými deskami. Není to však vyloženě typická horská jeskyně a zatím netvoří součást ani většího podzemního komplexu. Exkurze byla poměrně početná, během sestupu jsme se roztrhali na několik samostatně sestupujících družstev, což umožnilo i větší zážitky a čas k fotografování. Nikde nevznikl problém. Večer byl opět odborný program, tentokrát o lokalitách Jánské doliny a Krakovy Hoľe. Ostatně dnes všechny exkurze byly směrovány právě sem.

V sobotu jsme se zúčastnili sestupu do nových objevů v jeskyni Štefanová a to po trase vchod, dóm Titánů, Aqapark a zpět, řečiště, Jezerní dóm. Tyto prostory jsou objeveny nově v rozmezí let 2007-09. Neustále zde probíhá další průzkum. Jeskyně je složitá po geologické stránce i náročná na orientaci i průstup. V místech zvaných Aqapark už proběhl i potápěčský průzkum. Ostatní místa jsou zatím zkoumána a mapována. Jeskyně zatím míří mimo komplex jeskyní v dolině, dokonce podchází pod aktivním tokem Demänovky a jde hlavními přítokovými směry pod levou údolní stráň. V jeskyni mě zaujala hlavně geomorfologie úseků, které jsme navštívili. Mezi dómem Titánů a Jezerním dómem je rozlehlá aktivní chodba, která je až téměř ke stropu zaplněna štěrky. Úroveň má poměrně velmi malý spád oproti ostatním paleokanálům, jež dokumentuje velmi vyrovnaný a dlouhodobě stabilizovaný tok s obrovskou sběrnou oblastí. Ten pokračuje i pod mladě vytvořeným a zaříceným dómem Titánů. Nějaké náznaky stejné úrovně jsou i písčité plazivky kousek proti proudu. Dál zřejmě pokračuje jinudy, protože ostatní navštívené chodby proti proudu jsou výrazně mladší, sekundární, nevyvinuté. Vyřazení nějakého úseku z činnosti a to na dlouhou dobu mohou napovídat velmi silné sintrové desky pod dómem Titánů, v němž jsou doslova zality žulové valouny velikosti i tvaru kopacího míče. Říční úsek je zajímavý i z hlediska hydrologie, protože většina chodeb v okolí má charakter freatických kanálů různých velikostí, později srovnaných korozně a gravitačně. Dno údolí nad jeskyní má rovněž velký spád a pravděpodobně nemá přímou souvislost s genezí jeskyně pod sebou. I když to tak vzhledem k rozlehlosti nových prostor nevypadá i v jeskyni Štefanová bylo odvedeno obrovské množství práce a zdoláno mnoho těžkých zanesených a prosintrovaných sifonů.

Akci jsme zakončili koupáním ve štěrkovně Liptovské Mary. Večer byl zpestřen velkým kotlíkovým gulášem a oficiálním zakončením setkání. Závěrečných proslovů se chopili zasloužilí členové a legendy Slovenské speleologické společnosti. Byla zapálena slavnostní vatra u níž byl konečně čas společensky koverzovat a navazovat další vztahy a plánovat další výlety na Slovensko.

V neděli už jen zbývalo se přesunout domů. Cestou jsme navštívili přírodní koupaliště v Šútovském lomu, komu bylo proti chuti tlačenice u vody, mohl se okoupat v lomu na Asfalt u Nezbudské lúčky, kde jsme zastavovali později. S návštěvou podzemí pochopitelně. Za naši ZO 6-16 Tartaros se zúčastnili: Vašek Dobeš, Jirka Mountfíld Svoboda, Jana Houzová a moje maličkost. Ze skupin v Moravském krasu reprezentovali 6-21 Myotis Míra a Dušan, 6-12 Speleoklub Brno Kosák, Novajda, Kuba, doktor Skála a Rašovský. 6-01 Býčí skála (Petra a spol), 6-15 Holštejn (Macek a spol), 6-25 Pustý žleb (Pavel Kolařík). Ostatní skupiny - Skupina Jeseník - Sever, Zlatý kůň a podobně.

Organizátorům patří obrovský dík a obdiv za precizně zvládnutou akci. Já osobně chci poděkovat vedoucím akcí i všem účastníkům s nimiž jsem sestupoval, že mi umožnili fotografovat a pouštěli mě napřed. Nezbývá, než se těšit na další ročník setkání, jež proběhne v Banské Bystrici.

Fotografie z akce jsou na Rajčeti:

- Odtokový sifon z Žikešova do Achátového dómu. Proti proudu se provedlo mnoho neúspěšných pokusů o průnik. Ten se zdařil o mnoho let později horními patry jeskyně Pusté a otevřel tak cestu k dalším jižním přítokům do oblasti.

- Bohatá výzdoba Javorové propasti. I když leží propast vysoko v kopcích nejeví přímo známky vysokohorské jeskyně, jsou to desítky stupňů ke koncovému sifonu bez známek působení tlakové vody, nemá freatické oblasti, labyrinty, sedimenty, nebo štěrkové terasy.

- Do oblasti Javorového sedla se oficiálně buduje z Lúček Protipožární cesta. Neofociálně zde má stát nějaká soukromá chata či co snad. Každopádně dřevo dopravované z takových výšek a v takových podmínkách nemůže mít už žádnou cenu, jedině zápornou...

Související odkazy:

Jaskyniarský klub Demänovská dolina, Speleoklub Nikolaus,

 

 

© francimus

Vytvořeno službou Webnode