Slovenský kras a Maďarské jeskyně, jaro 2010

Velikonoce nabízejí volná pondělí. Když se k tomu připočtou čtyři pracovní dny, může z toho vzejít zajímavá dovolená. Tuto jsme strávili občas víc, než pracovně, ale i exkurzně na obou stranách Krasu Slovenského i Maďarského. Na této speleologické akci, jež pořádala skupina Tartaros za spolupráce s místními speleologickými skupinami se vystřídalo mnoho zájemců i z více zájmových organizací ČSS. Snad nejvíce jsme se o shromáždili v Silici v počtu 24 kusů.

Pátek 2.4.: Ale i o den dříve v noci dojíždí první zájemci Sk Tartaros. Na tento den si vybrali povrchové exkurze na Silické planině. V okolí Silice, Silické Brezové až k Miladě, Červená skala a Silická lednice. Postupně k večeru dojíždí hlavní tým, zejména Vodní záchranka Kladno. Soukromé ubytování (předsunutý tábor) v Silici domluvilo vedení Speleo-Rožňava, protože původně plánovaná základna na Buzgó byla obsazená.

Sobota 3.4.: Příjezd zbytku týmu, rozdělení úkolů a přebalení věcí na dvoudenní akci na Horném vrchu. Odjezd do Jabloňova, kde podstatnou část nářadí nakládáme na terénní vůz, co se nevejde tak na vlastní záda. Odchod na planinu a odpoledne bádání v bezejmenném propadlisku s průvanem. Kdysi zde pracoval Speleologický klub Praha s nejasnými výsledky a lokalitu očísloval jako č. 94. Pracovní akce byla domluvena s vedoucím skupiny Drienka Gabim Lešinským. K večeru, kdo měl zájem tak mohl budovat ležení a povrchové exkurze po planině. Většinou nebyl čas, bylo nutné utvořit lidský řetěz, za 2x 3 hodiny se podařilo z ústí jeskyně vytransportovat asi 6 kubíků kamení. Zejména tento počin byl základ pro pozdější postupy na lokalitě.

Neděle 4.4.: Pokračování v těžbě, montáž lanovky a malého vrátku. Díky tomu jsme se mohli rozprchnout. Na přeskáčku dvě početné skupiny sestoupily do Jabloňové propasti, která se nachází asi 1,3 km na západ od lokality. Jabloňová propast je hluboká asi 55m. Do jícnu byly kdysi naházeny zbytky zbraní a munice 2. sv. války po ústupu wermachtu. Zlikvidována pak byla v 50-tých letech. Vstupní část tvoří otevřený jícen 5x7m, který ústí do členitého vyzdobeného dómu se suťovým kuželem uprostřed. Dále vede několik odboček. V nejnižším místě je kopaná a javory zadřevená sonda o hloubce asi 12m. Je ve špatném stavu, dole není nic. Na opačnou stranu je vzestupná puklina s komínem. Nejzajímavější je propad přímo pod vstupem, kde je další klesající puklina s výzdobou. Ta ústí do 6m propástky, kterou je nutno zdolat rozporem. Zde je naprosto úžasná výzdoba, stěny jsou posety krásnými korality naprosto všude.

Pořizujeme nějaké fotky a protože tlačí čas, vracíme se k pracovní lokalitě. Zde práce postoupily až na hloubku asi 6m, průvan stále vytrvale fučí mezi bloky. Výkop byl veden celou čelní stěnou v šířce cca 3m, v této úrovni se nadějněji jevila varianta levá. Kromě sutě a zkorodovaných bloků zde nebyly žádné jeskyní hlíny, pouze lesní prsť z povrchu. Dále bylo nalezeno mnoho kostí i lidských. Protože jsme chtěli sestoupit za světla aspoň na okraj planiny, nezbývalo než v 19.30 práci ukončit a odejít. Místní občané, kteří v okolí propasti pátrali minohledačkami po válečných artefaktech jsou velmi pozorní a naši přítomnost ihned nahlásili na místní správu CHKO, kde jsme však měli všechno domluveno.

Pondělí 5.4.: Dopoledne sbalení a odjezd ze Silice. Program volný, někdo navštívil Gombaseckou jeskyni, někdo hrad Krásná horka. Malá exkurze byla provedena i do Zvonivé propasti na Plešivecké planině. Jelikož to bylo pěšky s veškerou vynáškou a vystrojením z doliny, jednalo se o velmi kulantní akci. Odpoledne návštěva Krásnohorské jeskyně, nebo-li Buzgó. Exkurzi povolil Jaroslav Stankovič. Já si dal krátkou povrchovou exkurzi a nad chatovou osadou ve stráni objevil zajímavou horizontální jeskyni asi 50m pod okrajem Silické planiny. Délka cca 7m, výška 50-10cm od vchodu směrem ke konci. Lokalita je známá, může se jednat o paleohorizont k závrtu za hranou planiny, kde jsou podobné náznaky této úrovně také. Příjezd Soběslaváků, odjezd části Tartaros a Hlubokáč.

