Stopovací zkouška ze systému Lopače a nové poznatky o ostrovsko-vilémovických vodách
kritické připomínky ke článku
Úvod:…..někteří krasoví badatelé naznačovali možnost, že se v tomto úseku mezi Malým propadáním Punkvy a Malým výtokem Punkvy připojují podzemní vody z oblasti Vilémovic. Potom, když mi byla svěřena funkce vedoucího výzkumných prací na Macoše, zahájil jsem v této oblasti sledování barvy, teploty a jakosti krasových vod a výsledky pozorování byly pravidelně předávány prof.dr. Absolonovi. Sledoval jsem obrovské povodně po místních bouřích kolem Ostrova a Vilémovic, kdy se velké vody objevily v Malém výtoku Punkvy zpočátku jako hnědá, bílá či žlutá bahnina po celé dny, zatímco Macochou protékala nízká čistá klidná voda….(psal se rok 1928 pozn. autora). Jan Suchánek, Kras v Československu číslo 1-2 rok 1963, str. 29…..
Zveřejnění článku O.Zemana a J.Bruthanse: S velkým zájmem byl sledován tento projekt (barvící pokus v Lopači) celou speleologickou veřejností. Určitě to byl projekt výjimečný co do rozsahu, finanční náročnosti i co se týká náročnosti na čas a nasazení pracovního týmu, který zkoušku prováděl a dokumentoval. Pokusů s barvením se provádí v poměru s prováděnými (někdy až velmi zbytečnými) speleologickými pracemi, velmi málo. S napětím jsem sledoval nejen závěr barvícího pokusu (kdy už konečně to barvivo vyteče!), ale i závěrečnou zprávu s konkrétními výsledky.
Zveřejnění přineslo ovšem veliké zklamání, neboť jsem zde našel mnoho bludů, teoretických chyb, zavádějících či neúplných informací. Celkový první dojem zprávy bylo, že autorům jde jen o to poplivat dřívější práci I. Dostála (tři barvící pokusy ostrovských vod v r. 1983. pozn. autora), eventuelně se zviditelnit na Moravě.
Sbírání údajů: Následně jsem i já shromáždil několik údajů o bývalých pokusech barvit ostrovské vody a našel u obou konkurenčních projektů (Zeman-Bruthans) a Dostál (jenž se nemohl bránit, protože projekt prováděl v r. 1983), více shod, než rozporů, na které autoři Zeman a Bruthans poukazují.
Sbírání základních údajů, za které považuji nadmořské výšky, pro vyhodnocení spádových poměrů je nesmírně problematické. Předpokládám, že i oba autoři měli dostatek času pro tuto činnost, dostatek prostoru pro pobyt v podzemí i v terénu Moravského krasu, na vlastní měření, na kontakty s pamětníky i na členy zainteresovaných skupin, zásobu vlastního archivu, starých materiálů a publikací, základní informace o problému a možnost exkurzí do lokalit, kam se běžně nikdo nedostane (vilémovicko).
Je až neuvěřitelné jak málo výškových údajů je zveřejňováno. Jako by to bylo tajné. Jakoby jeskyňáře zajímalo pouze kam jeskyně vedou směrově, nikoliv kam tečou a výškové spojitosti. Zarážející je i nepoměr mezi publikovanými řezy (ze kterých se dá alespoň něco vyčíst) a půdorysy. Ať se všichni dnešní speleoautoři chytí za nos, ale poslední použitelnou dokumentaci na svou dobu prováděl K. Absolon (řezy, půdorysy, výškové údaje, popis, foto atd.). Absolutní faux pas bylo např. publikované Mor. kras – labyrinty poznání. V rámci základních topografických (občas i jiných) údajů naprosto nepoužitelná slátanina. I jiné např. mapová dokumentace Staré amatérky (ZO 6-15), Pikovka-Spirálka (ZO 6-19), Skleněné dómy (ZO 6-20). Neobyčejně důležité jeskyně a ještě důležitější výškové údaje si jen tak prostě chybí. Dokumentace Nové amatérky vč. celkové speleomapy severní části krasu (studia geographica 68, Rajman-Přibyl) chybné údaje v mapách, až se zdá, že byly záměrné (autoři jsou profesionálové). Tak mohu pokračovat dále a dále. Výškové údaje prostě nejsou.
V žádném případě nejsem zklamán, např.příliš pomalým průtokem vod při stopovací zkoušce ve zkoumané části. Naopak i mé osobní teorie se upřesnily a potvrdily, i když jsou zřejmě opět v zásadním rozporu se závěry obou autorů.
