NSK - Technický komín, sedimenty- Dušan Hypr

Tři úlomky, vzorky jeskynní výplně

Dříve popisované břidlice ve stěnách komínu jsou s nejvyšší pravděpodobností prachovce, kterými byl v minulosti celý profil komínu vyplněn. Tyto sedimenty svou strukturou věrně kopírují všechny erozní tvary ve stěnách. V místech, kde byly pravděpodobně přisintrovány o mocnosti 1-5cm (ale místy i více, nebylo zjišťováno) zůstaly nalepeny na stěnách a tvoří výraznou lezeckou překážku. Tyto sedimenty byly zjištěny i při samém nástupu do komínů těsně nad 8. sifonem (po objevech v 8. sif. byly zaznamenány až 60m proti proudu na stěnách). Jinde, kde byly vyplaveny jsou stěny vápencové, nebo posintrované. Odnos výplně se udál zespodu, pravděpodobně dlouhodobě aktivovaným 8. sifonem. Komín mohl být opakovaně vyplněn (a samozřejmě i vyplachován) jiným mladším sedimentem, který dodnes zůstal v jeho celé západní části. Sedimenty jsou i pravděpodobně i pod silnou vrstvou sintru v jeho východní stěně. Po letmém zkoumání sedimenty komína neobsahují valouny kulmských drob. Celkově tak nabývá dojmu, že se jedná o tektonickou výraznou poruchu V-Z, která je modelovaná tekoucí vodou a to i horizontálně minimálně v jeho horní části. Tento směr téměř kolmý na standardní SSV-JJZ je v těchto polohách netypický, stejně i malý úklon stropu komínu (stropu říční chodby?), který by napovídal většímu povodí, než přítoku od Šošůvky. Celkově je komín charakterem odlišný od Velkého komína.

Popis, klasifikace a možný původ sedimentů:

1. prachovec světle hnědý až béžový, homogenní, poměrně pevný a houževnatý (lze ale rýpat jehlou), s nepravidelným lomem, velmi slabě jemně slídnatý, slabě vápnitý (až pod binoklem patrná bouřlivá reakce s 2% HCl) a s rozptýlenými oxidy a hydroxioxidy Fe.

2. prachovec hnědý až světle narezivěle hnědý, homogenní, poměrně pevný (lze ale rýpat jehlou), s nepravidelným lomem, nepravidelně slabě vápnitý (až pod binoklem patrná bouřlivá reakce s 2% HCl), silněji prosycený Fe, na puklinách povlaky (až tenké výplně) oxidů a hydroxioxidů Fe.

3. prachovec světle narezivěle hnědý, homogenní, stmelený, pevný (lze ale rýpat jehlou), s nepravidelným lomem, místy slabě vápnitý (až pod binoklem patrná bouřlivá reakce s 2% HCl),, nepravidelně se silnou limonitizací, místy povlaky na puklinách, zprohýbané kůry a nepravidelně orientované destičky, mocnost 0,5 – 2 mm. Zřetelná je nepravidelně rozmístěná jemnozrnná písčitá příměs, ojediněle hrubší písčitá příměs (křemenná zrna) a útržky nebo závalky (?) světle bělavě žlutého kaolinitického prachovitého jílu velikosti do 3 mm.

Jde zřejmě o spraši podobný sediment (loes like) - tedy původně o spraš, sprašovou hlínu nebo již primárně spraši podobný kvartérní sediment, uložený v chladném a suchém podnební na povrchu krasové krajiny, později do jeskynního prostředí přeplavený, usazený (včetně písčité frakce a závalků jílu) a pozměněný (diageneze, procesy distribuce CaCO3 a sloučenin Fe, stmelení a rozpraskání možná vlivem „plastického gravitačního toku“ a vytmelení prasklin).

Na povrchu krasové krajiny by mohly být tehdy k dispozici pro přeplavení do jeskynních prostor (kromě zbytků jiných starších sedimentů a rezidui) spíše než spraše tzv. prachovice. Prachovice lemují pásma spraší a v Moravském krasu prokazatelně jsou i dnes, kdežto skutečné spraše jsou vzácnější. V případě sprašových hlín nebo spraši podobného sedimentu na povrchu krasové krajiny by šlo patrně o pedogenezí nebo i přeplavením postižené sedimenty s významným podílem eolického materiálu (vyvátého zřejmě z glacigenních výplavů, tedy prach vzniklý glaciální abrazí).

