Vyšlo SPELEO č. 55
Nové Speleo obsahuje mnoho poučných příspěvků. Stačil jsem si jej celé prolétnout, sjet, naložen pohodlně ve vaně po včerejším zasedání předsednictva ve Zbrašově a posléze výletě na Helfštýn...
Zprávy z předsednictva. Zdeněk Motyčka se zabývá dvěma ústřeními problémy současné doby a to Speleologickými kurzy a JESEm. V prvním případě hájí stanovisko předsednictva, což mohu potvrdit skutečně žádnou komerci nepovolovalo. Jen vyslovilo kladný názor na dotaz správy CHKO na Speleologické kurzy. Také bych vítal speleokurzy, kdybych viděl, že z každého vzejdou zralí jeskyňáři, kteří umí SRT, mapovat a vzít kýbl do ruky, nejlépe každý víkend. Ještě v témž odstavci (až do konce článku), se už nemluví o kurzech, ale o komerčním provádění, takže i ze strany předsednictva se asi myslí stejná věc. Což vlastně tady v krasu dávno všichni děláme, tak o co jde. Shrne-li ZM výše uvedené odstavce, žádné centrální rozhodování není možné z hlediska stanov a logiky (jeskyně nejsou jaksi naše), znamenalo by to vítězství peněz nad hodnotami daleko vyššími....
Pokud se někomu bude zdát, že je něco vytržené z kontextu, všem doporučuji ty věty několikrát přečíst v originále spelea č.55 a zamyslet se, protože napoprvé to (aspoň mě) nejde. O koncepci JESA se ČSS snažilo prosadi svoje návrhy s částečným úspěchem a jsme jedna z posledních (speleo) velmocí, která žádnou evidenci doposud neměla a proto bychom měli na projektu spolupracovat. Proč už sakra 30 let od svého vzniku, nemá ČSS evidenci speleologických objektů vlastní ?!?!? Kterou by jsme se mohli chlubit a nějak směrem k AOPK využít. Je to dobrovolné a zadarmo o to víc důvod, mít databázi svou. Ale pozor mluvíme o datech, jejichž věrohodnost neznáme, tudíž je nemůžeme ohodnotit. Když si jeskyně mapujeme a dokumentujeme nevěrohodně, tak proč to vlastně všichni po nás tak usilovně chtějí.
B. Šimečková a J. Flek se zamýšlejí nad udělováním čestných členství v ČSS a jejich degradováním na regionální úroveň. Doporučují varianty jiných uznání, protože čestné členství je skutečně něco navíc. Na plýtvání různými oceněními jsem kdysi upozornil svým odmítnutím přijetí uznání ČSS za záchranu lidského života. Přesto se asi plýtvá dále, jinak by tento článek nevzešel. Taky slibují, že zveřejní seznam čestných členů ČSS na webu. Jestli to bude i s důvody, proč tomu tak je, bude to jistě zajímavé čtení.
RNDr. Ivan Balák se věnuje problematice JESA. Prakticky všechno bylo řečeno na školení JESA, ze kterého jsem sepsal zprávu. Tady je to komplexně vše. Jen mám jednu poznámku k povinnostem odevzdávat dokumentaci. Správa CHKOMk má plné právo vyžadovat závěrečnou, nebo průběžnou dokumentaci k pracím na lokalitě. Má právo ji požadovat i formou JESA, ale co když nemá ZO vyškoleného administrátora, nebo když se jedná o lokalitu, kterou rozkopali naši předchůdci a je v konzervaci? Každopádně rozkopat a opustit jeskyni bez dokumentace je skutečně ničím neomluvitelné barbarství.
Mimo článek ještě poznámky: Připravuji článek o smlouvě o licenci k užívání JESA mezi ČSS a AOPK. Ten, kdo nestihl školení administrátorů, nebo přihlášení odborných uživatelů do databáze JESA. Tam ty termíny byly v řádech 2-3 týdnů. Snad se lze přihlásit v dalším kole, kdy se bude školit Severní Morava, Čechy a podobně. Asi je nutné se domluvit na sekretariátu ČSS, neoficiálně jsem dostal stanovisko od zástupitele ČSS, že to možné je.