Práce I. Dostála kontra práce Zemana a Bruthanse: Všichni autoři vyčerpávajícím způsobem dokladují začátek a provedení pokusu, technická zázemí, metodiku, odběry vzorků a způsob vyhodnocení. Stejně tak dobře provedli dokumentaci o zachycení stopovače vč. grafické části, grafy, tabulky apod.
Autor Dostál lépe zvládl hydrologickou situaci (kompletní stavy průtoků a měření teplot), rovněž se pokusil nastínit i stav – úroveň či nasycení celého pozorovaného systému,srážkové poměry před pokusem atd. U zmíněné práce Zeman-Bruthans byly tyto údaje chudší či neúplné. Je možné, že sborník speleofóra neposkytl více místa pro tuto prezentaci, ale důležité údaje chybí i ve zveřejněných tabulkách kde jsou kolonky pro průtoky volné (zřejmě nebyly měřeny). Na druhé straně práci doplnili i chemickými rozbory vod, které Dostál neprováděl. Chemické rozbory vod Mor. krasu jsou v plenkách a není možno je konfrontovat s jinými měřeními. Jejich správnosti bohužel můžeme jen věřit.
Potud nemám k pracím žádné připomínky. Potud jsou obě práce téměř vynikající a výsledky neopakovatelné. Dál je to špatně.
Všichni zúčastnění se dopustili chybné interpretace svých výsledků. Dostál svými dlouhými intervaly (až 12 hod mezi jednotlivými odběry vzorků) zřejmě prošvihl skutečné zachycení stopovače právě v Malém výtoku. Vzhledem k udávaným (mírně zvýšeným) průtokům ve spojení s poznatky veškerých pozorování mu prostě stopovač uplaval a výsledkem mohla být špatná interpretace (výtok barviva pouze v oblasti Skalního mlýna). Zeman a Bruthans zase zabředli na půdu neověřených teorií a bludů, které se logicky vymykají všem dosažitelným informacím. Lze vytknout i pár technických chyb, jako i styl zveřejnění, kde mělo stát, že jde jen o teoretické závěry, jakožto i nezveřejnění dostupných materiálů. Doufám jen že všichni zúčastnění se nedopustili mlžení a vědomých lží.
Další poznámky už jen k práci Zemana a Bruthanse ve Speleofóru 2002
Připomínky k technické části pokusu: Nevím proč se autoři projektu neobrátili v předstihu na obyčejné jeskyňáře, kteří nemusí být blbí tím, že nemají možnost sledovat internet, nebo tzv. odborné dění ve Společnosti, zato mohou mít pár dobrých nápadů či vlastních zkušeností. Myslím si, že by k mnoha zavádějícím informacím nemuselo dojít. Jako příklad uvádím:Vztah Punkvy a ostrovsko-vilémovických vod…stopovač injektovaný do Sloupského potoka zjištěn v Malém výtoku Punkvy (Vodička, Píše, Vlček 1967, Přibyl 1984)… Následuje popis, čeho všeho si tito autoři nevšimli. Zeman a Bruthans dále píší, že:… uměle rozšířený vstup do jeskyně Stovky leží i v suchém období jen 10-20cm nad úrovní vody Punkvy v Tunelu…Atd. Nic z toho není pravda. Už v době ražení štoly (Tunelu) bylo jasné, že vstup do j. Stovky byl přirozený (Suchánek, Absolon 1970), v jeho stropu uměle přeťatý odvodňovací štolou a že v těchto místech je přirozené dno bývalé jeskyně vyplněno štěrky a písky (sutí po ražení Tunelu) , kterým tyto vody Punkvy běžně tekly a tečou. Další informaci uvádím o tzv. odbočce „Ukradené“, kterou zavalil štěrk a suť právě po umělém rozšíření vstupu do j. Stovky díky zvýšenému průtoku. Zde byla volná hladina ještě níže než v přítokové větvi Punkvy (od malého propadání Punkvy) do Tunelu. Vody Punkvy a ostrovsko-vilémovické se stékaly pravděpodobně již v prostoru odbočky Ukradené, o čemž svědčí staré mapy a směr průtoku tamtéž. Stačí jen trochu číst staré materiály. Toto jsme věděli už při výkopech v j. Hamerníkově – sp. patrech v r. 1971-1975, ale necítili jsme potřebu být důležití právě touto informací (dementováním výše uvedených autorů). Ze stejné doby jsme měli téměř vyčerpávající informace i osobní poznatky z této lokality. Prostě jsme to brali jako fakt.