Úterý 6.4.: Dopoledne volno, někteří odjezd domů pro zhoršené počasí. Zbytek ubytování účastníků na konečně volné základně Buzgó. Exkurze k propasti na Železné louce, zda je, či není zamrzlá a bude v ní možno pokračovat v záchraných pracech, které jsme začali vloni. V poledne přejezd na letní tábořiště u Brzotínských rybníků. Exkurze po okolí, zejména průzkum vývěrové delty Podhradní vyvěračky. Zde jsme zjistili opad ze stropu vstupního výkopu a hodně drobných, podobných problémů i uvnitř jeskyně. Lokalita je povodňovými vodami hodně narušená, další výzkum bude pravděpodobně ukončen. Z lokality byl vynesen veškerý materiál, dráty, kýble a uklizeno. Mapa byla vyhotovena už loňský rok.

Podhradní vyvěračka: Uvnitř jeskyně bylo sice po 30-ti metrech dostoupeno na hladinu vody, která je o 4m výše, než na vývěru. Během této akce proudila, což se zjistilo podle jejího rychlého odkalování. Bohužel nikde nebylo naraženo na skalní masiv, ve kterém by další pokračování vedlo. Všude jsou obrovské bloky a lavice. Vyplachování sedimentu mezi nimi kolísající hladinou způsobuje jejich nepatrný, ale pozorovatelný gravitační pohyb a sesedání. Momentálně není reálné v práci smysluplně a bezpečně pokračovat. Odjezd většiny Kladeňáků.

Středa 7.4.: Brzo ráno odjezd na Maďarskou stranu Dolného vrchu a Silické planiny. Exkurze a klíče domluvil Gustav Stibrányi a v první z nich se ujal i překladu. Postupně byly navštíveny jeskyně: Rákóczi barlang, Imre Wass-barlang a Kossuth barlang. Rákóczi barlang je jeskyně náhodně objevená při těžbě hematitu a jiných rud, později i vápence jako přísady do tavby. Původně ji měl postihnout stejný osud jako ostatní dutiny a to zasypání hlušinou z další ražby. Zachránilo ji náhlé ukončení těžby a ražení dalších spojovacách štol. Jeskyni pak prozkoumali Maďarští jeskyňáři, zmapovali a zpřístupnili. Zdokumentovali a očíslovali i ostatní jeskyně a dutiny v masivu, kterých je celkem 75. Oproti poslední návštěvě jsme si je mohli částečně v toto patře prohlédnout. Rákóczi barlang je také známou potápěčskou lokalitou a ve známost vzešla především náročnou mezinárodní záchrannou akcí (2002), kde štolou vyprošťovali zabloudilého Maďarského potápěče.

Imre Wass-barlang je částečně zpřístupněnou jeskyní s hliněnými chodníky a schody. Je dlouhá asi 2,5km a větší polovina leží za sifonem, který byl zdolán relativně nedávno. Jeskyně představuje starou fosilní vývěrovou úroveň s nádhernou výzdobou. Jezera a sifony mají spojitost s aktivním tokem, ponorem pod Kečovem a vývěrem docela daleko pod jeskyní. Jinak je poměrně jednoduchá, podle mapy se za sifonem rozvětvuje do několika směrů. Prostory nejsou zaplavovány povodňovou vodou do větší výše něž cca 2-3m.

Kossuth barlang je jeskyně s aktivním tokem. Vyvěračka je těsně před vstupem a umělý vybetonovaný vchod a štola za ním slouží jako přepadová úroveň. Následuje několik tlakových kanálů a kolen s docela hlubokou vodou a po 150m přijdeme na aktivní tok. Zde jsou pod vodou instalována nerezová lana, v době návštěvy a zvýšeného stavu bohužel asi metr pod hladinou, po kterých se jde dalších 150m k sifonu. Tam je prováděn průzkum a vybudována bytelná potápěčská plošina. Nad ní pokračují dvě vyšší etáže a jednou z nich se dá plazit asi 200m daleko vyzdobenými, ale místy velmi bahnitými průlezy. V podobném duchu běží na opačnou stranu další překrásně vyzdobené horní patro, jež se udržuje asi 20m nad hladinou. K večeru přejezd opět na Slovenskou stranu. Odjezd všech Kladeňáků.

