Slovinsko, Podjunška jama, Lipiška jama a Škocjan

V září od čtvrtka 18. do pondělí 22. jsme společně provedli další zajímavou cestu do Slovinska. Cílem měla být opět oblast Divača, Kačna jama, Podjunška jama. Tam se vypravili i maďarští jeskyňáři v čele s Gáborem Pintyim. Ti měli dojet až na sobotu a chtěli pouze dokumentovat. Naše tříčlenná osádka Škoda Yetti - Tomík, Krb a francimus byla doplněna pražskou sestavou Bráškové (Vláďa a Míra) s kamarádkou Valjou. Program se tedy mírně smrskl na hodně podpůrné a technické práce, navíc ne všichni byli zdatní lezci. Přesto si myslím, že jsme udělali zajímavý kus práce. Jak to všechno probíhalo?

Čtvrtek 18.9.: Odjezd klasicky od Tomíka z Chrlic, Krb byl vyzvednut od Chrlického nádraží. Po menších motanicích se podařilo 18.00 opustit Brno a vyrazit na Jihozápad. Cesta proběhla v naprosté pohodě, počasí vydrželo a na kemp u jeskyně Divača jsme dorazili hodinu po půlnoci. Ani jsme nerozbalili stan, nový přístřešek plně postačil našim požadavkům.

Pátek 19.9.: Ráno nákup plechů na zabezpečení šachty v jeskyni Podjunška jama a dalšího materiálu. Jejich odvoz do Žirje až k propasti. Potom jsme pro maďarský tým připravili Kačnou jamu. Mě bylo svěřeno vystrojení propasti až pod Balkon. Tomík s Krbem mezi tím dojeli do klubovny pro vrátek, nainstalovali jej společně s vytahovací kladkou. Vše šlo velmi rychle, během dvou hodin jsme byli hotoví. Odpoledne byla ještě Tomíkem vystrojena Podjunška jama ještě sportovnějším způsobem než posledně. Nachystány nějaká dřeva na pažení a podobně, večer příjezd nejprve maďarského týmu po půlnoci. Což se spojilo s menší uvítací oslavou, ale také s deštěm. Přes noc přešlo několik přeháněk, byli jsme zvědaví co ráno.

Sobota 20.9.: Ráno jsme stloukli 2 kusy dřevěných žebříků do sondy v Podjunšce. Vyčkávání počasí se nepovedlo, maďaři velmi promokli, nicméně jejich akce bude trvat až do úterý, takže se tu více nepotkáme. Snad trochu poschnou v jeskyni. Příjezd pražského týmu, pomoc se spuštěním transporťáků do Kačmy a přejezd k Podjunšce jamě. Tam bylo potřeba odnosit ještě nějaká dřeva a více lan na spouštění. Bylo toho více, takže na dně a ještě za úžinou jsme boli ve dvě po poledni. Zajistili jsme šachtu plechy a dřevy. Některá starší byla vykopána a znovu použita. Příště bude potřeba rámy stáhnout vázacím drátem. Skrze štěrkový stupeň neustále protékal potůček a je opravdu divné, že se dosud nezbořil. Zřejmě musí mit stabilnější a samonosný základ, když se sesouvá na pořád stejném místě. O situaci dole už napsal Tomík na Plánivský web. 

Místo je poměrně velmi nadějné, mělo by se dokončit do tří let, než výdřeva pohnije. Stačí tři metry. Něco jsme ještě vytěžili, ale je také potřeba vyčkat stabilnějšího počasí bez srážek. Zima a mráz je ideální. Nejhustější zážitek tohoto dne byl výstup spodní 75m hlubokou šachtou bez jediné přepínky, ale i bez doteku stěny. Statické lano bylo použito na spouštění materiálu, méně statické pak na výstup. Jarmočná opička na gumičke. Propast byla pak odstrojena až za tmy, zabahněná výstroj vyložena na tábořišti.

Nedělě 21.9.: Po noční a docela dlouhé bouřce počasí stabilizováno. Dopoledne povrchový průzkum v oblasti Žirje - Merče. S nalezením jedné neevidované propasti, 30m hluboké. To se podařilo Krbovi, Tomík pak propast rekognoskoval. Provedena dokumentace, sebrány souřadnice objevu atd. Během čekání na rozeběhlé členy pátracího týmu usušeny použité overaly. Odpoledne návštěva Lipišky jamy s hloubkou -230m. Důležité bylo setkání s Jakem Jakofčičem z jamarského klubu Sežana, který nám jednak půjčil klíče, ale i po akci pozval domů na pivo. Zjistili jsme, kde všude pracují, co dělají a jak pokračují v hledání povodňové části reky Reky. V oblasti je práce pro mnoho skupin, takže nejsou problémy.

Dále jsme zjistili, že v jedné z nadějných odboček Lipišky jamy vybudují lanovku ALVEK. Jako příklad měl z internetu staženy videa Alveku z Barové jeskyně a Arniky v Českém krasu. Nebyl problém potvrdit spolupráci, určitě minimálně v oblasti nových informací o práci a objevech. Večer jsmer zašli na jedno točené do picérie Balt-Orient. Místní obsluha si nás pamatuje, asi jsme už zavedení.

Pondělí 22.9.: Brzo po ránu Tomík s Krbem měření teplot speciální termokamerou se zajímavými výsledky. Já pomalá příprava a čištění materiálu na odvoz zpět do česka. Je ho málo, většina bude uskladněna v klubovně na zimní akci. Dopoledne ještě návštěva Čkocjanských jeskyní za velmi příznivé vstupné. Dole na Rece je otevřena nová trasa, která schází téměř až k hladině na dno podzemního kaňonu. Vody je po deštích poměrně mnoho, Maďaři z téhož důvodu nebudou sestupovat na aktiv, vynechají i Hojkerovu dvoranu, kde záplavy hrozí. tříčlenný pražský tým pak zbytek týdne do pátku se věnoval různým exkurzím a poznávacím výletům po okolí.

My po poledni odjezd do Brna, příjezd okolo 19.00. Dá se směle říci, že i v těchto podmínkách byla akce velmi přínosná a udělalo se velký kus byť jen přípravné práce.

Fotogalerii z akce jsem tradičně umístil na Rajče:

Tomíkův článek na webu Plánivské skupiny:

- Tomík nalezlý v ústí nově objevené propasti. Ta byla původně překryta pouze nakolika shnilými dřevy. Po akci zase zalkryto, přes ústí položšny relativně zdravé klády a tojnožka. Okolí je poměrně silně zkrasovělé, sama propast leží na horním platu mezi třemi závrty. Poměrně vysoko, kolem jsou nějaké další propady a deprese.

- Škocjanské jame v pondělí. Přesto bylo hodně návštěvníků, turistů. pohled z Horní chodby na Reku, vlevo je Škocjanský most.