Připomínky k sběrným místům: Nevím proč autoři zkoušky vynechali jeskyni č.687-Mastný flek, kde hned za vchodem se nalézá vodní nádrž na kótě 347 m.n.m (při kótě hladiny Malého výtoku 345 m.n.m. a spádové křivce 5% se může jednat o hladinu podzemní vody). Dalším odběrným místem se po jednoduché úpravě může stát dno propasti v III. Dómu Kalových propastí (j.č.659) které leží v 348m.n.m. (leželo dokonce v 343 m.n.m, dle ústní informace I. Karáska,což je ještě o 2m níže než hladina Malého výtoku. Dnes zasypáno). Sonda pro měření se dá jednoduše udělat penetračním soutyčím (Kalenda-Žistén). Pokud zde nebude voda vůbec, bude to pecka ještě větší. Z literatury se dá ještě vyčíst: Pramen pravděpodobně vilémovických vod v Západní Úzké (Absolon 1970), nikdy jsem ho sice nenašel, Ale zase nejsem odborník na hydrologii. Dále část levé údolní stráně mezi Tunelem a Stěnou zapadajícího slunce se dle některých map nazývá „Prameny“. Dle ústního sdělení P. Ryšavého zde může být přítok cca 2lt/s za vyšších stavů (údajně rozdíl mezi součty průtoků Malého výtoku, Tunelu, Štajgrovky, pramenu nad vpustí bývalého náhonu a průtokem Punkvy Skalním mlýnem pod mostem.
Připomínky k Vyhodnocení (vztah Punkvy a vilémovických vod): Do historie zmíněných stopovacích zkoušek nelze zařadit (tak jak je uvedeno) pokus P. Ryšavého z r. 1962, který barvil Krasovský potok! Ze stejného důvodu nelze poukazovat ani na Dostálův I. pokus v Domínce Článek se zabývá přece systémem Lopač-Malý výtok. Zatím ještě nikdo nedokázal, že oba toky Lopač i Krasovský tečou do oblasti vývěru společně (jeskyně tvořené těmito toky jsou blízko u sebe, rozdílná je však výška sifonů – Lopač, vodní hladina 379m.n.m, zatímco Absolutní dno Ostrovských Vintok 370m.n.m většinou suché).
V tabulce 2 jsou průtokové údaje v Malém výtoku několikanásobně vyšší než součet průtoků všech ostrovských vod. Ani po připočtení 20-40% nekrasových vod a cca 100% vilémovických vod (Vilémovické prop., závrt Kajetánův, Daňkův žlíbek, Společňák), se kterým autoři vůbec nekalkulují a uvedenou malou kontaminaci přes vstupní část j. stovky tyto hodnoty prostě nesedí (tolik skapových vod?).
Kontaminace vody barvivem v přítokové chodbě vodami Punkvy v j. Stovce (dřívější název Vilémovické jeskyně) nebyl možný do r. 1968, kdy byl GÚ ČSAV prostřílen poslední dostupný sifon (za Divíškovým sifonem). Postup obarvených vod 12m hlubokým sifonem proti proudu není možný. I dnes, kdy úroveň štoly z r. 1968 je asi 5Ocm nad hladinou přítoku při průměrném stavu je kontaminace téměř nemožná (přílivová vlna se může plynule rozlít po celé jeskyni). Autoři rovněž nevzali v potaz rampu z vyvážky odstřílené štoly z r.1968, která byla zakládána při stěně odvodňovací štoly (Absolon a Suchánek poctivě vyváželi na lodích štěrk a písek! Z odbočky „Čtyřicítka“, právě proto, aby nesnížili průtočný profil, Absolon 1970). Tím se také mohly změnit odvodňovací poměry (přiškrcené místo, rychlejší průtok), čímž do Stovky vniká voda ve velkém asi až po r. 1968.
Skleněné dómy: Autoři píší, že voda v sondě Divokého dómu jsou nejspíše autochtonní voda ze skapů. Toho, že za povodní odtud vyráží vody jen za povodní, si všímá už Suchánek (1963), Ondroušek (1966), Absolon (1970). Pozn.: Toto bylo registrováno jako přítok z „louže“na konci Pohádkového dómu. Divoký dóm tehdy nebyl ještě znám. Absolon si těchto situací všímá již před proražením Tunelu, takže vztah: Vystřílení Tunelu, následné ucpání Stovky a Čtyřicítky a nakonec povodňový výtok v sondě Divočiny je rovněž nepravděpodobný. Nad touto oblastí není žádné vertikální odvodnění, voda ze skapů musí nutně dorazit později, než bezprostředně po dešti.