Čtvrtek 8.4.: Volné dopoledne. Pět členů týmu exkurze do jeskyně na Kečovských loukách, zbytek 3 lidé práce v propasti na Železné louce. Exkurzi a klíče zajistil Gabriel Lešinský. Kečovské lúky byl trochu problém najít. Stál jsem před 5-ti lety pouze u vchodu, nemohl jsem se upamatovat kde. Nakonec se podařilo a mohl jsem s kolegy sestoupit do vytoužené jeskyně, kterou jsem ještě neměl možnost poznat. Zamčený vstup je na dně 18m hluboké propasti. Po zdolání částečně zamrzlé uzávěry bylo potřeba sjet velmi nevábně vypadající a poměrně úzké skluzavce. Hodně jsem váhal, ale skutečnosti, že zde stojím pravděpodobně naposledy, zvítězily. Jeskyně je po několika stupních už horizontální a tvoří paleopovodňové odvodnění planiny neznámým tokem. Jeskyně je dlouhá, hodně meandruje a je velmi pěkně vyzdobená. Dómy, které se po proudu neustále zvětšují mezi blátivými průlezy s kalužemi, překypují sintrovou výzdobou všech tvarů a barev. Dominuje sytá oranžová, červená a bílá. Je škoda, že některé speleotémy jsou zbytečně zašpiněny blátem, ale exkurze zde jsou už naštěstí podstatně omezeny.

Železná propast. Na Železné lúce pracujeme průběžně několik let, včetně objevu 40m hluboké propasti. Jícen v zimě vymrzá a stále se bortí. Výdřeva zde vydrží přesně jeden rok. Lokalita pravděpodobně leží nad neznámým systémem: Ponorná propast-Gombasecká jeskyně, kde se dosud dají očekávat významné objevy. Loni se podařilo umístit jednu 2m dlouhou rouru do kritického místa a zadřevit (v létě bude následovat další roura). Dál byl odstraněn zával nad vstupem do propasti a zajištěn. Sestup dolů je volný, neznámé pokračování vede meandrujícím neprůlezným kanálem s průvanem.

Pátek 9.4.: Opět odjezd do Jabloňova a po známé trase výstup na planinu Horný vrch. Pokračování v sondáži v bezejmenné propadlině. V noci totální slejvák s vichřicí na který jsme byli připraveni toliko igelitovými plachtami. Přes nepřízeň počasí a přes ráno občas poletující sníh jsme vydrželi na místě a druhý den se pokračovalo v těžbě.

Sobota 10.4.: Bezejmenná propadlina s číslem 94. Tuto jsme během čtyřech pracovních akcí prohloubili na 9m. Lokalita se z povrchu jeví jako sestupná jeskyně možná ponorného charakteru o rozměru cca 3x3m. Po 10m je kolmá čelní stěna podle které jsme se vlevo dostali do krátkého pokračování. Dutiny byly vyplněny volnou sutí, takže prostory byly v podstatě vyklizeny. Další pokračování vede kolmo dolů a vyžaduje další úsilí a zejména zabezpečení některých úseků. Jeskyně je jinak celkem velká, na konci je ještě 2m volný komín nahoru. Z pohledu nahoru se lokalita jeví už jinak, spíše jako propast, v níž se nalézáme v boční větvi, nebo puklině. Průvan, který neustále a vytrvale valí mezi kameny nahoru, může být i pouhou místní cirkulací, kdy jsou ze zimy naakumulované mohutné polohy volných sutí přímo pod vchodem. Zajímavá je i abcence čistě jeskyních hlín, sedimenty byly nalezeny spíše při stěnách a výklencích. V suti je i mnoho kostí, podle nálezu tří kyčelních kloubů (i skoro kompletní obličejové části lebky), zde někde jsou ostatky minimálně dvou lidí, včetně kostí lišek, lebek jezevců a žeber velkých zvířat. Všechno je zachovalé, stáří nebude velké. Nálezy budou odborně zpracovány. Po dvou dnech opět sestup do Jabloňova, na Buzgó a do hospody. Odjezd Soběslaváků, opět zůstalo jádro skupiny...

Neděle 11.4.: Máme toho dost, jedeme domů. Pracovní exkurze byla nadmíru úspěšná a určitě z ní bude vypracována nějaká zpráva. Organizačně byla zvládnuta poměrně dobře, zejména Horný vrch. Kdo se snažil a chtěl, dovedl si najít v tom chaosu i místečko pro své zájmy a poznatky.

Nezbývá než poděkovat těmto členům Slovenské speleologické společnosti, kteří zajišťovali náš pobyt a exkurze ve Slovenském krasu a také se podíleli na naší činnosti: Bartoloměji Šturmanovi a skupině Speleo-Rožňava za ubytování na základně Buzgó, Gabrieli Lešinskému za umožnění exkurzí, zejména Kečovskách lúk, za nabídnutí spolupráce na perspektivním pracovišti, za odvoz materiálu i praktickou pomoc v terénu. Gustovi Stibrányimu za domluvení exkurzí a klíčů v Maďarsku, Jaroslavu Stankovičovi za umožnění exkurze v Krásnohorské jeskyni.

