Kateřinská jeskyně, Suchý žleb
Do krasu jsem odjel už v pátek odpoledne a bral to přes Vilémovice, kam jsem Pavlovi vracel zapomenutý sborník Speleofóra u mě v autě. Zapomenutého jsem nechal doma spoustu věcí rovněž, například čelovku, Crolla, karbid a několik jiných užitečných věcí. Skleróza totiž nemilosrdně vítězí. Ve Vilímkách jsem dostal nabídku, na kterou se dalo váhat jen pár vteřin. Část skupiny Myotis bude provádět přípravné práce na monitoring ovzduší, nejen na povrchu, a na turistickém okruhu v Kateřinské jeskyni, ale i v horních patrech. To jako pro srovnaní, že tam žádní lidi nechodí. A že jdou hned teď, jen si nahází věci do auta. A tak mi byl karbid půjčen, stejně tak bejzik na lezení a prostě se jelo. Dneska to bude o několik piv u Němců méně, což taky nebude na škodu.
Suchý žleb Byl poznamenaný průtrží mračen minulou sobotu, na silnici byly různé pařezy a větve. Stálo by to za samostatnou foto-akci.
U Kateřinky stála rozestavěná správní budova v podobném stavu, jak jsem ji viděl někdy v lednu. Docela se divím, že z ní ještě nezmizely měděné okapy. I kolem vchodu do jeskyně čouhají různé dráty a hadice, pardon chráničky. To je ten monitoring. Do horních pater jsme šli tři P. Konečný, Dušan, kterého jsem neznal a já. Dole dělal hlídku a zajištění Kelf a pár lidí. Měli jsme za úkol projít původním objevným komínem, projít horním patrem a lano na druhé straně pověsit, aby se příště mohl vesele instalovat monitoring bez dalšího zdržování.
Výstup jsme začali (doma jsem si hned našel mapu Kateřinská j. - Suchánek 1940, abych mohl machrovat jak poetické názvy jeskyním naši předchůdci dávali). Takže Strojovou chodbou pod komín vystrojený neuvěřitelně dynamickým lanem 30m nahoru na rozcestí několika chodeb, kde jsme se okamžitě navzájem poztráceli. Nicméně jsme se vždy všude částečně vystřídali. Zkoušel jsem něco nafotit, ale jak se spěchalo kvůli splněnému úkolu, tak ve výsledku jsou o spíše holé chodby. Vlezl jsem na začátek zcela neomylně do Dantova pekla, jakoby peklo přitahovalo až někam k 2. zásypu. Potom přesně na opačnou stranu do chodeb V průvanech a konečně správně do Dušičkové chodby.
Než se ostatní prosoukali Spirálou a závalem, tak na kousek ve Slepém střevu. V závalu bylo také trochu bloudění, proti průvanu to moc nešlo, protože foukal ze všech stran, ale Zpáteční chodbu jsme konečně trefili. Uprostřed docela dlouhé krápníkové plazivky stojí krápníkový útvar Kanón, který má na fotce už i Absolon. Ke konci je propast, která vyúsťuje zpět v dómu Chaosu. Dál jsou ještě prostory, kde 9.1.1941 zahynul Jan Němec, ale tyto prostory jsou dnes zasypané. Na mapě je krásný dovětek: V neznámu ozývá se rachot padajících skal. Pracovní exkurze byla ukončena jak jinak, než v hospodě u Němců.
V sobotu celosvětová akce Den země. V Moravském krasu zaměřená na jarní úklid přírody. Naše skupina tradičně uklízí Staré skály Sloupských
jeskyní a břehy kolem Sloupského potoka. Vzadu kolem Hřebenáče se moc neuklízí, tam to rovnou zahnívá, ale jinak jsme vytahali tak 15 pytlů odpadků a vlečku dřeva na spálení. Při práci nám významně pomohl skautský oddíl, jehož jméno jsem si nezapamatoval. Oproti loňskému roku tak všeho o polovinu méně. V podzemí starých skal se to také dynamicky mění k lepšímu. Těsně pod chodbou Světla se otevřel nový propad a zřejmě až po opadnutí vody. To je trochu nebývalé, ale nejsou kolem žádná dřeva. Ve spodní chodbě je také několik náznaků nových chodeb. Uvidíme co přinese několik nových povodní v příštím roce.
V uklízení jsme pokračovali kolem pracovní boudy u Nového Sloupského koridoru a za pomoc jsme skautskému oddílu nabídli prohlídku naší jeskyně, těm starším. Mladší si prohlédli Sloupské jeskyně a okolí. N Sloupsku je nyní všeobecně hodně vody, i když z docela povodňového stavu po Speleofóru klesla o 15 cm na snesitelnou hranici po okraj gumáků. Překvapení přinesla skapová jezírka zejména v Horní chodbě, kde bylo vody nad kolena a namočení neodvratné.
Odpoledne však bylo slunečné, skautíci se dali do her a sušení, já si dal plánovanou foto-akci po Suchém žlebu. Jednak fotit po mini-povodni a jednak se mrknout na tajemnou jeskyni s průvanem pod Saxifrágou? Což měla být horolezecká cesta pod Spodní úzkou. Na jeskyni, ze které se později vyklubala jeskyně Výtoková v Suchém žlebu mě upozornil Z. Konečný se zajímavým poznatkem. Při jedné jarní obhlídce horolezeckých cest z jeskyně vycházel příšerný smrad po močůvce. Z jeskyně jde chlad a průvan normálně a předpokládá se, že jde ze sutí nad jeskyní v opačné straně hřebínku. Zdeněk neváhal a vyjel na Harbešskou plošinu, kde se kolem závrtů T4 a okolí skutečně proháněly traktory se zapáchajícími cisternami. Pod jeskyní Trněného bývá za větších bouřek vodopád ze skalní stěny. Před týdnem tu byl také a zanechal při stěně nenápadný ponor. Jeskyně Mastný flek byla zaplavená jen částečně a to asi průsakem ze dna žlebu.
Přes Chobot jsem si to namířil zpátky na Macochu. Moc hezká hřebenovka s výhledy na Rytířskou a jiné skály Suchého žlebu. Při večerním slunci se krásně fotilo a pod Severní korunou se ještě lépe spalo. Dostatečný tepelný komfort zajišťoval historický spacák s medvídky umělecky přetažený přes také poněkud jetého a průsvitného Kolemana. Bavlna versus umělá vlákna ve správném poměru…