Štiavnické vrchy

Prodloužený víkend díky státnímu svátku vzniku Československé republiky přímo vyzýval k výletu někam za hranice, dál. Počasí sice mrazivé a po ránu kluzko, ale přes den excelentně a slunečno. Teplo. Využil jsem pozvání kamarádů zúčastnit se výletu do Štiavnických kopců v okolí Hodruše a Banské Štiavnice. Celkem nás nakonec přijelo šest. Ubytování bylo zajištěno v Jalsovské dolině v soukromé chalupě. Do značné míry obrovské pohodlí, na druhé straně studený odchov, protože kamenná stavba se vůbec nedala nijak vytopit. jinak hospoda celkem blízko, do kopců bylo blízko také.

Ve čtvrtek příjezd kolem poledne a povrchová akce po Jalsovské dolině a pozůstatky starého dolování. Mistní kopce byly plné nezměrného bohatství rud a celou historii krajiny poznamenalo brutální dolování od středověku. Ráz drancovné krajiny doplňují ještě starší pinky, odvaly neznámých štol, zbytky umělých jezírek (tajchů) včetně náhonů struh a ostaních vodních děl, přístupové cesty, základy různě starých budov a úpraven, násypy tratí, vleček a šachty. Absolutně lidmi přeoraná krajina, kde jsou jako zázrakem ve stráních i přirozené suťové svahy a skalní výchozy. Dnes se kraj zabývá převážně pastvou a těžbou dřeva. Ze strání kolem nás a při opadaném listí pěkně viditelné na nás jukají odvaly neznámých štol, které by u nás doma byly dávno vykopané, otevřené a prozkoumané. Místní lidé vůbec mají zajímavý vztah, nevolají na nikoho ihned policii, naopak iniciativně nám zajímavá místa sami ukazují.

V pátek přejezd do jiné časti Hodruše, návštěva větrací šachty (Dvojíčkové) do podzemního díla. Zajímavé důlní dílo na hematit a jiné kovonosné rudy o několika patrech s dynamickým prouděním vzduchu k neznámým spodním východům. Procházka po okolních kopcích a nalezení několika povrchových dobývek. Mají většinou tvar jeskyně, nebo převisu a z velké části jsou samozřejmě zařícené. Jejich historie sahá do 17. století.

V sobotu odjezd do Banské Štiavnice a Roveň. Zajímavé industriální stavby a pozůstatky moderního dolování. V okolí několik zajímavých objektů, budova bývalé prachárny, budoucí technický a hornický skanzen v sedle Roveň. U Štiavnice je jeden skanzen už provozován a který jsme nenavštívili. Z obrovské vyvážky pod Rovní jsou proti slunci krásně vidět krátery pinek. Úplně všude na kopcích a stráních kolem dokola. Nad Štiavnici, daleko od centra je taky udržován objekt nedávno opuštěných dolů jako bydliště pro různé občany. Vedle je monumentální těžní věž vyhlášená jako technická památka. Jinak jako od středověku až po První republiku, ba přímo po Československou socialistickou republiku, stejně jak dnes jsou kovy transportovány do údolí a přetavovány. Dříve ve formě rudy, kdy dolů šel hematit, rudy přetavovány na kovy, nahoru šly kolejnice a hajcmany. Dnes to jde dolů pouze jednosměrně a do sběrných surovín.

Pozdě odpoledne ještě exkurze do podzemního dolu Zlatý stůl. Zajímavá památka, která fungovala částečně jako dědičná štola. Spodní díl 3m vyrubaného profilu byla zaklenuta pro odtok vody, ve zbytku byla úzkorozchodná dopravní štola, kterou se rubanina vyvážela ven. Těžba ukončena v r. 1909 a zajímavé jsou jakoby přirozené erozní tvary v místech, kde jsou měkké horniny, vytvořená pravdpodobně vzdutou hladinou ze spodního patra odvodňovací části. Dostali jsme se pouhých 400m od vchodu, kde už byly nutné broďáky, protože klenba odvodňovacího patra byla na mnoha místech prořícená.

V nedělu už jen odjezd do Brna.

Album fotografií moje je na Rajčeti: Fotografie od Švorcáka jsou tamtéž. Velmi zajímavá galerie od uživatele Ivana na Picasu týkajícíse výhradně Hodruši a zejména jeho sesbírané Old fotografie jsou hodně výživné. Hodruša Hamre a historie dolování. Banská Štiavnica. aatd...