Bez mineralogického nebo chemického rozboru nelze posoudit složení zralost sedimentu. Těžké minerály nebyly separovány.

Nebyl dokumentován celý profil, mohutnost výplně v desítkách metrů (původně zřejmě celý komín) dokládá fotodokumentace a ústní sdělení (Musil F.)

Pokud se alespoň v hrubých rysech pokusíme o porovnání s profilem dokumentovaným Kadlecem (1994) v Zazděné jeskyni, pak se zdá, že přeplavené sedimenty označované Kadlecem jako infiltrační, a to písčité prachy s vápencovou sutí (jednotka B) kladené do posledního interglaciálu, tak právě ty by mohly být případným ekvivalentem zde popisovaných sedimentů. Starší infiltrační sedimenty (jednotka A) v Zazděné jsou zcela odlišné.

Stáří původních eolických sedimentů a doba přeplavení jsou však nejisté. Pravděpodobně může jít o risské spraše či spraši podobné sedimenty přeplavené do jeskyně v interglaciálu eemu snad už i s ohledem na časový prostor potřebný pro dodatečné uvolnění části prostoru komína a přítomnost sintrových náteků (není však datováno). V případě přeplavení würmských eolických sedimentů by prachovce v komíně byly holocenní,  uvolnění prostoru komína relativně rychlé a sintry poměrně mladé. K problému by mohla napomoci i pozice infiltrační výplně komína vůči k terasovým fluviálním sedimentům v horizontální části jeskynního systému (ty musely hradit spodní část komína  a umožnit tak jeho zaplnění). Z úvodního Franciho textu ale plyne, že toho prachovce v systému bylo mnohem více a všechno může být složitější. Také by bylo pro úvahy zajímavé, kde jsou ty komíny vůči povrchu.

Literatura:

KADLEC J., 1994: Sedimenty Zazděné jeskyně v Pustém žlebu.- Speleo (Praha), 15: 17-25.

KADLEC J , HERCMAN H, BENEŠ V., ŠROUBEK P, JIMMY F. DIEHL J. F. & GRANGER D,- 2001: Cenozoic history of the Moravan Karst (Nothern segment): Cave sediments and Karst morphology.- Acta Mus. Moraviae, Sci. Geol, LXXXVI (2001):111.160, 2001

Brno, 9.10.2008

Dušan Hypr

Dodatek a jedna velmi teoretická úvaha:

Potěšilo mě, že sedimenty jsou z glaciálu a nejsou autochtonní, ale opět přeplavené z povrchu. Poblíž není zádný jiný komín. Ve Velkém komínu tohle nebylo nalezeno, nejbližší komín je v objevech (za 8. sifonem) je asi 200-300m SSV směrem, který ještě nebyl vylezen. Prachovce jsou na stěnách nalepeny SSV směrem v objevech asi ještě 80-100m (T. Mokrý - ústní sdělení). Opačným JJZ směrem vůbec nebyly zaznamenány. Z toho lze také usuzovat a co jsem už dříve předpokládal, ze voda z Koridoru (v tomto případě voda z přepadu, z Velkého komína) a z prostoru 3. sifonu tekla po glaciálu právě SSV směrem. Prachovce z povrchu a TK byly průběžně posunovány SSV směrem. Koridor a sifony byl tehdy ucpán glciálními sedimenty o čemž asi svědčí hladinové erozní rýhy mezi Palmovou propastí a Vintockou odbočkou, vč. kvartérních akumulací zasintrovaných u stropu koridoru. Prostě tato současná větev byla vyřazena z funkce a Sloupský potok tekl neznámými spodními patry, eventuelně přes ponory u Evropy a Indie, prostorami Sloupské chodby a odtékaly dosud neprozkoumaným 10. sifonem. Po náhlé aktivaci, zvýšené teploty, tání ledovců atd., byl Koridor vyklízen a sedimenty z technického komína vypláchnuty úplně.

franci musil