Po stopách ztracené řeky...

Tohle je velmi trefně pojmenovaná knížka našeho mládí. Napsal ji Karel Šebela a vyšla v roce 1957 v Nakladatelství dětské knihy v Praze. Současný čtenář moderních publikací na křídovém papíře s barevnými fotkami ze špičkových digitálních fotoaparátů a ještě modernějších počítačových laboratoří, krásných mapek a zvučných jmen autorů by s největší pravděpodobností ohrnul nos. Byla to tehdy populárně naučná kniha o speleologii a jeskyňářích tak, jak jsme to do té doby neznali. Pravda. Byly už publikace Absolona (Karel Šebela tohoto velikána nikdy nezmínil), ale i Kniese a Kříže. Publikoval Burkhardt, Sobol i Ryšavý. Jejich knihy však byly příliš odborné a pro úzký okruh lidí.

Stopy ztracené řeky dovedly zaujmout, i když kniha byla silně tendenční a poplatná té blbé komunistické době. Možná by bez toho a v nákladu 12000 výtisků vůbec nevyšla, ani autor se vůbec netajil svou láskou ke Straně a vládě. Bylo v ní taky spoustu chyb věcných, prostých přehmatů i drobných nepřesností. Na nic se nehledělo. Nad jeskyně byl stejně postaven příběh pionýra Jirky a jeho přeměny z hocha v dospěláka a navíc horníka.

Dnes se na to dívám jinak. Knihu jsem po mnoha letech znovu vytáhl na světlo a utřel tlustou vrstvu prachu. Možná jsem taky škráblej, ale komunisty nežeru stejně jako dřív. Tak jsem si řekl, že ten příběh si zaslouží něco víc, něco jako re-make, nebo re-vival a tak jsem ho prostřednictvím Vendelína Karbita přeměnil v komiks. Jak se to Vendelínovi podařilo, můžete posoudit sami.

Na vlastní knize mě zaujalo spoustu věcí, mimo jiné i to, že má pouze tři ženské postavy a to Jirkovu maminku, tetu Annu a Tlustou paní, která se křečovitě držela sedátka. Jiné upřesnění pro tyto tři dámy v pár řádcích nejsou. Postupně, jak jsem poznával kras, lidi a historické osobnosti kolem něj, jsem začal pátrat, nakolik jsou postavy autentické a příběh pravdivý. V knize padají různá jména bez příjmení, nebo naopak pouze příjmení a osoby jde identifikovat asi takto:

"Nepsaným" vedoucím skupinky jeskyňářů byl Ota. Je téměř naprosto jisté, že se jedná o Otu Ondrouška. Jeho popis, vlastnosti i prováděné práce a objevy téměř 100% sedí. Jedním z jeho často uváděných spolupracovníků byl i Boris Kyněra, v knize jako Boris. Pátral jsem po postavě Ladislava, alias Vláďa, ale ta byla zřejmě vymyšlená. A co ústřední postava Pionýra Jirky? Kdesi jsem zaslechl, že by se snad mělo jednat o Jirky Moučky, ale bylo by to moc jednoduché a příliš laciné, tak nezbyde, než po skutečném Jirkovi ještě zapátrat (Jirkovi Moučkovi by v té skutečné, reálné době bylo pouhých 5 let a to ještě pionýři u nás neexistovali).

Po ostatních postavách tu zůstaly pojmenovány jeskyně (jejich objevitelů): Okleštěk - Oklešťkova jeskyně v Suchém žlebu, Rubeš - Rubešova jeskyně ve žlebu Pustém. František Vaňous (mlynář z Holštejna v knize zkomolen na Vaňásek) - Vaňousův dóm v Lipovecké chodbě Nové Rasovny. Ostatní pionýři Keprt, Skoupý, Přemysl, Zdeněk Boček. Všechny autor čerpal ze skutečnosti ač pravděpodobně sám po speleologické stránce nikdy moc nevynikal.

Časový děj příběhu, jak ve skutečnosti šel. První co jsem doma vyhrabal byla mapa v originálním provedení Oty Ondrouška z objevů za Černou propastí. Ty jsou datovány na 26.11.1949, psal o tom Ondroušek. Objev Ledové chodby ve Zbořisku byl rok 1947 a popisuje jej Ryšavý a Absolon. Objevy v Diaklásové, jedná se asi o objev Ondrouškovy chodby v Trativodné jeskyni. To je hned vedle a psal o tom taky Absolon v roce 1946. Zato objev v Lipovecké chodbě Nové Rasovny byl trochu dříve, už roku 1943, kde se objevitelé dostali po Čertově skluzu 120m za Vaňousův dóm. A finální (a poslední velký) objev v Plánivách, to byl nejzazší tehdejší postup do dómu Dvou strážců v r. 1944. Zřejmě se jednalo o dosažení Stříbrných dómů 1.8.1943 a v knize popsané jako objev Krystalového dómu. Viz mapa Plániv:

Většina objevů popisovaných v knize se tedy stala hodně dříve, než vznikla vítězná komunistická revoluce všeho dělnického lidu v Československu. Autor si tedy na zásluhách starých jeskyňářů a jejich článcích v tehdejších speleologických časopisech (většinou Kras v Československu) pěkně zaparazitoval. Ale co na tom, dnes je to taky běžné. Příběh tu je, kniha také. Nyní je tu i komiks, takže můžete posoudit, jak to s odstupem doby viděl Venda Karbit...

PO STOPÁCH ZTRACENÉ ŘEKY - KOMIKS

- Strašlivý výbuch v Plánivách, tak jak je popisovaný se pravděpodobně nikdy neuskutečnil. Nejsou na to vhodné podmínky k přežití...

- Originální Ondrouškova mapa objevů za Černou propastí. Příští rok tomu bude 60 let, od té doby tam nikdo nebyl, potenciál značný a problém pokračování úžinou v současné době řešitelný...

- Kniha je hodně půjčovaná, čtená a díky tomu i hodně opotřebená...