Povedlo se několik fotek, které jsou umístěny tradičně na Rajčeti. Fotky od Švorcáka a Olafa Blemblouda....

Poznámka: Důležité opravné a upřesňující údaje mi poslal 13.4. Gabriel Lešinský:

Ahoj Franci, pozeral som Tvoj clanok o Vasej vyprave na Tvojej stranke. Dovol mi niektore dolezite fakticke, ale i dekoracne upresnenia k Tvojmu textu: v nasej sonde (94-ka) nikdy nepracoval Speleologicky klub Praha (Vojira som spominal v suvislosti s DV oproti), ale pracoval tam v 70-tych rokoch Alexander Komasko (myslim, ze bol vtedy clenom OS SSS Detva, teda pod Hipmanom). Nazov obce je oficialne Jablonov nad Turnou (bez mäkcena v slove Jablonov). Uz nie som veducim SK Drienka, len jeho radovy clen. Z tejto jaskyniarskej skupiny sme len dvaja, ktori systematicky badaju v centralnej casti Slovenskeho krasu, ostatni badaju v zahranici a na Muranskej planine. To len na vysvetlenie, preco som tam bol sam. Exkurzne ste nezostupovali do Jablonovskej/Jabloňovej priepasti, je to nespravny nazov. Spravny nazov znie: Lipovnicky velky zombor (historicky lokalny názov: Hárskúti Nagy-zsomboly). Lip. maly zombor lezi nedaleko. Naozajstna Jablonovska priepast sa v skutocnosti nachadza 3 m od hranice SK-HU na Dolnom vrchu/Alsó-hegy a ma -103 m. Hlbka L. V. zombora bola zmerana na -42 m (podla merania Hromasa), vtedajsi najnizsi bod sa nachadzal na upäti sutinoveho kuzela v domovitom priestore pod  30 m hlbokou vstup. sachtou. Ta druha sachta za chodbou asi nebola vtedy znama. Tych -55 m v jaskyni moze naozaj byt. Spojitost niektoreho z ponorov brezovsko-kecovskej sustavy sa ani napriek nedavnym vyraznym snaham (stopovacie skusky, cezhranicna spolupraca) doteraz nepodarilo potvrdit. Nic, co bolo ´farbene´, do Vass Imre-b. netecie. Taky je fakt. Predpoklad, a podla mna logicky predpoklad L. Mauchu (MBKT), vsak jestvuje uz od cias J. Majka, ktory Madarov zaboha o opaku nevedel presvedcit - kym to na vlastne oci neuvidel L. Maucha v 50-tch rokoch. Vsetko z troch ponorov totiz vytieklo iba v Kecovskej vyvieracke, a nic vo Vass Imre-bg. Proste sa dosial nepodarilo objavit spravny ponor. Poznamka ku kecovskym lukam - s partakom sme pred casom objavili 120 m dlhu a 30 m hlboku, uplne novu vetvu tohto subsystemu brezovsko-keceovskej jaskynnej sustavy. Priepast na Zeleznej luke sa spravne vola Priepast v Zeleznej doline, je to Majkov objav z 1961 (-40 m). Miesto poznal od roku 1932. Od jeho objavu sa diera niekolkokrat zavalila (vchod) a niekolkokrat sa ustie sanovalo a znovu otvaralo (napr. SK Badjizer). Aj v pripade Tartarosu ide len o znovuotvorenie, nie o znovuobjavenie. To len na margo veci. Na HV, ide skutocne o bezmennu jaskynu (nie o prepadlinu/prepadlisko; je to totiz v zmysle vsetkych speleologickych kriterii ci uz UIS alebo relevantnych slovenskych zakonov ´jaskyna´, hoci len relikt väcsej jaskyne). Pisal som A. Komaskovi, odpovedal, ze ani v sedemdesiatych rokoch nemala nazov, dokonca ani miestny nazov, co mu potvrdili pastieri a polovnici v tom case. Ten lejak a vichrica ma mrzi - poobede jednoznacne predpoved v Slov. rozhlase znela: ´pocasie ako vcera, polooblacno´. Moj nazor - 94-ka na priepast vobec nevyzera - analogicke lokality - a su ich v Slov krase desiatky, mozem menovat - vykazuju stupnovity priebeh. Proste chodby prerusene kratkymi vertikalnymi skokmi. Uz vstupna cast i nasledna sonda z nasich spolocnych akcii svedcia s velkou pravdepodobnostou o analogickom vyvoji. Proste ide o senilnu ponorovu, teda fluviokrasovu chodbu. Senilita jaskyne a 1 km siroky kontaktny kras S od jaskyne hovoria za seba. Len tolko Franci. Este raz diky za pomoc, a zase v krase ´někdy nashledanou´. Gabi Lesinsky