Odešel Richard Šikula

ODEŠEL RICHARD ŠIKULA, zvaný Macarát, člen Ondrouškovy výzkumné skupiny ve Sloupu.

Richard Šikula v jeskyni Za Evropou a Indií. Foto RNDr. Jan Himmel. Text Vojta Gregor Celofán.

Včera jsem od Dr. Skály-Bídy dostal parte a zprávu o úmrtí Richarda šikuly řečeného Velký Macarát či Velkej Macek.  Zemřel ve věku 82 let.  Podruhé.  Ponejprv se mu to podařilo před nějakými 12 lety: tehdy mi kdosi sdělil, že Macek má po smrti, a já jsem jeho jméno zapsal na můj list odešlých kamarádů a přátel -- nazývá se Smrt si hodila mincí a padla hlava (přejato z literárního epitafu Marie Valentové pro Jirku Šlechtu).  Říká se, že takoví "předčasně pohřbení" lidé žijí dlouho.  Mackovi to vyšlo, 82 let je úctyhodný věk. 

Macek bádal na Sloupsku, v tehdejší sloupské skupině Oty Ondrouška.  Ve Spodních patrech Sloupských jeskyní, v Propástce III.vchodu, v Křížových jeskyních pod Kůlnou, v Průvanové šachtě pod hřebenáči Otec, Matka a Syn, a na jiných místech.  Ale také na mnoha dalších lokalitách, např. v Hankensteinově prtopasti v Macoše, to ještě s Karlem Krčálem, Ivanem Veselým-Fetynem, Jirkou Růžičkou-Šerpou a později i se starou metráckou skupinou Žanka Baláka, s tou také v Podmůstkových jeskyních, v Korálovém závrtu, Dantově pekle v Kateřinsdké jeskyni, etc.

Já jsem poznal Macka v zimě 1964/1965 ve Sloupu.  Představil se mi, Jsem horolezec, jeskynář a potápěč Richard Šikula, též zvaný Velký Macarát.  Nezapomenutelné.  On Macek proslul i jinými výroky.  Kdysi opravdu lezl, s výše zmíněnými lezci-jeskynáři z Hankenštajnky a dalšími včetně Mojmíra Ticháka-Kazimíra.  Právě s Kazošem lezl, v létě, velice lehkou dvojku na Štrbský štít.  Jak mi Kazoš později řekl, Macek stál na velké (5 x 2 m) hortizontální lávce, ba přímo polici, a volal, Na ničem nestojím, ničeho se nedržím, a přece nespadnu!  Tento nesmrtelný výrok instantně vešel do dějin tatranského lezení.

S Mackem jsem bádal na Sloupsku.  V lednu 1965 jsme spolu objevili jícen III. propasti v Bílé síni v Křížových jeskyních a provedli první pokus o jeho rozšíření.  Po r. 1966 jsme se vídali jen zřídka a v pozdějších letech jen velice sporadicky.  A pouze na povrchu, Macek ve svém tyroláčku a s kletrákem na zádech.

Nu a nyní ta překvapující zpráva o druhém úmrtí.  Tož Macku, Ríšo, tentokrát definitivně sbohem -- na posmrtná setkání nevěřím.

Celda