Závrt Maruška
Navštívil jsem jeskyni 6.8.2005 s Frantou Trtílkem. Skupina Hluboký závrt zde provedla značné množství těžké práce, zejména při zdolávání závalu na Starém dně pod vstupní propastí. Zde bylo prokopáno vertikálně asi 8-10m sondy mezi stěnou a velmi labilním závalem. Toto problematické místo bylo zajišťováno kromě dřeva i ocelovými profily, které jsou kotveny pomocí expanzních kotev do bloků a stěn. Je to v podstatě jediné možné řešení.
Pod závalem je uměle rozšířená úžina, která vede do dómku s propástkou. Odtud byly orientačně měřeny geologickým kompasem hlavní směry, jež vedou v celé další části jeskyně jižním až JJV směrem. Z dómu se dostaneme provazovým řebříkem do první větší horizontální prostory s několika komíny. Tyto komíny již byly zlezeny P. Bučkem a jedná se pravděpodobně o sekundární vertikální přítoky z povrchu korozívního typu. Prostora vede jižním směrem, nemá sice vyloženě říční charakter, ale vypadá, že sem voda v minulosti již pravidelně vystupovala. V J části dómu v zarovnaném dně je několik trativodů. Vlevo a uprostřed jsou spíše vykapané jámy vertikálního odvodnění, puklina jižním směrem pokračuje poměrně těsnou a později i uměle rozšířenou propástkou dalších asi 5m hluboko.
Zde se nalézá poslední, nízká síň JJZ směrem o rozměrech asi 5x2m, původní výšky 1,5-2,5m. Tato síň je podle mého názoru vytvořená paleotokem, který zde v minulosti proudil a má charakter stropního hrnce, stěny vykazuji stopy erozních rýh. Dno tvoří jílovitý fluviální sediment neznámé mocnosti. V JZ části dómku se nalézal podzemní závrt, odkud byla později vedená necelé 2m hluboký sonda.
S Frantou Trtílkem jsme zde vytěžili asi 50 kbelíků sedimentů, práci předčasně zastavil vydýchaný vzduch v dómku a sondě. V hl. 2m vede horizontální chodba jižním až JJV směrem, která se po chvíli stáčí na JZ. Ve stropě je nádherné stropní koryto, které je místy volné, leč bez průvanu. Po stěnách jsou volné kaverny, zejména kaverna vpravo od sondy. Pravděpodobně to jsou pouze gravitační dutiny po odsedajícím sedimentu. Nejzajímavější je řez sedimentem v chodbě vedoucí JJV. Zde jsou fluviální sedimenty, stejné jako ve výplních dómku, bez příměsí písků a štěrků. V horizontální části jsou zbarveny do šeda až šedomodra, což mohou být mladší splachové sedimenty s vyhnilými organickými zbytky. Každopádně se může jednat o polosifon, ze kterého voda neodtékala a stagnovala. Pokoušel jsem se v nich objevit stopy uhlíků, což by datování sedimentu orientačně posunulo do mnohem mladší doby, ale nebylo dost času. V šedých sedimentech je prořízlé koryto o šířce asi 20-30 cm, které je vyplněno světlým písčitým hrubozrnným sedimentem s valounky křemene a snad kvarcitu do průměru 5 mm. Toto jsou však zcela určitě sekundárně přeplavené, přemístěné sedimenty z vyšších pater. Tedy další důkaz, že zde voda odtékala.
Celkově, i přes krátkou vzdálenost objevené jeskyně (nejspodnějšího patra), charakter připomíná velmi staré, vodou dávno opuštění řečiště neznámého paleotoku. V hloubce odhadem asi 60-70m (není ještě zmapováno) v blízkém okolí neodpovídá žádná jeskyní úroveň. Blízké závrty vedou níže, stejně tak Amatérská jeskyně, která tyto místa absolutně míjí.
Franci Musil