Výzva redakční rady. Připomíná mi zoufalou snahu získat od jeskyňářů příspěvky do Spelea. Na stránkách ČSS skutečně nenajdete žádný SPELEOBULVÁR, ale aktuální, solidní a odborné články. Proto pište, pomůžete zlepšit informovanost členské základny. Některé weby to řeší tak, že internetové zpravodajství jednoduše přejímají. Jasně. Není to původní, ale pro informovanost je tam aspoň něco. Například SJ ČS zveřejňuje pravidelně Kelfovy Speleostřípky. To taky není žádnej speleobulvár...
Jirka Kopecký a zpráva o účasti ČSS na Německém sympoziu o pseudokrasu. Tyto zprávy vítám, protože jasně dávají na jevo, že komise pro pseudokras (na rozdíl od jiných) funguje, pracuje, jezdí, zkoumá a hlavně je ochotná o tom psát. Josef Pokorný ze Speleoklubu Brno (dříve člen (6-11) píše o své snaze a pokusech provést inventarizaci a dokumentaci 65 let starého archivu Speleoklubu Brno. Píše taky o problému ztráty klubovního archívu a podobně. V době, kdy historický a slavný Speleoklub reprezentuje jediná pracovní skupina, která je v ČSS, je to činnost nanejvýš Sysifovská, ale rozhodně smysluplná. Konec konců i v ČSS jsou letité snahy archiv roztřídit, digitálně inventarizovat a tím zhodnotit a to je na světě pouhých 30 let.
Speleookénko od Kelfa také není žádný speleobulvár, jsou tu vypsané internetové zprávičky, které již dávno vyšly a stejně tak rychlo upadnou do zapomění. Za zmínku stojí stručný výcuc z nově vyšlé speleoliteratury. Od Jiřinky Novotné velmi stručný půlstránkový příspěvek a je to škoda, protože o jeskyni Strašínské vůbec nikdo nic neví. Mojmír Záviška píše o modifikaci rybářského uzlu na různá použití. Jak se uzel ujme je otázkou času i vkusu speleologů. Ze skušenosti vím, že uzel je velmi citlivý na provedení. Stačí malá nepozornost při vázání a uzel se bez varování rozvazuje.
Oddíl - Trocha historie je tradičně nejobsáhlejší. Opět důkaz, že s aktuálními příspěvky to není v pořádku. Rozepsal se Hugo Havel o svých jeskyňářských začátcích. Kromě autentických kreseb jsou tu a tam velmi zajímavé postřehy jak to v krasu kdysi fungovalo a jak jim stačily tehdy holé zadky a obrovské nadšení. Dále jsou tu zprávy vyňaté z Věštníku Klubu přírodovědeckého v Prostějově. Následuje Objev jeskyní Punkevní a Nové Kateřinské. Tyto jsou vyňaty z ČS. krasu z r. 1949. Nečetl jsem je. Prostějovský věštník nemám, ČS kras ano, možná spíš nechápu smysl přepisování těchto článků, snad by bylo lepší napsat něco vlastního i krátkého a tohle použit jako odkaz na literaturu. Ze stejného soudku je i úryvek archívu Otty Ondrouška (zpracoval Rudolf Musil) o objevu jeskyní Na Pomezí.
Poslední stránky Spelea č. 55 zabírají vzpomínky a výročí. Za Standou Mayerem. Je strašná škoda, že Pustožlebská skupina ve svém archivu nenašla jedinou Standovu fotografii. Za tu dlouhou dobu, kdy Standa v této skupině působil. Na druhé straně je pravdou, že Standa zvolna ukončoval aktivní jeskyňaření už v 80-tých letech, takže téměř nikdo ze současné Pustožlebské skupiny s ním aktivně (myslím každý víkend) nepracoval. Ale Standa se samozřejmě na různých akcích i pracovištích občas objevoval dál. T. Mokrému se Standův portrét celkem podařil.
Je tu ještě parte Josefa Ryšavého a dvě opravdu pěkně napsané vzpomínky na Honzu Šimečka a Rudolfa Burkhardta od Báry Šimečnové a Hugo Havla. Ten čas fakt letí. Jirka Kubálek v tak mladém věku a tak daleko až ve Francii. Hlavní fotografie ve Speleu jsou od Martina Majera a Michala Kolčavy. Přeji pěkné čtení....