Komunikace ostrovsko-vilémovických vod přes Divoký dóm- Skleněné dómy do Punkvy. Autoři píší, že zde nebylo barvivo zastiženo (Hebelka píše, že odtud barvivo teče do Malého výtoku). To je za dané situace možné. Nesouhlasím ale s uvedeným původem vod jako „autochtonní voda ze skapů“! Kdo zde někdy pracoval (kopání sondy přímo ve vývěru Divokého dómu), snadno doloží, jak a kolik desítek kubíků vody bylo nutno odčerpat před každou pracovní akcí a při ní, kolikrát za měsíc tak bylo činěno a za jak krátce hladina dospěla do původní úrovně. Do původní úrovně. Nic tedy neubylo, že by opravdu jen skapová voda?
Zastižená hladina tamtéž o 1,6m výše než Malý výtok. Je ale i o 3,6m níže než hladina v Punkvě před pohádkovými dómy. Podle spádové křivky to skutečně odpovídá na ostrovské vody, tak o co vlastně jde. Navíc podle mnoha teorií jsou Skleněné dómy pokračováním Punkevních jeskyní v odvodnění k jihu, neboť v době jejich vzniku nemusel být žleb natolik zahlouben. Pokud jsou zde říční sedimenty,a to budou, a navíc neustálým komíháním toku sem a tam proprané – vytříděné, nejsou doloženy ani skalní prahy či stupně, zcela jistě sem díky rozdílu hladin teče i Punkva (kontaminuje ostrovsko- vilémovické vody).
Připomínky k závěrům Zemana a Bruthanse: Autoři píší: Možná existence rozsáhlých volných prostor v úrovni 370 m.n.m a dlouhý neznámý úsek chodeb aktivní úrovně ukazuje na mimořádnou nadějnost této lokality… A před tím ještě: …je však pravděpodobné, že i v tomto systému je přítomna rozsáhlá subhorizontální paleoúroveň okolo 370m.n.m jejíž součásti mohou být například rozsáhlé prostory Harbešské jeskyně. Toto je demagogie. Bylo by to krásné.
Tak za prvé: Harbešská (Hlavní dóm) je v průměrné úrovni 400m.n.m (o 30m výše). Fluviálními sedimenty zaplněné spodní patro vykazuje hodnotu okolo 370-380m.n.m a v žádném případě nebude volné, tyto prostory jsou aktivovány výhradně sekundárně. Spojení Hlavního dómu ve Společňáku se spodními patry je náhodné, pouze korozním odvodňovacím trativodem, stejně tak jako náhodné vertikální spojení fragmentu říční jeskyně s povrchem. Ostatní lokality Harbešské plošiny nejsou spolehlivě mapově zdokumentovány, jedná se však výhradně o mladé vyvíjející se odvodnění, zatím bez výrazných paleotoků, fluviálních sedimentů a výrazných kvarterních akumulací (s vyjímkou Vilémovického propadání) Většinou končí sifony ve výškách okolo 400m.n.m.
Za druhé: Při výšce Malého výtoku 345m.n.m a koncovém sifonu v j. Stovka, hlubokém –42m (Přibyl 1984), tzn. dosažené hloubce 303m.n.m. zde mají být volné prostory v m.n.m 370, což je rozdíl +67m!! (potápěči zde v půdorysu dosáhli téměř okraje Suchého žlebu). Toto a ve vývěrové oblasti? Co na to spádová křivka? Takové stupně jsou typické pro oblast ponorů, nikoliv na opačné straně v oblasti vývěrů. Kdyby to bylo tak jednoduché a jednoznačné, jak se ve této zprávě píše, proč už to dávno nikdo neobjevil? Nebo se aspoň o to nepokusil? Proč se do toho nepustili ani profíci z ČSAV, kteří na to měli finance a odborné znalosti?
A taky ještě: Při výšce koncového sifonu v Lopači, odkud byl pokus veden, hladina při 379m.n.m a dno 350m.n.m. se dají očekávat volné prostory jinde (výše, spíš v oblasti Ostrovského žlebu). Vlastní jeskyně Lopač tvoří tento výškový rozdíl 67m!
