Planina pod Lipovcem

Z mé strany se v krasu moc neudálo. V sobotu jsem pomáhlal opět skupině Kerberos s těžením materiálu na lokalitě Kamenný ponor (Ovčín). Shodou okolností jsme se potkali i s třemi členy skupiny Topas a P. Kolaříkem z Pustožlebáků (Pavel byl původně pozván na skupinovou akci, která se konala jindy). Za Kerberos byli přítomni Anife a Zdeněk, při takové dávce lidí bylo možno těžit až na povrch bez meziskládky. Dostal jsem místo u elektrického vrátku, povrch mi vyhovuje a na knoflík spínače, eventuelně vyčnívající kolejnici jsem zvyklý už ze Sloupských Vintok. Stejně jako zastat různé technické finesy, takže perfektní. V Ponoru je těžba zmechanizovaná plně, kolejnice prodloužená až na čelbu. Transportují se především skalní bloky a zvodnělý písek, který je splavený z nedalekého ponoru. Bližší informace o akci je taky na stránkách Kerberosu. Za slunečného, ale velmi větrného počasí jsme tu strávili do pozdního odpoledne.

V krasu na severu se pracovalo i jinde. Na Lopači Tartaros hostil opět Kladeňáky, kteří odvedli obrovský kus práce při vyklízení Kalcitového dómku. Lokalita je připravená na další hydrotěžbu, cesta za sifon je zatím nejasná, momentálně se řeší asi 8m hluboká propástka v Kalciťáku. V současné době je výškově zřejmě opět velmi blízko hladině v sifonu. Hydrotěžilo se i v Pikové dámě nad Kyvadlem, Plániváci měli tradiční bádací víkend. Dále pracovní sestupy páteční ve Skleněných dómech, na Myotisu a Devonu a jinde. Večer u nás Vašek oslavil kulaté narozeniny. Kromě bečky Plzně a hromady pečených různých mas se sehrály pantomimické obživlé obrazy z Vašíkova života. Pantomima je sice doménou jiné skupiny, ta naše byla alespoň upřímná a nepokrytecká.

Neděle skýtala jarní a teplé počasí, které přímo vyzývalo k celodení poznávací a fotodokumentační procházce.

Náhorní plošina mezi Lipoveckým a Hrádským žlebem. Je poměrně velmi opomíjeným krasovým útvarem. Možná proto, že není úplně kompetně vápencová, je členitá a má různá odvodnění, žlíbky a celkem velký sklon k JZ. Popisovanou planinu tvoří oblouk tvaru srpu, západní okraj Lipovecký žleb, rozcestí do Holštejna, stráně nad Novou Rasovnou, nad Jezevčí jeskyní, Michalkou, Rudoleckého, křižovatku U kaštanu a stráně pod Dagmarou. Východní stranu tvoří okrajovky před Lipoveckou ventalorou, ponorné údolí Plánivské, Jedelské a Dominské. Území malé a nesourodé, přesto však úplně neprobádané. Nejmladší odvodnění tvoří bezesporu Plánivský systém. Co je však výše, protože i Nová Rasovna je odvodnění relativně mladé.

Co je však starší je zřejmě zadní část Lipovecké chodby, hlavně poslední objevy zde a to Jeskyně Pravěkých symbolů. Ve velmi komplikované a fyzicky náročné přístupové chodbě jsou místy velmi vysoko uložené a sintry fixované polohy říčních sedimentů s obřími kulmáky a písky. Prostory značných rozměrů v Dómu sloních uší dávají tušit blízkosti paleoponorné oblasti, charakter a výšková poloha může svědčit i o odtoku mimo známé partie Lipovecké chodby. Navíc k ponorům kolem Lipovecké ventalory zbývá ještě pár set metrů. Alespoň podle společné mapové dokumentace - Absolon, Moravský speleologický klub a Holštejnská skupina. Na povrchu je mnoho nenápadných závrtů, vyplněných už pod povrchem kulmským a kvarcitovým retransportovaným materiálem. S Moučkou, jsme tu nachodili dost, ty největší špeky mi i ukázal.

Pod území zasahuje i Přítoková větev z jeskyně Spirálová se zajímavou hydrologiclou situací. Zejména z ní vystupující horní patro Modrého komína. Trativody zde nasávají průvan, který se neobjevuje v jiných dostupných místech jeskyně. Obarvený průvan nevyšel ani na povrchu, například v těsné blízkosti položená jeskyně Jezevčí, nebo Rudoleckého. Ještě vyšší dvě úrovně představuje lokalita v Lomu Velká dohoda. Horní patro je jedno z nejvyšších v Moravském krasu a má pravděpodobně samostatnou cestu ještě z doby, kdy nějaká Rasovna a žleby vůbec neexistovaly. Spodní patro by pak mohlo relativně a sklonem komunikovat s úrovní Modrého komína, v neprospěch hovoří rozdílný charakter chodeb a velká vzdálenost. Celý systém jeskyně V Dohodě tvoří spíše horní úroveň, která postupně nejdříve korozně, později i erozně poklesla do čerstvě se tvořící neznámé nižší úrovně od Lipoveckého žlebu. Později byly tyto vysoké ponory opuštěny, proto se jeskyně  V Dohodě a její spodní patro už nijak dál nevyvíjelo. Ostatně i Plánivský potok mohl mít horní úrověň, než se zahloubil, ponorná oblast je celkem dost velká.

Asi hodně by řekla i revize patra (úrovně), které tvoří jeskyně V Kotýlku. Zde byly nalezeny i přes relativně vysoké umístění kulmské sedimenty. Stejně tak se může jednat i o úroveň pravděpodobně svahové a průtokové jeskyně Michalky, ústící do svahu za rozcestím U kaštanu. V oblasti je ještě mnoho otazníků, asi nejvíc aktuálním je úsek mezi Lipoveckou ventalorou, Modrým komínem, eventuelně povrchem mezi Rudoleckého, Michalkou a Dagmarou. Každopádně se jedná o torzo bývalého jeskynního systému, který neměl nikdy nic společného s Bílou vodou a jejími paleo-propadáními, Holštejnskou jeskyní, nebo Starou Rasovnou. Zatím se jedná pouze o teorie, je otázkou místních speleologických skupin, nakolik se jim podaří pravděpodobnosti osvětlit, nebo přímo realizovat objevy.

Fotogalerie ledouchů a povrchovky je tady na Rajčeti.

- Stráně a boční žlíbky Lipoveckého žlebu ve skutečnosi mohly být paloponory do neznámých jeskynních systémů. Tektonika je vesměs V-Z, mohlo jít o paralelní větve s Lipoveckou chodbou v Nové Rasovně, ale daleko jižněji.

- Jeden z mnoha závrtů na plošině. Je tu taky mnoho malých lomků na kámen, se kterými lze závrty zaměnit. Neklamným znamením jsou výplně, zde je stará orientační sonda a vytěženo mnoho omletých valounů kvarcitu. Závrtky tvoří řady mimo doposud známé podzemní prostory.