Vzkaz předsednictvu ČSS, čestné uznání za záchranu života aneb jak sebechvála smrdí a jak je moralizování směšné...

V oběžníku č. 92, je mi neznámou osobou navrhnuto a předsednictvem ČSS schváleno čestné uznání (společně s Kubou Doležalem) za pomoc při záchraně života. Chtěl bych předeslat, že níže uvedené názory se týkají pouze mé osoby, nikoliv Kuby Doležala, nebo jiné osoby či organizace. Dále chci říct, že vím, jak sebechvála smrdí a jak je moralizování směšné. Ocenění se týká ostré záchranné akce kdesi ve stařinách nad Rožňavou, které jsme se zúčastnili a o které jsem taky psal. Jsem rád, že si neznámá osoba a předsednictvo této akce všimnulo a zaregistrovalo ji.

Do jeskyní Moravského krasu, ale i jinam za podzemím jezdím už téměř čtyřicet let. Za dobu svého působení mám odbádáno mnoho hodin, akcí a objevů pro společnost i v době před jejím vznikem. Kuba Doležal je na tom podobně a mnoho starších, dosud nijak neoceněných jeskyňářů ještě lépe. Dalo by se říct, že činnost některých jeskyňářů, za krátké časové období mnohonásobně převyšuje aktivitu některých základních organizací za celé období jejich existence. Toho si ještě předsednictvo a neznámá osoba ještě nevšimnula. Mě to ale opravdu nevadí, já se tomu nedivím, připadá mi, že v současné společnosti je jeskyňářství spíše okrajová záležitost. Starší speleologové, kteří vstoupili do jeskyňářského důchodu před vznikem ČSS, jsou tu spíše rozpačitě trpěni (viz licitace o ocenění Arnošta Hlouška, ale to patří do jiného článku) a jsou základními stavebními kameny novodobé speleologické historie.

Záchranu života a pomoc, která k ní vede beru jako soukromou záležitost každého člověka. Je jen na jeho rozhodnutí, proč do toho jde a jaká rizika podstupuje a nevyžaduje za to žádná ocenění, uznání a z toho plynoucí prebendy a slávu. Není to o kšeftování a nelze se u zachránce nijak zavděčit. Je to stejně normální, jako si člověk po stolici utírá zadek papírem a umývá ruce. Největší odměnou je jen čisté vlastní svědomí a zachráněný život, i když je to život cikána. Nic víc, nic míň a je jedno, jestli se někoho pokouším zachraňovat z hluboké vody, hořícího auta, nebo jeskyně. To, že jsem o záchranné akci psal, to bylo pro sdělení faktu, pro informaci ostatním, pro případ dalších záchranek a pro potřeby České speleologické společnosti. V žádném případě jsem se nechtěl nijak zviditelňovat.

Z tohoto důvodu si myslím, že by toto konkrétní čestné uznání za tuto konkrétní událost a mojí osobě, velmi degradovalo ostatní udělovaná čestná uznání a snižovalo zásluhy a úspěchy ostatních společně oceněných speleologů schválených předsednicvem (viz oběžník č. 92). Proto bych chtěl z výše uvedených důvodů požádat předsednictvo ČSS, jež ocenění schválilo, aby toto schválení přehodnotilo a žádné mi neudělovalo, protože toto čestné uznání nemá vůbec žádnou hodnotu a já je stejně nemohu a ani nechci přijmout.

To proto, že jsem tak trochu směšný a ...smrdím.