Použití hydraulické zkoušky a varianta freatického kanálu: Je možné, že při tak velkých podvodních prostorách, které autoři vypočítali je ještě možný prudký nárůst výšky hladiny a jeho náhlé zakalení při přílivové vlně v Malém výtoku jak popisuje mnoho autorů nebarvičů? Nezapomínají autoři na ostatní přítoky? Neuteče tlak vody proti přítokům? Je to fakt tak hermeticky uzavřené? Nemělo by tomu být při této předpovědi právě naopak? Když se nejedná o tzv. barvící pokus, jen o sledování povodňové situace, určitě nemají tyto pozorování vypovídací hodnotu? Proč autoři tyto pozorování neuvádí? Nemůže být někde pouhé a jednoduché škrtící místo, které by průtok jednoduše přibrzdilo? Za ním velké prostory, kde by se vody hromadily? Třeba proti přítokům? Opravdu zde nemůže být jakási povodňová chodba (o analogii systému s např. Amatérskou jeskyní autoři také mluví), která přívalové vody dopravuje do oblasti vývěru rychleji? Nedrenují tedy barvené vody spíše štěrky ve dně chodeb, nebo zaštěrkovaným škrtícím místem? Je tedy vyšší rychlost průtoku uváděná Dostálem v těchto případech skutečně přehnaná? Nejsou možné nějaké výrazné změny např. v sedimentaci či přesunech materiálu povodněmi mezi pokusy Dostála a Zemana s Bruthansem, že byly tak výrazné rozdíly? Nebylo víc těch povodní než barvících pokusů? Není možné jednoduché přelití spodní vody do akumulací štěrků v Suchém žlebu? Tím pádem aktivování vývěrů Kateřinská, Hanačka, Správa CHKOMk v závislosti na nasycení erozní báze? Nejsou právě tyto dotované autochtonní vývěry? Nepřelívá se tudy voda častěji, než si připustíme a proto jí vytéká v Malém výtoku tak málo? Máme skutečně dostatek důkazů pro tato tvrzení?
Závěrem: Jako poslední a nikým neuváděnou skutečnost poukazuji zjištění RNDr. Burkhardta, který objevil fragmenty hlíznatých křtinských vápenců v sedimentech Červíkových jeskyních na dně Macochy. Tyto hlíznáče mají nejsevernější výskyt právě v Ostrově v povodí Lopače.A protože doktor není žádný potápěč, mohlo to být (vyvrženo z) v cca 345-355m.n.m. Tato informace není ověřená, ale předpokládám, že RNDr. Burkhardt byl na slovo vzatý odborník. Odkud se asi tyto vápence vzaly v Macoše? Není to reálný předpoklad o alespoň paleoodtoku Ostrovských vod do Macochy? Pokud existuje, je opravdu hloupé uvažovat, že by dnes mohl být opět částečně aktivován? Právě jen za vysokých stavů? Stejně jako Skleněné dómy?
Co se týče mých kritických připomínek. Kdo ukročí zpátky, odhledí se od svých osobních vizí a podívá se na obě práce Dostála a Zemana s Bruthansem (i na jiné zdroje informací) s nadhledem. Nezaujatě a sebekriticky. Dovede si představit odpovědi na výše kladené otázky. Problém ostrovsko-vilémovických vod už nebude vidět tak černě.
Franci Musil
Literatura:
Absolon K. (1970):Moravský kras I. a II. díl
Burkhardt R. (1972):Studie o vývoji podzemních toků Punkvy. Československý kras 1972, str. 3-15.
Dostál I. (1985):Výsledky stopovacích a čerpacích zkoušek v r. 1980-83 na Ostrovsku –Sborník prací hydrometeorologického ústavu. Svazek 30 str.14-27
Hebelka J. (1987): Speleologické výzkumy ve skleněných dómech Punkevních
jeskyní-Sborník okresního muzea blansko,příspěvky ze semináře: Problematika speleologického výzkumu ostrovských a vilémovických vod. str. 54 –58.
Hypr D. a Střelec P. (2002): Lopač. Sborník speleofóra 2002 str. 12 – 18.
Hypr D., Zoufalý j., Dobeš V. (1988): Výsledky speleologických prací v ponorové oblasti Krasovského potoka a Lopače. Sborník příspěvků ze semináře „problematika speleologického výzkumu ostrovských a vilémovických vod“ Okresního muzea Blansko.
Přibyl J. (1972): Harbešská jeskyně v Moravském krasu, Československý kras, č. 23, str. 55-67.
Přibyl J. (1984): Krasově geomorfologické a speleologické poměry v Moravském krasu a v oblasti Malého výtoku Punkvy. Československý kras č. 34, str. 23-32.
Ryšavý P. (1962): Výsledky barvících experimentů v severní části Moravského krasu. Kras v Československu. Ročník 1962 č. 1-2, str. 1-2.
Suchánek J. (1963): Výzkumná situace kolem Malého výtoku Punkvy do roku 1942. Kras v Československu ročník 1963, č.1-2, str. 29-30
Zeman O. a Bruthans J. (2002): Stopovací zkouška systému Lopače a nové poznatky o ostrovsko-vilémovických vodách. Sborník speleofóra 2002, str. 24-28