Speleologie? Speleokomedie?...Všechno!

Silami strojů na závrtě

18.07.2011 18:11

Minulý víkend z mé strany téměř nulová aktivita, musel jsem být v práci. Nicméně skupina Tartaros se vrátila z úspěšné akce ve Slovenském krasu a Aggteleku o den dříve. Stejně se jednalo převážně o kopáčskou část skupiny, takže v práci plynule pokračovali na závrtu i v neděli. Celkově po celodenní akci postoupili na 12 a půlmetr výkopu.

Tento víkend s plným nasazením už od pátku odpoledne. Vedle šachty byl nainstalován přenosný elektircký vrátek a pro lepší manipulaci s ovládáním na kabelu. Provizorně jsme ho zatížili jen kamením, je to rychlejší, stejně se po každé akci odváží. Přes týden by utekl. Pro manipulaci s díly výdřevy a spouštění lehkého materiálu byl v provozu ještě malý ruční vrátek se svou vlastní kladkou a nohou trojnožky. Dno jsme srovnali na -13,30m a připravili na zítřejší vydřevení.

V sobotu jsme zahájili práci položením 12-tého věnce. Z SV strany vystupují obrovské a jedním směrem uložené bloky, takže se po chvíli jeví i jako vytoužená druhá (SV) stěna jícnu. Zde mezi bloky bylo i hodně červenice, velmi rudě zbarvené sedimenty, pravděpodobně ještě pozůstatek kdysi otevřeného jícnu k povrchu. U SZ stěny, kdysi podél stěny 2m trativod dolů. Nyní jsme u jeho dna, které se svažuje JZ směrem do vodorovného trativodu s průvanem. V sedimentu jsou stále úlomky cihel, kousky páleného vápna z dávné pálenice a samozřejmě uhlíky.

Ve 14-ti metrech se otevřelo JZ směrem více vodorovných trativodů a hlavně při obou stěnách šachty. Po vyčištění bylo vidět poměrně daleko a profil obou stěn věrně kopíroval obrys volné dutiny v hloubce 8m pod okrajem (o 4m výše). Výška spodní dutiny je nulová, spíš se jedná o vyčištěný prostor mezi balvany, nicméně obrysy stěn jsou hodně zřetelné. V této situaci jsem konstatoval, že jsme se velmi pravděpodobně trefili do skalního jícnu o rozměrech 2-2,5 x 4-5 metrů. A to při jeho zúžené SV stěně. Jícen je samozřejmě velmi rozpukaný, rozbitý a rozchrastaný, ze stěn se odlupují velké lavice vápencových bloků. Stále nejistá je JV stěna, jinak průřez jícnem je ve tvaru čočky o delší straně 230° k JZ na jasné tektonice stejného směru.

Výplně jícnu jsou velmi proprané vápencové bloky střední velikosti, bohužel u naší strany voda moc netekla, takže těžíme převážně velmi plastické jíly a drobný štěrk. Nicméně je patrné, podle složení, že tratiody kdysi byly i zde. Jíly jsou už čistě pozůstatky produktů zvětrávání a jejich sekundárního splachování do podzemí. Po vyschnutí na slunci jsou neobyčejně tvrdé. I bez vyschnutí je dole intenzivní, studený průvan směrem ven, takže se u práce nedá ani zapotit.

Během soboty (ale i neděle) se na pracovišti otočilo mnoho zájemců i hostů. Většina přiložila ruku k dílu. Jmenovitě bych chtěl poděkovat skupině Devon a Marice za půjčení výkonné vrtačky a výpomoc u kbelíků na povrchu, Béďovi Polákovi z Plánivské skupiny za rady, zapůjčení dvou těžebních okovů, pytel klínů abundandní velikosti a Kocourovi za odvezení centrály. Určitě i Jindrovi Dvořáčkovi z Topasu za neděli a klukům a sympatizantům Skupiny Moravský kras Dolfovi a Víťovi a dalším.

Mimo dění u nás proběhly úspěšně i lezecké dny v Rudických Kolíbkách, viz několik galerií v nejbližším bulváru. Proběhla přípravná a koordinační akce Plánivské skupiny na Slovinsko - Kačnou jamu, včetně všemožných nácviků zvládání krizových situací, práce s cavelinkem, distem a podobně. Pracovní akce proběhly i v jiných částech krasu.

V neděli za úmorného vedra pokračováno v hloubení šachtice. Uložení smolného 13-tého věnce výdřevy a zapažení už jediné stěny výkopu. Kukuřice kolem nás rychle dorůstá a poskytuje dokonalé krytí lokality včetně zelené plachty proti slunci. Výkop pod touto zelenou jurtou vydává tajemné zvuky, kdy kamínky neustále rachotí a propadávají někam dolů. Vrátek vrže, kladka kvílí, centrála rahtá, plachta šustí, kukurůza šumí ve větru. Do všeho kvílí pipsy vysílaček, protože rozumět už není vůbec ničemu. V občas uřvané hospodě U Němců se potom člověk cítí jako ve zvukotěsné komoře. S těmi jehlánky v prostoru. Tuhle hodně hustou pracovní akci jsme ukončili hrubě pod 15-tým metrem pozdě k večeru. Tak rychlý postup je vykoupen skutečně jen celovíkendovou usilovnou prací mnoha lidí. Není zadarmo. Pokračování příště.

- Kousek pod třináctým metrem, vpravo za výdřevou volné bloky, kudy neustále propadávají kamínky dolů. Nahoře stále nejistá JV stěna, dole šutry v plastelíně. V reálu je to podobné.

- Dutiny mezi bloky směrem jihozápadním neustále produkují studený průvan.

- Pravděpodobně SZ a poměrně kompaktní stěna jícnu se zatím schovává za bloky.

- Pohled dolů do trativodů vně výdřevy. Tudy voda odtékala asi pravidelně.

- Hodně hluboký trativod u JV stěny, na snímku je vedlejší kolmá puklina. Dřevo je z pažení. Desky se po podkopání sklepávají dolů až do dalšího věnce, jinak by to mohlo vyhřeznout.

- Pohled vzhůru na den. Hloubka značná.

- Mobilní přístřešek proti slunci. V tomhle pekáči to nejde jinak vydržet. Vytěžený materiál se maximálně třídí pro pozdější různé využití.

- Silami strojů. Od dob Absolona to jinak ani nejde. Nic by se neudělalo.

- Zelené příšery Jindřich a Míra. Hoši od Bobří řeky Lopače, který je někde pod námi, brzo zahájí další pátrání...

© francimus

Vytvořeno službou Webnode