Velikonoční kras, Nová Drátenická, Korálák a jiné objekty…

Měl jsem původně naplánováno odjet na Slovensko, ale do akce v Jánské dolině jsem se už nevešel a akce do Slovenského krasu se zrušila. A taky bych asi nestíhal odjet, protože se na východ jelo už ve čtvrtek večer.

Místo toho jsem se podílel na stavbě nízkorozpočtového a nízkonákladového domu kdesi za Slavkovem. Taky jsem si v reklamě na novostavbě přečetl, že se jedná i o dům nízkoenergetický, tudíř i ekologický. Kolem poletovaly kuličky polystyrénu, protože počasí se rozhodovalo být protivné a taky proto, že dům bude jen z desek vyplněných polystyrénem lepený PU pěnou. V blátě kolem stavby bylo zašlapáno neskutečné množství PU sprejů a odřezků umělými pryskyřicemi nasycených dřevotřísek. Ekologie jak víno.

V pátek mi odjel fotoaparát, blesk, přílby i jiné součástky výstroje do Íránu, takže nezbývalo, než odjet také a kvůli počasí až v sobotu. Bude ale volné pondělí, takže je to vlastně jedno…

V sobotu ráno jsme si slezli do Nového Sloupského koridoru se podívat jen na vodu a protože je jí stále hodně, vymysleli jsme postup na jiném místě blízko vchodu. Ostatní přikotvili pár žebříků, co trochu plandaly a kývali se. S Bimem jsme spěchali, protože před polednem jsme měli provádět několik skautíků, asi osmnáct po spodních patrech Sloupských jeskyní. Byli z Prahy a Liberce a měli návštěvu doslova precizně ošetřenou. Co jsme přišli, paní vedoucí Sloupských jeskyní už o nás dobře věděla, vítala nás a v úhledných složkách měla přípis od samotného Jardy Hromase z AOPK na hlavičkovaném papíře. Dole ve Sloupských bylo vody také hodně, ale na skautkách se neprojevilo žádné zklamání. Nejslabší členky oddílu stihli vykoupat a dobře utahat. Jinak Západní řečiště bylo pod vodou, do Východního to bylo nad kolena a do Wankelovek by se muselo naplavat.

Odpoledne jsem se zúčastnil montáže výdřevy, nebo spíš výželezy na Rogendorfském ponoru. Myslím si, že docela včas a poslední dvě zimy byly taky nakloněny, že se ponor nikdy po výdřevu nezaplavil a nespadl. Tartaros si k tomu vyrobí vlastní betonové pažníky, protože je to nejlevnější. Trošku jsem se i přiučoval, protože nás Pustožlebskou skupinu to příští rok čeká v šachtě za Evropou a Indií. Nedělní akci v Nové Drátenické jsem umístil do Zpráv z krasu.

Už v sobotu večer mě potěšili členové ZO 6-10 Hluboký závrt informací o znovuotevírce naší staré lokality – závrtu 293 na Macošské plošině. Napíšu o něm blíže ve zprávách z krasu. Nevěřil jsem tomu a šel se podívat a opravdu. Šachta je připravována na práci. Pod roštem, který jsme zbudovali před třemi roky se rýsuje téměř skalní jícen. O kus dál další naše bývalé pracoviště závrt 358. Tam jsem to pro změnu zase nepoznal. Závrt se propadá jinde, než byla šachtice a stoletý les kolem už taky není. Jen tak jsem si jeden pařez spočítal a bylo mu 122. Smrky byly zdravé, nevyhnilé, jak to nebývá zvykem u podobných kultur na vápencovém podloží. Nového lesa se už nedožiji, ale takové to občas bývá, určitě brzy se všechno utopí do staré známé zelené smrkové džungle.

Protože byl den dlouhý, udělali jsme si s horolezci, Kubou, Pólem, Langem kanálníkem a jeho šermíři z vysočiny malou pracovní akci do Lopače. Už jsem prováděl kde koho i motorkáře, ale Rytíře ze země krále Zubra rozhodně neé. Tato skupinka docela udělaných borců byla v krasu velmi nápadná, v každé hospodě odkládala kila železného harampádí, ale taky si v sobotu na Rogendorfu i řácky mákli. Těžili jsme kamení z hydrotěžbované chodbičky nad koncovým sifonem, protože kameny normálně neprojdou hasičskými hadicemi. Jinak jako jediný dík na oplátku jim mohu nabídnout adresu na jejich šermířský web.

Poslední akci - Korálový závrt jsem dal na Zprávy z krasu